nmafan

Teprve po shlédnutí Věčného svitu neposkvrněné mysli mohu plně docenit Gondryho následující Nauku o snech. Ta je sice podobně prázdnou, klipovitou pseudomodernistickou hříčkou, ve srovnání s Věčným svitem však přece jen nepůsobí tak samoúčelně a místy je i zábavná....

Takový klasický, ve "fordovském" duchu natočený western, který ještě zdaleka nenapovídá, jak progresivní a osobitý režisér ze Sama jednou bude. Nicméně některé jeho stylotvorné prvky už se zde začínají rodit (viz. komentář Rob Roye) a když nic jiného, je to rozhodně velmi slušná filmová zábava.

Další šťastné tvůrčí spojení Johna Schlesingera s Waldo Saltem, pro které byl Den kobylek příležitostí jak se znovu za hollywoodské peníze vymezit vůči americkému snu, výsledné dílo však v mých očích přesáhlo i záměry samotných tvůrců a rozměr Westovy předlohy. Vizionářská báseň, filmařsky opojná i drtící, a nastiňující vývoj společnosti, kultury i celé naší (nejen) západní civilizace pro další epochy. Umění ovládané lůzou a sloužící jejím potřebám, pragmatičtí intelektuálové hynoucí v davu, slabost ducha, jako jediná půda, která ještě rodí cit, ovšem bezcenný a bezbranný. A lynčující kobylky, ať už je jejich politické přesvědčení jakékoliv. Doufám, že tento film bude jednou - až budeme na kulturu 20. století nahlížet s větším odstupem - patřičně doceněn. A samozřejmě i kniha. "Její krása byla téhož rodu jako krása stromu; čistě fyzická, nesouvisela s duchem či srdcem." Nathanael West jakoby v této prosté charakteristice postavy Faye Greenerové předznamenal vnímání krásy pro další století...

I napotřetí geniální. Nejdůležitější film desetiletí.

K Allenově tvorbě mám dost rezervovaný vztah a tento film na tom nic nemění. Najdou se tu sice docela silné momenty (např. scéna, kdy Diane mluví s "duchem" svého manžela), ale jako celek to působí dost průměrným dojmem.

Řečeno hokejovou terminologií - tvůrcům tohoto filmu bych udělil pět minut plus do konce utkání za úmyslný faul na vkus a inteligenci diváka.

Už dlouho jsem neviděl, aby někdo vynikajícímu filmu v posledních dvaceti minutách takhle srazil vaz. Kladné dojmy sice tak jako tak převažují, ale za ten závěr by si režisér zasloužil dalších pár let převýchovy...

Blýštivě duchaplný obal, pod nímž se bohužel skrývá bezobsažná sonda do života několika povrchních žvanilů. Asi jako když si rozbalíte Kinder-vajíčko, ve kterém chybí hračka.

Western bych od Blakea Edwardse nečekal, ale musím říct, že se s pro něj zcela neobvyklým žánrem vyrovnal velmi dobře. Výrazný podíl na účinku filmu má hudební doprovod Jerryho Goldsmithe a herecké výkony hlavní dvojice.

Nejdeziluzivnější reflexe "zlatých šedesátých" jakou si jen lze představit. Dost možná nejosobnější projekt Warrena Beattyho. A dle mého jeden z nejvíce podhodnocených filmů na ČSFD.