Recenze (383)
Děti moje (2011)
Filmy Alexandera Paynea mi nesedí a osobně je považuji za přeceňované. K zajímavé myšlence scénáře schází plynulejší provedení. Film má spoustu rušivých švů, nelogičností. Postavy jednají příliš vymyšleně. Režisér podle mne více chce než umí.
Mezi náhrobními kameny (2014)
Film má slibně nakročeno, ale svým příslibům nedostojí. Neudrží atmosféru a nešroubuje napětí. Škoda, nevyužitá příležitost.
Osm hrozných (2015)
Velmi dlouho film hodně slibuje. Nicméně nakonec je to takové nafouknuté nic. Samozřejmě skvělá filmařina a atmosféra, ale film není o ničem. Nudná kopie Vlčí boudy od Věry Chytilové.
Přirozený talent (1984)
Knižní předloha je tak fenomenální, že filmové zpracování zůstává nutně nudným odvarem.
Chata na prodej (2018)
Naprosto zbytečný film bez jakékoli vnitřní motivace. Herci k sobě nepatří, scény ztrácejí logiku, dialogy jsou bez známky života. Kam až se dá klesnout.
Hrom do toho! (1965)
Obyčejný, velmi příjemný film se skvělým Gabinem. Film který si na nic nehraje a v tom je jeho síla.
Naděje (1963)
Utajený skvost. Naprosto v duchu ranného Bergmana. Jak vypovědět tolik mnoho o životě tak prostým příběhem a způsobem.
Kaos (1984)
Naprostá filmová dokonalost.
Kolo zázraků (2017)
Dokonalý film podle Woody Allena. Allen přesně ví, kam vede scénář, herce, zápletku, pohrává si se symboly svých i cizích filmů, z každé scény stříká ryzí filmovost jako z filmů Francois Truffauta. Složité hraní jako nápodoba vlastního Allenovského hraní, ale zároveň posun dál. Z každé scény je cítit pozdní mistrovství, obří nadhled. Film je divadlem a divadlo je filmem. Podobné filmy dnes už nikdo neumí. Neumí je nikdo natočit a málokdo je umí ocenit.
Soudce a vrah (1976)
Naprosto úžasný herecký koncert hlavních představitelů. I celková atmosféra je zcela přesná a uvěřitelně dobová.