Rocky62

Jedni diváci šílí z Pána prstenů, druzí z Harryho Pottera. Já nešílím ani z jedné ságy, neboť jsem nikdy nebyl nijak zvlášť velký vyznavač fantasy žánru a už vůbec ne filmů s nálepkou "rodinný", což je přesně ten důvod, proč první 2 díly Pottera shledávám za naivní pohádky pro děti. S přibývajícími díly se mi to však začalo zamlouvat čim dál více. Ubylo na sentimentálních výlevech a značně přibylo na temnosti a nebyla nouze o hororové gore prvky. Ale už k věci. Závěrečný díl je, co se mě týče bezkonkurenčně nejlepší po všech stránkách a plné hodnocení dávám bez rozmýšlení. Efekty jsou odzbrojující, hudba má přesně ten charakter, jaký jsem doufal, že bude mít. Úvodní znělka se smutným a až historickým nádechem vyvolá v divákovi přesně ty pocity, jaké musí mít. Cítí příchod finální bitvy a částečně ho naplní pocitem beznaděje, alespoň tak jsem to zaznamenal já. K finále nemám co dodat, je rovněž přesně takové jaké jsem si přál, nijak přehnané, nesentimentální, skvěle zahrané i zrežírované. Zatímco první Relikvie smrti místy spadávaly do stereotypu, tak tyto druhé to kompenzují nejen nepolevujícím napětím, ale i brilantními pasážemi, které jsou skoro infarktové ( souboj Snapea a McGonagallové, poslední dialog Snapea s Voldemortem). Je tu však ještě jedna pasáž, která se mi nesmazatelně vryla do paměti, SPOILER!!jakási romantická vsuvka Severuse a Lily Potterové je tak něco nepopsatelně úžasného a hlubokého, až se mi zatajil dech. A tak jsem si ze závěrečného dílu zřejmě nejslavnější ságy odnesl nejen kolosální zážitek, ale i scénu, na kterou budu vzpomínat každý den. Díl, který je zakončen se ctí. Díl, který mi mnoho dal a bohužel i díl, kvůli kterému mě konec tohoto legendárního dobrodružství mrzí....100%

Jako malej harant jsem si často rád představoval, jaké by to bylo, kdybych byl na světě sám. Ten nekonečný pocit svobody a bezstarostného stavu mi vždycky vykouzlil spokojený úsměv na tváři. Byly to chvíle plné přemýšlení, chvíle jaké jsem měl i u tohoto filmu. I Am Legend není tak úplně špatný film. Atmosféra vylidněného New Yorku je působivá, bohužel je to však jediné pozitivum. SPOILER!!Smrt čtyřnohé přítelkyně je v případě tohoto filmu naprosto neadekvátní, emoční útok na city tu neměl vzhledem k žánru co dělat. Dalším negativem je samotný závěr, který je do nebe volající. Kýčovitější konec jsem snad neviděl. Tématem to sice trochu vyčnívá z béčkové produkce a chronologický sled flashbacků je rovněž zajímavou ozdobou, ale vzhledem k dalším technickým nedostatkům a dvěma obrovským negativům, jenž jsem zmínil výše je to sotva průměr.

Vcelku zajímavá "noirovka", která však až příliš často střídá tempo na to, aby udržela diváka na hodinu a půl v pozoru. Hned na úvod tu máme příšerně velký chaos. Divák se se ještě neseznámí s postavami a je ihned vržen do dalšího dění, díky čemuž je vyloučen nějaký velký zážitek. Klady tu však jsou. Lancaster a Curtis tu hrají možná nejzápornější postavy ve své kariéře a atmosféra nočního New Yorku je (i přesto, že má díry) fantastická. Vynikající závěr je možná trochu natahován, ale s přibývajícími minutami přibývá na napětí a kompenzuje tak ty chaotické pasáže. Lepší průměr.

Takhle nějak si představuju famózní krimi-thriller. Noyce brilantně zakomponoval spoustu atributů potřebných k mému vychutnání. Neskutečně temná mysteriózní atmosféra, hudba s nádechem zlověstnosti a beznaděje a skvostný noční New York. Celý film zdobí i špetka hlubokých scén (pozorování sokola během záchvatu, prohlížení Lincova postiženého těla, hlazení po ruce apod.). Angelina Jolie umí hrát, když se jí chce a tady se jí chtělo hodně. Nevšední, inteligentní tajemné krimi, které má něco do sebe. 80%

Pro westerny mám slabost, pro komedie už moc ne a kombinaci těchto dvou žánrů jsem nikdy nepřišel na chuť. Jak jsem se už někde zmiňoval, western mám rád pojatý jako vážný žánr, ostrý, nekompromisní, plný ostřílených mužů. Něco z toho jsem tu sice našel, postava Burta Luncastera je tvrdá a postava Tellyho Savalase rovněž, ale tu pravou vůni Divokého drsného západu zkrátka pohřbívá ta nevkusná veselá hudba a spíše naivní komediální prvky, které se mi dosti příčily. Dialogy jsou mírně řečeno úsměvné až jsem si chvíli myslel, že Lovci skalpů jsou určeny snad pro malé haranty. Ne že by byl námět vyloženě špatný, ale ta komediálnost ho dle mého názoru potápí. 60%

Uhlazený balzám na duši s romantickým nádechem v komediální formě. Richie Dreyfuss hraje přirozeně a zodpovědně a spolu s Marshou Mason tvoří vcelku přesvědčivé duo, i přesto je můj zážitek průměrný, což však není chyba režisérova, nýbrž moje. Snad je na vině můj cynismus a nebo jsem si to asi představoval jinak. Nevím přesně co, ale něco jsem tam postrádal, snad více emocí, snad lepší hudbu, či snad dokonce přitažlivější protagonistku. Rození romantici se možná dočkají katarze, cyničtí prasata jako Rocky62 budou kritizovat.

Sugestivní psycho-drama, které nemilosrdně manipuluje s divákovou psychikou. Flashbackové záblesky dosti zvýrazňují už tak tísnivou atmosféru, v níž se sice objeví sem tam nějaká díra, ale na celkový dojem z filmu to nemá nijak zásadní vliv (alespoň u mě ne). Herectví Roda Steigera je naprosto bezchybné. Holocaust jak má být! 80%

Na Pařížské blues jsem se těšil jako malej harant, neboť mám slabost jak pro Martina Ritta tak pro ústřední trio, navíc mám pěkné zážitky, co se týče spolupráce Ritt-Newman (Hombre, Hud, Dlouhé horké léto). Hudební filmy sice nemusím a jazz mi už vůbec nic neříká, ale jelikož jsem velkým příznivcem režisérova charakteristického rukopisu, tak je spokojenost na místě. Vysypávat tu superlativy na herecké výkony by bylo nošením dřívím do lesa. Když se řekne jazz vybavím si ihned 40.-60.americká léta, Paříž mi k jazzu moc nesedí, ale díky velkému potenciálu režiséra mi to během sledování vůbec nevadilo. Vše tu funguje naprosto skvěle a to i romantika, u níž jsem měl malé obavy, že bude (vzhledem k době vzniku filmu) trochu naivní. Vůbec ne. Nechybí tu ani zapamatování hodné scény, např. muzikantská pře jedinečného Armstronga s pány Poitierem a Newmanem. Dialogy mají rovněž velkou úroveň. Zkrátka poctivá filmařina, která mi zvedla náladu. 80%

Míša Nicholsovic je génius, o čemž mě přesvědčil už v Absolventovi. Tenhle těžký film má kvantum zbraní, které svou palebnou silou hravě uspokojí požadavky i toho nejnáročnějšího diváka. To zásadní plus však spočívá v kadenci, která se nezadrhává až do závěrečných titulků. Další velmi silnou zbraní je bezesporu geniální scénář, který zvedá Virginii Woolfovou až na samý vrcholek těch nejlepších scenáristických prací. Sálá z ní život takový, jaký bohužel je. Eliz Taylor a můj velký oblíbenec Richard Burton jsou herci obrovského formátu a zde skutečně excelují, tudíž nominace jsou pochopitelné. Druhé duo rovněž bez chyby. Občas si při projekci nějakého emotivně strhujícího filmu jistě každý z nás řekne: "Vždyť je to jen film" V tomto případě to však není pravda, neboť dalšími silnými zbraněmi jsou realita a autentičnost, díky které je divákovi naservírováno takové množství životních sraček, až z toho skoro mrazí. Inteligentní a emotivní film, který v divákovi rozhodně něco zanechá. 80%

Vcelku příjemná komedie. Dialogy jsou skvěle odvyprávěné, vtipné a sálá z nich životní zkušenost, povětšinou trpká, ale přesto výrazně doplňuje pohár zábavy. Ústřední duo je bezchybné a dodává filmu šťávu. A jaké z filmu plyne ponaučení? Že život stojí za hovno!