Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (347)

plakát

Perníkový táta (2008) (seriál) 

1. Série: 4* (7/10) – skvělé herecké výkony, skvělý vývoj postav (!), a dobře syrové. Akorát v několika epizodách trošku ztrácí dech svoji občasnou zdlouhavostí. Jinak slušné. 2. Série: 4* (8/10) – Velmi podobné dojmy, jako u 1. série. Hlavní síla tkví stále hlavně ve skvěle zahraných postavách, které se neustále vyvíjejí. Druhá série je naštěstí v tomto směru o něco málo výživnější, a to i po dějové stránce. Bohužel jsou ty občasné pamětihodné a skvělé momenty neúprosně přebíjeny těmi nudnými rodinnými epizodkami, které musí hl. postava, Walter, stále řešit. Přesto o kapku lepší. 3. Série: 4* (8/10) – v podstatě platí to stejné, co předtím. Bohužel seriál si na cestě k bezchybnosti sám podkopává nohy svojí občasnou natahovaností, kdy prostě nevyužívá dostatečně svůj potenciál. Pravdou však je, že se čas od času najde řada pamětihodných momentů - hlavně v závěrečných epizodách série. Pořád mám ale pocit, že se kromě jasného vývoje postav zase tolik nestane. Ačkoliv to mnohdy vypadá, že série nabere zcela nový směr, stejně většina zvratů vede k navrácení ke klasice. Je to tedy opět "jen" za nadstandardní 4* 4. série: 5* (9/10) – Je to tam :). Ačkoliv byly předchozí série velmi kvalitní, s jasným vývojem postav a mnoha dějovými linkami, pořád se jen utahovala pomyslná smyčka kolem krku hlavní postavy. Řada linek se sice vyřešila, stále jsem měl ale pocit neustále „zacykleného trendu“ – tedy že hlavní postava vždy ze svých problémů nějak vybruslí a dění se po libovolném zvratu vrátí do starých kolejí. Toto však už u 4. série přestává platit – hlavně v závěru je nepředvídatelná a napínavá, s řadou opravdu velkých a šokujících zvratů. Seriál se tedy konečně dostal tam, kde jsem ho chtěl mít. 5. série: 5* (10/10) – naprosto brilantní zakončení. Ačkoliv byla 4. série zakončena velmi dobře, stále zbývá spousta věcí k dořešení. Poslední série tedy ubíhá naprosto smrtelným tempem. Zvrat střídá zvrat, a o nervy drásající scény není nouze. V tomto případě se vůbec nebojím hodnotit nejvyšší známkou. Závěrečný verdikt: Když se na to dívám zpětně, dokážu už konečně pochopit ta mnohá nadšená hodnocení. Ze začátku jsem byl opravdu skeptický. Seriál to byl vždy kvalitní, nikdy u mě nedokázal překonat tu pomyslnou příčku, kterou nastavily další výborné seriály (např. True Detective). To se však s druhou polovinou seriálu mění. Pečlivé prohlubování charakterů postav a postupné nabalování různých zápletek se ve finále naplno zúročí. Právě postavy a herecké výkony jsou to nejlepší, co tento seriál přináší. Je až neuvěřitelné, jakou proměnou postupně hlavní postavy od 1. série prošli. Breaking Bad je výborný seriál, který u mě ztrácel hlavně svým kolísavým tempem. Ačkoliv bych mu tedy po finále dal nejraději 5*, musím objektivně známku snížit skrz mé dojmy z předchozích řad (hlavně 1. a 2.) – silné 4* (8,5/10)

plakát

Tenkrát v Americe (1984) 

Někomu se zdát Tenkrát v Americe jako zdlouhavý a nesoudržný snímek, pravdou je však to, že se jedná o velmi výjimečné dílo. Mapuje hned několik etap a přeskakuje mezi třemi časovými liniemi, přičemž tyto přechody jsou signalizovány většinou skrze hudbu, jenž je sice minimalistická, ale perfektně k filmu sedí (za hudební doprovod opravdu palec nahoru). Všechny časové etapy jsou velmi detailně a dobově vyobrazeny. Ani o herectví nemá cenu hovořit – Robert de Niro v hlavní roli bravurní, a ani zbytek osazenstva nezůstává pozadu. Někoho může odrazovat délka či komplikované uspořádání děje, avšak podle mého zrovna tyhle aspekty v kombinaci s již zmíněnými klady (herectví, detailnost, hudba atd.) dělají tento film tolik výjimečný – 5*.

plakát

Philomena (2013) 

Takové tradiční drama o hledání ztraceného syna podle skutečné události. Nic tu vyloženě nepřekvapí nebo nenadchne, ale po řemeslné stránce je to naprosto v pořádku s fajnovým hereckým obsazením. Kdyby se jednalo o nějaký originální příběh a ne převyprávění skutečné události, byla by kritika nepříliš větveného příběhu na místě, avšak v tomto případě nemá cenu film zbytečně shazovat – prostě jen poctivě odvypráví danou látku, bez nějakých zbytečných odboček. A myslím, že ty nejsou zrovna u tohoto příběhu potřeba. Takže nakonec poměrně solidní film, který plní svoji funkci a poskytuje kritický komentář vůči křesťanství. Není to nic, co by se vám nějak výrazně zapsalo do paměti, ale proč ne – 7/10

plakát

Samuraj (2003) 

Film o samurajích, který klame tělem. Na první pohled tradičně pojatá látka je střídána nečekanými „vsuvkami“, které působí až nepatřičně, jako by do příběhu o samurajích vůbec nezapadaly. Překvapivě to však celé tak nějak funguje. Sledujeme tak docela běžnou (i když vrstevnatou) zápletku protkanou zběsilými „slasher“ souboji plné (velmi špatně) digitální krve. A aby toho nebylo málo, je nám bez okolků (klidně i mezi vážné scény) servírováno i několik komediálních výstupů včetně velmi výrazného hudebního podbarvení – také nezní úplně tradičně. Navíc je využíváno ruchů, jež rytmicky hudbu doplňují. Jak vidno, Takeši Kitano (jenž si zahrál i hlavní postavu) doplnil film mnoha kreativními berličkami, které naprosto nabourávají očekávání a tvoří tak dohromady něco dost unikátního. Nebo jste snad viděli japonský samurajský film, který by končil skupinovým tancem snad všech postav? – především když před pár sekundami došlo k vyvrcholení příběhu a zběsilému prosekávání katanou? Invenčnost tu tedy rozhodně nechybí. Jen je trošku škoda, že právě akční scény se špatnými efekty a některé rozporuplné scény značně narušují zážitek z jinak velmi zajímavého filmu – 8/10

plakát

Frankenweenie (1984) 

Jeden z prvních filmů Tima Burtona, ve kterém dostává více prostoru. Už tady jasně vyniká jeho unikátní stylizace a několik prvků, které vkládá do svých pozdějších snímků. Filmu tedy nechybí klasické "burtonovské" kouzlo s docela mrazivou atmosférou. Právě vizuál a provedení je na filmu to nejzajímavější. Zápletka je poněkud banální a zkratkovitá, ale v rozsahu 30 minut docela funguje. I když ten závěr už je fakt úsměvný… Každopádně jako kraťas a jeden z prvních filmu v pohodě obstojí. – 7/10.

plakát

Dogma (1999) 

Velmi často vtipné, s mnoha rýpnutí a narážkami na náboženství. Na druhou stranu velmi často docela utahané. Nemůžu říct, že bych se bavil tolik, jako u Smithových předchozích filmů. Kdybych dal vyšší hodnocení, nutně by to odporovalo celkovému dojmu během sledování - 3* (6/10).

plakát

V jako Vendeta (2005) 

Vynikající film s poměrně přímočarou zápletkou a ideou, která je v určitém měřítku atraktivní i dnes. Vyobrazení pochmurné budoucnosti a režimu je zde opravdu explicitní a černobílé – aneb ti zlí papaláši a osvícení občané. Druhým dechem ale musím po více zhlédnutích poznamenat, že tato stylizace vzhledem k nastavenému tématu filmu funguje velmi dobře. Některé scény dokonce dosahují hranice bezchybnosti – viz scéna v dešti nebo samotný závěr – přičemž ve velké míře dokresluje dojem i velmi dobrý soundtrack (např. skladba Evey Reborn je prostě boží). Výborná záležitost – 4* (8/10)… a k té páté hvězdě nemá v mém případě vůbec daleko.

plakát

96 hodin (2008) 

Na začátku trošku pomalejší a někdy trošku úsměvný, ale stále nekompromisní akční snímek. Chyby se tu samozřejmě nalézt dají, avšak akční rovině jako takové se nedá nic moc vytknout – 4* (7/10).

plakát

Zátah 2 (2014) 

O dost jiné než jednička a stále stejně skvělé, ba přímo výborné. Dvojka tentokrát vsází více na příběh (jednička měla jen velmi základní) a různorodost soubojů. Právě bitky jsou kapitolou sami o sobě. Je jich opět dost (i když už ne v takové kadenci), choreograficky na vyšší úrovni než cokoliv jiného a opět náležitě krvavé a brutální. Možná jen zamrzí občasná roztahanost. V rámci akčních filmů je to ale vyloženě lahůdka. 5* (9/10)

plakát

Noc oživlých mrtvol (1990) 

Poměrně vyvedený remake, který vyniká především změnou hlavní role – kdy se z ustrašené dívky (originál) stane tahoun a vůdčí postava. Emancipace tu zkrátka funguje. Film je více akční a „moderní“ (i ty postavy se zdají hloupější), avšak také méně napínavý a děsivý. I některá témata a argumenty snímku jsou mírně pozměněné – místo klasické kritiky celého lidstva (globálně skrz média), jsou kritizováni spíše jednotlivci. Film prostě vyznívá podstatně jinak, i přes svou věrně zkopírovanou zápletku. Přesto se však stále jedná o skvělý zombie film.