Rocky62

Kdo viděl Bruggy, má dvojici Farrell/Gleeson od té doby nerozlučně spjatou a díky tomu bude v této poměrně pochmurné depresivní záležitosti hledat alespoň náznak černé komedie. McDonagh zvolil vhodné prostředí vzhledem ke konfrontaci mezi bývalými přáteli a skvěle pojal charaktery postav. Zmiňovaná dvojice je fenomenální a byla zábava hledat, kdo z těch dvou je vlastně větší magor. Co se zpočátku jeví jako taškařice z náhle nafouknutého ega se vyvine do těžko předvídatelných sitaucí. Vskutku řemeslně zmáknutá filmařina s propracovanou psychologií postav, ze které divák nebude duševně v pohodě. Ale i negativní emoce zapříčiněná melancholickou formou i obsahem je známka kvality.

Pro pořádek si tedy nanosíme nějaké to dříví do lesa, nebo respektive do vody (ha ha). "Nečekaně" Jim znovu díky svému perfekcionismu vytřel zrak všem hollywoodským filmařům a předvedl ten nejopojnější vizuál v impossible levelu. O tom je přeci první díl a nejinak je tomu v tomto případě. Otázka však zní, je tohle vše dostačující? Je to opulentní technické zpracování natolik perfektní, aby divák zapomněl na 192 minut na to, co je absolutním základem pro kvalitní film? Já říkám, že nikoliv. Všichni víme, že Cameronovým údělem nikdy nebyly žádné sofistikované příběhy, tak jako technické revoluce, ovšem v přechozích případech ten příběh na pozadí vždy fungoval a to byl právě důvod, proč vše ostatní vyniklo (Propast, Terminátor). V tomto případě je však příběh až tristně prostý a neinovativní, s prachbídnými emocemi, že to zkrátka nedokážu přehlédnout. Odkazy na problematiku lidstva, temné stránky lidské povahy i ekologický podtext tu jsou stále, ovšem udržet pozornost přes 3 hodiny nedokáží, což bohužel potvrdil i nejmenovaný kolega, který vedle mne v kině usnul...

Za mých středoškolských let jsem v četbě nenarazil na hutnější příběh, než ten, který představil E. M. Remarque. Převést takové těžkotonážní drama plné vypjatých okamžiků a emotivních osudů na plátno je věru nadliský úkol, což se v tomto případě povedlo jen částečně. Co se týče řemeslné stránky, nemám námitky. Kostýmy, kamera, výprava či samotný soundtrack jsou fenomenální a atmosféra taková, jaká má být. Naturalistická, špinavá a bez servítek. Bohužel film míří do ztracena v rámci emocí a osudech postav, což rozhodně patří mezi klíčové parametry. Postrádal jsem snahu tvůrců přimět diváka vypěstovat si nějaký vztah k jakékoliv postavě, třebaže prostoru bylo dostatek, takže ve výsledku je Im Westen nichts Neues sice poutavou a efektivní válečnou vřavou, ale zároveň prázdnou a nedostatečně vypjatou, co se týče emocí. Klacky pod nohy hází rovněž několik hluchých míst. Ostuda? Nikoliv! Průměrné pojetí legendární předlohy? Rozhodně. 70%

Tohle snad Sly neměl na stará kolena zapotřebí, protože kde nic není, ani old school legenda nebere, ačkoliv je tu taková jakou si diváci přáli. To jest moudrý stařec s nějakými superschopnostmi, který už přišel o iluze a pozitivní myšlení, ale všichni čekají ještě na finální konfrontaci. Máme tu zkrátka extrémní rutinu, kde rejža vsadil na jednoduchost. Ta však zdaleka nefunguje, protože je Samaritan skrz na skrz prohnilý kýčovitostí, stupidním scénářem a kripl zápletkou. Po půl hodině lze snadno odhadnout, že se tato tristní podívaná motá sem a tam a nemá tendenci zjistit čím a pro koho chce být. Ztráta času.

Herecky je The Ice Storm na úrovni, obzvláště co se týče zkoumání sexuality mezi mladistvými. V rodičovské sféře už to však drhne a některé postavy nemají dostatečně využitý potenciál. Ang Lee chtěl patrně stvořit jakousi krizi morálních hodnot na pozadí sexuálních dilemat, kdy vše vyvrcholí jedné pochmurné noci za asistence mrznoucího deště. A tady se dostavil kámen úrazu, neboť z mého pohledu se zkrátka žádný posun/vývoj prakticky nekonal. Jistě, že tu zdaleka nejde o to, co se tu odehrává, ale jak se to odehrává, ale já jsem chtěl víc. Viděl jsem jen kostrbaté propletené osudy pubescentů a jejich rodičů, kteří řeší všední trable života a tím to končí. To mi zkrátka ke spokojenosti nestačí. Chtělo to silnější zápletku a emočně vypjatější závěr, aby z toho mohlo být emotivní, nervydrásající drama, na kterém si nejvíce pochutnám za deštivého nedělního odpoledne...

Někde jsem zaslechl, že čtvrtý Thor by měl být do jisté míry revoluční a ano, je. Je revoluční v tom, jak tvůrci už nevědí kudy kam a začínají se ve všech komiksových adaptacích motat jak Maďar v kukuřici. V Avangers sérii šlo o mnoho, byla to série s nápaditými postavami, vytříbeným humorem a záporákem, který nemá konkurenci. Thor: Ragnarok byl čirou komedií, jejíž účel byl jen bavit lidi a to se povedlo na výbornou. Co má však znamenat tato bezduchá taškařice, to bohužel nejsem schopen blíže specifikovat. Téměř nulový humor, nudná zápletka a z Thora učiněn kašpar. Fighty okořeněné songy od Guns N' Roses jsou na palici a já se nemohu zbavit dojmu, že tvůrcům zkrátka došla fantazie, což je škoda, protože Marvel má stále dostatek potenciálu nejen, co se týče postav a jejich schopností, které by mohly těmto adaptacím navrátit ztracený lesk. Černobílý "fight on the moon" je důvod, proč tato zhovadilost byla ušetřena od hodnocení odpad!

Filmů o natáčení je na skladě dnes již solidní hromádka a těžko vybrat ten nejlepší, nicméně Living in Oblivion by mohl být směle zařazen mezi aspiranty na vítěze v této kategorii. DiCillo autenticky nastiňuje každodenní život režiséra se všemi jeho radostmi i neduhy a nevtíravě přitom vzniká jakási klasická situační komedie se spoustou groteskních a parodických odkazů, které ocení nejen nenáročný divák. Pořekadlo "co se může posrat, se posere" je tu efektně vyobrazeno a snímek je tak zbaven jakéhokoliv hluchého prostoru. Velká pocta nezávislým filmařům a nespočet originálních gagů, díky kterým by mohl tento snímek patřit do kategorie filmů, které je hodno vidět, než se divák odebere do věčných lovišť.

Neřadím se mezi srdceryvné fanoušky prvního dílu, tudíž spousty odkazů mne nechaly zcela chladným, ovšem to mi nebrání konstatovat, že Maverick rozhodně není jen průhledným nostalgickým sequelem, nýbrž skrz na skrz dynamickým, sveřepým a zábavným blockbusterem, jehož ambice míří stejně vysoko jako populární F-14. Komerční úspěch zcela pochopitelný a hlavní tahoun, který nestárne ve své legendární bundě je zkrátka cool pro všechny generace. O technické stránce filmu ani nemluvě. Mě osobně však nejvíce potěšil onen old school nádech, kdy jsem měl pocit, že na mne znovu dýchá aroma filmů z devadesátek. Doba, která už se nikdy nezopakuje a na kterou my hollywoodští fandové vzpomínáme se slzou v oku...

Časové umístnění do minulosti, kdy s "Tencomáalepěknoudršku" změří svoje lovecké schopnosti tentokrát jedna indiánka (abychom pracovali na té genderové vyváženosti pochopitelně) je ten hlavní důvod, proč se pustit do projekce a po shlédnutí vynechat porovnání s jedničkou, protože tu nepřekonalo doposud nic. Prey jde přímočaře na věc, bez okolků, což je asi správně, neboť tato série nic víc nepotřebovala. Snaha o panoramatické záběry divočiny se cení, ovšem výsledek je mdlý. Selhává autenticita kmene komančů i přístup k mimozemské bytosti a technologii. Potěší brutalita, nekompromisní akce a částečně dobový nádech. Mírně přepálené finále, které trochu degraduje schopnosti predátora a upgraduje schopnosti indiánky lze (s trochou sebezapření) tolerovat. Overall buďme rádi ze tento kousek, neboť mohlo být hůř a bylo i hůř...

Jestli lze o nějakém filmu prohlásit, že má styl a big balls, tak je to bezpochyby Suburra. Italské podání o podsvětí v porovnání s americkým je o něco atraktivnější a dravější. Absolutní dominance ve vizuálu a překvapivě fungujícím soundtracku. Skvělé postavy a skvostná přehlídka několika sociálních struktur od církve přes mafiánské bossy až po rajcovní děvky. K úplné spokojenosti mi chyběl jen větší tah na branku a efektnější finále. Ovšem v rámci žánru a celkového vyobrazení násilí rozhodně nadprůměr.