sta

4,5* - něco mi tam chybělo. Den zúčtování je více než důstojným pokračovatelem.

Film, který prostě nemůže být hodnocen jako průměrný - love it or hate it. Mě osobně dost znervózňoval, ale nepohltil.

Skutečně nevím, pročměl někdo potřebu tento film realizovat. Umělé rádoby hlášky o popkultuře vyzněly v tomto snímku tak komicky a nesmyslně, že génius Kevina Smithe v mých očích nabyl gigantických rozměrů. Opravdu nevím, co měla hláška: "Nirvana byla jako vydechnutí! Víš, co tím myslím?!" znamenat. To asi věděl jen scénárista.

Až nezdravě vtipné. Haroldovy nahrané sebevraždy jsou oprvadu skvelě zaranžované. A střihová sekvence následující Haroldovo přiznání matce, že se bude ženit, je výtečná. Malý film, jenž se stal klasikou.

Wachowští celou trilogii završili stylově. Jen několik narážek na ostatní komentáře: pseudofilosofie neexistuje, to je nějaký neuvěřitelný blábol, jenž se šíří světem jako mor a potvrzuje Goebblesovu teorii, že stokrát opakovaná lež (nesmysl) se stává pravdou (smyslem). Jinak ta vaše pseudofilosofie pramení z jediného nedorozumnění: vy si pletete film s realitou. Já hlásám toto: Wachowští vytvořili pseudorealitu (pro fajnšmekry paralelní svět a podobné výrazy), s vlastními zákonitostmi, pravidly i možnostmi porušování těchto pravidel. To nemá s filosofií nic společného, ať chcete či nikoli. A proč toto udělali? Jistě je mnoho důvodů, ale z těch filmových bych vyzdvihl jejich nazírání na mnoho již stokrát provařených témat trochu jiným způsobem (přiznávám, že ve třetím dílu občas sklouzli ke schematičnosti). Za to jim patří dík (a i ta ohromná spousta peněz, které jistě vydělali). Já osobně děkuji za všechny tři díly a pouze dodám, že Reloaded je pro mě předčasným vrcholem celého díla.

Takový filmový průměr - tu čtyřhodinovou verzi bych snad ani vidět nechtět (jedině, že by ty druhé dvě hodiny byly tak dvakrát dynamičtější než tyto prezentované).

Hodnotit toto dílo prostě nelze. Buďto je to neuvěřitelně geniální, nebo naprostý blábol staršího (a zřejmě senilního) muže. Ale zajímaý tento projekt určitě je.

Děti - údajně poprvé na filmovém plátně jako negativní hrdinové. Jinak oslava čistoty mládí a lásky. Nádherný krátký film. Nicméně Truffaut jej trochu degraduje geniálním následovníkem - Les 400 coups.

Zrovna jsem tento film viděl asi po dvacáté a opět mi pozvedl náladu o 100 %. Asi jsem infantilní, ale tohle je jedno z děl, jimiž bych se chtěl nechat ubavit k smrti.

Pro mě osobně to je ten nejlepší němý film, jenž jsem měl tu čest zhlédnout. Dreyerovo zamítnutí téměř základních pravidel filmové estetiky se z dnešního pohledu zdá jako totálně šílená záležitost. Ale naprosto nádherná šílená záležitost. Byl jsem zničen tímto filmem.