numi

Jednoduchý důkaz o tom, že k tomu, aby vznikl dokonalý film, nepotřebujete natáčet na Novém Zélandu či v Africe, nepotřebujete rozpočet nad sto miliónů dolarů, nepotřebujete natáčet celý rok v kuse a nepotřebujete ani žádnou hereckou megahvězdu do hlavní role. Potřebujete jen jednu věc - NÁPAD. A tenhle se prostě povedl. Joel Schumacher navíc snad spadnul z režisérské stoličky na hlavu, protože jsem ho vůbec nepoznával - tohle byla režijní jízda jako řemen. Stopáž výborně krátká, takže nedojde na zbytečné opakování a vykrádání sebe sama. Herecké výkony jedna báseň - Farrell a Whitaker především. V jednoduchosti je síla, říká se, a Telefonní budka si na nic nehraje, neblafuje a nemlží. Jde přímo za cílem - vítězstvím. Vždyť moc dobře ví, že má v ruce ty nejvyšší možné karty. [říjen 2006]

Zoufale špatné herecké výkony (až na Hackmana), ještě zoufaleji ubozí protivníci a tentokráte (oproti jedničce) navíc absence lehké nadsázky, která by zmírňovala fakt, že je scénář neuvěřitelně stupidní. Zase na druhou stranu je druhý Superman kratší než jeho předchůdce a začne tak nudit až v poslední čtvrthodince, kdy dojde na rozpačitý a nezáživný závěrečný souboj. Jinak je to stále jedna a ta samá naivní pohádka bez špetky napětí, bez zápletky a bez jakéhokoli děje. Prostě kultovní nuda s kultovním superhrdinou. Nebýt geniální comixové předlohy, pak by tenhle snímek brázdil absolutní filmové dno. Takhle mě chytá mrška nostalgie a za tu dvojici;) Lois, Clarka a Superman musím dát alespoň dvě hvězdičky. [říjen 2006]

Tak trochu je na snadě srovnání s filmem 8 mm. Ale opravdu jen trochu. Snad zvolenou tématikou. A možná i filmovou brutalitou, ale zatímco tady je přímá a viditelná, tak v 8 mm byla pouze cítit. A o to byla děsivější. Hard Candy je možná dobře natočený a dobře zahraný film, přičemž zdůrazňuji slovo možná, ale rozhodně se nejedná o film dobrý. Vždyť už samotné téma, že čtrnáctiletá pohublá puberťačka mučí dvoumetrového chlapa je absurdní. A nebudu tady spoilerovat, i když si myslím, že by to vůbec filmu neuškodilo, ale aspoň naznačím, že pokud jde někomu o život a nedokáže se během dvou minut vyvléci z pout, je to opravdu smutné. Ale smutnější je, že když už je po všem, tak se mu to podaří bez problémů za deset sekund. Ale zase tak film může trvat déle, tak proč to řešit, ne? Tenhle film je plný tak ohavných logických nesmyslů a neuskutečnitelných věcí, že atmosféra může být jakkoli dobře podaná, ale film jako celek nebude nikdy fungovat. [říjen 2006]

Tom Cruise při obsazování režisérského křesla J. J. Abramsem věděl, co dělá. Tenhle "mladík" koněčně dokazuje, že je obrovským talentem budoucnosti i pro filmové plátno. Všechny scény jsou natočeny s citem, realisticky a s nadhledem, který je občas doplňován humornými chvilkami (baseballové míčky v Šanghaji, apodob.). Navíc dokázal celou sérii vymanit z videoklipového hávu a nová rovina pohledu minimálně trojce sluší. Vrcholem vypočítavosti však bylo obsazení Philipa Seymoura Hoffmana, který by si za loňský rok zasloužil Oskary dva - nejlepší záporák, se kterým jsem se ve světě filmu setkal. Smekám. Děj je sice opět mírně překombinovaný, ale ve světě špiónů řád a jednoduchost asi neexistuje, takže jde spíše o konstatování než o výtku. A vyzdvihnout musím Cruisův útěk z výtahu a následnou dohru s vysílačkou, která mě dokázala jak připoutat k sedadlu, tak následně rozesmát. Třetí Mission: Impossible nabízí velkou porci inteligentní zábavy, na kterou jsem si už u podobných filmů odvykl. Kéž by se nejednalo jen o výjimku potvrzující pravidlo. [říjen 2006]

Film se zabývá podobným témátem, jako M. Night Shyamalan ve filmu Vyvolený (tímto se Nightovi omlouvám za to, že jeho film s touto komedií vůbec zmiňuji...). Každý má na světě svůj protějšek, který je jeho přesným opakem a dokonale jej doplňuje. Takhle nějak se po New Yorku potulují dva mladí lidé, z nichž jeden (Lindsay Lohan) má hromadu štěstí, je úspěšná, a na co šáhne, to se jí povede, a druhý (Chris Pine) je naopak naprostým "lůzrem" a smolařem. A po docela zábavné první půlhodince nastane čas na zápletku né nepodobnou té z jiného filmu s Lindsay Lohan (Mezi námi děvčaty) - jejich role se prohodí. Teda, tentokráte spíše pouze jejich vrozená schopnost mít štěstí (respektive smůlu). A divák tak dostane možnost vidět znovu první půlhodinku - tytéž gagy a vtípky, jen v opačném provedení. Není to nejhorší, ale je to příliš dlouhé a málo košaté. Stačilo by osmdesát minut a šlus. Film tak táhne především slečna Lohan. Má talent, to je bez debat, ale teď by ještě mohla konečně ukončit svou éru puberťáckých komedií (smlouva s Disneym jí už skončila, takže jí nic nebrání...). Uvidíme. Just my Luck to má za tři. Hlavně díky ní. [říjen 2006]

Vince Vaughn a Jennifer Aniston to na place pěkně rozbalili a jejich společné hádky mě chytli za játra. A to myslím upřímně. Vince háže naprosto geniální hlášky, u kterých jsem se hodně dobře zasmál, a Jennifer mu solidně sekunduje. A přidá jeden dokonalý vyčítavý pohled při závěru pokerové noci - vážně mě úplně zamrazilo. I teď, když o tom píšu. První část je dynamická, vtipná, rázná a jde se vším přímo na stůl. Nebere si servítky a háže jeden suchý gag za druhým. Problém nastává až s příchodem romantické linie. Tam už je vše oproštěno humoru a jde se problému na kost (ono se takové procitnutí do kruté reality jen těžko podává vtipnou cestou). Filmu nakonec srazí vaz až samotný závěr, který postrádá jakékoli emoce. Z první půlky, která emocemi překypovala, tak film neustále ubírá na intenzitě a potažmo i zajímavosti. Škoda. Rozjezd a námět byl hodně povedený. PS: Film je paradoxně spíše určen pro mužské obecenstvo, protože jeho poselstvím víceméně je, že ženské jsou povrchní, sobecké, pomstychtivé ničitelky vztahů, bez nichž se muž v klidu obejde. Čímž si snímek vlastně poštve proti sobě svou hlavní konzumentskou skupinu. Ale co. Hlavně, že je sranda. Tři a půl. [říjen 2006]

Příběh o tom, že jizvy na těle jsou vidět, ale jizvy na duši mohou zůstat skryty na věky. Navíc je čas nezhojí, neboť jednou - ne dnes, ne zítra, ale jednou určitě - vyplavou opět na povrch a zcela nás pohltí. Je jediným možným východiskem láska? Může se zdát utrpení jednoho člověka větší než utrpení člověka druhého? Není přeci jen nejspravedlivějším měřítkem názor oběti samotné? Vždyť přece nikdo jiný nemůže cítit ani zlomek toho, co za muka prožívá právě ona. Na každou ránu existuje lék, jen jej musíme najít. Stejně jako odvahu v sobě samotném se přes všechno zlé přehoupnout a začít opět znovu, na nepopsaném listu papíru, který je plný křehkých slov. Křehkých slov zahalených nejtemnějším tajemstvím. Vynikající Tim Robbins a mrazivě dokonalá Sarah Polley. [říjen 2006]

Vyčítat logiku filmu, ve kterém lítá týpek v modré teplákovce a červených kozačkách po obloze, asi nemá cenu, takže veškeré logické kopance přejdu mlčením. Ale pokud diváka neodradí úvodní sedmiminutové titulky, tak následná třičtvrtěhodinka z planety Krypton už musí určitě. První hodina je totiž úděsné divácké utrpení, které vzal hodně potenciálu i čas. Ale to není omluva - spousta mnohem starších filmů totiž obstojí i dnes. Pokud se tedy tímto utrpením prokoušete, čeká vás ta mnohem povedenější část kultovního filmu o jednom kultovním superhrdinovi. Richard Donner umí scénám skvěle připravit vtipnou tečku a já se hodněkrát přistihl, že se dobře bavím. Horší už to bylo s přechody a mosty mezi jednotlivými scénámi, které vlastně chybí. Připadal jsem si, jako bych si koupil šest comicsů Supermana a četl si je po řadě za sebou. Chyběla mi ta vata, která dělá film filmem, a dokáže spojit jednotlivé epizody do kompaktního celku. Přesto je druhá část filmu slušnou zábavou, která neurazí a dokáže pobavit. Celkově je to za dva a půl. [říjen 2006]

Z filmu je cítit především jedno - Ed Harris je (stejně jako já) velkým obdivovatelem díla Jacksona Pollocka. A je to jeho film. Už samotný fakt, že se zhostil hlavní role, režie i produkce mluví za vše. Jaký je tedy Ed Harris jako herec? Fascinující. Je až neuvěřitelné, jak dokáže i ty nejtitěrnější zlomky nálad a pocitů vyjádřit jen lehkými, na první pohled nic neříkajícími gesty. Jako režisér je ale Ed Harris spíše nemotorný. Hlavně co se děje týká. Jednotlivé scény, při kterých Pollock (respektive Harris) jen maluje, jsou bravurní a mají dokonalou rytmiku a dynamku střihu, která bouřlivost vzniku jednotlivých Pollockových obrazů ještě více umocňuje. Mimo tyto scény ale Ed Harris tápe a místy skáče od jednoho tématu ke druhému, aniž by vše opodstatnil nebo alespoň dovysvětlil. Snaží se říct příliš mnoho, ale ve výsledku sdělí naopak příliš málo. Jako producent je Ed Harris naivní a zaslepený, neboť tento film rozhodně nemůže pomýšlet na velké divácké ohlasy. Ale spíše se pletu, neboť mám pocit, že o to rozhodně Harrisovi nešlo. Zvěčnil Jacksona Pollocka pro filmovém plátně, a to už mu nikdo nikdy nevezme. [září 2006]

Batmana hrál Michael Keaton, který se pro tuto roli snad narodil, záporňáky hráli takové herecké esa jako je Jack Nicholson, Danny DeVito nebo Jim Carrey, křehčí polovičky byly zastoupeny sex-symboly jako jsou Kim Basinger, Nicole Kidman nebo Michelle Pfeiffer a na režisérské židličce seděl génius Tim Burton. Batman nikdy nehrál hokej s diamantem proti bandě maskovaných úchylů, nesurfoval pět kilometrů nad zemí a ani jedna růžová gorila nedělala striptýz. A přesto ani jeden z minulých tří dílů nedosahoval nejvyšších kvalit (u třetího dílu se slovo kvalita objevuje jen shodou okolností). Takže když Joel Schumacher obsadil Clooneyho a Schwarzeneggera, nechal Batmana absolvovat šílený hokejový zápas, nepozastavil se nad tím, že po pádu z pěti kilometrů na zem jen tak nepokračujete v běhu, ale je z vás kaše, tak je patrné, jak čtvrtý Batman dopadne. A nezachrání ho ani striptýz růžové gorily (jediná dobrá volba Schumachera - nenechal dělat striptýz gorilu zelenou...) a ani brutální scénář - máme celkem šest postav a z nich tři superhrdiny, kterým zemřeli oba rodičové za tragických událostí, umírá jim společný přítel na stejnou nemoc, na kterou umírá manželka jednoho ze tří padouchů, kteří ač už sami jednou umřeli, tak žijou dál, neboť záhadně zmutovali v šílená monstra...). Takhle nějak si představuju moderní film od nejslavnějšího nejhoršího režiséra všech dob - Edwarda D. Wooda juniora. Ale tenhle natočil bohužel někdo jiný... [září 2006]