Paldini

Film přesně podle mého gusta. Mohl jsem vypnout mozek a jen se bavit jednoduchou a celkem hloupou zápletkou, která nepostrádá zaběhlá klišé vězeňských filmů (sadistický tvrďácký dozorce, zákeřný mocichtivý ředitel, nepřátelský spoluvězeň, bitky na "férovku", sprchové scény tak typické pro filmy z ženského vězeňského prostředí), toporné herecké výkony a několik nelogičností. Dost mě pobavil zejména plán hlavního hrdiny zničit celou věznici, aby mohla zdrhnout jeho partička, aniž by bral zřetel na to, že je věznice plná ještě dalších vězňů.

The Untold Story je žánrový mišmaš, od kriminální komedie v hongkongském stylu počínaje až po velice krutý exploitation zabijácký horror, kde padají všechna tabu. Film je často srovnáván s Ebole Syndrome, a to asi ze dvou důvodů. V obou filmech hraje hlavní roli psychopatického vraha Antony Wong a oba filmy režíroval Herman Yau a vlastně i námět je celkem podobný. Mimo jiné, je to právě Antony Wong, který celý film utáhl. Já tohle srovnání obou filmů vidím trochu odlišně. V Ebole hraje Wong celkem komickou postavičku, i když na druhou stránku pěkně brutální. V Ebole hlásí jednu hlášku za druhou, tady mlčí, a když něco řekne, tak člověka zamrazí. Hraje postavu, která vůbec žádný humor, oproti jiným charakterům, do filmu nepřináší, je decentní (i když nějakou tu grimasu si neodpustí), nekompromisní, zákeřný a v závěru fakt hodně tvrdý parchant, který nemá žádné výčitky, dokáže si zahrávat se svými vyšetřovateli a zároveň si je vědom svých limitů, kam až může zajít, při závěrečném policejním výslechu, kdy se vyšetřovatelé promění z počátečních komických figurek v nekompromisní mučitelé. A ten příběh, který si nakonec od Wonga vyslechnou, určitě slyšet nechtěli a divák ho i uvidí.

Film doporučuji jen otrlému divákovi. Ne, proto, že obsahuje pár nechutných scén (poprava slepice, soulož s prasetem, pojídání vlastních exkrementů), ale proto, že je to dost velká nuda a neškodilo by film prostříhat a zkrátit tak na 40 minut. Naopak, co nenudí, je výběr hudebního podbarvení a skvělé vkomponování různých reálných zvuků a projevů, jak zvířat, tak hlavního hrdiny do snímku (i když zvuky toho, jak hrdina tlačí na latríně, jsem slyšet nemusel). A o čem to je? O jednom romantickém vztahu plném lásky a taky o zlobivých dětech, které jsou za své neplechy nepatřičně potrestány.

Mám s tímto filmem problém. Přes všechnu zvrhlost a násilnost a celkem i reálnost postavy Kaie Aha mi výkon Antonyho Wonga připadal hodně komický. Neustále se podivně šklebí a trousí jednu hlášku za druhou svým upištěným hláskem i v těch nejnechutnějších scénách, a párkrát jsem se hlášce dokonce usmál, což mi vzhledem k tomu, co se dělo na obrazovce, vadilo. A přitom je Kai Ah taková hnusná nicka, která se nechá neustále ponižovat a tím jen vzrůstá jeho frustrace, a o to více a zákeřněji se pak mstí všem ve svém okolí a později i celému světu. Nepřeji nikomu, aby někdy takového člověka potkal. Ke konci potěší celkem profesionální přístup k práci policie při vyšetřování vražd i při hledání původce nákazy, což se v horrorech málokdy vidí.

Připadám si mezi všemi těmi pětihvězdičkovými hodnoceními jako kacíř. Sice bezchybná výtvarná stránka, kde se v některých záběrech prolínají skutečné obrazy s těmi kreslenými, ovšem děj mě až tak za srdce nechytil. Na pozadí válek o moc v Japonsku v druhé polovině 19. století sledujeme komplikovaný příběh nekompromisního úkladného vraha (nikoli samuraje (nebo dokonce Samuraje X)), který si službu svému pánovi a své jednání naivně omlouvá konáním dobra. Sice díky lásce prohlédne, ale je už příliš pozdě na to, aby se vymanil z kolotoče intrik a násilí.

Naprosto úchylně optimistický večerníček plný nezdravě veselých hlášek a s kultovním záporákem, zlým výrostkem Hugem, který si našel k mému srdci cestu stejně jako magor Radovan. "Dneska ty kopřivy krásně pálí", radoval se Radovan. Pro mě osobně je tenhle večerníček kult, a to jsem ho poprvé viděl až v posledním ročníku gymnázia, když mě spolužák upozornil na to, že tento skvost běží v televizi a je to neskutečná prča.

Klasické již mnohokrát natočené klišé. Iracionální chování obětí. Vrah s nadlidskými schopnostmi. Teleportace zabijáků mně šla vždycky na nervy. Ale všechno se dá snést až na to, že vrah mi byl svým komickým přístupem sympatičtější než oběti. No na druhou stranu mě teď mrzí, že jsem dal Hostelu tři hvězdičky, protože Wolf Creek je alespoň o stupínek lepší.

Pokaždé mě potěší, když ve filmu vidím místa, které dobře znám. A tady se mi to splnilo mírou vrchovatou. Chodím stejnými ulicemi, jezdím stejnou tramvají a hlavně iv pro mě nejmalebnějším městě u nás. V Ostravě. V městě, které když tě chytí, tak už nepustí. Jen město ovšem film nezachrání. Ne že by byl příběh čtyř nezaměstnaných dělníků nezajímavý, to ani ne, ale spíše spěje jen tak odnikud nikam.

Hodně divný film, plný surrealistických vizí. Přiznám se, že jsem moc děj nechápal, ale určitý názor jsem si udělal. Buď je správný, a v tom případě bych tady spoileroval, nebo je špatný a spoileroval bych taky. Tedy, pokud by chtěl někdo o tomhle filmu pokecat na ICQ, ozvěte se. Hodně scén mi díky své podivnosti a atmosféře na dlouho zůstane uloženo v paměti. Nicméně, prý existuje na DVD bonus s komentářem Jodorowského, kde jsou vysvětleny všechny symboly, které se ve filmu objevují, a co přesně vedlo režiséra k tomu, jak natočit jednotlivé scény. Byl bych na to dost zvědavý.

Cha cha, Bava se snažil natočit větší ptákovinu, než točil svého času Ed Wood a povedlo se mu to. Ale tohle je oproti edwoodovkám strašná nuda, kosmonauti v kožených upnutých kostýmech po sobě střílejí zapalovači, interiér kosmické lodi je vytvořen z ovládací desky soustruhu, papundeklové kulisy jsou rozhýbávány ventilátory a herci ve strnulých pózách čekají až je zabere kamera, aby předvedli nějakou výtečnou ještě strnulejší hereckou kreaci. Dvěma slovy - Velké zklamání.