Rocky62

Ukázková série, v níž je zastoupen tradiční nešvar druhých a třetích dílů. První díl byl v lecčems originální s dynamickou atmosférou, na níž měla největší zásluhu tajuplnost hlavní postavy. Druhý díl, který už tento aspekt postrádal, však ještě nabídl prohnilou vládní agenturu s nemilosrdnými zabijáky. A v této závěrečné epizodě už klesající kvalita vzala za své. Nudný, chaotický vývar z vody, kde je McCall odsunut na vedlejší kolej, chybí charismatický záporák a jednotlivé dějové linky působí roztržitě a neuceleně. Ačkoliv tato série rozhodně nemá šanci stát se legendou ve svém žánru, rozhodně si zasloužila důstojnější zakončení. 40%

Vypadá to, že dokumenty s delší stopáží, než 50 minut si s sebou nesou už tradiční neduh, který spočívá v tom, že autor často odbočuje od tématu a ztrácí tak divákovu pozornost. Což je bohužel tento případ. Názorným příkladem je scéna, v níž vulkanolog Clive Oppenheimer stojící vedle jezera Toba vypráví o gigantické erupci stejnojmenného supervulkánu, což jsem sledoval s velkým zaujetím. Záhy však přišla nepříjemná studená sprcha v podobě hledání fosilních pozůstatků hominidů v Africe. O mytologii kolem sopek,u kterých Herzog až příliš dlouho zachytává tradice lidí žijících v tamních oblastech, ani nemluvě. Z technického hlediska Inferno vůbec nestrádá, ale přesto ho musím označit za podivný bizár, který se primárně nevěnuje tomu, co jsem očekával.

O něco komplexnější, než Erupce lásky s častějšími a delšími záběry na úchvatný živel. Archivní záběry i po letech jsou dechberoucí a jen potvrzují fanatismus slavného páru, který nejednou unikl při pořizování snímků smrti o vlásek, až do onoho osudného dne, který tu je rovněž mysteriozně zmapován za asistence skvělého Herzogova vyprávění (na německý akcent je potřeba si zvyknout). Mistrně jsou nastíněny pokroky v jejich práci, kdy se od čistě vědeckých zájmů přesouvají k natáčení míst, které byly zdevastovány sopečnou erupcí a dalšími doprovodnými jevy. Ze záběrů je více cítit snaha o humanitární dopad a sdělení, že vulkán není jen fascinující přírodní síla, ale i nemilosrdná. Operní hudba činí z Rekviemu víc, než jen dokument. Mnohem více přiblíží vztah toho legendárního páru, který byl pro své hobby zapá....no, raději použiju Katiin výrok: "Bez sopek bychom nemohli žít"

Nevídaným způsobem promarněný potenciál. Zajímavý námět důkladně pohřben pod tunou nechutných žánrových klišé, nelogických kiksů a značně odfláknutého finále (SPOILER!!!), které mohlo posloužit jako účinná náplast v podobně globální katastrofy na tento průser. Leč je jen letmo načrtnuto a divák je tak kompletně ochuzen. Pokud vás sraly scény např. ve 2012, kdy hrdinové unikají o vlásek smrti, tak se této prašivé novince raději vyhněte obloukem.

Nabízí se možnost porovnání s kultovním seriálem Narcos, ale to je jako porovnávat chleba se sádlem s boloňskými špagetami. Příběh o nechvalně proslulém drogovém bossovi je jako stvořený pro nekompromisní režiséry alá Scorsese. Bohužel Fernando Aranoa se v jeho metodách ani trochu nevzhlíží. Vyřizování účtů je suché, nenápadité a bez potřebné porce syrovosti a brutality, která je drogovým kartelům vlastní. Film se snaží být silný v dramatických situacích, ale zkrátka to nefunguje a tudíž ani jako biografický celek vlastně nemá moc co nabídnout kromě solidního Bardema. A nevím, zda je to mým ještě stále vstřebávajícím zážitkem z Narcos, či nedostatkem tohoto filmu, ale vše působí neuspořádaně a zkratkovitě. Chybí dravost, emoce a vypjatý závěr. 50%

Typický Reiner. Opět tu máme balíček rodinných hodnot a životních mouder, ale v první řadě jemnou a originální teen love story, kterou si zkrátka musí zamilovat i ten největší cynik. Zásadním plusem tohoto přemilého snímku je to, že veškerá moudra a dětská romantika působí jaksi přirozeně, bez nátlaku a otravného patosu kolem, na čemž má zásluhu nejen schopný Reiner, ale i překvapivě charismatické dětské duo. Pokud je divák správně naladěn a sympatizuje s atmosférou 60. let, rozhodně se může těšit na hřejivý zážitek, který si kdykoliv rád zopakuje.

Rozjezd smrděl těžkým průserem. Naštěstí veterán Indy vše postupně vyžehlil a zakončil tuto slavnou ságu se ctí a poctou k předešlým dílům. Finále je sled příjemně hřejivých nostalgických pocitů a ač se rozhodně dá nalézt nejedna vada na kráse, buďme rádi, že to dopadlo takhle, neboť mohlo být daleko hůř.

Pokud by čistě hypoteticky došlo skrze genetiku k oživení megalodonů, kteří by tento zahovněný paskvil shlédli, tak by vyhynuli znovu. Legendární tvor zde hraje druhé housle, "zápletka" je "céčkového" formátu, totální absence hlášek a vyprahlý Statham. Absolutní ztráta času i důstojnosti.

Po Fincherově geniálním opusu už snad nemůže být nikdo lepší sociopatickou bestií, než Rosamund Pike. Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že tu konečně mám k vidění souboj zlo vs. zlo, byla moje zvědavost značně umocněna, načež zákonitě musela přijít ledová sprcha v druhé polovině, která poslala těžce promarněný potenciál do béčkových hoven. Co se zpočátku jeví jako protřelý fight, v němž se hlavní "hrdinka" snaží téměř legálně přechytračit soupeře, zatímco druhá strana je schopná všeho, se vzápětí zvrhne v překombinovanou hru na kočku a myš s tradičními kiksy. Je to velká škoda, ovšem i tak I Care a Lot svižně odsýpá, nezklame samotným závěrem i lesbickým duem, které se přece jen mohlo více oddat hrátkám, jako tomu bylo v tomto případě :-)

Vždy jsem měl slabost pro dokumenty, kde je jaksi něco navíc, nějaká přidaná hodnota a kde není jen "pouhý" přednes informací, byť fundovaných. A přesně takovým je Fire of Love, který mapuje životní vášeň slavných vulkanologů s trochou poetiky i romantiky. Osud tohoto páru asi nikoho nepřekvapil, nicméně přesto je na místě obdiv, neboť kolik lidí může s jistotou říct, že našli svůj úděl a chtějí mu obětovat vše. Nalézt v životě to, co nás baví...už to je velká výhra a pokud má takové hobby značný přínos pro vědu, i přesto, že je v sáze vlastní život...nazval bych to protikladem promarněného bytí. 85%