djfun

6.série: nechutná, PATETICKÁ SRAČKA, doslovná tak, že to bolí jak pekelný punishment, postrádající nadhled a černej humor skvělých předchozích sérií, navíc odporně poplatná současné gender-BLM "politické" korektnosti!!! Zaplať Ďábel, že už snad ta muka nadobro skončila, a to jsem se přitom docela těšil...

Příliš mnoho závisláků a příliš mnoho vyléčenejch... Ale jako detektivka s občasnou nadsázkou vcelku obstojný, navíc Cage tentokrát "tančil" docela hustej breakdance:))

Aretha, královna soulu, dáma, co si zaslouží more than "just a little bit Respect"! A ačkoliv se tvůrci snažili vzdát jí ho naplno v každém záběru této dvouapůlhodinové (!) -vzhledem ke kvalitě filmu stopáží totálně přepálené- pocty, nedopadlo to bohužel tak, jak by bylo Mrs Franklin hodno. Celá černošská hudba, rhythm and blues, gospel, funk a především soul jsou totiž hlavně o feelingu - o pocitu, o syrových a hlubokých emocích, co jdou do (z) nitra duše, až nadřeň. A přesně to -vlastně to nejdůležitější, obzvlášť když se jedná o Arethu- tomuhle bijáku chybí! No, abych nebyl nespravedlivý, ve dvou třech momentech se tvůrcům povedlo ze mě nějaké emoce vymámit. Což je žalostně málo, zvlášť, když asi nejemotivnější moment přichází paradoxně během závěrečných titulků, kdy se objeví a zpívá skutečná Aretha Franklin. Většina filmu na mě totiž působila značně strojeně, uhlazeně, vyleštěně, místama doslova nudně, bez známky invence či originality, bez dramaticky vyšponovaných highlight momentů, s jednostranným pohledem a bez větší kontroverze, která vždy k životu tak velkých umělců patří. A navíc zbytečně přepolitizovaně, což bych asi před pár lety přijmul s mnohem větším nadšením, než v současné BLM politickou korektností "oteplené" době (čímž ovšem rozhodně nechci snižovat Arethin přínos v boji za práva afroameričanů). Dalším mínusem je vykreslení všech vedlejších postav, které jsou převážně ploché, stejně jako herecké výkony jejich představitelů. Především z rolí otce (jindy můj oblíbený Whitaker) a prvního manžela (Wayans) se vzhledem k jejich (ve filmu ne zcela natvrdo odhaleným) charakterům přímo vybízelo vymačkat mnohem, mnohem víc. Naštěstí to samé neplatí o Jennifer Hudson, která se s rolí (i zpěvem!) Arethy vypořádala přinejmenším se ctí. Právě ona, její famózní hlas a pochopitelně úžasná music drží Respect nad vodou! Filmařský RESPEKT by si však tahle legendární soulová Queen a Natural Woman zasloužila mnohem hlubší...

Nic pro milovníky smetanovýho žervé... tohle Gervais je s chilli papričkama, vůní hřbitovního kvítí, bez lákavýho obalu a záruční lhůtu má dávno za sebou. Ale neříká si Fit a na nic jinýho si nehraje. Jen už toho dost zažilo a tak vám to dá s vostrou dávkou černýho humoru pěkně sežrat:)

Kdyby jí ten kyslík došel už po třech minutách, stalo by se úplně stejný hovno... Což samo o sobě vysvětluje, že o spojleru nemůže být řeč.

Nemám slov. Vrchol seriálové kinematografie. Každý pohled, pohyb, záběr tu říká vše! Emoční masakr...

Vždycky mě tenhle skvělej biják hrozně bavil, ale to, že mě i 16 let po svém vzniku a po x-tém shlédnutí dokázal opět rozesmát tak, až jsem se málem pochcal smíchy, mě přinutilo přidat hvězdu a zvednout na plnou palbu!:) A když porovnám s naší tvorbou posledních deseti, patnácti let, tak je to o dva levely jinde. Tohle je prostě kult!

Když pominu nechutnou netflixovskou "politickou" korektnost, kde nestačí černej anděl, ale i Bůh musí být black (nepovažuju se za xenofóba a před pár lety by mi to vlastně vůbec nevadilo, ba naopak, tak v týhle době už je to fakt fraška bijící do očí!), tak jsem se bavil náramně. Jako Bůh se synátorem u doktorky "Freudový", to jsem řval smíchy. Celý protkaný goood hláškama a -přestože typická americká limča- muzikálový čísla byly povětšinou vymazlený a luxus výběr music!:) Celou dobu jsem se usmíval jak "měsíček na hnoji":)

Příliš mnoho mrtvejch ruskejch herců aneb You'll never walk alone:) До свидания!

Ultra buranská komedie, při které jsem se ale překvapivě na pár místech dost bavil. Obzvlášť povedené byly třeba scény z restaurace či na návštěvě při zjištění výhry. Na druhou stranu dialogy zde kolikrát šustí papírem a občas až demencí a o herectví se nedá moc mluvit, ale již jsem byl v posledních letech (nejen) naší kinematografie donucen si na tohle zvyknout a do jisté míry odpouštět. Škoda, že druhá půlka ztrácí vtip a tempo a pokouší se zbytečně o laciný, rádoby hlubší podtext, který je v takovéto "buraniádě" nepatřičný a sotva ho tam chce někdo hledat. A btw, konec nemohl být předvídatelnější. I přesto, že se z námětu dalo vytěžit mnohem víc, si ale myslím, že to úplná trága nebyla a za těch pár salv smíchu to pro jednou za zkouknutí stálo:)