Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Dobrodružný
  • Animovaný

Recenze (229)

plakát

Krásky od krav (2006) (TV film) 

Místo toho, abych se zdlouhavě rozepisoval o charakteristice filmu, stačí říct dvě slova. Disney Channel. Ano, Krásky od krav jsou jedním z počinů, které vznikají pod taktovkou tohoto studia. Komu by tato informace během výběru DVD unikla, toho hned první minuty nenechají na pochybách s jakým dílem má tu čest. Celá agro-zápletka o rozmazlených dívčinách, které jsou okolnostmi donuceny starat se o otcovu mlékárnu, je neuvěřitelně pitomá a protivná již od samého začátku, herecké výkony jsou mizerné a poté, co dojde na scény jako je jamovací přestávka na oběd nebo moment, kdy jedna z hrdinek vtrhne na luxusní maturitní ples a začne své známé, navlečené do společenských oděvů, přemlouvat aby s ní vyrazili vyrábět jogurty, se běžný divák začne shánět po samurajském meči, aby spáchal harakiri. S postupem času příval nových pitomostí díkybohu klesá, případně se divákův organismus adaptuje na nezvyklé prostředí a stává se imunním vůči dění na obrazovce. A možná si i všimne kladů Cow Belles. Mezi ty patří jednak stopáž o rozsahu 80 minut, jednak několik příjemných písniček, přičemž některé pochází přímo od ústřední herecké dvojice, známé ve světě pop music jako Aly & AJ.

plakát

Table for Three (2009) 

Neznámý režisér a scénárista Michael Samonek mě mile překvapil tímto příjemným snímkem, jehož hlavní devizou jsou sympatičtí herci v hlavních rolích a jednoduchý příběh, který se ani nesnaží si hrát na něco velkolepého. Příběh jako ze života plyne poměrně svižným tempem a trochu po allenovsku sází na lehce absurdní situace a slovní přestřelky. Asi každý již strávil nějakou dobu s více či méně praštěným spolubydlícím, ať už na koleji, školním výletu nebo dovolené a pravděpodobně na to období jen tak nezapomene. Zda se vám podobně vryje do paměti i Table for Three zůstává otázkou, protože přes veškeré klady je snímek jen jedním z desítek podobných výtvorů a stejně jako ony se ani on nevyhnul slabším momentům, které se derou na povrch hlavně v druhé polovině filmu. Přesto jej vřele doporučuji a myslím, že je správnou volbou pro odpočinkový večer strávený ve dvou.

plakát

ABBAmánie (1977) 

Film je bohužel pouhopouhým záznamem australského turné skupiny ABBA, přičemž ale mohl být i něčím víc. Těžko řícti, kdo je na vině, zda scénárista nebo režisér, ale skutečností zůstává, že honba zoufalého reportéra za vytouženým interview postrádá náboj a po určité době začíná neskonale nudit. Na druhou stranu mě ústřední švédská čtveřice nezklamala a je jasné, že zpěváci i jejich písně mají co říct i po letech, jak jsme se ostatně přesvědčili i v muzikálu Mamma mia. Scény z vystoupení ABBY jsou tím nejlepším, co může film nabídnout, jenže to samo o sobě na nejvyšší známky nestačí... Švédové v tomto případě nedokázali překonat podobné snímky s Beatles nebo Elvisem Presleym (vinou filmařů) a tak hodnotím jako čistý průměr.

plakát

Lví král (1994) 

Pokud existuje mezi animovanými pohádkami něco jako klasika, tak je jí vedle Sněhurky právě Lví král. Z dnešního hlediska působí tento film trochu amatérsky, ale jako malý kluk jsem byl z něj úplně paf a vedlo to až k hromadění obrovského množství plakátů a Disneyho knížek v pokojíčku. Pokud vám můžu něco doporučit, vyhněte se verzi s písničkami přezpívanými do češtiny a poslechněte si původní Eltonovu verzi.

plakát

Rock ze střední (2009) 

Moc milé překvapení v podobě netradičního středoškolského muzikálu. Bandslam na mě působil jako kříženec Muzikálu ze střední a Školy ro(c)ku, přičemž si z obou filmů vzal jen to nejlepší, přidal řadu dramatických momentů a rezignoval (díkybohu) na infantilní srandičky i fekality, tak typické pro filmy "o teenagerech pro teenagery". Postava hlavního hrdiny je skvěle vybalancovaná, Gaelan Connell je velmi sympatický a zaroveň dostatečně střelený na to, aby se s ním divák ztotožnil a napjatě sledoval jeho příběh. Za trefu do černého by se dalo označit i obsazení vedlejších rolí, ať už jde o Lisu Kudrow, která v posledních letech čím dál více herecky vyzrává, nebo hvězdiček Hudgensové a Michalkové, které tentokrát oslňovaly nejen svým zjevem, ale i hereckými a pěveckými výkony. Když k tomu připočtu ještě vynikající soundrack, je výsledný dojem více než uspokojující a velkoryse pominu několik drobných vad na kráse. Bandslam vřele doporučuji a nebojím se jej označit za nejpovedenější hudební film desetiletí určený náctiletému publiku. Jen tak dál.

plakát

Filmová hvězda (2008) 

Docela zbytečný film parazitující na Vojínu Benjaminové a Pravé blondýnce. Ovšem Jessica Simpsonová zdaleka nedosahuje kvalit Reese Witherspoonové a Goldie Hawnové. Pokud ale patříte mezi Jessičiny obdivovatele a je vám fuk, že scénář ani herecké výkony nestojí za zlámanou grešli, klidně si majora Movie star pusťte. Čeká vás sterilní podívaná založená na jednoduchém konceptu "zhýčkaná kočka nafasuje ešus a uniformu a stává se z ní vojanda". Valná část vtipů je založená na tom, že Simpsonová padá na zadek, pro rozveselení družstva imituje své nadřízené a od těch samých nadřízených se pak nechává pěkně seřvat. Do toho pár vážnějších momentů, kdy se herečka pokouší pomoci svým spolubojovnicím řešit jejich problémy, nějaké to flirtování s pohledným seržantem a překvapivě vyhraný finální paintballový zápas.

plakát

Ohnivá linie: Bitva u El Alameinu (2002) 

Skvělý film, který trošku pokulhává v technickém provedení, ale jinak je můj dojem více než pozitivní. Podobnost s Marhoulovým Tobrukem se nezapře, a ač vlastenec, přikláním se tentokrát na stranu Italů. Tam kde Marhoul k smrti nudí zbytečnými líčením válečného zázemí a následně záběry na písek, je jeho italský kolega o poznání činorodější, aniž by se to zároveň oslabovalo atmosféru v zákopech. Nepobíhá bezmyšlenkovitě z jednoho charakteru na druhý, ale sází na jistotu a vypráví příběh jednoho vojáka na pozadí historické události. Její výběr považuji za další nesporný klad filmu, neboť kromě zmiňovaného Tobruku a několika málo podobných snímků, se bojům v severní Africe moc pozornosti ze strany světových filmařů nevěnuje. A italský pohled na věc je naprostou raritou.

plakát

Smrt černého krále (1971) 

Proč ne. Není to sice to nejlepší, co nám kdy rada Vacátko a jeho mordparta předvedli, ale pořád je to moc pěkná detektivka, která ční vysoko nad těmi ze současné produkce. Pro období první republiky mám odjakživa slabost stejně jako pro dobré herce. A těch je tady více než dost. Jen tak na okraj, kdy se vám tak podaří vidět mladého Josefa Somra?

plakát

Management (2008) 

Typický film pro chvíle, kdy nemáte v dosahu jiné DVD s něčím zejímavějším nebo si prostě chhcete dát na chvíli pohov od všech akčních thrillerů, hororů a přisprostlých komedií. O napětí v tomto případě vůbec nejde, jednak proto, že s něčím takovým scénář ani nepočítá a naopak se snaží navodit sladkobolnou atmosféru okolo příběhu prosťáčka a jeho životní lásky, jednak proto, že Zahn i Anistonová v tomto případě přes veškerou snahu působí strnule a toporně. Dojem trochu napravuje Woody Harrelson v roli expřítele, který však nemůže zachránit všechno, zvlášť když se objevuje snad jen v pěti, šesti scénách. Přesto nebýt jeho a vynikající hudební složky, mohl Management v mých očích skončit daleko hůře. Takto se z něj nakonec vyklubala netradiční, příjemná romantická komedie, která sice spadá do šedivého průměru, ale neurazí.

plakát

Město Ember (2008) 

Filmu není na první pohled cokoli vytknout. Provedení je skvělé, děj spěje směle kupředu a neměl by být problém udělit Městu Ember vysoké hodnocení. Jenže něco je špatně. Kromě základní myšlenky zasadit děj filmu do města v podzemí se nedá o originalitě moc mluvit. Vše, čím postavy procházejí je naprosto účelové a i když šlo o mé prémiové shlédnutí, měl jsem neustále pocit, že jsem film už někdy viděl a jakoby bych byl vždy pár minut před filmovými hrdiny... Podobná sterilita jako u děje panuje i mezi charaktery postav, hudební složkou a dialogy. Navíc si tvůrci ukousli moc velké sousto a během 90 minut se prostě nedá popsat město, seznámit se s hlavními postavami, přejít k samotné zápletce a náležitě ji zpracovat až do konce. Mnohokrát to logicky zaskřípe, mnohokrát okolnosti a jednání působí tak neuvěřitelně strojeně, že se divák cítí uražen. [SPOILER]Když se pronásledovaní hrdinové ukryjí v nějaké jeskyni, prohodí "Jak se odsud vlastně dostaneme?" načež hned v zápětí naleznou dopravní prostředek jednoho z rodičů, který jej zde ukryl a díky kterému se dostanou téměř až k cíli své mise, zůstává z toho člověku rozum stát. Podotýkám, že takový moment není jen jeden.[KONEC SPOILERU]Když to vezmu kolem a kolem, tento film vznikl jen proto, že fantasy jsou momentálně v módě a vydělávají dost peněz. Režisér Kenan jel od začátku do konce podle univerzální šablony a od osvědčené linie se snad ani neodchýlil. Škoda. Jeho škoda.