PinokKio

TO bylo rozhodně chytřejší než oni, jelikož to aspoň umělo zavřít dveře.

Donedávna jsem si myslel, že největší dětská potvora je moje desetiletá neteř, ale díky z počátku roztomilé Esther, ze které se vyklubala prvotřídná hororová figura, beru zpět. Jenže, milá neteři, tohle je jen film ;-)

Van Sant moderní filmové postupy ovládá nadmíru dobře, občas přidá rychlost, občas scénu zpomalí nebo použije steadicam, detailní záběry mu taky jdou .. ovšem to hlavní, film samotný, se díky tomu dost tříští. Typický festivalový film naplňující všechny smysly - jenže prázdný. Přesto jako pohled na současné americké teenagery z předměstí to nevypadalo nijak zle. Já tohle cvičení, co kamera dneska umí, vidím za lepších 50%.

Mělo to nejspíš působit velkolepě, přesto mi to přišlo přesně naopak. Nevýrazné, nudné a už před tím 100x viděné. Hodně mi to připomínalo Hvězdnou bránu, jen naruby .. z budoucnosti jsme se přesunuli v čase hlouběji zpět .. jinak všechno zůstalo v podstatě obdobné.

U týhle "komedie" jsem se věru nezasmál. Je to ještě horší, než jsem čekal :(

Hřejivá, ale smutná story o dvou osudem spřažených lidech, kteří se vlastně sešli až někdy uprostřed svého bytí, ačkoliv si byli souzeni od mala. A právě to hledání v první polovině mi přišlo mnohem slabší než jejich samotné soužití poté. Od poloviny to bylo mnohem víc naplněné city a Bradovým kukučem. Film mi hodně připomněl Burtonovu Velkou rybu - ta je sice osobnější, ale tématicky je dost odlišná od toho, co Burton točí. Stejně tak od Finchera bych takovouhle látku nečekal. Herecké výkony těžko hodnotit, to spíše práce maskérů a počítačových trikařů zaslouží pochvalu. Soundtrack nebyl špatný, nepodbízel se, ale samostatně moc nefunguje. Dávám pět, ale je to spíše čtyři a půl hvězdičky

Dodnes mi z hlavy nejde úžasnej přechod - "chce to změnu" - a najednou se rozdrnčí diskotékový Ice MC. Já byl paf .. vlastně celý kino vybuchlo smíchem. Ne, Trainspotting nechce změnu, takhle je to dokonalý .. stejně jako muzika. 100%.

Óda. Na všechno. Pohádka s výtečnou muzikou, moderním střihem, jednoduchým, přesto geniálním příběhem .. a s jedním velikým jménem - Danny Boyle. Trainspotting, Millions, Sunshine. Tenhle chlapík má neskutečný čich na filmovou látku .. na něco, z čeho kutá zlato. A on to umí. Tentokrát i bez hvězd, přesto doputoval až na metu nejvyšší, stejně jako náš milionář z chatrče Jamal. Hledání lásky v Indii, z které spíše mrazí, jak dokáže být i odpudivá .. jelikož jsem k tomuhle filmu přistupoval s tím, že půjde o veselejší reálie. Chvílemi mi ten film připomínal Město bohů, ale tady je promyšlenější a rozmanitější příběh. Neskutečné je, že film působí tak indicky, jako by ho někdo místní i natočil (viz pocta jejich kinematografii na konci). Nejde to, ale dávám milion hvězdiček a těším se, s čím Boyle přijde příště. Já jsem víc než spokojený .. takže za D - tak to má být ;-)

Mira Nair nám naservírovala anglickou smetánku počátku 19. století v modernějším stylu, decentně to okořenila indickou kýčovitostí (kterou mám ovšem rád), chuť dodalo něco málo filmových hvězd a hvězdiček a navrch jako třešnička na dortu se skvěla trošku vypočítavá, přesto milující a oddaná, Becky Sharp (Reese Whiterspoon). Vypadalo to dobře - a dobře je jak známo za tři.

Zajímavé nahlédnutí do soukromí jedné generace obyčejných Japonců pár let po druhé světové válce. Vztah rodičů a dětí se asi vytrácí i v dnešní době stejně jako kdysi a přítele na sklonku života můžeme poznat v někom, o koho jsme předtím sotva zavadili pohledem ..