UnholyEvil

Obvykle hledám důvody a poté hodnotím, ale nyní si dovolím udělat výjimku, napařit tomuhle humusu odpad a následně si to ospravedlnit. Je film, jehož hlavním účelem vyvolat u diváka pocit hnusu dobrým filmem, pokud je v tom úspěšný, nebo je to prostě jen hnusný film? Ovlivňoval by účel pozitivně kvalitu i u filmu, jehož tvůrci si vytyčili za cíl natočit film špatný? Pak je zde otázka jeho děsivé autentičnosti. Možná se po dokoukání tohoto veledíla budete ptát: ,,To nebyl dokument?", ale je to dostatečný důvod pro to, abyste tomu pohodili nějakou tu hvězdu? Dali byste Titaniku víc hvězd, kdybyste se po jeho dokoukání museli ptát: ,,To nebylo sci-fi?". Přesvědčivost sama nestačí a nějakou hlubší myšlenku aby jeden pohledal.

Objektivně si Fierce Creatures zaslouží pravděpodobně o hvězdičku víc, nicméně v důsledku mých velkých očekávání se nevyhnutelně muselo dostavit i lehké zklamání a toto hodnocení je pak především vyvrcholením onoho pocitu. !SPOILER! Nejlépe to vystihuje scéna, kde J. Cleese svérázně a velice zábavně povraždí všechna ta roztomilá zvířátka jen aby celý vtip následně zkazil. Začátek navnadí a člověk pak doufá v erupci kreativní geniality tam, kde je mu naservírován "pouze" pěkný komediální film.

Mojí nejoblíbenější postavou celého filmu je pravé obočí kapitána Sira Edwarda Pellewa. Obzvláště dobrý výkon podalo především ve scéně, kde jeho majitel vyklepává červy z večeře. Navrhuji do příštích filmů přeobsadit hlavní roli.

Souhlasím s názorem, že tato dvojice filmů (Mutiny+Retribution) je opravdu to nejlepší, co bylo z Hornblowera natočeno. !SPOILER! Nic lepšího ze mě bohužel nedostanete, jelikož přes slzy, které roním pro Archieho, vidím velice špatně na klávesnici, a i tento poměrně krátký komentář píši s vypětím všech sil...

Walrus+bitvy+Flint=***** Kdyby tam necpali tu zbytečnou vomáčku s bordelem a pirátama na souši, udělali by lépe.

Přesně jak jsem čekala. Krásné exteriéry, krásné interiéry, krásné kostýmy (možná jen vyjma slamáku pana Rochestera). Nicméně ani moje láska ke kýči nedokázala zastřít můj zrak před nesčetnýmy problémy, se kterými se nejnovější adaptace této klasiky potýká. Stopáž je asi největší kámen úrazu, jelikož je díky omezenému prostoru spousta scén jakoby vytržena z kontextu. Moc se povedly scény "povídání u krbu", ale poté je vše velice uspěcháno a kvůli tomu není bohužel romance našich hrdinů příliš uvěřitelná. Navíc MW a MF k sobě příliš nepasují, a o tom, že nepasují na postavy, které hrají, už vůbec nemluvím. Naštvaný a Zakřiknutá je asi nejlepší přirovnání, které mě napadá. Nechci tvrdit, že by byli vyloženě špatní (přece jen tu byli i horší), ale trocha vášně by rozhodně bývala neuškodila. Nebo je to možná moje chyba, když si přeji být pohnuta a dojata při sledování tohoto příběhu. Na závěr bych ráda odkázala všechny ty, kteří mají pocit, že filmu křívdím, na uživatele socket7, se kterým jsem film sledovala, a jehož nevhodný, cynický přístup mě téměř jistě negativně ovlivnil. A tak prosím vezměte vidle na něj! Děkuji.

Po třetí sérii jsem nucena ubrat pátou hvězdu. Hvězdu vrátím, až se pan Moffat uklidní a přestane to přehánět. Doctor Who stačil, nebo ne?

Komentář obsahuje spoilery... Tedy alespoň myslím... Po usilovném přemýšlení ve snaze pochopit Dreaming of Joseph Lees a pročtení některých kritických i nekritických komentářů uživatelů filmových databází musím uznat, že můj prvotně negativní dojem poněkud uzrál. Příběh je poměrně jednoduchý a hlavní hrdinka je zatoulaná nešťastnice z dob romantismu, což může samozřejmě působit nedotaženě a primitivně. Všichni se asi shodneme (včetně pánů), že pokud bychom byli Eva, končil by film zhruba po půl hodině, a to nedaleko za větami: "Vlez mi, táto, na záda, to si vážně myslíš, že na ten pohřeb nepojedu?" a "Jasně, že se s tebou odstěhuju, krasavče". Problém tkví možná v tom, že si po mozkovém výplachu americkou filmovou tvorbou (než mě nařknete, přiznávám, že existují i výjimky) máme tendenci hlavní hrdiny idealizovat a ve filmech hledat poučení, ztotožnění a podobné nesmysly. To zde ale nejde. Pochopení, natož ztotožnění s Evou je řešení snad pouze pro "speciální případy". Co však přichází snadno, je soucit. S. Morton je ztělesněné utrpení. Ano, může si za to, ale o to nejde, pamatujete? Její herecký výkon je na jedničku. Zbytek postav, kterému vévodí klinicky šílený Harry, je také skvělý a to zejména díky faktu, že nejsou černobílé (jeden z největších obecných kladů filmů z ostrovů). Dobré úmysly, ale špatné jednání? Nebo naopak? Ani jedno. Všechny postavy jsou velice živé, lidské a dobře napsané. Jediný, kdo se vymyká, je Joseph. Joseph je dokonale pozitivní. On ale není jen další postava, Joseph je sen. To je také hlavní důvod, proč je český překlad titulu zavádějící. Ten originální naopak krásně zapadá. Když to vezmu kolem a kolem, Dreaming of Joseph Lees není vůbec špatný film, stačí ho jen sledovat v tom správném rozpoložení. Jediná věc, která mě mrzí, je to, že jsem nikde nesehnala verzi s originálním audiem, proto se také prozatím vyhnu hodnocení. Možná, že až ji seženu, všechno bude nakonec jinak...

O tomhle by měli povídat rodiče malým, zlobivým homosexuálům, když nechtějí poslouchat. Polednice už nefrčí, teď se straší Londýnem po setmění! Heterosexuální jedinec čumí, až mu oči z důlků vylézají, jak silný a přesný může být gaydar po pečlivém seštelování. A když se takový gaydar dostane do špatných rukou... Spolumilovníky filmu Maurice jistě potěší opětovné shledání Aleca a Maurice, které však mohlo potěšit víc, kdyby z něj bývali byli víc vytřískali. Závěr je malinko předvídatelný. Film nicméně nenudí! Jen trochu škoda té prvoplánovosti...

Afektované a vulgární. Občas jsem se i zasmála, za což jsem se však následně náležitě styděla, jak se patří na každou slušně vychovanou dívku z dobré rodiny... Není to pro každého...