eye candy

Fukunagův Sin Nombre mě (především emocionálně) kompletně minul, spíš než kvalitě režije, to dávám za vinu námětu, který byl na můj vkus v prvním plánu možná až příliš přímočarý a vypočítavý. Hrdinka jeho dalšího snímku už jméno má a to v literárních kruzích velmi konkrétní. Bez dlouhého špekulování, z filmařského hlediska je Jane Eyre skvělé dílo. Jde-li o dobře zvládnutou adaptaci, nemohu soudit, beletrie mi bohužel poslední dobou slouží spíš jako okrasný a podpěrný materiál v rámci skromné architektury mého bytu, než-li pro potěchu duše a kultivace mysli. Abych řekl pravdu, čekal jsem že se film (předloha) nachází spíš v poloze mysteriozního dramatu, kde se stírá hranice Janiných představ a reality. Nakonec jde ale více méně o čisté romantické drama, s malou příchutí tajemna, budiž. I tak skvělý filmový zážitek, díky psychologii postav, čisté a umírněné Fukunagavovo..vově filmařině a především Mie Wasikowské (..skloňování cizích jmen je zabijačka), která zde září jako opravdová australská supernova a naprosto a bez výhrad na plátně dominuje. Hlavní postava Jane Eyre je zajímavá a sympatická především v tom, že již od útlého dětsví musí vzdorovat vypjatým situacím a pokřiveným bytostem, které se snaží umrtvit její "spirit" a žízeň po životě. Nahlédnout za obzor, překročit zbytečné konvence a mít možnost se vyjádřit jako rovnocenná lidská bytost, to vše jí prvně v životě nabídne až osudové setkání s podivínským (hloubavým chcete-li) Rochesterem, který nakonec paradoxně na rozdíl od duchovního otce Johna Riverse, představuje opravdové pochopení, odpuštění a svobodu. Sečteno a podtrženo, v každém směru (až na ranní vstávání druhý den:) velmi příjemný filmový zážitek.

Zajímavý film. Občas se podaří natočit snímek o rozpadající se rodině a boji s psychickou poruchou přístupně, jednoduše, aby přitom neztratil nic na své vážnosti. Jodie tato komplikovaná, neveselá témata poměrně zdárně odprostila od spršky kýčovitých výlevů a ukryla pod přístřešek originálního žánrového zpracování a bezesporu i jistého nadhledu. Povedl se jí i pozvolný přechod z komedie do dramatu, přerod z úsměvného a neškodného guy-feel-good snímku do hutné emotivní výživy. V určitý moment si divák náhle uvědomí, že to co sleduje, už rozhodně není komedie, jestli vůbec kdy byla, a že film se nejspíš chystá zajít mnohem dál než se zprvu zdálo. Stále jsem nemohl vypustit z hlavy myšlenku do jaké asi míry je tento film pro některé zúčastněné osobní záležitostí, i to v konečném důsledku možná způsobilo, že mi bobr prostě přišel citlivej a upřímnej. Samozřejmě na nikoho nenarážím, každopádně Mel se do hlavní dvojrole opravdu hodil.

Vydřené vítězství Petra Jákla, kterému se povedlo natočit nadprůměrný akční thriller, jehož největší síla spočívá v tom že je český, tím nemyslím ani tak produkci jako námět, který je český hodně..bohužel, víc než by si většina z nás přála. Ale jak praví jedno moudro, i na tu největší svini jednou dojde (protože ji sejme ještě nějaká větší). Kromě předlohy se Jáklovi podařilo trefit do černého ještě jednou a to když mu propůjčil své dovednosti Vláďa Dlouhý, v podstatě ke své poslední filmové roli. Budiž tomuto bohem obdarovanému herci země lehká. Svou roli přednesl takovým stylem, že by vedle něj gauner jako Novotný a jemu podobní vypadali jako kroužek filantropů. Detail na jeho radostí zkřivený koutek, poté co zničí důkazy, je asi nejstylovějším záběrem, který jsem v českém filmu za poslední desetiletí viděl. A že jich bylo..

V Zodiacovi byl Fincher na domácí půdě, že by se ale konalo přesvědčivé vítězství a zatnutí do živého jsem si během těch dlouhých a rozvleklých 160min nějak nevšiml. Zdálo se mi, že David nedokázal zkrotit obsáhlost námětu. Social Network je naopak mnohem komornější předloha, umírněnější, aktuálnější a mnohem více nefincherovská. Představa o existenci nefincherovské předlohy, pochopitelně splaskla hned po několika prvních minutách filmu. Hned z kraje je totiž docela zřejmé, že půjde o zábavný film, se skvělou hudbou, kamerou, obsazením a na konverzační drama neuvěřitelně svižným tempem. Elegance a vyspělost s jakou zde David zpracovává docela přímočarou story je pro mě příjemným osvěžením a vytrhnutím z letní filmové letargie.

Planeta opic s Hestonem nepotřebuje žádné pokračování, uvozovky ani bezzubý prolog. Faktem je, že navzdory otravnýmu nápadu natočit další letošní bb, který parazituje na klasice, si s tím Rupert Wyatt překvapivě docela poradil, mohlo to dopadnout o poznání hůř (zejména u širší divácké veřejnosti). Z mého pohledu, největším mínusem je bohužel nepoměr několika mála dobrých momentů s těmi nepříjemně hloupými (hlavně v druhé polovině), které bez bázně a hany útočí vztyčeným prostředníčkem na divákovu inteligenci ("No..", lost in space,..). Chtělo by se říct, že forma převálcovala obsah, to by ovšem animace pohybů opic musela působit trochu věrohodně. Spíš neustále ruší a dodává filmu umělohnotnou pachuť dalšího debilního produktu hollywoodu. Facial expressions ty jsou ok, teda po pravdě jsou přímo výborný. Akce je ale většinou nezáživná, druhá polovina filmu ve které sledujeme řádění primátí rescue/swat jednotky je těžce béčkově uhozená a navíc je završená asi nejsterilnějším možným koncem jaký šlo na záchodě vytlačit. Pár zajímavých témat je tu načrnuto, ale brzo je utlučou hloupý hollywoodský šablony a pravítka. Některé odkazy na starý film ale byly fajn, jinak hodnocení mezi 2-3

Hned v začátcích kariéry dokázal Scott v krátkém časovém úseku natočit dva žánrově odlišné snímky a rychle si vyšlápnout pověst režíjní versatilky. V čem ale vždy vynikal a o několik atmosfér převyšoval většinu svých kolegů, je schopnost vyprodukovat dokonale podbízivý vizuál, díky kterému mají jeho filmy blahodárný vliv na divákovo zrakové ústrojí. Jedinou trhlinou v jinak skvělé Ridleyho režiji je tentokrát průměrný scénář. Nejvíc patrné je to na postavě Ferauda a jeho motivech, nebýt nezaměnitelného ksichtu Harvey Keitela, nejspíš by některé scény působily hodně vlažně. Kapitola v Rusku byla opravdu blízko dokonalému filmovému požitku, vizuálně našláplá, vážná ale zároveň chvílemi téměř až absurdní. Pro mě asi nejzajímavější část snímku.

Abych řekl pravdu, chtěl jsem dát jednu hvězdičku za Dana Nekonečnýho který je vskutku ojedinělý a unikátní zjev spadlej z banánový planety. Určitě by stál za důkladnější psychologický rozbor, škoda že ještě nedostal vlastní talk show na nově. Mohl by zpovídat slavné zvířecí osobnosti o jejich zažívacích problémech a na závěr by si spolu dali trochu šumsvistu. Nicméně, kdyby se zde hodnotil Dan tak to by musel být jedině plný počet, jinak to nejde a dát plný počet něčemu tak směšně amatérskému, to by mě zítra srazil na d1 odlomenej panel a tak si zítřejšek rozhodně nepředstavuji

Modrá, skoro až snová vize alternativní historie lidstva v neobvyklém scifi dokumentu. Herzog sice vyniká originalitou s velkým ó, na druhou stranu nedokáže snímek odprostit od dlouhých, často unavujících záběrů, které mají zřejmě navozovat stav beztíže a duševního blaha. Při těchto, mnohdy několikaminutových pozvolna plynoucích, sekvencích dává Herzog (možná záměrně, možná z neschopnosti vcítit se do kůže diváka) prostor ke kvalitní meditaci či kvalitnímu spánku, záleží jak je člověk naladěn a ochoten pídit se po podnětech k zamyšlení. Ano přiznám se, v některých chvílích se mi chtělo opravdu spát.

Jenom dobře, že jsem neviděl Trona v osmdesátých letech v kině. Sál bych opouštěl podél zdi zatímco bulvy by s íčkem hopsaly na jipku. Vizuálně naprosto odpalujcí, svojrázná záležitost. Osmibitový vizuál se dnes (po 30ti letech) může někomu zdát směšný, mně příjde půvabný. Zbývá snad jen litovat, že toho filmový průmysl dodnes nedovedl vyždímat z potenciálu Tronova univerza podstatně víc. 5* - Mladej arogantní Jeff, akce, napětí, originální a skvěle fungující svět,.. prostě všechno spávně.

Škoda že hlavní postava byla tak izolovaná. Kdyby se jí podařilo scénáristům provázat a utáhnout několika vztahy, mnohem silněji by divákovi doběhlo, jaké torzo člověka sledujeme. Samozřejmě jsem si vědom toho, že ukázat to špatné explicitně a to dobré symbolicky v závěru, mohl být tvůrčí záměr. Ostatně má to své kouzlo, nechat návštěvníky přihlížet za sklem místy až groteskně vyhlížející přehlídce špatností vzteklého orangutana. Psát něco o výkonu Harveyho je opravdu těžký, asi bych každýmu, kdo to s filmy myslí vážně, doporučil se na Bad Lieutenant podívat. Člověkovi to připomene na jaké úrovni se dá herectví provozovat. Film to sice není zrovna lehký na dívání, silně totiž vyznívá především v několika vyhrocených scénách, v průběhu ale působí tempo vyprávění děje trochu vlažně. Asi nejsilnější scéna ze všeho toho masturbování, střílení a nadávání je ta poslední.