Helmutek

První dvě série je to taková nadprůměrná detektivka (dobře, dost nadprůměrná), ale něco mi tam chybělo. Podobnosti prvních dvou sérií s Twin Peaks (obzvlášť začátku tý první) si ale nejde nevšimnout - ani si nemyslim, že to je dobře nebo špatně, spíš to bylo fakt evidentní (resp. pokud to záměr nebyl, tak přímo diletantský, ale tomu se mi nechce věřit): scéna na pláži s čimsi vyplavenym, zavražděná mladá holka, nikdo nic neví, ale spousta otazníků... Samozřejmě mysteriózní složku Killing nemá a tak ta podobnost je spíš náladová než jakákoli jiná, člověk si ale na TP vzpomene. Ale ke Killingu, resp. prvním dvěma sériím - na jednu stranu musim uznat, že tvůrci měli rozjetejch spoustu rovin, který mohly skončit dopadenim vždy jinýho potenciálního pachatele, a že člověk fakt nevěděl, jak to nakonec dopadne, na druhou stranu těch cliffhangerů a jakoby zásadních obratů směřujících proti vždycky proti někomu jinýmu konkrétnímu člověku/skupině bylo až příliš moc na to, aby člověk věděl, že nemůžou bejt braný vážně, protože seriál evidentně následujícim dílem nekončí. Takže většinu prvních dvou sérií jsem strávil ve stavu "oukej, tak si rychle odbyjme další větev, která se zrovna teď má divákům zdát jako ta jasná, a uvidíme, co bude pak" - každopádně rozuzlení zajímavý a promyšlený bylo, to všechna čest! Upřímně řečeno si asi nevybavuju detektivní příběh s lepším finále, a s promyšlenou propleteností a provázání rolí a motivů účastněnejch. I tyhle první dvě série (podle mě slabší než třetí a čtvrtá) ale měly roviny, který obyčejnou detektivku přesahovaly - a za naprosto fenomenální považuju práci s vývojem postav (Richmond a Gwen, Jamie, Richmond, rodina Rosie, Belko... i Mitch, ono se to týká vlastně fakt skoro všech, což je ale něco naprosto mimořádnýho a nevídanýho). O Sarah a Holderovi snad netřeba mluvit, Sarah je nádherně frustrujícím způsobem (kdy člověk furt doufá v nějakou změnu, protože ono jí nejde jen nenávidět) neustále na pěst, a z Holdera se pro mě naproti tomu postupně stala jedna z nejoblíbenějších seriálovejch postav vůbec.

První dvě série je to taková nadprůměrná detektivka (dobře, dost nadprůměrná), ale něco mi tam chybělo. Podobnosti prvních dvou sérií s Twin Peaks (obzvlášť začátku tý první) si ale nejde nevšimnout - ani si nemyslim, že to je dobře nebo špatně, spíš to bylo fakt evidentní (resp. pokud to záměr nebyl, tak přímo diletantský, ale tomu se mi nechce věřit): scéna na pláži s čimsi vyplavenym, zavražděná mladá holka, nikdo nic neví, ale spousta otazníků... Samozřejmě mysteriózní složku Killing nemá a tak ta podobnost je spíš náladová než jakákoli jiná, člověk si ale na TP vzpomene. Ale ke Killingu, resp. prvním dvěma sériím - na jednu stranu musim uznat, že tvůrci měli rozjetejch spoustu rovin, který mohly skončit dopadenim vždy jinýho potenciálního pachatele, a že člověk fakt nevěděl, jak to nakonec dopadne, na druhou stranu těch cliffhangerů a jakoby zásadních obratů směřujících proti vždycky proti někomu jinýmu konkrétnímu člověku/skupině bylo až příliš moc na to, aby člověk věděl, že nemůžou bejt braný vážně, protože seriál evidentně následujícim dílem nekončí. Takže většinu prvních dvou sérií jsem strávil ve stavu "oukej, tak si rychle odbyjme další větev, která se zrovna teď má divákům zdát jako ta jasná, a uvidíme, co bude pak" - každopádně rozuzlení zajímavý a promyšlený bylo, to všechna čest! Upřímně řečeno si asi nevybavuju detektivní příběh s lepším finále, a s promyšlenou propleteností a provázání rolí a motivů účastněnejch. I tyhle první dvě série (podle mě slabší než třetí a čtvrtá) ale měly roviny, který obyčejnou detektivku přesahovaly - a za naprosto fenomenální považuju práci s vývojem postav (Richmond a Gwen, Jamie, Richmond, rodina Rosie, Belko... i Mitch, ono se to týká vlastně fakt skoro všech, což je ale něco naprosto mimořádnýho a nevídanýho). O Sarah a Holderovi snad netřeba mluvit, Sarah je nádherně frustrujícím způsobem (kdy člověk furt doufá v nějakou změnu, protože ono jí nejde jen nenávidět) neustále na pěst, a z Holdera se pro mě naproti tomu postupně stala jedna z nejoblíbenějších seriálovejch postav vůbec.

První dvě série je to taková nadprůměrná detektivka (dobře, dost nadprůměrná), ale něco mi tam chybělo. Podobnosti prvních dvou sérií s Twin Peaks (obzvlášť začátku tý první) si ale nejde nevšimnout - ani si nemyslim, že to je dobře nebo špatně, spíš to bylo fakt evidentní (resp. pokud to záměr nebyl, tak přímo diletantský, ale tomu se mi nechce věřit): scéna na pláži s čimsi vyplavenym, zavražděná mladá holka, nikdo nic neví, ale spousta otazníků... Samozřejmě mysteriózní složku Killing nemá a tak ta podobnost je spíš náladová než jakákoli jiná, člověk si ale na TP vzpomene. Ale ke Killingu, resp. prvním dvěma sériím - na jednu stranu musim uznat, že tvůrci měli rozjetejch spoustu rovin, který mohly skončit dopadenim vždy jinýho potenciálního pachatele, a že člověk fakt nevěděl, jak to nakonec dopadne, na druhou stranu těch cliffhangerů a jakoby zásadních obratů směřujících proti vždycky proti někomu jinýmu konkrétnímu člověku/skupině bylo až příliš moc na to, aby člověk věděl, že je nemusí brát vážně, protože seriál evidentně následujícim dílem nekončil. Takže většinu prvních dvou sérií jsem strávil ve stavu "oukej, tak si rychle odbyjme další větev, která se zrovna teď má divákům zdát jako ta jasná, a uvidíme, co bude pak" - každopádně rozuzlení zajímavý a promyšlený bylo, to všechna čest! Upřímně řečeno si asi nevybavuju detektivní příběh s lepším finále, a s promyšlenou propleteností a provázání rolí a motivů účastněnejch. I tyhle první dvě série (podle mě slabší než třetí a čtvrtá) ale měly roviny, který obyčejnou detektivku přesahovaly - a za naprosto fenomenální považuju práci s vývojem postav (Richmond a Gwen, Jamie, rodina Rosie, Belko... i Mitch, ono se to týká vlastně fakt skoro všech, což je ale něco naprosto mimořádnýho a nevídanýho). O Sarah a Holderovi snad netřeba mluvit, Sarah je nádherně frustrujícím způsobem (kdy člověk furt doufá v nějakou změnu, protože ono jí nejde jen nenávidět) neustále na pěst, a z Holdera se pro mě naproti tomu postupně stala jedna z nejoblíbenějších seriálovejch postav vůbec. Třetí a čtvrtá série byla téměř oddělená od příběhu prvních dvou, provázanost byla jen díky Sarah a Holderovi - ale zasazení děje na opačnej pól společnosti týhle dvojce prostě víc než sedlo, protože tady jsem najednou začal cejtit, že to má právě to něco víc, co mi trošku chybělo v sériích prvních. Sérií třetí (POZOR, TROLEJ) by seriál klidně bejval skončit moh, i když bych i já prskal na to, že to skončilo moc rychle a vlastně to je neuzavřený - každopádně by to bylo celkem zajímavý, skončit tím, že z Linden se (možná? možná ne?) nevypočítavě stal někdo, proti komu neustále bojovala, a že je to vlastně všechno v prdeli - tak se s tim, diváci, poperte, a dobrou noc! Každopádně za čtvrou sérii, díky který se seriál moh důstojně ukončit, jsem samozřejmě rád a i ta čtvrtá série byla podle mě naprosto na špici - rozervanost Sarah i Holdera, bezmocnost, lži a beznadějnost situace, do toho všeho ještě vyšetřování novýho případu... S tim, že i konec série čtvrtý, a tak trochu vlastně celýho seriálu, byl o sto procent lepší, než v jakej jsem kdy dokázal doufat. A ještě - sice jsou to konrétnosti, ale hluboko do srdce se mi zaryl třeba osud a vývoj Richmonda nebo Belka (tolik k neuváženejm policejním obviněným a vlivu společenskýho lynče na dotčený "podezřelý" /viz např. Hon s Mikkelsenem/, ale i k politickýmu idealismu a z něho častýmu návratu do deziluzorní a sportý pragmatický reality), taky ale duši humanisty devastující osud Raye Sewarda (tolik k otázce trestu smrti /viz např. Monstrum/ a míry viny jako takový), plus samozřejmě realita (aspoň ta seriálová) práce policejních útvarů, a předevšim (na čemž je postavená půlka seriálu jako celku) vývoj dvojice Linden+Holder. když to vezmu kolem a kolem, tak je ten seriál skvělej a s počtem zhlédnutnejch dílů prožitek roste - ať už kvůli (podle mě) stoupající kvalitě seriálu, tak kvůli sžívání se s problematickejma a mnohovrstevnatejma hlavníma postavama. Celkově vzato bych první dvě série možná zdrcnul do série jedný, což by ze seriálu nejspíš udělalo jedno z nejlepších policejně-detektivně-sociálnich dramat, co vůbec znám.

Pro mě jeden z takovejch těch dnešních typickejch "vlajkovejch" seriálů - vlastně je to všechno hrozně vymazlený a kouká se na to dohromady pěkně, jen tomu něco prostě chybí. Stejně jako tady - skvělá Winona a úžasná atmosféra prvních dílů, kdy člověk fakt přemejšlí, co se to kurva děje (společně s celkem sympatickym, pro mě ale nijak zásadnim odkazem na konec americkejch osumdesátek), která v sobe ale nakonec nemá nic víc, než co člověk podle těch prvních dílů tak trochu odhaduje. A právě tohle něco navíc, něco zajímavýho, nějakej další nápad nebo prvek, to mi tam chybělo (POZOR, TROLEJ) - nakonec přišlo "jen" prozaický vysvětlení původu Eleven, nakonec to byla fakt "jen" paralelní dimenze, nakonec to nebylo o ničem jinym než o zlikvidování tý jedný obludky (s tim, že ten konec byl na mě obecně moc doslovnej, moc dlouhej, moc zbytečnej... - a to i včetně to slizkýho slimáka nebo čehosi, co jen prvoplánově a bezskrupulózně mělo otevřít vrátka pro další série). To všechno jsou ale jen důvody, proč to nepovažuju za jeden ze zásadních seriálů - jinak se na to totiž kouká fakt dobře a smysl vidět to rozhodně má.

Pro mě jeden z takovejch těch dnešních typickejch "vlajkovejch" seriálů - vlastně je to všechno hrozně vymazlený a kouká se na to dohromady pěkně, jen tomu něco prostě chybí. Stejně jako tady - skvělá Winona a úžasná atmosféra prvních dílů, kdy člověk fakt přemejšlí, co se to kurva děje (společně s celkem sympatickym, pro mě ale nijak zásadnim odkazem na konec americkejch osumdesátek), která v sobě ale nakonec nemá nic víc, než co člověk podle těch prvních dílů tak trochu odhaduje. A právě tohle něco navíc, něco zajímavýho, nějakej další nápad nebo prvek, to mi tam chybělo (POZOR, TROLEJ) - nakonec přišlo "jen" prozaický vysvětlení původu Eleven, nakonec to byla fakt "jen" paralelní dimenze, nakonec to nebylo o ničem jinym než o zlikvidování tý jedný obludky (s tim, že ten konec byl na mě obecně moc doslovnej, moc dlouhej, moc zbytečnej... - a to i včetně to slizkýho slimáka nebo čehosi, co jen prvoplánově a bezskrupulózně mělo otevřít vrátka pro další série). To všechno jsou ale jen důvody, proč to nepovažuju za jeden ze zásadních seriálů - jinak se na to totiž kouká fakt dobře a smysl vidět to rozhodně má.

Rozhodně nic odsouzeníhodnýho, ale pro mě je to předevšim seriál plnej rozporů - na jednu stranu tam jsou skvělý momenty, na druhou stranu mě zaráží alarmující počet těch trapnejch nebo prvoplánovejch; jsou tam skvěle napsaný a zahraný role (Suchánek s manželkou, Hofmann s přítelkyní, děda Abrhám...), na druhou stranu je tam podivuhodně moc špatnejch herců (spousta hysterickejch a přehrávajících dospělecjh /např. učitelka lesba/, kromě nich ale v podstatě všichni dětský herci, až na výjimku Janičku a možná tu Luďkovu přítelkyni) i rolí, který nejsou zajímavý vlastně ničim jinym než jen tim svym prvotnim účelem (např. Luděk a ta jeho fyzická proměna); je tam spousta zajímavejch nápadů, ale na každej z nich připadaj dva kanálně třeskutý frky, který asi maj jít na ruku masám a ve výsledku tak dokážou celou scénu poslat do hajzlu. Za mě to rozhodně průser neni, ale dopadnout to (s tim samym námětem, s těma samejma -u nás už mnohokrát porvěřenejma- tvůrcema) mohlo mnohem líp, a na takový (žánrově podobný) Kosmo nebo Čtvrtou hvězdu to prostě nemá. Mezi 2* a 3*.

Horší 3*. Podle mě asi zatim nejslabší ze Strachových seriálů. Ty tři díly, který stačily u Lsti a Brány, ty by tady bejvaly stačily taky - a možná by se seriál vyhnul hluchejm místům, nesmyslnejm postavám apod. U Lsti i Brány se mi líbilo zasazení do nějakýho toho mysteriózního kontextu - ať už satanisti okolo Ďáblovy bible ve Lsti, nebo zednáři v Bráně; tady mi podobná třešinka, která by tomu na konci (po celkem pragmaticky zemitym rozuzlení) nasadila korunu, ta mi tu přece jenom trochu chyběla. Ten konec mi vůbec přišel jako zdaleka nejhorší část seriálu - ať už scénářem, nebo režií, nebo výkonama. O časovejch nesrovnalostech a logickejch chybách ani nemluvě, to se ale týká celýho seriálu. Z celýho Labyrintu obecně taky hrozně moc čouhá a bije do uší spisovná čeština ze scénáře - chápu, že to je projekt veřejnoprávní ČT, ale takhle se prostě v praxi nemluví a to, jak to bylo tady udělaný, to bylo předevšim rušivý a nepřirozený. Jinak je to ale furt příjemná záležitost, která za zkouknutí určitě stojí; jen mi Lest i Brána sedly mnohem víc a myslím, že i objektivně vzato byly prostě a jednoduše zvládnutý líp - jak co se týče herců (zde zbytečnej Donutil, nepřesvědčivej Langmajer, kterýmu mnohem víc sedla skvělá role v Bráně, občas až moc prvoplánově drsná Kanócz, extrémně špatná poslední scéna se Štěpánkovou...), tak co se týče scénáře (tady opravdu škoda toho konce) nebo hudby (která je opravdu zoufale nezajímavá a neoriginální, typicky televizní a školácky dramatická, a za to trapně laciný až tragikomický použití Orffa by si Brzobohatý zasloužil nějakou Zlatou malinu). WTF moments: Předevšim ten Orff, to byl opravdu fail světovýho kalibru. Dojaly mě ale zase studiový scény jakože "z auta" - fakt jsem přesvědčenej, že nemusí bejt zas takovej problém sesynchronizovat pohyb obrazu za zadnim vokýnkem s tím, jak řidič kroutí volantem. A ten začátek posledního dílu byl tak blbě udělanej, že než mi došlo, že to je ničim neskrývanej a prachsprostej oslí můstek bez jakýhokoliv dějovýho opodstatnění, tak už jsem si pomalu začínal zjišťovat, jestli se znova omylem nedívám na první díl.

Já teda rozhodně nesouhlasim se všeobecnym pokřikovánim typu "Konečně se i u nás natočilo něco pořádnýho" - jasně, seriál je to výbornej, ale neni jedinym českym seriálem poslední doby, kterej má úroveň a svojí atmosféru. Je jedinečnej, protože je pravda, že podobnej mix Temnýho případu, Killingu a já nevim čeho jsme tady ještě neměli, ale to z Pustiny dělá jen svym vlastnim způsobem dobrej seriál, ne ten jedinej nejlepší (Rapl, Cirkus Bukowski, Modré stíny, Strachovy seriály atd. toho budiž důkazem). Každopádně skutečně mimořádná a sugestivní je ta atmosféra - pro mě osobně to je zdaleka nejvyšší kvalita seriálu. Je umocňovaná minimalistickou hudbou, krásnejma záběrama hnusný krajiny a hnusnejch scenérií, hnusnym malomešťáckym obyvatelstvem Pustiny - prostě zmar, hnus, marnost, zoufalství, beznaděj, bezvýchodnost a špína všude, kam se člověk podívá. Je umocňovaná skvělejma úvodníma titulkama se statickejma záběrama na protagonisty seriálu nehybně dívající se do kamery (ty scény mi tou svou naléhavostí, znepokojivou přízračností a syrovostí až připomínaly foto díla Gregory Crewdsona), což jsou všechno věci, který jsou nezpochybnitelnou zásluhou tvůrců. Na jejich vrub jde ale oproti tomu i určitá nekonzistentnost - v tomhle směru se už skvěle vyjádřil Ombak Penari, se kterym nemůžu než souhlasit: Na to, jak velkej pletenec tajemství, vztahů, lží a zájmů se postupně rozplejtal, šlo o až moc banální rozuzlení - a naopak, pokud toto těžištěm být nemělo, pak mi chybí větší dotaženost těch všech nejrůznějších rozjetech vztahovo-dějovejch linek, aspoň dílčí uzavření osudů všech těch, kdo byli v průběhu seriálu (často dost podrobně) vykreslováni - což je mimochodem další podobnost s Temnym případem: po skvělym atmosferickym průběhu přichází rozčarování z míň dodělanýho konce. Absolutní ale byl nejen Dušek, ale i ta zoufale rozervaná Stivínová (výrazně přesvědčivá mně osobně ještě přišla i Křenková).

Já bych z filmu vypích tři nejzásadnější momenty: 1) Čas je to, kvůli čemu se všechny věci nedějou naráz. 2) V šachách se tomu řiká nevýhoda tahu - když jedinej smysluplnej tah je netáhnout vůbec. 3) Dokud se nerozhodneš, všechno zůstává možný. // S jejich vědomím mi nepřijde podstatný a ani na místě rejpat se v tom, jak to teda bylo ve skutečnosti, případně hledat chyby ve sénáři atd., ale stačí mi užívat si ten hezkej a nadšenej pocit, kterej po dokoukání mám - protože ono ve výsledku to, jak přesně to bylo nebo nebylo, neni zas tak důležitý (princip je podobnej jako třeba u Big Fish). Podstatnej je totiž ten život sám o sobě, jeho možnosti a jejich průběh, podstatný je to, že ideální svět/život neexistuje ani s vědomím důsledků svejch rozhodnutí, všechno má svoje pro i proti a i když nám to ve schopnosti dělat "zásadní" rozhodnutí samozřejmě nijak nepomáhá, tak se s tim stejně nic dělat nedá (minimálně teda do doby, než čas ztratí svoji současnou lineární povahu). To se nejspíš stalo Nemovi: "Každý z těch životů je ten pravý, každá cesta je ta pravá - všchno mohlo bejt čimkoliv jinym a dávalo by to stejnej smysl" - ten "big crunch" nastal momentem jeho smrti, čas se začal vracet (resp. začal kopírovat opačnej směr, smršťování) a tak timhle vesmírnym pulzovánim prožil všechny životy, aby pak nakonec mohl na nádraží při odjezdu matky zvolit tu jedinou správnou, nám všem ale zapovězenou, variantu - a sice nerozhodnout se vůbec. Proto se mohlo stát cokoli, proto se stalo cokoliv, stalo se všechno a nakonec se nestalo taky nic (respektive všechno zůstalo možností), protože nakonec se rozhodl tu absurdní volbu v absurdní situaci, do který ho rodiče postavili, neudělat. Na city to asi trochu hraje, ale sledovat Nema, všechny ty jeho osudy, všechny ty line, všechny ty Nemy, který jsou vlastně tak jiný, ale pořád ty stejný osobnosti, to byl prostě zážitek. A city necity, to s tou "absurdní situací a absurdní volbou", do který jsou děti při rozchodech rodičů uvržený, to trauma dítěte postavenýho do naprosto nepatřičný situace a nucenýho dělat rozhodutí, který mu nepříslušej, který dělat nemá a ani nesmí, to jsem upřímně řečeno nikde jinde takhle trefně pojmenovaný a ukázaný asi neslyšel. Je tam spousta zajímavejch myšlenek, spousta promyšlenejch dialogů, spousta vjemů, který se na člověka valej jeden za druhym takovym tempem, že nakonec to působí až omračujícim dojmem (což může bejt dobře i špatně) - nade všim timhle ale pro mě zůstal ten hezkej pocit zase jednou z filmu, kterej je sice víc než cokoliv sladce romantickej, ale ničemu to vůbec nevadí; možná je diskutabilní, ale rozhodně ne hloupej; možná někomu nemusí sednout, ale neni to tuctovej film, jakejch jsou všude kolem mraky (i když podobnost s Butterfly Effect, Benjaminem Buttonem, Věčným svitem atd. se nabízí, ale jiný to prostě je). Jo a ze všeho nejsilnější mi přišla linie se vztahem patncátiletejch Nema a Anny.

"The best rom-com since 500 days of Summer"? Hahaha, you wish. Na začátku možná je zajímavej námět v úspěšný divadelní hře nebo možná i její předloze - pokud ale jde o film, tak ten prostě nedrží pohromadě. Naštěstí se i tady nějaký ty hezký momenty najdou (např. rozvaha o bezdomovcích, povedenej soundtrack, Adam Driver atd.), jinak je to ale prostě takovej slepenec rádoby vtipnejch a uvolněnejch scének stran romantickýho?/přátelskýho? vztahu, jenže většina z nich je buď neuvěřitelná, zbytečná, nerozvedená nebo prostě bez pointy, ale většinou kombinace tohodle všeho. A to všechno v situaci, kdy je od začátku jasný, jak to dopadne - nehledě na to, že na tu rádoby zajímavou a sofistikovanou otázku "můžou bejt kluk a holka jen svoji nejlepší přátelé?" stejně už každej soudnej človek odpověď zná. Kýčovitý postprodukčně vytvářený záběry hvězdnejch obloh tomu taky moc nepřidávaj - předevšim ale ten film nepřináší vůbec nic novýho, vůbec nic zajímavýho, a ještě k tomu všemu to zabíjí to koště Radcliffe. Jo a taky - jsou filmy/seriály, kde rychlý dialogy fungujou a jsou přirozený (Suits, Newsroom...), ale pak jsou filmy, kde se sice mluví hned a rádoby pohotově, ale prostě to nefunguje a člověk to těm postavám nevěří (jako třeba tady ve What If rádoby štěpnýmu bonmotérovi Radcliffovi). Jednu hvězdičku se mi ale dávat nechce, protože bezesporu je spousta horších filmů, dokonce spousta mnohem horších filmů, kde ani ten Driver, ani Kazan, ani ten soundtrack a ani těch pár vtipnejch replik prostě nejsou. WTF moments: Ty sedací scény na špičatý a do prdele zařezávající se střeše musely bejt fakt příjemný - už to vidim, jak tam někdo leze dobrovolně.