Rocky62

Na recenzi si musel tento film pár týdnů počkat, neboť bylo velmi obtížné jej dostat z hlavy a popsat ho objektivně a bez emocí...pokud je to vůbec možné. Mohli bychom říct, že těží z tématu, který se prostě a jednoduše dobře prodává, protože vězeňská dramata byla vždy favority v širokém spektru diváků. Ovšem v tomto případě by to bylo sobecké, neboť forma zpracování, jakou režisér zvolil je nanejvýš působivá, že se patrně všem nesmazatelně vryje hluboko pod kůži. Něco tak intenzivního a tísnivého tu hodně dlouho nebylo a dost možná už znovu nikdy nebude. O to temnější film je, že jej napsal sám život. Je zapotřebí vyzdvihnout patrnou výpovědní hodnotu, která snad minimalizuje počet podobných případů a nakope prdel nejen justici, ale i dalším rádoby spravedlivým orgánům. Těžkotonážní příběh, který by se neměl nikdy opakovat, neboť je to otázka života a smrti. Dal však vzniknout impozantnímu filmu, který syrově prezentuje, jak vypadá peklo.

Pokud by se Ice Road nesla ve stejném duchu, v jakém začala, mohli jsme mít sice béčkovou, ale solidní dobrodružnou jízdu, při níž bychom zavzpomínali na legendární The Wages of Fear. Film však putuje do zmrzlých splašek ve chvíli, kdy je naprosto jednoduchá a úderná zápletka přibarvena vedlejšími linkami v podobě pojistného podvodu, zradou ve vlastních řadách či sabotáží celé operace. Tím Hensleigh celý koncept úplně zazdil a potopil nejen návěs s vrtnou hlavicí, ale i důstojnost celého filmu.

Syrová sonda do strastiplného života v americkém vidlákově, která bez příkras konfrontuje diváka s klasickými trablemi v nižší sociální sféře. Je to dostatečně poutavé, herecky na úrovni (vynikající Juno Temple) a po většinu stopáže soustředěné na obsah. Palmer do jisté míry splňuje to, co se od takového tématu očekává, bohužel má jednu zásadní vadu na kráse, která mi nedovoluje hodnotit lépe a tím je hypernesympatická postava Ryder Allena. Třebaže má patrně nějakej talent, tak jeho vyčlenění ze společnosti jsem chápal moc dobře...

Je to místy příliš ukecané a často se odbíhá od tématu, nicméně jsou to jediné neduhy tohoto jinak nad míru vydařeného snímku, který s trochou nadsázky perfektně vystihl současný konzum lidstva, sociální sítě a média. MacKay skvěle trefil hranici v situacích, které je potřeba brát vážně a kdy je prostor pro humor, který je věru geniální. Co se týče hereckého ansámblu, nelze mluvit jinak, než v superlativech. Nevím, zda se jedná o záležitost roku, přesto lze dle mého názoru označit Don't Look Up za fenomenálně odvedenou práci, která disponuje velkým myšlenkovým přesahem, a která jednoznačně poukazuje na současný sociální status. A těší to o více, že je to celé vykresleno komediální formou a nenásilně, takže se valná většina diváků nejen pobaví, ale bude po projekci přemýšlet, o čem to celé vlastně bylo...

Byly časy, kdy Marvel nejednou servíroval štědrou porci zábavy, u které divák sympatizoval s hlavními hrdiny, cítil chemii mezi postavami a byl zvědav, jaký zážitek ho čeká. Z celé řady superhrdinů se nanašel žádný, který by neměl nějakého fandu. Ať už to byl Thanos, Spider-Man, Iron Man, Dr.Strange, Thor, Black Widow, Cpt. America, Hulk, nebo Rocket Raccon atd. V tomto případě jsem však nenašel ani jednoho, který by mi byl blízký a zajímal mne jeho osud. Což nevykompenzovala ani naprosto nezajímavá dějová náplň. Nemluvě o tom, že nové stanovy ohledně udělování Oscarů, které mají platit od roku 2024, dorazily zde o něco dříve. Takže tu máme prvního gay hrdinu a jen jsem čekal, kdy na mě vybafne nějaká shemale hrdinka. Eternals zkrátka shledávám za naprosto nezáživný komiks, který mě neoslnil téměř v žádném aspektu a ani v nejmenším nesplnil moje představy o tom, jak má vypadat zábavná "marvelovka". 1%

Kiss the Girls by s přehledem mohl posloužit jako názorná ukázka, jak by takové téma nemělo být zpracováno. Jednozačně chybí vešekeré aspekty charakteristické pro tento žánr. Chybí spád, tah na branku, napětí. Vše zkrátka smrdí naprostým rutinérstvím, plným klišé a klasického schématu. Fenomenální úspěch filmu Se7en zvedl laťku extrémně vysoko a Gary Fleder se nejen ani v nejmenším v žádném směru nepříblížil, ale ani se o to nepokusil.

Je to hutné, podstatně syrové a pokud je na scéně vynikající Sandra Bulldock, tak o něco více vyznívá na povrch poznání/myšlenka, že stačí jeden zločin a veze se to s váma po zbytek života, což bez ostychu dává okolí jasně najevo. V konstrastu s tím vším na mě o to víc zapůsobil (SPOILER!!!) happyend, který veškeré utrpení hlavní postavy završil nanejvýš pozitivním a emočně působivým okamžikem. Určitě se dalo vytřískat více zejména ve scénáři a vedlejších postavách, nicméně osudovost a emoce tu jsou a mně to stačilo.

Postapokalyptická roadmovie s naprosto banální zápletkou a nadprůměrnými vizuálními efekty, která je podepřena rádoby převratným poselstvím o tom, že lidi jsou svině a v situacích, kdy jde o přežití, se neštítí ani vraždit. Protipólem této temné linky je účinné klišé v podobě optimistického tria(unavený stařec, psí oči, roztomilý robot). Ačkoliv se to vše skvěle kombinuje a film jako takový nabídne pár zajímavých momentů, včetně těch dialogových, tak s hodnocením nemohu jít výše, kvůli již zmiňovanému příliš prostému příběhu a okatému brknání na citové struny.

Deep House jen těží z tísnivého podvodního prostředí a hrstky ucházejících hororových scén. Jinak režisér bohužel přispěl do sbírky filmů s nápisem: "promarněný potenciál". Scénáristé tristně selhali a ústřední duo taktéž. Nechybí okaté lekačky, které lze bez problému předvídat. Z neustálého řvaní "Ben!!...Beeeen!!.....BEEEEEEN!!!!" jsem málem dostal epileptický záchvat. Tahle záležitost tedy plave pouze v béčkových vodách...doslova.

Whose Life Is It Anyway je jeden z mála snímků, u kterého jsem byl nucen dát si reprízu, protože po prvním shlédnutí jsem chtěl toho tolik napsat, ale zároveň jsem nevěděl, jak vůbec začít. Že se dotýká nejednoznačného tématu, jakým eutanázie v řadě zemích stále je, na tom není nic neobvyklého, ovšem způsob, jakým režisér toto téma zpracoval, je věru fenomenální. Nezplodil jen velmi chytrý a hluboký film, který bezesporu disponuje tím, jak by se takovýto námět měl uchopit, ale zanechal světu patrně i ideu, jak by se obecně mělo k eutanázii přistupovat. K filmu: Trefně vystihnutá konfrontace přání pacienta vs. přísaha/povinnost nemocnice, okouzlující cynický humor hlavní postavy, jakožto jemně romantická chemie (Dreyfuss - Lahti) a velmi silný, emotivní závěr, který jen podtrhuje domněnku, že to celé bylo natočeno upřímně, od srdce a s velkým myšlenkovým přesahem. Btw. Clare má fakt překrásný prsa...