numi

Film o tom, jak jeden Kazach, který vůbec nebyl Kazachem, vyučil celou US a A z toho, co je to opravdová reality show. A oni to Amíci nějak úplně nerozchodili - už jen za to klobouk dolů. A to, že se z hromady skvělých gagů, několika nepovedených vtípků a pár stupidně blbých úletů povedlo udělat dokonce film, je fakt více než jen uctyhodný. Místy jsem brečel smíchy, místy vyděšeně zíral na to, čeho jsou skuteční Američané schopni a místy se naopak znechuceně odvracel, protože jsem nevěřil tomu, co je schopný udělat Sacha Baron Cohen (viz. bitka v hotelovém pokoji) pro svůj dokument. Je to někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale je to tak hmatatelně skutečné, že musím dát čtyři... [leden 2007]

Nový svět vznikal bezpochyby s láskou a pečlivostí - kamera, výprava, herecké výkony i hudba jsou naprosto famózní záležitostí. A všechno by mohlo být ještě o třídu lepší na velkém plátně. Zároveň však s přibývající stopáží vyplývá napovrch jeden velký zádrhel, a tím je scénář. V polovině filmu se najednou změní hlavní postava, o které celou dobu film vyprávěl. A naprosto bezdůvodně, neboť sledovat její osudy i nadále by bylo mnohem zajímavější. Film tak s novou hlavní postavou začíná vlastně znovu budovat vše, co již úspěšně jednou zvládnul... Malickovi se to však navíc nedaří ani z poloviny tak dobře, jak se mu to dařilo v první polovině snímku. Závěrečná pasáž z Anglie je pak až neuvěřitelně trapnou podívanou, která jakoby snad ani k filmu nepatřila. Po skvěle hodině a půl přišla půlhodinka procitání ze sna a patnáct minut velkého rozčarování. Jaká škoda! [leden 2007]

Woody Allen je mistr dialogu o ničem. Je takovým Quentinem Tarantinem pro ne až tak cool postavy, kterým dává do úst tak geniální hlášky, že se o nich chcete dozvědět víc a víc. A na dialozích také stojí tento snímek. V ostatních odvětvích jde totiž o rutinu jak česka fotbalová liga. Ale Scarlett Johansson si s Woody Allenem skvěle sedli a je to cítit. Pokud alespoň jeden z nich sleze z plátna, je to patrné na divákově pozornosti, protože ta okamžitě padá o stupínek níže. O ději se nemá cenu vyjadřovat, protože se jedná o jedno velké klišé. Nápad s převozníkem je geniální, pak Allen vaří z vody. Potěšily mě opět nádherné exteriéry (děj je opět situován do Londýna), nepotěšila mě scéna na jezeře a upovídanost "hlavního hrdiny"... Kdy už někdo nechá diváka, aby si motivy domyslel sám. Za tohle by Allen zasloužil vytahat za uši. Ale film potěšil mé divácké srdce, takže zvednu tři a půl směrem nahoru. [leden 2007]

Mohlo by jít o nádherné drama, na které si lze téměř sáhnout, protože Ang Lee je prostě režisér k pohledání a umí zachytit skutečné pocity, jenže... Každá scéna, každý záběr i každé slovo zapadá přesně na své místo, o tom žádná, ale Leemu se nepodařilo ukočírovat celý kočár. Krom toho, že je naprosto sestříhaný příběh Libbets a Paula, který přitom vlastně celý děj rámuje (Katie Holmes uvidíme hned v první scéně a pak až po hodině), působí příběh až příliš prvoplánovitě. Najděte mi někde takovou sebranku lidí, kteří jsou opravdovým předobrazem postav z tohoto filmu. A ještě je uvrhněte do takovéto bouře, která se přihodí jednou za pár desítek let. Ta umělecká skutečnost a příběhová neskutečnost mi prostě dohromady nesedly. Z filmu jsou cítit velké ambice a snaha stát se něčím důležitějším. Ale vše je cítit až příliš moc na to, abych filmu uvěřil. Tři a půl. [leden 2007]

Tenhle snímek by si lehce mohl vysloužit nesmazatelné místo v historii, kdyby se nesnažil zalíbit všem. Zůstává na půl cesty mezi geniální komedií plnou cool frajerů a mezi totální sračkou plnou stupidních idiotů. Stojí někde na rozmezí dětského filmu (sakra, to se každý špatný Amík musí napravit?) a hvězdičkového filmu pro dospělé. Mohl se zapsat do análů jako film se zatraceně geniálně suchých závěrem - kdyby ovšem alespoň jedna z osmi kulek byla o něco přesnější. A tahle polovičatost a nerozhodnost se notně promítá i do celkového dojmu. Jsem nadšen, pobaven, zklamán i znuděn. A je mi jedno jestli ve filmu zaznělo vícekrát slovo "fuck" a nebo slovo "Santa". Škoda. Tři hvězdy. [leden 2007]

Roberto Benigni měl nápad. A ne jen jeden, měl jich docela slušnou hromadu. A celou se mu ji podařilo dostat do jednoho filmu, který sice působí jako šitý horkou jehlou, ale ve svých jednotlivých minipříbězích, scénkách a dialozích je bez nadsázky geniální. Stejně jako Benigni v hlavní roli. Možná není excelentní režisér (neb režijně má tenhle film k dokonalosti zatraceně daleko), ale jeho komediální potenciál před kamerou je obrovský. Ta první romatickokomediální polovina filmu je bezchybná, ale s vážností Benignimu dochází dech, nápady a jistota pod nohama. Naštěstí i tady si vypomůže mistrnými groteskními situacemi a správně nasládlou pointou. Milé překvapení z Itálie. Tři a půl. [leden 2007]

Iluzionista je špatný film. Bohužel. Edward Norton je herec k pohledání, ale do této role se nehodil ani náhodou. Totéž by se dalo říct o Paulu Giamattim, ale toho zachraňuje závěrečná vysvětlovačka, ve které předvedl doslova ďábelský úsměv - sice jen jedna minuta, ale jde o stěžejní bod filmu, bez kterého by už celý tenhle umělý a roztržitě natočený spektákl šel rovnou do kanálu. Celý děj je dopředu předvídatelný, což by nevadilo, kdyby se ho nesnažil Neil Burger za každou cenu zamaskovat. Bohužel se mu to nedaří a s každou minutou tápe čím dál tím víc. Až si nakonec přejete, aby to všechno skončilo tak, jak to na první pohled vypadá. Jenže - bohužel. Pochválit musím alespoň hudbu, která je o dvě třídy lepší než film samotný. [leden 2007]

Skvěle rozehraná tragikomedie (prvních deset minut je naprosto geniálních), která si celou dobu jen přihřívá polívčičku k tomu, aby na konci šokovala fantastických hlavním chodem. Samotný závěr by působil tupě, ale během cesty do zasluněné Californie se toho uděje tolik, že vám celé té rodinky přijde docela líto. A když pak Olive rozjede své závěrečné vystoupení, člověk neví, jestli má brečet smutkem nebo smíchy. Dokonalá road movie, jejímž posláním sice je idylické smíření jedné pofidérní rodinky, ale přitom postrádá jakékoli idylické místo. Dayton a Faris dokázali natočit naprosto kýčovitý a ohraný příběh bez jediného kýčovitého a ohraného okamžiku. A za to jim patří poklona. [leden 2007]

Superman se tedy vrátil a hned od počátku je jasné, že se během té doby, co byl pryč, velice změnil. Už nežije ve světě, který mu leží u nohou, Lois už neomdlévá jen při představě, že na ni Superman promluví a film jako celek už není jen pouhou procházkou po hrdinských Supermanových činech (víceméně se zúčastní pouze dvou záchranných akcí, které jsou však o to monstróznější). Na jednu stranu je to dobře, ale zase na druhou - je tady to ale... Ačkoli původní díly byly stupidně cukrované a oslavné, stále se něco dělo. Nový Superman je realističtější, hmatatelnější, ale místy se budete nudit. Hlavně v pasážích, kdy spíše než o film samotný, jde o to divákovi ukázat, že sleduje opravdový velkofilm se vším všudy - ano, mluvím o exhibicionismu plném "dokonalých" vizuálních efektů za desítky miliónů dolarů ve scénách, které ve filmu vůbec být nemusely (např. mladý Superman na poli). Supermanův návrat vyložil na stůl zatraceně dobré karty, ale během hry doplatil na svou nabubřelost, naivitu a přílišnou sebezahleděnost. Zůstal tak jen průměrných hollywoodským spektáklem, který se prostě jednou za tři měsíce objeví a zase v klidu vyšumí do ztracena. Alespoň než se (bohužel) objeví jeho pokračování. [leden 2007]

Zásadním problémem prostředních Pirátů z Karibiku je to, že ačkoli jdou od někud někam, to "odněkud" bylo řečeno v díle prvním a to "někam" teprve prozradí díl třetí. Jste tudíž hned na začátku vhozeni do šílené splácaniny plné krásných a dokonalých triků, choreograficky geniálních soubojů, absurdně komických situací a zprstucucaných dějových zvratů. Jo, a ještě prvotřídních grimas a úletů Johnnyho Deppa. Dohromady to nakonec tak nějak funguje, ale nepůsobí to už tak samozřejmým dojmem jako v díle prvním. Chápu, že tady byla vysoká očekávání, která se jen těžko vyplňují, ale to je neprůstřelné alibi jen pro zbabělce. Gore Verbinski se tomu postavil po svém a já nad ním hůl nelámu - trojka to zase vytáhne na tu slušivější čtyřku, kterou si Piráti jako celek jednoznačně zaslouží. PS: Nejsilnější momenty filmu tentokráte odtáhla Keira Knightley - do polibku se jen usmívala, ale poté konečně dostala prostor, kterého využila na jedničku. Tuším, že jí ve trojce konečně Gore nechá hrát. Vždyť to je to, co umí nejlépe. Tři a půl. [prosinec 2006]