hrudka

Funguje to líp jako (mysteriózní) thriller než jako horor. Ze všech dílů asi ten nejzajímavější, přestože celému mystériu mající vlastně docela racionální základ moc nerozumím a nechápu ten hype. No budiž. Teď jsem si to všechno poskládal, můžu jít spát a snad mě nebudou budit zlí duchové.

Nevím, jestli rozumím kultu původního filmu, a jak to původně Tommy Wiseau myslel vážně, ale zdá se mi, že James Franco, potažmo scenáristi promarnili příležitost a pod povrch tvůrčí duše se nedostali. A tak vznikl jen film o filmu s docela zajímavým pozadím. Přitom, jak jsem pochopil, jistá příležitost asi byla, když se sám Tommy Wiseau (pozor, spoiler) ukáže v potitulkové scéně. Nevím ale, jaké ambice tvůrci tohohle filmu měli, jestli to bylo cílem. Konec dobrý, všechno dobré. A první pár minut jsem si myslel, že má James Franco dvojroli. Roli herců před filmem jsem moc nepochopil.

Nevím proč, ale připadá mi to jako Revenant bez nesmyslných nebo těžko přijatelných a zkousnutelných duchovních věcech a jakýmsi transcendentu. To tady sice je, ale na více méně přijatelné / pochopitelné bázi. Takže hlavní hrdina přežil a své si užil. Všechno vlastně nakonec dobře dopadlo, přestože se dva nevrátili, ale buďme dobří. Sice to popisuje celkem zajímavý příběh, ale jinak vlastně moc nechápu, o čem to je. Co tím chtěl básník říci. Že se z džungle dá dostat za pomoci halucinogenních prostředků? Do džungle se hned tak nechystám bez ohledu na tohle. Dalo se to ale přežít. Radcliffe si může odškrtnout další nepotterovskou postavu a začít si vybírat něco dalšího, co bude stejně hrozně dobrodružný. Držím mu všechny zdravý palce.

Možná jsem na to příliš hodný, možná o něčem vypovídá, že nejzajímavější scénou je scéna, která neodpovídá skutečnosti, na druhou stranu si říkám, proč ne, a možná jsem příliš fascinován hereckým kouzlem Garyho Oldmana a lehce naivním šarmem Lily James, ale proč ne. Takhle si více méně představuju historický film podle skutečných událostí. S určitými faktickými vysvětleními od začátku do konce, přičemž bez dokumentárních záběrů, protože umělecká výpověď je přeci na prvním místě. A tahle mě nenudila, místy trochu dojímala, rozesmála a přesvědčila, že by si od Winstona Churchilla měli někteří současní politici vzít příklad, ne o tom příkladu jen mluvit. Hlavně by mě zajímalo, jestli to dvojté gesto v chudších oblastech opravdu znamená "jdi do prdele"? 7/10

Čekal jsem to horší, asi. Nebo jsou horší filmy. Moc nevím, o čem to vlastně chtělo být a mám skrytý pocit, že si to trochu vypůjčovalo náměty z jiných filmů. Nechápu, co se musí stát, aby český film vypadal po výtvarné stránce, rozuměj kamerou, o něco hůř než průměrný videoklip. Ale možná jsem si na to tak zvykl, že mi to ve druhé polovině už nevadilo, nebo ne tak moc. Nejzajímavější na tom všem je, že mi v lecčems připadala nejsympatičtější postava Magdy, Anita Krausová, jež všechny nechutné vtípky odpálkovala docela trefnými poznámkami. Věřím, že se sama redaktorka Radia Wave ve své postavě našla (nebo její postava byla napsaná přímo na ni?). Paradoxně však je ve filmu někdo, kdo shazuje samotný scénář. Nevím, jestli to byl záměr. No nic, některé scény jsem nepochopil, proč tam jsou a jiné zas určitě nebyly vtipné ani ve scénáři. Říkám si, proč v těchhle typech komediích musí být postavy mužů dělající nechutné vtipy na své ženské protějšky. Co je na tom vtipného? A občas jsem si fakt říkal, jestli mají herci a herečky opravdu zapotřebí hrát v takovýchhle filmech - nebo jméno Milan Cieslar nějak funguje?

Rozporuplné. Nekriticky zobrazuje fenomén, který do hloubky ani nevysvětlí. Kritiky odbyde pouhými titulky bez konfrontace. Radši nekonfrontačně zobrazuje festival a pohledy dětí, kdy někteří sledují youtubery, protože v "televizi jsou lži". Nejzajímavější jsou asi rozhovory s rodiči, kteří v tom vidí ztrátu času. Tvůrci chtějí přiblížit svět českých youtuberů hlavně tak, aby jim to neublížilo. Je to spíš pro jejich oblíbence, kteří tomu prostě rozumí a řada z nich nadšeni, že jsou v dokumentu (včetně jejich videa), a těm ostatním to přesto nic moc neřekne, neosloví, nepřesvědčí. Ani se nesnaží dopodrobna rozebrat ukončení youtuberské kariéry jedné youtuberky, protože se věnuje herectví a zpěvu (přitom sama naznačila, že se za tuzemskou scénu stydí). Nakonec, jak avizuje popis filmu nevyslechne názory "marketingových specialistů, sociologů, psychologů". Jen naznačí, že je to vlastně byznys, přitom nemůžou odhalit, kolik je v tom peněz a proč to ti specialisti dělají. Některé scény jsou pak bez potřebného komentáře, takže neznalý divák neví, co, proč. Titulkovou píseň od "youtuberské" Slzy považuju za sebeironickou tečku: "Zvládnem rány přijímat, snít když touhy spí / smát se hrom když hřímá, a okolo svět jen metry stříhá / Zvládem rány přijímat, vát za bezvětří / Vstát když ráno dřímá, hřát koho mráz nešetří" Ale, lepší než kdyby děti s partou fetovali, že jo. A tak je to se vším.

Nelze tomu vyčítat povrchnost, protože přímá volba prezidenta povrchní je. Tvůrci pracují s tím, co je nabízeno, včetně tvůrčího vykládání s reáliemi existující pouze pod pojmem. Ne, srovnání s Boratem nebo Babovřeskami kulhá: oba snímky totiž něco ztělesňují a zesměšňují, Blaník podle mě funguje jinak - nikoho nezesměšňuje, poskytuje naopak zrcadlo skutečnosti. Samozřejmě za pomoci dobrého střihu: tady Blaník celkem umně pracuje s manipulací a mystifikací. Zajímavé chvíle byly, kdy reálné postavy "hrály" sami sebe. Chybí tomu nadčasovost? Možná. Ale to chceme politickou satiru nadčasovou? Nepracuje politická satira naopak přímo s tím, co se ve skutečnosti děje, teď a tady? Jenom si říkám, že musíme být rádi za zvolení Miloše Zemana, aby Prezident Blaník končil tak, jak končí... přesto by mě zajímalo, jak by to dopadlo jinak. - Nejzajímavější situací konec koneců bylo to, že po skončení lidi začali tleskat. To taky o něčem vypovídá.

První věc, co mě napadla byla, že se Aronofsky regulérně zbláznil. Ale potom jsem nad tím začal přemýšlet a dočetl si potřebné informace, které můžu a nemusím brát vážně. Biblické podobenství narození Ježíše? Možná, proč ne - neopomínejme, že je postava Javiera Bardema v titulcích označena jako Him, tedy tak, jak se anglicky označuje Bůh. Přehnaně klaustrofobní psychologické drama, které nějakým způsobem dává pár facek patriarchátu? Pravděpobně jo. Takže chválím za to, že Aronofsky vyvolává otázky, na které nejsou úplně jednoznačné odpovědi s tím, že se některé postavy chovají debilně a občas mluví debilně. Někdy bych Bardemovi dal přes hubu a divil jsem se, že se na to matka nevykašle, nechá to všechno bejt a prostě neodejde. Asi od druhé poloviny mi bylo všechno téměř jasné a čekal jsem konečně na tu destrukci. Jenom bych Aronofsky asi zabil za to, že použil stejnou a trochu moc nic neříkající vypravěčskou formuli. Na druhou stranu správně a snad upřímně a přiznaně dává najevo, že přehnaný okultismus a chápání všech biblických citátů doslova je špatně. Film vyvolává emoce. Dokáže jak pozitivně ukázat, co si o tom a o tom myslí, a zároveň fakt negativně nasrat. Za mě dobrý, ba slušný.

Pohádka, jejíž příběh se inspiruje/kopíruje/vypůjčuje motivy známých (a jiných) pohádek, která ve svém jádru není příliš originální, ničím příliš inovátorská, ani svým poselstvím převratná. Někteří hrají solidně, jiní přehnaně přehrávají. Neškodné, stereotypní, občas nezajímavé a nudné. Postavy se chovají tak, jak by se chovat spíše neměli. Má hlavní postava přistoupit na to, co se od ní správně očekává, takže aby si společensky "získala srdce", musí být bohatá, nebo spíš bohatství předstírat? Má být její protějšek ve své společenské lajně a na všechno přistupovat a takříkajíc se prostě nevzepřít? A má peklo ve své podstatě dodržovat svá pravidla a v klidu se s tím prostě smířit? Tohle jsme přeci překonali. Nezapomenu na komentář Martina Svobody "xxmartinxx" ohledně Anděla Páně 2, tedy že pohádka by nás měla připravit na život. Takhle jsem o tom nikdy moc nepřemýšlel. Shledávám, že mě tahle pohádka na život rozhodně nepřipravuje, respektive že mám pomáhat ostatním, nemyslet jen na sebe, vím i bez ní. Vlastně mě svým přístupem tak nějak uráží.

Zázrak v podobě V hlavě se sice nekoná, vtipy jsou na první dobrou a prakticky žádný hlubší význam nemají, příběh je více méně plochý, jednoduchý, ale jistou myšlenku nezatracuju a určité popkulturní motivy se mi líbily. Nejsem pohoršen, ani unuděn, nějaký emotikový úsměv to ve mně vybudilo, takže dobrý. Tvůrci si můžou zaškrnout další čárku ohledně ztrvárnění emocí a kulturních fenoménů... Co dál?