numi

Osudový dotek je výborně natočený a mrazivě atmosferický thriller. Toto tvrzení však platí pouze do poloviny jeho stopáže. Poté se mé představy o zpracování velmi zajímavého námětu rozcházejí se skutečností. Mnohem zajímavější by bylo zachytit pouze jednu cestu časem a tu vypiplat do posledního detailu. Samotné závěrečné poselství celého filmu by pak bylo mnohem silnější. Zároveň by se film mohl vyvaroval logických kopanců, které mu ubírají na kvalitě. Ono i samotné omýlání jednoho a téhož zvratu je navíc v závěru hodně iritující. Inteligentnímu divákovi by vše došlo již při prvním pokusu, těm pomalejším při druhém či třetím. Bohužel, těch pokusů je ještě mnohem víc a neubráním se pocitu, že jsou ve filmu jen pro efekt. Přesto jde o zajímavý snímek, který stojí za to vidět. Jen jsem zklamaný z toho, že vše mohlo být výrazně lepší. Tři a půl. [říjen 2006]

Animovaná zábava pro dospělé? Prosím. O Shrekovi by se dalo říct, že je zapřísáhlý fanda Monty Pythonova létajícího cirkusu a po večerech sleduje Červeného trpaslíka... ;) Tenhle zlobr je prostě krmený tím nejlepším britským humorem. A není vůbec důležité, že jeho "rodiče" jsou z Ameriky. Úderné gagy a hlášky, výborně napsané dialogy a hádky mezi Shrekem a oslíkem, kterým navíc dodává další rozměr bezchybný dabing Mike Meyerse v roli Shreka a ještě lepší - dá se říct oscarový - výkon Eddieho Murphyho. Pokud by někdo měl dostat Oscara jen za výkon u mikrofonu, pak právě on. Třešinkou na dortu je pak předzávěrečná píseň Rufuse Wainwrighta Hallelujah. Inu, zrodil se kult. [říjen 2006]

Rozjezd filmu je opravdu ve velkém stylu. V sérii gagů a rozhovorů "ze života" je nám představeno celé filmové osazenstvo, ve kterém je každá postava jiná a sama o sobě zajímavá. Poté je celý kolotoč událostí uveden do pohybu jednoduchou zápletkou dvou lidí, kteří se spolu mají poprvé vyspat, a jednoho herce, který má zemřít příštího dne ráno. Celý film pak skončí ještě stylověji, než začal. To už se ale nepohybuje na hranici geniální grotesky, ale naopak nad hlubokou propastí do těžkého lidského dramatu, která mu sluší možná ještě mnohem více. Snad je to tím, že se Vladimír Morávek rozhodl zbavit se barvy a natočil film černobíle, ale celé Brno působí neuvěřitelně chladným a krutým dojmem. Vůbec jsem jej nepoznával. A mezi tím skvělým začátkem a ještě lepším koncem se něco děje. Nic, co by stálo za řeč, ale vede to k závěru, který stojí za to. Postavy se vybarví, ale filmové Brno zůstává i dál zahalené do černé a bílé. Dá se říct, že se Morávek pokusil natočit českou Magnolii. Buďme rádi za to, že se vůbec pokusil. A je jen dobře, že to nedapadlo vůbec špatně. Tři a půl. [říjen 2006]

Pixar opět dokazuje, že umí a že na něj poli animovaného filmu nikdo nemá (až na výjimky). Výborně propracovaný svět strašidel i samotný systém strašení je bezchybný, každá příšerka je originální, příběh strhující, nenatahovaný a dostatečně krátký, film zbytečně nehraje na emoce, ale snaží se prostě a jednoduše diváka pobavit - prostě nefalšovaná rodinná zábava se vším všudy. Komické gagy střídají neomalené romantické výlevy obou hlavních strašidel (ať už k opačnému pohlaví či dítěti), do toho sem tam vpadne nějaká ta akční scénka, která si nic nezadá ani s hranými (a mnohem nákladnějšími) scénámi. A nesmím ještě zapomenout na dva naprosto slizké slizouny, kteří mají svůj osobitý šarm a styl a bez kterých by to prostě nebylo ono. Příjemná oddechová zábava pro celou rodinu! A to se jen tak nevidí. [říjen 2006]

Vrchol imbecility. Čtvrtý Superman by si měl dát patent na schopnost podávat tragické scény tragickým způsobem. Ať už se jedná o úvodní scénu (co taky od ní čekat, když v ní Superman mluví rusky), rande ve čtyřech, Supermanův proslov v OSN, či samotné ničení raket, divák má pocit, že sleduje hodně nepovedenou parodii filmu o nejslavnějším superhrdinovi. Ale to nejhorší si samozřejmě vychutnáme nakonec. Když Superman vyleze z Měsíce, kde byl na chvilku zahrabán, a zhluboka se rozdýchává (že by se nám opět ten týpek, který běžně lítá ve vakuu zase málem udusil?), tak si jen rvete vlasy, ale když uprostřed vesmíru ječí v záporákově náručí unášená blondýna v elegantním kostýmku, je vám jasné, že na konci s dechem je opravdu asi někdo jiný, a to právě filmový Superman s celou svou rozporuplnou filmovou sérií. [říjen 2006]

Zajímavý námět, který je doplněn spoustou inteligentních a zábavných fórků, skvělým Jimem Carreym a (překvapivě) výbornou Jennifer Aniston. Navíc potěší i stylový Morgan Freeman jako bůh. První půlka buší spíše na bránici, zatímco ta druhá již útočí na city, což je možná škoda, ale i ta romantika nakonec docela funguje. Místy se ve filmu sice najdou hluchá místa, ale jsou skvěle vyvážena originálními gagy. Film zároveň dobře zraje a neokouká se, takže dalším sledováním se jeho kouzlo nevytrácí, ale naopak stále funguje. Určitě by se dala spousta much vychytat a film by se tak vyšplhal na čisté čtyři hvězdičky, ale i tak, jak nám jej Tom Shadyac předložil, mě nutí zaokrouhlovat tři a půl nahoru. [říjen 2006]

Snaha o zopakování úspěchu Snowboarďáků vyústila v křečovitou snahu o humor za každou cenu a vykrádání již jednou uplatněných humorných postupů. Film se jen hemží komickými karikaturami, které jsou neustále vháněny do dalších a dalších absurdně vymodelovaných a vtipných scénářů, jejichž různorodost se - na rozdíl od Janákova debutu - příliš neřeší. Ono to vypadá, že se neřešil ani samotný scénář, neboť tahle prima dvojka úleťáků opět vyrazí na "vodvazovej trip", dostane na krk otravného sourozence, celý plán se zbortí, příjdou o výbavu, ale holky jim i tak polezou neustále do kalhot. Jo, ale tohle tady už jednou bylo, že? Jedinou novinkou tak je zařazení druhé dvojice - rodičovské, která prožívá zase ty své manýry. A je to právě Šteindler s Freimanovou, kdo táhne film alespoň k průměru. Za ně, za Bártu na soundtracku a za dvě povedené humorné scény (sprchy a záchodky) dvě hvězdičky. [říjen 2006]

Montypythoni tentokrát neútočí na naše bránice, ale spíše na absurditu zaběhaného společenského kodexu, na předsudky a pravidla, kterými se v životě necháváme řídit, a na svůj vlastní film svým vlastním předfilmem... ;) Smysl života nepatří do skupinky groteskních filmů, ale spíše do polemik, či filipik. Pracuje s vtipnou a originální nadsázkou, nebere si servítky a dokáže i rozesmát. Jako celek (v kontextu s ostatní tvorbou Létajícího cirkusu) samozřejmě působí rozpačitě, neboť zcela postrádá děj, řád i salvu ostrých gagů, na které jsme u Pythonovců zvyklí, ale zároveň funguje tak, jak byl zamýšlen - tedy jako zábavná a nadsazená sebestředná kritika na ještě sebestřednější společnost a její zásadní principy. Bez tohoto filmu by tvorba této geniální komediální skupiny nebyla kompletní, takže samotná roztříštěnost filmu a absence silných humorných okamžiků nemrzí. Tři a půl. [říjen 2006]

Svatý grál není až takovou kritikou britské společnosti jako je Smysl života a není ani kompletním celistvým filmem jako je Život Briana. Jde o jakýsi mišmaš scének, které mají jeden všezastřešující rámcový příběh. Mluvím tady ale o scénkách naprosto a zcela geniálních, které diváka odrovnají a nutí ho se na film dívat znovu a znovu. Mezitím, co se totiž válí smíchy po zemi, mu unikne další halda skvělých gagů. Nenapadá mě jiný film, ze kterého by se usadilo více kultovních hlášek než právě ze Svatého grálu. A jen málo lidí si stále myslí, že mezi Evropskou vlaštovkou a Africkou vlaštovkou není vůbec žádný rozdíl. Ač je Život Briana ještě o kousíček lepším filmem, tak právě díky Svatému grálu si tenhleten Létající cirkus pana Monty Pythona zasloužil věčnou slávu. A naprosto zaslouženě. [říjen 2006]

Napotřetí se konečně povedlo dostat Supermana až na úplného dno filmového bahna. Mohl bych se tady rozepsat proč, ale nevím kde začít. Na tomhle snímku není dobrého vůbec nic. Nejhorším omylem je samozřejmě scénář, který by měl možná úspěch pouze tehdy, pokud by byl film určen pro pravidelné diváky Teletubbies. To ale bohužel není. Humor (?!) je tragicky infantilní a zápletka vycucaná z prstu. Neopírá se ani o jeden jediný pravdivý schůdek, ze kterého by se dalo šplhat výše. A tohle já prostě "sežrat" nehodlám. Byla by to urážka všech ostatních scénářů, které se alespoň pokouší postavit zajímavou sci-fi zápletku na základě skutečnosti. A logické krtince drtí děj čím dál tím pravidelněji. Vrcholem absurdity je závěrečná půlhodinka, kdy je nejdříve Superman uškrcen, později je uvězněn ve vakuu a jen tak tak si zachrání holý život (jak je to vůbec možné, když byl předtím uškrcen, vysvětlovat nebudu, neboť by šlo o spoiler), a když je po všem, tak si v klidu lítá ve vesmíru (kde by samozřejmě kyslík pohledal, zatímco vakua je přebytek). Ne, děkuji, mozek už mi vymyli naši politici. [říjen 2006]