IvoB

Hororové béčko v jednoduchém provedení s naprosto výborným a atmosférickým rozuzlením. I když mám z filmu nakonec docela dobrý pocit (některé scény jsou velmi slušné), tak mě neskutečně rozčilovala podstatná část postav a jejich chování (herecké výkony jsou průměrné). Kupříkladu 100x opakované fanatické kecy o náboženství apod. z úst jedné konkrétní postavy mi už lezly krkem. A také se proboha zkuste vyhnout českému dabingu… - 6/10

Wau, vůbec jsem nečekal, že bych se mohl u němého filmu (o kterém jsem navíc ani nikdy neslyšel) tak výborně bavit a zasmát. Film oplývá příjemnou atmosférou, skvělým hudebním doprovodem, ale hlavně mnoha gagy, které nepostrádají jistou dávku sarkasmu a rytmiky. Tato komedie se prostě povedla, a ve srovnání s dalšími filmy té doby (které už hodně ze svého půvabu ztratily) s přehledem vládne.

Značně zastaralá záležitost, která na první pohled dnes už nezaujme. Já se přesto bavil. Celá myšlenka tohoto filmu se mi zdá velmi zajímavá – je nám představen jednoduchý příběh o střetu tří postav, která končí smrtí. Dopředu se dovídáme, jak to celé dopadne, avšak samotný průběh je popisován hned z několika různých perspektiv, jak odlišné postavy promlouvají u soudu. A samozřejmě si každá postava vytváří svou vlastní verzi událostí (jak se snaží ospravedlnit svou roli v příběhu). Film je to ve výsledku (příběhově) velmi jednoduchý, ale zároveň promyšlený a na tu dobu velmi poctivě a dobře natočený – 4* (8/10).

Ona už samotná premisa Pacific Rim zní béčkově, přesto je vidina mlaty obrovských monster (Kaiju) a obrovských robotů velmi lákavá. V tomto směru film splňuje mé představy o megalomanském blockbuster bijáku. Digitálními triky se tedy nešetřilo – film je přeefektovaný, barevný jako omalovánky a v jistých akčních pasážích vypadá spíše jako videohra. Vzhledem k tématu ale dokážu tento fakt v pohodě akceptovat, a nejedná se tedy nutně o zápor. Vlastně je to jedna z věcí, která ve filmu opravdu funguje. Hůř už je na tom (kromě akčních scén) zbytek filmu, neboť nemá moc co dalšího nabídnout. Žádné další dějové linky nejsou moc zajímavé, veškeré dění je těžce předvídatelné a postavy šablonovité. Někdy se tvůrci sice pokoušejí o vtip, nedá se však říct, že by v tomto směru uspěli (naopak se mi rádoby vtipná dvojice vědců ve filmu stačila dokonale zprotivit). Už např. v prvních Transformers byla podobná látka zpracována mnohem lépe. I když to tedy není ve výsledku taková pecka, model nenáročné popcornové zábavy splňuje bez problémů.

The Artist je taková raritka a velice milý pokus. Odkazuje se v něm na němou éru filmů – je tedy rovněž bez zvuku a černobílý. Přesto autenticky moc nepůsobí. Kromě barvy a zvuku je to vlastně celé natočeno poměrně „moderně“. Myslím, že přesná napodobenina starých filmů už prostě není možná (jiné podmínky – nevím kdo by vám v dnešní době akceptoval trhanost, neostrost, či převážnou absenci detailů apod.). Vizuální styl filmu je tedy jen spíše na dokreslení atmosféry, kterou tvoří především výborně vyobrazené prostředí, kostýmy, a ostatní specifika 30. let. Herci jsou navíc dostatečně sympatičtí (i když možná hrají trošku jinak, než bylo u němých filmů běžné). Velmi mě potěšilo především zahrnutí dobových souvislostí a „pomrknutí“ (hlavně pro ty, kdo znají alespoň trochu dějiny filmu apod.), nebo i práce s očekáváním (přerušení očekávaného přechodu na zvuk). Je pravdou, že spoustu lidí tento film nebude bavit – a opravdu to chápu. Příběh je fádní, a tématika nezaujme každého. Já si na něm ale našel své. Vydařený odkaz na starší období kinematografie – 4* (7/10)

Velmi fajn animák, který si pořád dokázal udržet poměrně vysoký standart jedničky – vypiplaná animace a epesní akční scény s výborným soundtrackem. Rovněž potěší (stejně jako u jedničky), že se film nebojí přistoupit i na vážnější témata. Přesto v rámci příběhu dvojka už trošku pokulhává. Prostě už tolik nepřekvapí a nezaujme jako jednička, na druhou stranu se jedná stále o jeden z těch lepších animovaných filmů.

Film přeplněný šílenostmi, podivnostmi, i zajímavými nápady. Po stránce kostýmů, světa a celkově provedení je to příjemně neokoukané – frakce, postavy, prostředí, ale i třeba některé přechody mezi scénami nebo způsoby vyprávění jsou zajímavé. Můžeme zde například slyšet i myšlenkové pochody rozličných postav (ne jen hlavních), a to v takové míře, že je v podstatě uvažování postav (a jejich „telepatie“) stejně důležité jako dialogy samotné. I přes takové vychytávky však nemůže být řeč o nějaké srozumitelné výpravě. Film naopak bez ladu a skladu na sebe hází řadu svých podivných postaviček, rekvizit a událostí, aniž by se nějak zvlášť snažil dané motivy objasňovat. Nechává tak řadu diváků (osobně jsem knihu nečetl) podstatnou dobu tápat. I když je tedy film unikátní ve svém vlastním stylu (popravdě ho nemůžu k žádnému jinému sci-fi filmu připodobnit), rozhodně nemůžu říct, že bych se při jeho sledování bavil. Mohl jsem jen „obdivovat“ (s určitou rezervou) jeho originalitu, ale celkově jsem se dost nudil, a jakékoliv směřování příběhu mě přestalo velmi brzy zajímat. A to není moc dobré. (Viděno v kinoverzi – 137 min.)

U TRON: Legacy se to má podobně jako u jeho předchůdce z roku 1982 – oplývá skvělým nápadem, jedinečným vizuálem, a v tomto případě i výborným hudebním doprovodem (elektronická hudba od Daft Punk se sem prostě zatraceně hodí), ale nedokáže svůj příběhový potenciál využít. Na první díl se tu vlastně celkově odkazuje často, i když jeho znalost není nutná k pochopení příběhu. Ten je, jak už jsem zmínil, hodně jednotvárný. Přitom je tu vytvářen poměrně komplexní a zajímavý svět, ze kterého ale uvidíme jen zlomek – většina příběhu sestává z efektivních potyček (ať už ve formě bojů s disky, závodů motorek apod.) v dost často prázdných interiérech. Zajímavá futuristická města jsou zde zobrazována jen náznakem. Velká škoda.

Já v podstatě proti tomu filmu nic nemám. TRON je naprosto jedinečný snímek, který jako jeden z prvních stavěl na počítačové animaci. Vzhledem ke stáří filmu není tedy divu, že triky vypadají tak, jak vypadají. I tak má film takovou zajímavou a nezaměnitelnou retro sci-fi atmosféru, která se už prostě jen tak nevidí. Zaměření na „efektnost“ je zřejmá – animace zde hrají prim více než cokoliv jiného. Příběh je vlastně velmi originální (vytváří naprosto unikátní „počítačový“ svět s vlastními pravidly), ale nesrozumitelně podaný, a scénář vyznívá dnes už dost směšně – i když si nejsem jist, zda se bral vážně i v době své premiéry. Proto takové hodnocení (2*, 4/10) – film už v dnešní době nemá divákům moc co nabídnout. Přesto se jedná o minimálně zajímavý experiment, který si myslím stojí za zhlédnutí tomu, kdo se o filmy nějak blíže zajímá, popř. kdo má rád styl retro filmů – v tomto případě si totiž opravdu přijde na své :)

Na to, jaká je to blbost, je tento film vlastně docela snesitelný. Hot Tub Time Machine vyrukoval s docela dobře ujetým nápadem, ale také s poměrně mizerným provedením. Celkově mi film svými kvalitami a docela trapným humorem připomínal spíše některé české filmy. Jakoukoliv logiku je zbytečné hledat – veškeré dění je vycucané z prstu, a slouží tak především k ustavování bizarních situací a (mnohdy rádoby) vtipných skečů. Film je to veskrze průměrný, ale zabít čas a zasmát se u toho dá. Pokud jej tedy budete brát s určitou rezervou. 3* (5/10)