Cimr

Flaming creatures byly promítány v Americe v budově Senátu díky předsedovi Nejvyššího soudu Abe Fortasovi, jehož liberální vztah k pornografii byl všeobecně znám. Film pak posloužil jako hlavní munice v republikánské kampani za Fortasovo politické zničení.

Promítání tohoto filmu na festivalu v Belgii bylo zakázáno. Když festival skončil, litevský experimentální režisér Jonas Mekas ho promítl v hotelovém pokoji takovým hostům jako byl Jean-Luc Godard, Agnès Varda či Roman Polański.

Český festivalový název není přesný. Originální název Whore's Glory lze přeložit spíše jako Sláva kurev. Režisér Michael Glawogger tím chtěl vzdát hold ženám, které jsou kvůli špatným životním podmínkám nuceny živit se tímto náročným řemeslem. Český distribuční název proto vyznívá téměř až nepatřičně.

Robert Bresson měl velmi rád zvířata a žádná ze scén ubližování Baltazarovi není reálná. Například pro scénu, kdy ho lidé z vesnice surové mlátí, byla použita maketa zadku osla. V poslední scéně pak samozřejmě Baltazar reálně neumírá, dostal pouze prášek na spaní.

Režisér Robert Bresson si žádal černého osla, ale produkční ho podvedli a nabarvili na černo osla zrzavého. Vše prasklo, když začalo pršet a barva se smyla. Baltazara pak museli natírat každý natáčecí den.

Důležitý je název tohoto díla, který se nedá do češtiny adekvátně přeložit. Rýmované zvolání "Au hasard Balthazar" znamená něco jako "Vzhůru do nebezpečí, Baltazare" a jde o heslo rodu pánů z Baux, které vybízelo k odvaze a hrdinství.

Film proslul ve své době i "eroticky" odvážnými scénami. Konkrétně jde o moment, kdy Ellie (Claudette Colbert) zastaví auto za pomoci své odhalené nožky, a dále o scénu, v níž si Peter (Clark Gable) svlékne košili a nemá pod ní nátělník. To údajně zapříčinilo, že spousta amerických mužů přestala nosit nátělníky.

První scéna filmu, ve které Maria (Julie Andrews) vyběhne do hor a začíná zpívat, málem nebyla natočena. Kameraman snímal Julii Andrews z vrtulníku a silný proud vzduchu jí pokaždé shodil na zem. Scénu se povedlo natočit až na několikátý pokus.

Ačkoli film dávala dohromady celá řada tvůrců včetně několika režisérů a scenáristů, hlavním mužem v pozadí byl nezávislý producent David O. Selznick. Ten byl projektem doslova fanaticky pohlcen. Puntičkářsky ho kontroloval do nejmenších podrobností, přestože ho dokončoval naprosto vyčerpaný, závislý na amfetaminech.

Hlavní ženskou roli v tomto filmu hraje Tisa Farrow, sestra známější Mii Farrow. Obě sestry v mládí začínaly v béčkových hororech, z nichž se podařilo Mie vymanit úspěšněji.

Představitelé dvou různých párů, srbského a albánského, se na natáčení nikdy nepotkali. K jejich setkání došlo až na festivalu v Benátkách.

Jedná se o vůbec první koprodukci mezi Srbskem a Albánií.

Natáčení probíhalo ve velmi napjatých podmínkách a muselo být několikrát - zhruba 14x - přerušeno. Carné např. přišel ráno na natáčení a zjistil, že nemůže točit, protože se část štábu dala k partyzánům.

Jedná se o první film uvedený v osvobozené Francii. Byl to režisérův záměr - schvalně natahoval střih, aby to takto vyšlo.

Film byl dlouhý a diváci často před koncem museli odcházet na poslední metro. Režisérovi to kupodivu nevadilo, naopak se mu líbilo, že se v kině vytváří hluk podobný tomu v divadlech na Bulváru zločinu.

Režisér Marcel Carné byl homosexuál a také jedna z postav, zločinec Lacenaire (Marcel Herrand), je zamýšlena jako gay. Není to vyřčeno naplno, ale dá se tak usuzovat podle stylu oblékání, účesu, různých narážek či jeho poskoka, který je mu stále nablízku.

Pabst byl ve své době velmi kritizovaný za to, že "naši německou Lulu hraje Američanka". Až čas ukázal, že Louise Brooksová byla výbornou volbou.

Přesný počet blonďatých lokýnek na hlavě Shirley Temple byl 56, jak víme díky populárním dětským soutěžím krásy, kde byla Shirley velmi často napodobována.

Režisér Miloš Cettl je jednou z fascinujícíh postav českých dějin. Tento bývalý důstojník československé armády za války působil jako dvojitý agent pro britskou tajnou službu a gestapo, načež se po válce na pár let ztratil. Po roce 1948 se však opět objevil, tentokrát na druhé straně barikády jako agent StB a falešný převadeč v neblaze proslulé akci "Kameny". To se mu nakonec stalo osudným, protože byl roku 1951 zastřelen při pokusu o překročení státní hranice.

6. sjezd NSDAP, který tento film mapuje, se odehrál v Norimberku, středověkém bavorském sídle. Ironií dějin je, že právě tam se po válce sešli vítězní Spojenci, aby soudili válečné zločiny nacistů.