PinokKio

Sqele praštěný klip k písničce skupiny Kryštof.

Nejspíše zoofilní předehra před rozporcováním na pizzu s mořskými plody ..

Otrocká předělávka čtyři roky starého Islandského filmu Z Reykjavíku do Rotterdamu.

Neskutečně sterilní, bezbarvé a nejspíš i zbytečně drahé instruktážní video dr. Chocholouška pro pacienty s utkvělou představou, že všichni jsou Gogo, jen oni jsou navíc i Saoirse Ronan.

Nádherný, neskutečně smutný a realisticky hrůzný animovaný příběh, který by měl dětským očím zůstat utajen, i když je pod ním podepsáno studio Ghibli.

Obrazově bych v Corbijnově Američanovi vůbec nehledal autora klipů kapelám Depeche Mode, Nirvana či U2. Oproti předchozímu debutu Control je zde patrné zvolnění a rychlejší střihy jsou pryč, což je naštěstí ku prospěchu filmu, protože život zabijáka jistě není o neustálém shonu, ale naopak o vychutnávání si každé vteřiny, která může být jeho poslední. Clooneymu role zabijáka, pro kterého by měl být soukromý život tabu, jenže nejspíš už by chtěl se vším seknout a usadit se, docela sedla. A zasazení do zasněženého Švédska nebo slunné Itálie je dalším příjemným zářezem na pažbu.

Myslím, že tuhle recenzi by za mne nejlépe napsal (či zazpíval) Ladislav Vodička, jen ho trochu poupravím. Takže .. _____________ Tam kde se pouští desky já jednou jsem stál / když jeden mladej DJ na svou práci lál / a slyšel jsem jak říká, že už chtěl by mít klid / než po nocích se za mixákem dřít / předskokanem té noci byl náhodou starej Voda / ten je starší než sám čas / povídá: hochu, jak dlouho už hraješ za tou škatulí? / víš, já hrál snad všude, kam dovezly mě čtyři kola / a ty tu brečíš nad tou jedinou jízdou / já jsem najezdil tisíce kilometrů a můžeš mi věřit, když ti tady povídám / DJ, ten tvrdej chleba má .. // .. musí znát gramec, sampler a mixážní pult / techno, breakbeat .. a mít volume vyhulený furt / notebook, vinyl, pitch fader a midi / beaty, loopy, před stejdží lidi / pořádný tracky, ionťák, jointa / éčko, piko, tripa, haš, koks / špunty, sluchátka, to dobrej DJ zná / já vím, že DJ tvrdej chleba má ..

Mám soucit s přístroji, které jsou plné dětí. Stejně tak fandím žralokovi, pro kterého je voňavější ženská bez Tampaxu. Dokonce mě bavila i ta ztřeštěná hra na vadí nevadí s Halle Barry, ale co si myslet o Hugh Jackmanovi jako chlápkovi s koulema jinde než mají být nebo Naomi Watts v roli přehnaně starostlivé mamky? Já sám nevím. Můžu si leda odpovědět, že to bylo zvrhlé, občas nechutné, místy víc než trapné .. ale proč občas neztlumit IQ na co nejnižší obrátky, vždyť ti herci (a herečky) zde účinkující to nejspíš udělali taky : )

Kde já jsem to jenom viděl? Ahaa, že mě to netrklo, nejspíš ve všech těch Texaských masakrech předtím. Pořád je tu ten pán s pilou, co se stydí za svůj uhrovatý obličej, k tomu pár teenegarů sloužících jako hračky krvavým nenasytům a nesmí chybět ani dav tupců z místního zapadákova (ten černošský policajt se mi jevil jako největší z nich). Když už tenhle film nepotěšil mne tak snad udělal radost aspoň sousedům, není totiž nad pořádný zvuk motorovky ve čtyři ráno : )

Ben je docela podivín. Reálný svět je mu cizí, odtažitý a nepřátelský. Nenachází v něm nic pozitivního, protože se často stává cílem šikany ze strany spolužáků. Ten potřebný klid nachází ve světě virtuálním a to díky počítačové hře ArchLord, kde je naopak nebojácným hrdinou a ochráncem. Teda řeknu vám, já zažívat něco podobného, tak koupím zásobu chipsů a energeťáků a od monitoru se už nadobro nehnu. Jenže to Ben ne, tomu se zjevně nechce přijít o panictví doma se svojí levačkou (druhou rukou totiž svírá myš) a tak si venku koleduje o přesdržku víc a víc. A aby toho nebylo málo, tak se navíc ještě zamiluje (nebo spíše ta krásná holka nějak nesmyslně do něj, pak přijde jeden z filmových zvratů, po něm další a další.. A nakonec zjistíme, že všechno je úplně jinak.