numi

Kdepak, ta lehkost, samozřejmost a nenásilnost všech těch osudových náhod a setkání z předchozího filmu Guye Ritchieho, Sbal prachy a vypadni, je ta tam. Už to prostě není ono. Ale zase na druhou stranu, je tady tolik geniálních a originálních padouchů, kterým vévodí šílený Cikán Brada Pitta, že se na tohle "divadlo" prostě nedá zapomenout... :) A opět je navíc k dispozici geniální soundtrack... Tři a půl. [únor 2006]

Naprosto zdrcující příběh tří lidí a jednoho spisovatele, který tenhle příběh "napsal". Příběh o tom, jak snadné je tahat za nitky osudu a pohrávat si s životem jiných. Těch nejbližších. Hank je neuvěřitelně záporná postava, která však před kamerou neukáže ani ošklivý pohled, neudělá (téměř) nic odpudivého a přesto mezi každým řádkem scénáře, mezi každou pauzou v dialogu kteréhokoli páru (oba páry manžel - manželka, manžel - milenka, kamarádky, kamarádi), je jeho prašivost cítit tak silně, že ji přebijí snad jen podmanivost hudebního doprovodu. Vynikající scénář, geniální herecké výkony a sympatická nepodbízivost filmu mě přitáhli k sobě tak silně, jak silně mě odpudili. Smekám a konstatuji, že We Don't Live Here Anymore spoustu lidí nadchne, ale zároveň hodně lidí silně neuspokojí. A to je jeho jediná chyba. Ale je to vůbec chyba? [únor 2006]

Jarhead začne jako taková malá černá komedie. Sem tam se zasmějete, sem tam jste šokováni, ale prostě se bavíte. Pak však přijde dlouhá doba čekání na něco zajímavého a vy se začnete pomalu, ale jistě nudit. V momentě, kdy už je to téměř k nevydržení, se konečně začne něco dít, ale než se nadějete, je po všem. A pak navíc přijde konec, který vyzní úplně doprázdna. A tohle je prostě přesně ono. Naprosto stejné pocity zažívali účastníci téhle "velké" války, tohohle kopance do Husainovi zadnice. Ze začátku to byla sranda, pak hodně dlouho nuda a zase jen nuda a nakonec se ani nenadáli a bylo po všem. Naprosto dokonalá studie mariňákovi duše v podání "zabijáka amerických snů" Sama Mendese. Pro mě velmi milé překvapení. [únor 2006]

Možná, že příběh je už několikrát provařený, ale to například v žánru romantických komedií taky prochází znovu a znovu, tak nevím, proč by to nemohlo projít i v rámci klaustrofobických thrillerů. Mě to neurazilo, líbilo se mi rozvětvení příběhu pro dva vypravěče a Thora Birch s Keirou Knightley proslunili temnou atmosféru. Jedna skvělým hereckým výkonem, druhá alespoň krásným úsměvem. Možná, že závěr byl trochu přehnaně vykonstruovaný, ale jinak je to solidní zábava, za kterou se nikdo nemusí stydět. [únor 2006]

Nechápu, že takový scénář mohl být vůbec natočen. Žádný děj, až na deset minut v závěru, ale ani to nebylo zrovna dvakrát záživné, a jediné, co trochu funguje je Jennifer Connelly, která do téhleté nudy vnáší malou jiskru. Takže, suma sumárum, jde o velkou kupu nudy zabalenou do spousty klišé a prokládanou videoklipovými pasážemi, které mají za úkol natáhnou stopáž alespoň přes sedmdesát minut. Ale nemůžu být zase tak zlý, protože to není až pád na úplné dno, jen je to naprosto zbytečný snímek, který je úplně o ničem. Nic víc a nic míň. [únor 2006]

Pokud opomenu do očí bijící ignoraci štábu na detaily (např. cedule Poříčany na vlakovém nádraží v Bratislavě a ve druhém případě máme být v Německu, ale rozhlas i cedule diváka přesvědčují, že přijel do Prahy), tak vlastně můžu říct, že Hostel je jenom obrovská kupa nepovedených a na sebe téměř nenavazujích scén. Se třemi týpky, kteří opravdu nemají herecký talent, v hlavních rolích. Ale ve filmu uslyšíte Michala Davida, takže alespoň něco, ne? Však on si tento fakt vychvaloval a říkal, že bude mít písničku v nejlepším hororu všech dob. Jejda. Někdo se asi v hodnocení ukvapil. A brutalita? Jo, humus, ale zajděte si na OldBoye a krom brutality (mnohem lépe podané) si odnesete i hluboký filmový zážitek. Quentin Tarantino si zřejmě z nás všech vystřelil a teď se dobře baví. Ale vydělal, lišák jeden mazanej. PS: Vizitka s e-mailem blatanikov@gang.ru mě ale fakt dostala. [únor 2006]

Reservoir Dogs mě nechali naprosto chladným. Nedá se říct, že nechápu Tarantinův humor, Pulp Fiction je pro mě jeden z nejlepších filmů, jaký jsem kdy viděl, ale tohle teda vtipný nebylo. Dialogy mají náboj a herecké obsazení je excelentní, ale tím to hasne. Obyčejný děj je podán originální formou, která však tříští samotnou atmosféru filmu, takže zas taková výhra to není. Hezké ovšem je to, že Tarantino hodinu a půl staví příběh, rozehrává slušné divadlo, rozebírá jednotlivé postavy do detailu a pak tuhle obrovskou bublinu nechá splasknout během dvou minut. Solidní úlet. [únor 2006]

Naprosto dokonalý Jeff Bridges jako Duke. Ještě teď nemůžu uvěřit tomu, co před kamerou předváděl. Slast. A samozřejmě nemůžu nezmínit taktéž vynikající parťáky z bowlingového týmu - Johna Goodmana a Steva Buscemiho. Jo, a pak také Julianne Moore. Tohle to je prostě sakra dobře zahraná a setsakramensky řízná komedie o Lebowském, co nebyl Lebowski, o Židovi, co nebyl Žid, o nihilistech, co nebyli nihilisti, o matce, co nebyla matka, o milionáři, co nebyl milionářem, o únosu, co nebyl únosem (možná), a takhle bych mohl pokračovat dál a dál... Možná jsem trochu naznačil děj, ale myslím, že o to tady vůbec nejde... ;) Prostě se dobře bavte. [únor 2006]

Osud nám někdy nepřeje, ale ty překážky, co osud přichystal Santiagovi, to už bylo asi až přespříliš. Škoda. Do tří čtvrtin jsou tyhle trable, které jsou samozřejmě do jedné snadno předvídatelné, podány velmi zručně a nenásilně. Ani to, že sledujete stokrát provařená klišé, vám nebude vadit. Ale poté se to zvrhne v neuvěřitelnou slátatinu (příhoda s tiskem, otcův příběh v Californii, příhoda spoluhráče z rezervy, vliv Santiaga na Gavina Harrise, atd.) následovanou zázračných vystřízlivěním. Závěr je totiž opět podán ve velkém stylu - na jedničku s hvězdičkou. Potěší gól Milana Baroše, David Beckham, "Zizu" Zidane i Raúl González, ale nejdokonalejším tahem byla smlouva s Big Brother Recordings. Dovedete si představit fotbalový film z Britských ostrovů, ve kterém nezazní stokrát osvědčené melodie skupiny Oasis? A tady byly využity hned čtyřikrát, přičemž k závěrečným titulkům dali Oasis k dispozici zcela novou písničku. Tři a půl. [únor 2006]

Wedding Crashers jsou dokonale stylový pár "někdy bratrů". Dialogy mezi Owenem Wilsonem a Vincem Vaughnem jsou absolutní špičkou ledovce, který prostě nikdy neroztaje. Ať se globální oteplování snaží sebevíc. Jednoduše řečeno - má to náboj, skvělé tempo, zahřeje to na srdci a doktorka Quinnová tam vlastně odhalí ňadra... ;) Chcete snad víc? Pokud ano, tak se zamilujte sami a nečumte stále na plátno (respektive na bednu)... ;) [únor 2006]