numi

Emotivní filmová balada, která působí jakoby byla šitá horkou jehlou, ale nikdo jí nemůže upřít její silnou nadčasovost a všeobjímajícnost. Stejně jako v komixu je celý svět vyobrazen v podobě jediného města, tady je tím světem právě "miliónový" hotel. Poslední zastávka společensky nedůležitých lidí na cestě do pekel. A díky smrti jednoho z nich se i oni stanou na malou chvilku těmi nejdůležitějšími - tedy alespoň v jejich očích. Vždyť se dostanou i do televize. Zároveň se zde pomalu rozplétá - a také vše spojuje - i motiv lásky, přátelství, zrady a pomsty, který je tak samozřejmý, jakoby by byl vystřižený ze samotného Shakespeara. Každá postava je jedinečná a neuvěřitelně zajímavá - každý její následující krok je navíc dopředu nepředvídatelný. A největší předností filmu jsou pak herecké výkony - jmenovat musím minimálně dokonale rozpolcenou Millu Jovovich, krutého a chápavého Mela Gibsona, naprosto dokonale Lennona imitujícícho Petera Stormarea a poklonu si zaslouživšího Jeremyho Daviese - jak za Tom Toma na obrazovce, tak za Tom Toma vypravěče, který filmu dal neuvěřitelnou atmosféru. Čtyři a kousek. [prosinec 2006]

První film byl zajímavý tím, že převedl kresleného comixového Garfielda do světa počítačem animovaného filmu. Alespoň po stránce vizuální to dopadlo dobře, ale snímek sám o sobě stál za klakson od trabantu. Je na snadě, že pokračování takového filmu nemá moc šancí cokoli nabídnout. A tak to také dopadlo. Tedy pokud neulítáváte na mluvících krávách, husách, fretkách, psech či krysách. Vše samozřejmě živé. Pokud ano, pak Tim Hill natočil film přímo pro vás, protože druhý Garfield nabízí krom ohraného motivu záměny, který je naprosto ponechán bez rozletu a bez komických situací, právě jen ty záběry na živá zvířata, která hýbou tlamou a háží radoby vtipné poznámky. Ne, děkuji, léky už jsem si vzal. Tohle je film pro děti do tří let. Starším hrozí ztráta většího množství mozkových buněk. [prosinec 2006]

Výjimečný zážitek, který by se dal bez mrknutí oka nazvat filmovou poezií. A to v každé ze svých složek. Ať jde o nádhernou, místy až statickou kameru, melancholickou hudbu, jedinečné herecké výkony či o útžkovitou režii, která se snaží dovést k dokonalosti spíše jednotlivé scény, než film jako celek. Každá scéna má svůj vlastní děj, své vlastní dilema, svůj vlastní náboj. A také své vlastní rozzuzlení. Proposition je film, který si v morálních aspektech a otázkách, které řeší a klade, nic nezadá ani s Trierovým Dogvillem či Parkovou trilogií o pomstě. Přitom si stále drží "čtivou" formu, napětí i spád. Psychedelické obrazy, kterými je film protkán, navíc celý děj výborně prokládají a spojují. Jedinou malou chybičkou je fakt, že v závěru nezůstanou žádné otázky. A to i přesto, že se John Hillcoat o otevřený konec pokusil. Bohužel se jedná spíše o plácnutí do vody, než o předem promyšlený tah, který si připravoval od samotného počátku. Škoda. Ale Nick Cave rulez. [prosinec 2006]

Žánrově rozpolcený, ukecaný, ale přesto nepříliš sdělný, a hlavně morálně nic neřešící snímek. Almodóvar umí točit, ví jak poskládat záběry za sebe, do jaké polohy nastavit kameru - důkazem nechť jsou minimálně záběry na Penélope Cruz zeshora :) -, ale veškeré dějově napínavé části jsou ihned shozeny dolů odlehčujícím vtípkem a každá morální otázka je v průběhu filmu vyřešena a jednoznačně zodpovězena. Nezůstává tak vůbec žádný prostor pro diváka, který je tak postaven jen do smutné polohy statisty, který má být pouze baven. Ale Volver toho moc zábavného nenabízí. Jeho síla by mohla být jinde - v rozpolcenosti motivací a rozhodování jednotlivých postav. Ty ale ke všemu mají jednoduchý a dostatečně silný motiv. Vše je prostě od začátku až do konce nalajnováno a není možnost jakéhokoli úkroku z předepsané trasy. Naprosto nevýrazný (až na Penélope Cruz) snímek, který nemá čím nadchnout. [prosinec 2006]

V Návratu krále jsou všechny postavy dotaženy k dokonalosti, veškeré vztahy mezi nimi vykresleny do nejjemnějších detailů a celý příběh dovyprávěn s neuvěřitelnou láskou k předloze. Mozaika se doplňuje s neuvěřitelnou lehkostí a samozřejmostí, napětí dosahuje nejvyššího možného bodu s pravidelností minutové ručičky a velká bitva o Gondor je nezvratným důkazem toho, že Návrat krále je absolutním vrcholem toho, čemu se říká hollywoodský velkofilm. Od výpravy, triků, efektů i hudebního doprovodu. Ale to platí pro celý film jako celek. Každičká jeho součást je jen rafinovaným způsobem zakamuflovaná pravda, že Peter Jackson je génius, který opravdu snad jako jediný člověk na téhle planetě mohl zvládnout odvyprávět tuhle Tolkienovu nejúžasnější pohádku všech dob. [listopad 2006]

Dvě věže propadávají ve srovnání se svým předchůdcem a nástupcem. Jsou nejslabším článkem celé trilogie, ale to samozřejmě neznamená, že jsou špatným filmem. Jen v mých očích působí méně dokonale. V jedničce byl králem všech postav Gandalf a Ian McKellen tak králem všech herců. Ve dvojce už nemá tolik prostoru a na jeho místo se dostává geniální Glum. Jeho schizofrenie a utrápené oči nutí diváka (stejně jako Froda) si k němu vytvořit jakési osobní pouto. A stejně tak divákovi, jako Gandlafovi, je jasné, že Glum má v celém příběhu ještě sehrát důležitou roli. Tenhleten pocit je nejdůležitější informací dvojky a právě tohle se Jacksonovi podařilo na plátno dostat. Bitva o pevnost je famózní, hudba opět prvotřídní, ale nejúžasnější je vizuální podoba všech postav. Ať již zmiňovaný Glum, Elfové, Gandalf Bílý, skřeti nebo Entové. Druhý díl nejúžasnější pohádky všech dob. Čtyři a půl. [listopad 2006]

Peter Jackson dokázal přenést dokonalý svět pana Tolkiena na plátno i s tím nevysvětlitelným kouzlem, které má patřit jen knize. Každá postava je tak skutečná, že jsem na tři hodiny odmítal uvěřit, že až ráno vyjdu ven, tak na ulici nepotkám žádného Elfa, Hobita či Trpaslíka... ;o) Kamera skvostná - nálety z výšky jsou naprosto strhující, hudba mrazivě dokonalá a mě osobně navíc jěště nadchly kostýmy - od oblečení až po zbraně. Radost pohledět. Na Společenstvo prstenu bych vydržel koukat ještě mnohem déle - chtěl jsem znát odpověď na tisíce otázek se Středozemí a postavami spojenými, ale ono na odpovědi není čas. Na plátně se stále děje něco, co vás donutí hltat každý záběr, každé slovo, každý tón. Bravo, pane Jacksone, stvořil jste filmový mýtus. [listopad 2006]

Nebudu se tady rozplývat nad tím, jak je tento film plný hlubokých myšlenek, protože jsem jej nepochopil. A ani jsem jej pochopit nemohl. Nemůže ho totiž pochopit někdo, kdo alespoň dvakrát nepohlédl smrti do očí, někdo, kdo si neuvědomuje svou vlastní pomíjivost. Divák musí být při sledování filmu v takové fázi svého života, kdy si již dávno uvědomuje smrt. A z tohoto důvodu nemohu dát vysoké hodnocení. Bergmanova Sedmá pečeť mi totiž nic nedala, a ani dát nemohla. Já, bohém, který miluje život a který si myslí, že tady bude navěky? Ne. Počkám si, pane Bergmane. Za dvacet let si tenhle snímek pustím znovu. A jestli tady ještě ČSFD bude, tak se vám na tomto místě omluvím a kliknu tam pět hvězdiček. Nyní jdou ale tyto myšlenky zcela mimo mé vnímání světa. A proto dávám hvězdičky dvě. A lituji lidí, kteří tento film chápou. Mrazivá to představa. [listopad 2006]

Sandler jako komediální osobnost roste. To je ale asi jediný výrazně pozitivní aspekt tohoto snímku. Trailer totiž nabízí naprostou většinu povedených gagů a příběh sám o sobě je jedním velkým ohraným klišé. Místy je to až k uzoufáni. Svým laděním, prací s kamerou i příběhem je film hodně podobný Božskému Bruceovi, ale Sandler není Carrey, Walken není Freeman a o kvalitě scénáře a gagů se ani nebudu zmiňovat. Obstojí jen Kate Beckinsale proti Jennifer Aniston, ale to zase až tak velký triumf není. Námět je zajímavý a ono to na začátku i vypadá, že by mohlo jít o docela povedenou komedii. Ale v momentě, kdy se máte smát tomu, že Sandler prdí do nosu svému šefovi a být i pošesté v křečích z toho, že jeho pes "znásilňuje" plyšovou kachnu, je jasné, že něco není tak úplně v pořádku... Bohužel. Dva a půl. [říjen 2006]

Kdyby to byl tuzemský film, řekl bych, že někdo potřeboval velice rychle vyprat nějaký prachy z malého tunelu, ale ono je to z Hollywoodu. A tam se podobné šílenosti opravdu točí s upřímnou snahou a radostí. Takže za tu snahu a za tu radost, při které se zřejmě povedlo do scénáře dopsat tři čtyři povedené fórky, dávám jednu hvězdičku. Z celého filmu snad stojí za zmínku jen poločasová scéna, při které se vzpomíná a Sandler pronese svoji repliku, která je emotivně dobře napsaná a natočená, ale tu hned uzemní stupidní a trapná moralitka, která skvěle zapadne do velkého davu jiných. A ta halda opravdu infantilních "gagů" je opravdu příliš velká na to, abych přes ní viděl nějaké další dobré stránky tohoto hodně špatného filmového vtipu. [říjen 2006]