Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (482)

plakát

Insomnie (2002) 

Mimořádně zajímavá detektivka - se zajímavejma postavama, prolínáním jejich rolí (zločinec - vyšetřující), s nebejvale zajímavejma motivama jednotlivejch protagonistů i závěrečnym rozuzlením. A s trochou tý insomnie - i když jsem její roli čekal trochu zásadnější, tak furt jde o zajímavej prvek navíc; je to totiž skutečně jenom tim Aljašskym polárnim dnem, nebo toho na Dormera dolejhá víc? Pod mysterióznim thrillerem si představim asi něco trochu jinýho, ale detektivka je to prostě výborná.

plakát

Domek z karet (2013) (seriál) 

Pokud vezmu seriál jako celek (teda celek - ono kdovíkdy to vlasně skončí; teď myslim první čtyři série), tak můj největší problém s nim je ten, že to až moc jednotvárný - kromě Claire, která si zajímavym vývojem skutečně prochází (pokud nemluvim o epizodních rolích), je to prostě pořád ten stejnej strašně drsnej a všemocnej Frank stínající hlavy svejch více či méně neschopnejch oponentů, pořád ty samý sarkastický poznámky, pořád ten samej pohled na kameru typu "To jsem to ale hustej, co - podívej se na ty kretény kolem". Všechno je ale precizní, výborná je kamera a takovej ten chladně pravidelnej designovej minimalismus, dobrý jsou i herci, jen je to pořád o tom samym. Výborně se na to kouká a je tam spousta zajímavejch momentů nebo pohledů na vrcholovou politiku, spousta zajímavejch situací vyplývajících z machiavelistickýho přístupu Franka a nakonec i Claire, ale chybí mi k tomu nějakej další rozměr - nějakej koncept, nějaká vidina vyšší hodnoty, kterou tvůrci sledujou a kterou celej seriál zastřešujou... Prostě něco víc. To se samozřejmě do poslední klapky posledního dílu ještě může změnit, za mě ale zatim silnější 3*. Trochu mám nicméně obavy z toho, že po vzoru dnešních úspěšnejch seriálů se i HoC bude točit tak dlouho, dokud to bude sypat, což až na výjimky (Přátelé) hodnotu seriálu nezvedá - za všechny viz třeba takový HIMYM, Suits, Sherlock... Naopak příkladem umění skončit včas budiž třeba takovej Newsroom, od kterýho by se fakt moh učit kdekdo.

plakát

Cesta do fantazie (2001) 

Neskutečný množství nápadů, u kterejch nechápu, jak na ně vůbec někdo může přijít - ať už vizuálních, koncepčních nebo příběhovejch (podobnej pocit jsem měl třeba u čtení Malýho prince: člověk je uchvácenej, nadšenej a třeba se mu i chce brečet tim, jak je to nádherný a ryzí, pořád ale tak nějak nechápe, jak se tohle něco tak čistýho mohlo urodit v lidský hlavě). Člověk je tak v jednom kuse jako u vytržení z toho, co za další a další vjemy se to na něj hrnou, a to je situace, kterou u filmů fakt často nezažívám. Souhlasim s Marounkem, že těžko říct, jestli film cílil na dětský nebo dospělý diváky - já bych spíš tipnul ty dospělý, ale co já vim. Každopádně některý scény byly docela děsivý a vzhledem k tomu, že tyhle filmy moc nezapadaj do nějakejch (aspoň mně známejch) žánrovejch nebo jinejch škatulek, na základě kterejch by člověk aspoň trochu moh předjímat, co se asi tak může dít a jak to asi tak může dopadnout, tak vzhledem k tomuhle všemu jsem občas docela trnul, co ještě přijde. Tu pátou hvězdičku si nechám na další zhlídnutí, který určitě přijde - takhle na první dobrou to na mě působilo impozantně, snově a krásně, furt bych ale o malinko vejš stavěl Mononoke. Já vim, jsou to různý žánry a asi se to úplně porovnávat nedá nebo snad nemá, protože jsem ale ignorant a moc anime filmů neznám, tak se tomu nemůžu vyhnout. P.S.: Mijazaki by se měl dát dohromady s Gaimanem. Kdyby spolu napsali a natočili nějakej film, osobně si myslim, že by to vyrvalo díru do vesmíru. Do toho mýho teda uritě.

plakát

Noc plná zázraků 2 (2015) 

Nenadchne, neurazí - jen všechno to, co pro mě z jedničky dělalo naprosto mimořádnej počin, to už prostě dvojka bohužel nemá. Pořád je to příjemnej vánoční film, ale nic moc víc. Dějový linie mi často přišly nepřehledný, k postavám jsem si za celej film nestih vytvořit žádnou vazbu a tak mi ty jejich osudy byly vlastně docela jedno, což je vlastně v přímym rozporu s dojmem, kterej jsem měl z bezprostřední jedničky. Snad jen linie kolem expoldy Štěpána a jeho rodiny mi přišla výrazně zajímavější a poutavější než ostatní, všechno ostatní tak nějak prostě proběhne... Taky to na mě celý působilo moc ateliérově, zmalovaně, nalíčeně, i ta hudba už mi připadala místama moc přeplácaná (zase narozdíl od jedničky, kde byla skvělá). A překvapilo mě, jak za ty 4 roky všichni viditelně zestárli (teď samozřejmě nemluvim o dětech) - snad jen Štěpánovi a Mikolajovi to prospělo a vypadaj furt dobře.

plakát

Semestr (2016) (seriál) 

Waw. Tady nezvítězil jen ten formát, ale i obsah. Zvítězili i herci - Hofman je sice o chlup míň přesvědčivej než absolutní Linhartová, ale ta volba obsazení (včetně Josefíkový) byla prostě skvělá. Jasně: vlastně by se tam dalo najít spousta "much" - nepřesností, nejasností, otazníků... ale vzhledem k tomu, že má jít o nestylizovanou a neformální komunikaci dvou obyčejnejch mladejch lidí, tak neni na místě cokoliv reklamovat. A ta autentičnost, ta "neformální a nestylizovaná komunikace dvou obyčejnejch lidí" je jedna ze největších zbraní seriálu - Amálie a Damián jsou dva obyčejně nezajímaví, občas nesnesitelní a protivní, někdy nafoukaní a arogantní (Damián), jindy nejistí a možná trochu pozérský (Amálie), jsou ale nic než vypovídajícim vzorkem mladýho páru generace Y, generace žijící na internetu a na sociálních sítích, tý generace, která se ještě ve společnosti nestačila tak úplně najít. Podle mě to má rozměry až takový sociální sondy - byť jde možná trochu o sociální bublinu, tak stejně je ta skupina, který se to týká, nezanedbatelná, a rozhodně nejde jen o úzkej okruh lidí, ale týká se to každýho, kdo si ve svym životě musí najít nějaký místo pro novýho člena všech vztahů - pro Internet. V tomhle mi to často připomínalo Men, Women and Children nebo Disconnect - až na to, že Semestr si vystačil s nepoměrnejma možnostma a prostředkama. Mrazivej a autentickej obsah bez konvenčního děje plnej náznaků, těkání a odboček, vyprávěnej prostřednictvím obrazovek komunikačních platforem, je silnou formou i na papíře, pokud se ale zvládne dobře nebo snad skvěle, pak je to prostě rána jako prase. Jak to, že stačí životy, vztah, nejistoty, strachy a nerozhodnosti života dnešní mladý generace bez nějaký větší deformace shrnout a odvyprávět pomocí počítačů a mobilů? Dyť to je strašně děsivý. Jasně, život je trochu širší, než co se vejde na displeje, ale jak nám tvůrci Semestru ukázali, tak ne vždycky je ten rozměr širší nějak významně. Ne tim, že by lidi přestali žít, ale tim, že začali žít úplně jinak, než jak žily stovky generací před náma - a přesně v tomhle momentě mi Semestr přijde neuvěřitelně silnej: dokáže realisticky a nepřikrášlovaně vypovídat o způsobu, jakym mladý generace začínaj žít, jakym si mezi sebou udržujou vztahy, jak spolu komunikujou. Na mě každej z dílů působil maximálně a neměl jsem pocit nějakejch hluchejch míst (jasně, řešej tam blbosti, klikaj na nesmysly, bavěj se o ničem - jenž dyť přesně o tomhle 90% internetový komunikace je), naopak ve mně rostl pocit zmaru, marnosti a deprese - protože jak z tohodle ven? Možností je nekonečně, odboček je taky nekonečně, všichni maj k sobě oficiálně strašně blízko, prakticky jsou si ale dál a dál, jsme zavalený balastem a zbytečnostma a nějakej pevnej bod v tom všem vidět neni - a záchranná brzda nebo tlačítko stop taky ne. Všichni věděj o všem, ale nikdo o ničem; nikdo nejde do hloubky, nikdo nedělá věci pořádně, nikdo nehledá to, co je opravdu důležitý, i když přesně to všem chybí nejvíc. Ale přesně jak psala Amálie v tom mailu z budoucna - je to jako s tou Dvorakovou klávesnicí: víme, že existuje lepší aletrnativa, ale ta změna stojí hrozně moc úsilí a námahy, takže ve výsledku jedodušší a pohodlnější je zůstat u toho, na co jsme zvyklí. A ten konec? Že byl moc neuzavřenej, nebo že kvůli němu zbytečně porušili formu/koncept? Ani jedno mi ani trochu nevadilo. Naopak - silnější závěr by klidně moh bejt spíš prvoplánovej, a pokud něco, tak to celý spíš směřovalo k závěru nijakýmu. Jako v životě. To, co s tim ale tvůrci udělali, pro mě jen podtrhlo kvalitu celýho seriálu, protože mně tim dokázali, že od začátku věděli, co chtěj říct, a to taky řekli - že nešlo o nic, co by si nazdařbůh splácávali někde na koleni. Tenhleten konec, společně ještě se skvěle vybranou hudbou (což se týkalo celýho seriálu, nejen konce) mi upřímně řečeno úplně vzal vítr z plachet. // Bohužel se jen potvrzuje, že FAMU apod. sice může dát schopnejm lidem (jako jsou třeba tvůrci Semestru) vystudovat, platforma pro jejich následnou realizaci a pro uplatnění toho, co dneska má smysl točit a co neni dvacet let přežitý, ta už ale prostě leží někde jinde - paradoxně ne na akademický půdě univerzity, paradoxně ne ve veřojnoprávnim médiu, ale ve sprostou reklamou živenym a soukromym internetovym projektu.

plakát

Kosmo (2016) (seriál) 

Po druhym zhlídnutí zvedám na čtyři a zpětně tak nějak nechápu, co mi původně vadilo na tom prvnim díle. Je, pravda, trochu rozjížděcí, ale slabší než ostatní mi nepřijde. Seriál obecně má spoustu(!) skvělejch nápadů a spoustu skvělejch momentů, mohem víc vtípků dobrejch než těch trapnejch a celkově je to prostě sranda, kterou ale pro mě srážej moc přehrávaný a málo přesvědčivý role předevšim Hejla a Chromýho (Žáčka a Vančury). Oproti nim jsou ale tradičně skvělí Novotný, Plodková, Myšička, ale i Hána. Často se mi vybavovala Prušinovskýho Čtvrtá hvězda, ze který jsem byl podobně nadšenej. "Pro příští školní rok jsou vynaloženy prostředky pro zateplení plášťů školních budov a oken, revitalizaci hřišť, pilotovaný let do vesmíru, nákup přezůvek a křídy." "Neni důležitý vyhrát, ale zúčastnit se. A my Češi jsme holt dobrý v zúčastňování." - kromě podobnejch hlášek a spousty povedenjch gagů je tam obdivuhodná spousta nápadů, který se povedly mimořádně: vesmírná loď v šasi tatrovácký tramvaje včetně zvonku, madel, cvakačů na lístky a tlačítek u dveří; logo mise, kostýmy Blanky Matragi, Zemanovsko-Putinovská matrjoška, ragistrační pokladna na lodi, kosmickej hák a kosmický laso ze švihadla, lunární modul/chrudimskej výtah a hlavně ta repríza Televarieté, která (k mýmu údivu) jen dokazuje, že i ČT je schopná si ze sebe dělat prdel! Postavy jsou dobře zvolený archetypy nám všem známejch Čechů - remcal, lenoch, dobrosrdečnej naivka, podnikatel tunelář, politik chameleon, asistent dělající špinavou práci..., ale přesto jsou všichni vlastně tak nějak sympatický. A i to je asi ten náš českej postoj - dokud nejde o život, tak si z toho pojďme dělat prdel. A když o život pude, tak si jí vlastně dělejme pořád, a třeba u toho dokonce přijdeme na to, že jsme se omylem zachovali hrdinsky... Seriál má atmosféru, má hlavu a patu, má takovej ten svůj charakteristickej punc - není to slepenec scének, gagů nebo skečů tak, jak scénáristovi podle zadání nebo snad invence přišly pod ruku. Seriál ví, co chce řikat, a to taky bezskrupulózně řiká - a zbytečně to nenatahuje, takže umí skončit po sympatickech šesti dílech bez toho, aniž by se z toho musela začít stávat beztvará a plytká kejda. Dnešní společensko-politickou situaci v ČR s nadsázkou a vtipně paroduje, aniž by se bál vzít si na paškál konkrétní politiky a jejich praktiky, EU, Zemana nebo dokonce Čínu nebo Rusko, takže konzistentní zůstává i v tomhle - žádná nemístná politická korektnost se naštěstí nekoná. Za Kosmo patři Bladýnskýmu i ČT velkej palec nahoru. Jen tak dál!

plakát

Impérium - Mafie v Atlantic City (2010) (seriál) 

Klobouk dolů, BE je jednoduše absolutní záležitostí. Málokterej seriál je tak komplexní a má takovej záběr, málokterej seriál si celou dobu (od prvního do posledního dílu) drží svojí kvalitu a málokterej seriál má tak výrazně skvělý obsazení. Celý je to vlastně koncertem Stevea Buscemiho - a že je na co se dívat, ten chlap je prostě fantastickej - může mu asi pomáhat to, jak je ta postava psaná, ale on se vyvíjí, mění se, a člověk mu pořád úplně stejně zobe z ruky a on je pořád maximálně přesvědčivej, jakymkoliv vývojem si postava zrovna prochází (a že těch kotrmelců bylo). Naprosto fantastickym výběrem herce mladýho Enocha Thomspona (v posledních cca 4 dílech seriálu), kterej mi doslova vyrazil dech, je Marc Pickering - "mladýho Buscemiho" zahrál naprosto dokonale; nejen vizáží, ale i dikcí, gestama... neskutečný, koukal jsem na to s otevřenou pusou. Kromě absolutního Buscemiho je ten seriál plnej jinejch dobrejch herců, upřímně řečeno nevim o nikom, kdo by byl slabym článkem: Eli Thompson, Margaret Thompson, Nelson van Alden, Al Capone, Lucky Luciano, Gillian a James Darmody, Eddie Kessler... Scénaristi si nedělali žádnou hlavu s dramatickym vývojem i u postav, který byly hodně exponovaný a pravděpodobně u diváka i oblíbený, a pracovali s tim skvěle; člověk si opravdu nikdy nemoh bejt jistej tim, co přijde. A protože je to seriál z mafiánskýho prostředí, kde se nikdo s nikym nemazlí, tak stěžejní bylo i to, že HBO se naštěstí nebálo ani krve, ani vystřelenejch mozků, ani explicitně kanálnímu jazkyu, ani třeba těm kozám (a že jich naštěstí bylo!). Všechno ale bylo natočený jenom přirozeně, nijak prvoplánově nebo na efekt - všechno, co se v seriálu kdy objevilo, tak jakkoliv naturální to mohlo bejt, tak to vždycky mělo svoje opodstatnění a prostě to fungovalo. Výbornej je soundtrack (začátek 20.stol. a ty dvacátý léta jsou prostě super), výborná je řemelsná stránka ve všech myslitelnejch ohledech a skvěle jsou vybíraný interiéry i exteriéry (i když tady bych možná jednu jedinou připomínku měl - přesto, že všechno bylo prostě krásný, tak někdy to bylo krásný až moc - třeba takovýmu nádraží by slušelo víc špíny, fasády domů by mohly bejt zasviněnější, náplavka míň nablejskaná atd.). Mimořádně podařenej je i scénář se skvělym koncem, kterej nádhernym a vlastně přirozenym způsobem celej opus uzavírá (pořád jsem čekal, jestli se to někdy ke konci neposere, případně jestli to nakonec nezazděj právě koncem, ale ono ne!). Něco končí, něco začíná - ale předevšim, tahle země neni pro starý.

plakát

1864 (2014) (seriál) 

Jestli je něco, čeho se máme bát, pak je to zlo v nás samotných, a jak málo stačí na jeho uvolnění. Dánové byli schopní fantastickym a filmovym (ne televiznim) způsobem natočit epos o jedný z největších tragédií jejich dějin a o něčem, za co se dodnes každej Dán, kterej o tom něco ví, jenom stydí. Film o totálnim failu a neuvěřitelný ostudě, kterou si tenkrát před celou Evropou Dánové uřízli - a to za naprosto (objektivně) nepochopitelnejch až bizarních okolností, kdy byli sami tak moc přesvědeni o svý jedinečnosti, všemocnosti a o svym vyvolení jako Boží národ, až byli ve stavu dlouhotrvajícího a celonárodního zaslepení schopni spáchat prakticky sebevraždu, kterou viděli všichni ostatní, jen ne oni - nutno dodat, že velkou zásluhu na tom měla vydatná propagandistická masáž ministerstva kultu, která celou situaci roky živila. Pro celý Dánsko to byla bezprecedentní potupa a ponížení, který vyústilo v pochopitelnou rezignaci na veškerý vojenský ambice do budoucna a v přijetí neutralitní zahraniční politiky. "1864" je minisérie o fascinující a i když vlastně nedaleký, tak mně do tý doby naprosto neznámý části evropský historie, která má pořád co říct i dneska: nemístnej nacionalismus; neopodstatněná víra v to, že jeden národ (náš) je lepší a hodnotnější, než jinej (cizí); odpor k cizincům i všemu "cizímu"; ukazuje, jak nesmyslný, nicneřešící a absurdní je řešení jakejchkoliv konfilktů prostřednictvím násilí a válek; ukazuje, jak nebezpečný je vyznávat politiku uzavření a agresivity vůči svejm sousedům... To nemá nic společnýho se servilitou nebo oslavovánim bezpáteřnosti, to je jen reakce na to, že každej takovejhle válečnej konfikt je jen zprostředkovanym pohybem figurek na šachovnici těch mocnejch, je jen nějakou součástí hry o trůny, moc a vliv; každej takovejhle konfilkt končí žalostnym vybitim generace (předevšim, ale nejenom) mladejch kluků "těma nahoře" - těma zbabělcema, kteří za sebe a svoje názorový války posílaj umírat jiný, a každej takovejhle konflikt po sobě nezávisle na výsledku zanechá traumatizovanej národ plnej rozvrácenejch a neúplnejch rodin. Ale souhlasim s tim, že seriál 1864 vlastně válečnej neni: stejně jak v seriálu, tak i v životě totiž nakonec spíš než o válce samotný je to všechno o tý nejzákladnější jednotce, který se každá válka dotkne nejvíc a nejfatálnějc - každýho jednoho jednotlivce, toho jednoho člověka a tý jedný rodiny. O tom nejvíc "1864" je. Každopádně zpátky k seriálu - řemeslně je to až na pár drobností zvládnutý naprosto fantasticky a herci jsou vybraný taky skvěle; oba bratři Peter i Laust, jejich společná láska Inge, taky ale ministr kultu Didlev Monrad, duševní kripl Didrich nebo veterán Johan (za zmínku stojí i celkem početná česká spoluúčast, za všechny třeba cikánka Sofia /Eva Josefíková/ nebo Karel Dobrý jako jeden z pruskejch důstojníků). Scénář je napsanej výborně a děj táhne, počet dílů a celková dýlka sedne (neni to ani zkratkovitý a podle mě ani natahovaný), je to dobře natočený a skvěle jsou vybíraný i scény a exteriéry - ve výsledku se na to prostě kouká krásně a všechno to jako celek funguje. Mně osobně ale překvapilo i to, jak zajímavě jsou vystavěný postavy - třeba celá ta dějová linie kolem Didricha a jeho následný rodinný větve je až nepříjemně silná; a vyústění celý tý situace, do který už je zapletená i Inge, je až "nefilmově" prozaický, nemilosrdný a realisticky chladnokrevný (v tom nejlepšim slova smyslu). Za mě je to téměř dokonalej seriál, kterýmu lze jen těžko něco vytknout - a kromě toho všeho s sebou nese obrovskou přidanou hodnotu a poselství, který je platný a aktuální i dneska, po 150 letech. // Dánsko má dvakrát míň obyvatel než ČR, ale stejně byli schopný si za nemalý peníze vyhádat takovejhle obrovskej korpodukční epos. U nás se nečemu podobnýmu aspoň blíží možná tak Český století, ale furt je to málo - stejně jako Yardak nebo Tjaden nerozumim tomu, proč se něčeho podobnýho u nás tak bojíme. Jasně, vychovávat by neměla ČT ani filmoví producenti, ale školy a rodiny (a tím by se měla po podobnejch projektech vytvořit poptávka), ale něco je vždycky lepší než nic - v historii máme TOLIK zajímavej momentů, že by to vydalo na desítky seriálů, a nikdo o těch situacích vlastně pořádně nic neví! Třeba Bílá hora, resp. ty naše slavný defenestrace a vůbec rozpoutání třicetiletý války, tehdy největšího konfilktu západního světa - všichni máme (v nejlepšim případě) ze školy zafixováno, že stavy byli ti hodní a katolíci ti zlí, a že tim začala doba habsburskýho temna, ale kdo už si ze školy odnes, o co že vlastně šlo? Proč to celý vypuklo a čim se to rozpoutalo? Troufám si říct, že pokud to člověk nemá nějak načtený nebo pokud neni historik, tak prostě takovýhle věci ze školy neví. A přitom je to událost, která nás ovlivnila na dalších 300 let. A co třeba to 19. století, který je vlastně hrozně blízko, ale o kterym nějaký obecný povědomí žádný moc neni? Třeba ta (ostatními už zmiňovaná) bitva u Hradce Králové byla největší bitvou, co se u nás nejspíš kdy odehrála, šlo tam proti sobě skoro půl milionu chlapů, z velký části i Čechů - a co o tom dneska kdo ví? Kromě Sňatků z rozumu jsem nezaregistroval, že by se tomu kdy na obrazovkách někdo nějak výrazně věnoval. Nebo třeba ti prvováleční legionáři (tam už se snad peče něco od Nikolaeva, tak snad to dopadne), atd. atd. - je toho spoustu, a jasně - celkem určitě by hned nastala hádka, proč točit zrovna o tomhle a ne o tamtom, a že to je zbytečně drahý atd. Ale tim si prošli i ti Dánové, zvládli to a navzdory kritice z toho vznikla takováhle pecka - a to nás, Čechů, je oproti Dánům jednou tolik. Takže nějak by to šlo - a já doufám, že to všechno někdy přijde. To Český století je snad první vlaštovkou... WTF moments: Ty drobnosti v jinak vysoký kvalitě řemeslnýho zpracování jsou třeba podivně poletující (a fyzikální zákony popírající) těla při výbuších hned v prvních minutách války, potom ale taky třeba na 19. století podezřele bílý zuby herců, viditelně umělý slzy a chemickej sníh nebo třeba celou dobu moc čistý a hezký uniformy (chápu, že si je všechny museli nechávat šít, ale to neznamená, že patinéři musej dostat dovolenou).

plakát

ČTTV (2015) (pořad) 

Hezká připomínka Český sody... i když samozřejmě jenom její (tý čtvrtníčkovský) části. Tim, že ČTTV jsou jen předělávky rozhovorů, tak už to ze svý podstaty nemůže bejt nic víc než "jenom" sranda (dobře odvedená, někdy dokonce promyšlená, ale furt jenom sranda). Ale některý díly, zatim třeba s Rathem nebo Bémem, jsou fakt výborný. (mezi 3 a 4*, uvidíme časem)

plakát

Nevinné lži - Hra (2014) (epizoda) 

Kupodivu docela slušný cyberdrama - dobrej příběh, dobrý herci (zejména Hájek a Vetchý) a dobrej a smířlivej konec. Jen tý hackerce (Johaně Matouškový - mimochodem krásná holka!) všechno vycházelo nějak podezřele snadno (vloupačka do auta apod.).