UnholyEvil

Začalo to tak nudně, že jsem byla nucena si v zájmu duševní pohody prvních dvacet minut přetočit, a to (bohužel pro snímek a jeho pověst) bez jakýchkoli obav z toho, že by mi později chyběly informace, nebo bych to snad i nedejbože nepochopila. A když už se to začínalo rozjíždět, přispěchal Nicolas Cage se svým prkenným neherectvím, řídícím se heslem: ,,Jeden film, jeden mimický výraz", což mírně přidusilo příval pozitivních emocí z mé strany. Jeho filmová žena, ač pěkná, mě nedala nejednou nepomyslet na fakt, že kdyby se to celé odehrávalo nějakých deset let nazpátek, bylo by to ilegální. Občas to sice bylo vzrůšo (nechceme nikomu křivdit, že), ale i tak (kromě toho, že to bylo slušně natočené) zůstává jediným výrazným pozitivem hlavní záporák, jeho perfektní čelist, a ten proslov, co má na konci...

Ne že bych se nebavila... nebo spíše nepobavila-ono je to to vtipné jenom do chvíle, kdy zjistíte, že z 90% procent vaří z vody a žádná nová pointa už nejspíš nepřijde... ale...no, tohle vlastně bylo to "ale". Kdybych byla hodně moc zlá, nazvala bych Little Britain odpadem britské komedie. A protože hodně moc zlá nejspíš jsem, už podle toho, že se to právě chystám udělat,udělám to, ale udělám to alespoň s trochou grácie: A tiny LITTLE bit of BRITAIN may like this, but those are the ones that don't matter anyway...

Hugh, vrať se domů a dělej zase věci, na které tě není škoda. Já ti ty peníze přeju, vážně. Člověk musí něco jíst, nosit, v něčem jezdit, něčím ozdobit dům, ženu, děti, psa, něčím otvírat konzervy, na něco hrát, něco dávat sousedům k vánocům, něco házet na lidi, co mu zvoní u dveří, aby mu prodali víc dveří, něčím se sprchovat, holit, sušit, hydratovat, leštit a natírat, něco nabídnout návštěvě, aby přestala na chvíli povídat a nebo něco vsadit v kartách, aby si udržel hladinu adrenalinu. Ale co je moc, je moc. Lidem chybíš. Totiž myslím ten starý Hugh, protože ten se mi navíc zdál i trochu veselejší. Nechci tenhle seriál nenávidět, protože až na pár absurdností a pateticky se opakujících zápletek s trochou toho amerického smyslu pro správný moment, které mi dělají nepěkné věci s obličejem, to není v podstatě vůbec špatné, ale když vidím, jak se pomalu měníš v karikaturu G.House, a to nejen tím, že sis zkazil přízvuk, nemůžu jinak. PS.:Dbejte prosím všichni na to, že veškeré intimní prvky, včetně oslovování a psychického vydírání mají za účel pouze vytvoření dojmu naléhavosti tématu, a že příspěvek byl psán za doprovodu samolibého přesvědčení o vlastní humornosti ze strany autora. Děkuji, Váš Autor.PPS.: To nemění nic na pravdivosti a upřímnosti pocitů, se kterými byl příspěvek psán.

Takhle zoufale ujetý film jsem už dlouho neviděla. Z části to bylo neuvěřitelně nudné, asi dvakrát jsem se lekla, z té rozklepané kamery mi bylo v jednom kuse na zvracení, při scéně, kdy manžel s perforovaným lýtkem a vloženým brusným kotoučem plazmo zdrhá ženě jsem se smála vyčerpáním( asi proto, že je to tak nepravděpodobné a absurdní, až to bolí) a po scéně s ustříženým klitorisem nebo krvavou ejakulací, už prostě nikdy nebudu stejná. Ach jo, že já se na to dívala. Dokážu snad ještě pochopit, že nadmíru extrémně otevřeným lidem se může zdát, že se v tomto "snímku" skrývá jakési poselství, hloubka, či co, ale souhlasit s tím, že zrůdně a zvráceně vyobrazená sexualita a příroda má v sobě něco uměleckého, to už prostě nemůžu. Nezlobte se na mě, ale tohle prostě není rozbor lidské přirozenosti a pátrání v duši jedince, který se ocitl na dně, to je zkrátka kýbl nevkusu a prachsprostá urážka všeho, co má s přírodou něco společného. A může mi někdo vysvětlit, jakou že to poruchou žena trpěla, a co za druh léčby to na ní manžel sakra prováděl?! I tak se mi však moc líbila symbolika tří žebráků a herecké výkony byly obdivuhodné. Pár záběrů bylo taktéž poetických, nicméně i tak bych doporučovala autorovi tohoto díla provádět více dechových cvičení a méně se zabývat honěním Satana tam, kde evidentně žádní není. Jen pevně doufám, že při nátáčení nebyla zraněna žádná zvířátka. Mimochodem, máme doma stejné krejčovské nůžky... už si s nimi neustřihnu ani růžek krabice od mlíka.

Asi nejsem zrovna ten správný člověk k procítěnému sledování filmu jako jako je tenhle, a to zejména vzhledem k mé neschopnosti vcítit se do horoucího amerického patriotismu a válečného hrdinství a zuřivě ronit slzy v momentě, kdy plukovník Děckoun s nasazením vlastního života hrdinně zachraňuje kus tříbarevné plíny, majestátně se třepetající v tom zlém, nepřátelském, teroristickém a hnusem prorostlém Jemenu. Jaký obdivuhodný to čin, když se mladý, zdravý člověk dobrovolně nechá nasadit do akce, kde je předpokládaná délka jeho přežití 16 minut! Přece nesmíme dopustit, aby byl takový úžasný člověk poslán za mříže! Vzhledem k jeho předchozím činům (viz. nahoře) má přece ohromnou úctu k životu a všichni strašně chceme, aby o něm se zbraní v ruce rozhodoval... Tolik k obsahu. Samuela L. Jacksona mám ráda a je to výborný herec, o to více se divím, co ho to sakra posedlo vzít tuhle roli. Guy Pearce by byl vskutku vražedný, nemít debilní scénář, a Tommy Lee Jones měl po celý film úplně stejný výraz jako já, když jsem ho sledovala, což v podstatě mluví za vše.

Způsobu, jakým je tento fim natočen nelze upřít jisté kouzlo. Pejsan je úžasný a zvláště ta nadmíru zábavná gumička, umístěná na jeho čenich pro vytvoření agresivního vzezření přímo evokuje béčkové horory. Příběh je velmi dojemný a citlivě podaný, ale možná se mi to jen zdá, protože zobrazuje pouto psa a člověka, což je téma mně blízké. Tolik řečeno, musím na druhou stranu bohužel podotknout, že to, co se zde v některých scénách, převážně ve druhé polovině filmu, odehrává, je doslova kynologické peklo, a poradce-expert pro chování zvířat, pokud nějakého měli, by si mohl plácnout s pani doktorkou Cruelou-Žertovou.

Vcelku hloupoučká, i když roztomilá romantická komedie, která bohužel začíná velice nudně, což se ale časem spraví. Nebudu skrývat, že jsem se místy naprosto nepokrytě bavila, a to především u scén, kdy se hlavní dva aktéři snažili vyrovnat se svým novým "já". I já jsem ale jenom ženská, a tak musím uznat, že dobré dvě ze tří hvězdiček jsou jen za zpříjemnění v podobě Guye Pearce, který je doslova umělecké dílo, za jaké by se nemusel stydět ani Michelangelo:)

Začnu pozitivně, protože vím, že s tím budu velmi rychle hotova. Pozitivum č. 1: Roztomilá animace. Pozitivum č. 2: Maximus (každé po jedné hvězdičce). A teď to horší: Mám velmi ráda pohádky bratří Grimmů... tohle nemám ráda. Osobně si nemyslím, že námět tohoto typu je vhodný k předělání do podoby vtíravé, podbízivé, rádoby vtipné komedie, lidmi, kteří si evidentně myslí, že není možné, aby se dětem líbila klasická, hezká pohádka, která neobsahuje zbytečné pády, rány do hlavy, culení, ukvílené ještěry, hysterické výlevy, přitroublé hlášky atd. A ještě k tomu ty písničky... ach bože, ty písničky!

Začalo to velmi zajímavě a nakonvenčně a mohl se z toho vyklubat parádní horor/thriller už jen díky tomu, že sem tam je to docela slušná lekačka a dokonce i jakási děsivá aura je téměř od začátku také přítomna... ale... lidské maso jako narkotikum? Dobrá, indiánskou legendu beru, ale notak, to by přece jen chtělo o něco více fantaskní a umělecké zpracovaní... a že vás dokáže dostat i z rakve, to už je vážně síla. Zlatej Pepek námořník a jeho špenát. Film je jinak velmi slušně natočený a dobře se na něj kouká, kanibalové se svých úloh zhostili taktéž dobře, jen je škoda, že jsem se občas musela smát i u scén, u kterých by se smát prostě nemělo. A nebo že by to byl záměr tvůrců?

Mel Gibson patří k mým nejoblíbenějším hercům, ale i režisérům a Apocalypto je dalším z důkazů, že oprávněně. Prakticky celou dobu jsem ani nedutala a jen s tlukoucím srdcem čekala, jak to dopadne. K mému vzrušení zřejmě přispěl i fakt, že poprvé jsem tenhle snímek viděla náhodou a zhruba od první čtvrtiny, takže těžko říct, jak by na mě působil za jiných okolností. Nicméně i po několikátém shlédnutí bych neubrala ani hvězdu, kdybych totiž měla vyzdvihnout všechno, co se na Apocalyptu povedlo, rozbila bych si klávesnici. Obzvláště oceňuji rozhodnutí, natočit celý film v původním jazyce a obsadit lidi, kteří z větší části nikdy nestáli před kamerou. Trochu risk, ale pan Gibson evidentně věděl, co dělá a vyplatilo se. U mě jasných pět*****.