Paldini

Černobílá Godzila vypadá mnohem lépe a nebezpečněji než její mladší barevná verze.

Náhodou, poměrně napínavý díl ze supermanských kraťasů (Superman nosí samozřejmě neprůstřelné a nehořlavé slipy, ne kraťasy :-)). Měl jsem dokonce strach, že by ti Japončíci mohli Lois opravdu popravit :-o.

Snad každý z těchto animovaných kraťasů o Supermanovi má tak nakoncentrovaný děj, že by vydal minimálně na středometrážní film.

Hlavní hrdina filmu Something Weird by byl v dnešní době nejspíš takový ten klasický metrosexuál. Dbá o svůj vzhled a flirtuje s každou sukní. Jenže se mu stane asi to nejhorší, co se jen může metrosexuálovi přihodit. Je na tváři popálen elektrickým proudem. Na druhou stranu jsou silně posíleny jeho mentální schopnosti a není pro něj problém číst myšlenky, levitovat a vůbec dokáže pár hezkých kousků, nad kterými by kdejaký kouzelník valil bulvy. Svých schopností později využije, jak už to takových týpků bývá zvykem, k potírání zločinu. Ale to je jen jedna linie příběhu. Druhá je o staré olezlé modré čarodějnici, která navrátí hrdinovi krásu, za slib věčné lásky a milování :-) No, je to hrozná kravina, ale místy zábavná (perfektní karatistická bitka) a s úchylnou hudbou. Film se prý stal kultovní hlavně mezi mládeži požívající LSD, čemuž se vůbec nedivím. Asi si něco šlehnu a kouknu na to ještě jednou.

Takový hustý teror jsem nečekal.

Film má jedinou slabší chvíli. Tou jsou námluvy Fausta a Markéty. Jinak je to dokonalá temnota ještě podporovaná hudbou Timothyho Brocka, která je nechutně depresivní a nenechá diváka oddechnout i v těch málo světlých chvílích, které se ve Faustovi objeví. Pořád je v pozadí cítit hnusné zákeřné zlo, jak ve zmíněné hudbě, tak v postavě manipulátora, pokušitele a ďábelského našeptávače Mefista ztvárněného démonickým Emilem Janningsem. Ve scéně proměny Fausta v mladíka je čtyřmetrový Jannings se svítícíma očima nejstrašidelnější démon, jakého jsem doposud ve filmu viděl. Nezapomenutelných scén je samozřejmě více. Za pozornost stojí např. všechny letové scény nebo sugestivní město postižené morovou nákazou

Kouzelný trochu zvrhlý muzikál o Červené Karkulce. Sice ze začátku jsem se skoro zhrozil, že vidím další horor o šíleném chirurgovi, protože zrovna od takových filmů si potřebuji na delší dobu odpočinout. Naštěstí jsem se trochu uklidnil, když jsem viděl taneční rej všech těch zvířátek, hříbečků a dalších roztomilých bytostí. Nějaký ten menší, větší hororový a dokonce sci-fi šok ještě přijde, ale přijdou i nějaké ty romantické chvilky při laškování vlka s Karkulkou ;-), takže jsem se jako divák bavil velice velmi. A asi se stanu fanouškem Emmanuelle Béart.

Děj je celkem zmatek, ale akční scény mají švih a je jich celkem dost. Rob Schneider je zábavný už od pohledu, i když akční hrdina mu zrovna nesedí. A za některá fatální úmrtí by se nemusel stydět i nějaký ten gore horror.

Myslím si, že kritizovaná pomalost monstra byla režisérovým záměrem. Tím pádem se prodloužila agónie oběti při očekávání dalšího a zároveň je tímto způsobem patřičně potrápená divákova výdrž. A dokonce ani vzhled monstra mi moc nevadil. Připomněl mi totiž doktora Satana z Domu 1000 mrtvol. Jen je škoda, že od začátku dobře budovaná atmosféra byla zkažena nesmyslnou a zbytečnou scénou s netopýrem.

Já se nebojím dát tři hvězdičky, i když děj není nikterak ohromující, spíše naopak. Casting je naprosto hrozný. Takovou směsici netalentovaných a nesympatických ksichtů v rolích těch hodných jsem ve filmu dlouho neviděl (až na Chada Michaela Murraye, a ano i Elisha Cuthbert svým sexy tričkem nezabodovala). Za, co už herci nemůžou je scénář, který nutí postavy páchat naprosto dementní akce. Tak proč ty tři hvězdičky? No, ono mě přes všechny nedostatky bavilo. Záporáci byli oproti hlavním hrdinům téměř sympaťáci (hlavně smraďoch a Vincent) a finále ve voskovém domě nemělo sebemenší chybu.