keoma26

Při scéně v autobusu ve mně úplně ožily vzpomínky na starý zlatý Braindead. V současný hororový produkci silnej nadprůměr.

Dlouho jsem měl tenhle dokument na watchlistu a tak dlouho jsem ho odkládal, až se mi přes realitu dneška sám připomněl. Metodicky shrnuje a na konkrétních kauzách detailně ukazuje mechanizmus fungování nejen ruských trollích farem, ale celé ruské, potažmo americké politiky. Skrz tohle hlavní téma pak přináší i přesný portrét médií v jejich někdy až potologický závislosti na sociálních sítích ... Je to povinná jízda,  která sice nepřináší nic vysloveně šokujícího, o čem by člověk nevěděl anebo co by minimálně netušil, přesto se jedná ve světle aktuálních události o hodně silnou lekci.

Manýrismus čistej, i když možná už ani to ne... zábavný,  ale bez emocí.

Vítězství formalizmu (ne formy) nad obsahem. Za hranicí intelektuálního kýče. Větší impakt by vyprávění asi mělo, kdyby se celý příběh vyprávěl chronologicky,  ať už od začátku nebo od konce ...

Tak co si budeme... pro mě osobně jde o třetí nejlepší film Michaela Baye po Skále a Pot a krev. Víc hravý a naspeedovaný než všechny Transformes dohromady,  víc nahláškovaný i cool než oba díly Mizerů, víc opulentní než Armagedon a víc kýčovitý než Pearl Harbor. Maniakální, totalně frenetickej akční zážitek. A ten soundtrack, to e taky velká ňamka.

Připomnělo mi to chvíle,  kdy jsme si jako děti hráli na televizi a před vypnutým foťákem předstírali, že vystupujeme v TV soutěžích nebo pořadech. A taky jsme takhle často vypadli z role a odbourali se vlastním smíchem jako Soukup ... je to celý hrozně meta a každej si tu najde recepty na vaření i na život.

Simon Rich si natočil svoji "Black Adder", nemá to tu lehkost, ale nonsense poetika vyprávění,  která vám řekne o současnosti mnohem víc než některé "filmy ze současnosti", zůstala ...

Dokonalá kafkovská epizoda,  momenty v hotelu mi sice vzdáleně, ale připomněly Bartona Finka.

Je to celý ještě víc školometský než předchozí série,  což už se ani nezdálo možný,  že by mohlo nastat,  ale narozdil od prvních dvou, resp. spíš hlavně od prvního dílu,  jsem se alespoň znovu začal bavit nad právními kličkami,  soudními hříčkami a politickou satirou

Můj první film s Lino Venturou,  na který si jako děcko vzpomínám,  od té doby jsem ho začal mít rád,  a i když už na mě působí Lino i film úplně jinak, pořád tam to kouzlo zůstává...