andrii

Lesk a bída sladkého římského života. Serenáda reminiscencí felliniovského mýtu v alegorickém vystřízlivění. Toni Servillo jako požitkářský lev salonů, večírkovský král, švihák římský, pozorovatel a průvodce bohémským chrámem velkoleposti, zhýralosti, marnivosti, dekadence i falše. Řím jako mlčenlivý aristokrat, sentimentální divák, nostalgický impresário, shlíží do podpalubí pozlacené honosnosti, listuje v bonvivánské pýše, konzumní omezenosti, alibistické lhostejnosti karnevalového pozlátka. Noční závoj večírkovského království zakrývá věčně tíživou hořkost prázdnoty, hlas konformní slepoty odkrývá alternaci hýřivě pokrytecké mondénnosti. Římská elitářská bohéma se utápí v narcismu malátnosti, stává se zajatcem unavené reality, unuděné metafyzické skouposti. Zalykává se samolibým, plebejským "dress-codem" v otupělé bizarní vratkosti. Moderní pochroumaná smetánka uzamčená ve svých salóncích stereotypů a předsudků odhazuje škrabošku věhlasné bohyně Afrodity ve filozofické koláži života, života jako jednoho velkého mejdanu, jedné velké ironie, "enfant terrible" se ztrátou iluzí. V každém okamžiku klíčí semínko krásy, které zůstává skryto v naší niternosti, v letmém smítku tajemství prožitého okamžiku. "Nikomu nepatří život, však užívat mají ho všichni." Život je sen, naleštěný vnější plagiát, jehož vnitřní obnažeností jsme však neustále pohlcováni a nikdy jí nepřestaneme odolávat.

Voyerská "vernisáž" delikátního mileneckého propletence. Spiklenci slasti, samotářští pokušitelé za londýnskou oponou stvořeni pro flirt na truc, ve víru intenzivních, stereotypně povrchních známostí, na dotek jitřivým rozkoším. "Sex ve městě" bez obalu. Láska stojící tak trochu opodál, projevy citů kličkují v iluzi vztahů, v zákulisí pikantních intimních dialogů bez zábran. Odhalená sonda do útrob choulostivých, tabuizovaných zákoutí lidské křehkosti. Srdce roztříštěná, roztěkaná, podvedená v důsledku nedodržení víry ve vlastní volbu, "osvobození" ze zajetých kolejí, vyprahlosti a omrzelosti ze sebe sama. Bůžek lásky upletl šťavnatou partii pro hvězdné kvarteto - uhlazený slušňák a intelektuál Jude Law, fotografka chvějivě pošramocených duší se špetkou tajemna Julia Roberts, egoistický pozér, charismatický lékař s vizáží osudového muže Clive Owen, smyslný jemnocit luxusní společnice Natalie Portman. Inteligentně lechtivé, vkusně ožehavé. Otevřeně košilatý konverzační "striptýz" kompenzace citů v suterénu chtíče. Filmově občerstvující "šampaňské" o uspěchané nevyzrálosti, vztazích tápajících, tonoucích, zraňujících i zranitelných, o hře na pravdu, partnerském provokativním taktizování.

Melvillovská virtuozita, která si libuje v chiaroscuro dlouhých scénách beze slov, pohledových "explozích," úspornosti v dialozích, podkreslená sametovou razancí hudebního doprovodu. Noirovská image - atmosferický "déšť" chladných barev, náladovost nevlídného počasí a elektrizující stínohra osvětlení. Fascinace stylovým tichem, inteligentní spád tradic, procítěnosti a poctivosti starých dobrých francouzských kriminálek. Galerie trojlístku "ostrých" hochů v "columbovských" pláštích s puncem profesionality, minimalistickými gesty a činy s přesností švýcarských hodinek. Vážný "šerif" Bourvil na stopě, neústupní "bandité" na loupeživé stezce. Alain Delon se šviháckým knírkem neztrácí nic ze své pověstné charismatické jiskry, lišácké vychytávky policejního zběha Y. Montanda, mrštné kousky a esprit uprchlíka G. M. Volonté. Sázka na, do puntíku naplánovaný scénář, rozevírá nůžky blyštivého "zboží." Detailně vybroušená a krůček po krůčku precizně sehraná loupež klenotnictví. Běh času pomalu ale jistě utahuje smyčku a dává mat kruhu spojenectví, důvěry, chlapské cti a osudovosti přátelství. "Jeden za všechny, všichni za jednoho."

Loupežné soirée kasinovské klenotnice v gala elegantním provedení pánů z božského klanu, pánů G&D. Dva muži na canneském pobřeží, v plném slunci zlatavých lákadel. Stoický Jean, "jamesbondovský" Alain a závěrečná delikatesa. Bazénová scéna, aneb jak utopit peníze jedna báseň. Nelze jinak. A lup vyplul na povrch, bez lodivoda.

Výměna stráží u rodinného krbu. Přehození charakterové výhybky "toho hodného a toho špatného." Vyčerpávající očistec Tobeyho Maguirea, jehož nitro rdousí a rozežírá tíha afghánského pekla. Napravený flamendr a outsider Jake Gyllenhaal (jehož charismatickou vyrovnaností, chlapáckou touhou a mužným sympaťáctvím, jsem se chtě nechtě nechala svést :-), se stává obětavým "otcem," spřízněnou duší, láskyplným srdcem rodiny v čase plačtivém. Mezi ním a Natalií Portman pulsuje výjimečná esence, kratičké splynutí rtů jen krášlí onu šimravou chemii mezi nimi, která dává na chvíli zapomenout citové mizérii a prázdnotě. Emocionální smyk a uvíznutí v tenatech útrap zapříčiní psychický kolaps. Je těžké shodit obruče paranoie a nalézt původní klid katarzního vysvobození. Dlouhodobá léčba válečných skvrn, které může vyčistit jen a jen přítomnost a podpora rodiny. Komorně sychravé, úsporně mrazivé, civilně herecky jiskřivé.

Voyerské nokturno polského "Jamese Stewarta." Atraktivní modla v hledáčku senzitivního Okna do dvora. Oslava půvabů prvních (ne)vinných platonických lásek. Amorovy stopy tváří v tvář zrádné realitě. Posedlost láskou zvídavou, která přetavuje svá nezkušená křídla do reálných obrysů všednosti a sráží ony naivní idealistické představy. Zkoumavá rozkoš tápe v aktu milostném. Stopy šrámů pocitového rozchodu vypjatě signalizují bázlivý útěk k tragickému sebeobětování, vykoupením se z pohlcující nešťastné lásky. Láska plachá, nevyzrálá, upřímně zbrklá, která ve své nesmělosti klopýtá, zraňuje i trestá. Křehce smýkavá panel(love)story.

Vizuální a emocionální hostina v pulzující melodii šípů Amorových. Zkouška lásky v odvážné i tajemné hře. „Romeo a Julie 21. století“ v antonioniovském kultu citů a pocitů. Rub a líc lásky v rytmu lyrické zasněnosti. Milenecká dvojice Káťa a Roman jako jedno tělo, jedna duše, jeden život. Pocitové křivky v kontrastujícím úderu emocí. Dva bohémští andílci na křídlech zamilovanosti, kteří se stávají „oběťmi“ svých vlastních citů, zbrklých a neuvážených rozhodnutí. Podobenství a síla andělské lásky v ikonických paletách, v paprscích vizuálního obřadu. Kamera dynamicky uhání, útržkovitě bloudí, zpomaluje, vykresluje podmanivou mozaiku poezie barev i závrať emocí. Klipovitá glazura formuje rysy detailnosti poetického fluida i fotografické dekorum podtržené přílivovými tóny hudebními. Opojná, bolestná, čarovně imaginativní souhra vizuálních meditací koresponduje s metaforami narace. Setkání dvou zaláskovaných duší ve zdrcujícím pokušení přitažlivosti i démonickém prokletí času. Vítězství a zmar jedné lásky zakleté v osidlech zlomové diagnózy.

Všechny tváře zasněné, nedostižné, krásně smutné Monicy v labyrintu "bouře" citů - citů tápajících, rozkolísaných, těkavých, nepolapitelných. Komunikace jich a "lásky" na křižovatce v žonglérské konfrontaci s proměnami moderní pospolitosti. Alain Delon zasažen polibky sebevědomí vrtkavého burzovního ruchu, zmítán (ne)přijetím prchavých okamžiků mileneckých. Zbloudilý "dotek" nemožnosti sebepřijetí podtrhuje onen potenciál nečitelných rozpoložení, rozladěného, neukotveného nitra. Tón abstraktní barvitosti, atraktivita jinotajů a vize detailnosti vrství komplikovanost smýkavé duševní konformity. Stačí se jen nechat unášet meditativními polohami kamery na odtažitou netečnost pocitových rozmarů oněch poutníků a být (ne)zasaženi existencí přemítající, rozpolcenou, zaseknutou, tonoucí ve vnitřním kosmu malátnosti tříštivého monologu.

Velmi křehká jsou pouta rodinná. Prohnilá smetánka rodinných příslušníků Ferramontiů v "křížové palbě." Zlá krev vyvěrající z marnivé honby za penězi, touhy vozit se ve zlatém kočáru. Plány potomků však zkříží rafinovaná krasavice andělského vzezření, stanovující vlastní, vychytralá pravidla hry, pravidla falše a předstírání. Mužská ješitnost v sítích decentního dravce. Vypočítavá manipulátorka s cílem dosáhnout nejvyšší mety, postupující krok za krokem na společenském žebříčku, opilá lákadlem prestiže nejvyšší ligy a "hédonistickou" vůní peněz. Mužští členové rodiny jako postelové loutky omámeni femmefatalovskou atraktivitou, zfanatizováni, svedeni a zneužiti pošramoceným chtíčem chamtivosti. Hamižný a proradný motiv budiž po zásluze "odměněn." Trysky zlatého kohoutku jsou navždy utaženy. "Dědictví" vévodí D. Sanda, která modeluje charakter dominy Ireny minimalistickou mnohovrstevnatostí, A. Quinn jako rázný patriarcha rodu a salonně fešný, prostopášný milovník Fabio Testi.

Zimní Benátky se stávají azylem k vymýcení trýznivosti, lékem k obrození slzavé duše manželské dvojice. Benátky v ledové "krustě" probouzejí tóny melancholického chrámového obřadu, benátské uličky pulsují bloudivou těsností, sžíravou "slunností," matoucím rozpoložením. Mrazivá pochmurnost halí onu krásu městečka gondol v záblescích akcentu vizuálních prostřihů reminiscence, spletité reality, přeludů, záchvěvů predikce budoucnosti. Jasnozřivé svědectví vzkazu ze záhrobí záhadné slepé ženštiny - sudičky přináší neklid, strach před nehmatatelným nebezpečím, tragickou předtuchou. Symbol červené svítí jako pečeť, odkaz, varovná výstraha před "poselstvím" zla. Vizuální dialog ještě více prohlubuje přízrak mysteriózního pohlcení. Zlo zčistajasna zákeřně udeří, ukryté pod červenou pelerínou. Prolog přeludu "Červené karkulky" splývá s pojítky vizuálně fragmentujících výbojů epilogu - kontrast vidiny vlastní krve cestou k osudové smrti v Benátkách.