hrudka

Moje maminka nemá ráda sci-fi. A po zhlédnutí tohoto snímku jí dávám za pravdu, respektive tak nějak chápu, proč. Co je futuristické a z budoucnosti s příšerama a mimozemšťanama, může být prostě blbé. Tohle je holt hloupé, nic to nevysvětluje, jenom už od té doby, co "Zombieho" donutili zabít "cizáka" jsem měl tušení, že tam něco nehraje. Nehraje. Je to psychologická léčka (spoiler?), rádoby hra na psychologickou léčku. Některé scény dokazují, proč se lidi nemají ozbrojovat, zvlášť v psychicky náročných situacích. Nedopadne to dobře. Nedopadlo to dobře. Tentokrát jsem ale přemýšlet, zdali tvůrci přemýšlejí nad tím, že ti herci vypadají hezky? Pardon, ale pokud bych bojoval o přežití a byl bych něžného pohlaví, určitě bych nemyslel na to, abych při tom byl nalíčený, myšleno zkrášlen šminkama. A co nám ten film vlastně chtěl říct? Asi úplně to samé, co řada jiných před ním: ať už se nám stane cokoli, přežijeme a s pomocí nadějí vstaneme a budeme (pře)ží(va)t dál... jak dokazuje titulková, až nehezky vykřičená píseň Alive od Siy (dalším poslechem mi trochu leze na nervy).

Nudné a místy úsměvné. Jakoby tam ti herci byli jenom proto, že jsou. Bezduché. Nevím, jestli příběh dvou sester symbolizující černou (zlatou) a bílou, respektive pýchu a smutek, přičemž obě páchají stejné zlo kvůli vlastní ztráty dobra, brát vážně. A zdá se mi, že scénář - tedy vypravěč - není úplně vyrovnaný, protože na jednu stranu říká, že láska je pohádka, tedy něco neskutečného, a na druhou stranu, že vyhraje nad zlem. Tak, co si mám vybrat? Jim to asi dává smysl a já si jenom můžu říct, budiž, ale jaký smysl ten film vlastně má?

Každý z nás potřebuje útěk ze stereotypu a nalinkovaného života. Těší mě, že problematické "co je důležité, je očím neviditelné", které vždycky nefunguje, je tady celkem smysluplné. A že je to vlastně takové kritické. Otázkou ale je, zda se neodchylují od významu Malého prince, ale zase: jaký je vlastně význam Malého prince? Jenom v podobě animovaného prince měli zůstat konzistentní.

Ne, hodnocení jsem musel změnit ze čtyř na tři, protože jsem z filmu byl občas zmatenej. Nemyslím si, že je to úplně špatný, podle mě to hlavu a patu má. Příběh je celkem srozumitelný a souvislý. Ve scénách jsem se vyznal, jak leckdo poukazuje na nesouvisející scény, tak takhle jsem to nevnímal. Problémem je, že to mohlo bejt ještě víc cool, ačkoli se mi to zdálo o něco lepší než Deadpool. Možná proto, že těch odpadlíků - opozici vůči superhrdinům - bylo víc. A dalším problémem jsou motivace postav, proč se leccos dělo tak a tak a kdo je kdo. Chvílemi jsem to Jokerovi moc nevěřil, byl málo šílenej a psychopatickej, bez charisma. Na druhou stranu, proto jsem chtěl dát původně čtyři, se mi zdála, že film má větší přidanou hodnotu, než zmíněný Deadpool (ten má jakou?), v podobě traumat hrdinů. Celkově to mohlo být více propracované. Takže prostě u mě dobrý.

Ne. Superschopnosti frustrovanejm lidem očividně nepatří. Celou dobu jsem čekal, co se konečně stane. Funguje to jako sonda sledování. Jinak moc nevím, co mi to chtělo vlastně sdělit.

Dobře natočený a více méně zahraný psychologický horor zajímavě převádějící erbenovský příběh, ale tařka bez Erbena. A to mě na tom dost mrzí.

Žánrově to vlastně funguje. Líbí se mi neotřelý způsob hororu. ___ Problém mám s filozofií nebo tím, co nám snímek chce říct. Nebo, jak si ho vykládat, jak k němu přistupovat. Co si o něm myslet. Ze začátku se mi zamlouvala možná kritika či šťouchání do vyznavačů konspiračních teorií nebo lidí, kteří žijou podle toho, co si myslí, jak mají omezen úhel pohledu. Michelle nezbývalo než uvěřit tomu, co je jí sděleno, ačkoli tomu příliš nevěří a snaží se na to různými možnostmi přijít, sama na vlastní oči se přesvědčit. ___ Jiné filmy s podobnými motivy se mi právě nelíbily kvůli té konkretičnosti, kvůli tomu, že divákovi byla ukázána skutečnost. Něco mě přitahovalo, když šlo o mysteriózní tajemno. Tady by to taky bylo fajn. Právě proto jsou pro mě poslední minuty na hraně přijatelnosti, ale to je přeci jen můj problém.

Nabízející více otázek než odpovědí a úlohu vyvolených jedinců na úroveň fenoménu(!). Zajímalo by mě, s jakými motivacemi se do toho všichni pustili. Provokativní to ovšem rozhodně není, tak trochu mě to nechává vlastně chladným. Asi mě ty oči tak nezasáhly!

Vlastně si s tím nevím moc rady. Sice přijmu tezi o autentickém žití a bytí obyčejných vesnických lidí, přitom o vesnické lidi vlastně částečně nejde a možná tomu chyběla konfrontace, uznám dobré scény, vesměs vtipné nebo lehce chytré dialogy, přijatelné dvojsmysly, kdo ví, jak moc herecky zahrané, občas jsem měl dojem, jakoby sami moc nevěděli, co si se scénářem a se svým herectvím počít, několik kamerových záběrů a scén se opravdu povedlo, ale nějak v tom postrádám vyšší smysl, přidanou hodnotu, sociální přesah. Jaké drama? Jaké intimní osvětlení? Ku dobru to má, že to není lidově a troškovsky (!) vtipné a prvoplánové.

Upřímně? Na hraně geniality a zároveň debility. A to je problém. Samo o sobě to ale dává svůj smysl. Nakonec mi nějak uniklo, jakou souvislost má příběh s efektem motýlích křídel?