djfun

Když to začalo být napínavé, tak to skončilo?! WTF. Mám rád filmy s komorní atmosférou, co pomalu plynou, musí být ale obsahově a emocionálně silné. Stowaway tohle minimálně ve své první -vážně zdlouhavé- půlce chybí a nebýt pěkné kamery a excelentní hudby, která zásadně podpořila tíživou atmosféru, byla by to až nuda. Druhá půlka je pak o poznání zajímavější, ovšem právě ve chvíli, kdy by se mohl příběh teprve pořádně rozvinout, hotovo konec nazdar... Na druhou stranu musím přiznat, že jde o docela neotřelý námět (i když u základní příčiny celé zápletky musíte vypnout mozek, protože to, že se tam ten "pasažér" navíc objeví, je po všech stránkách naprosto mimo mísu!), je to fajn natočený a druhá půlka má i slušný napětí a atmošku. A good je taky to, že ten, u koho vzhledem k počáteční peripetii předpokládáte, že bude hroznej záporák, jím překvapivě vůbec není. Jinak Toni Collette by měla raději zůstat u rolí mamin z Šestýho smyslu, Jak na věc či Nezapomenutelných prázdnin, není to špatná herečka, ale kapitánka vesmírné lodi fakt ne. Anna Kendrick je tu o chlup lepší a při úplně nevýrazných obou chlapech vlastně jediná, která tam něco hraje. No, o žádné veledílo se tedy nejedná, ale i tak myslím, že pokud jde o filmovou (ne seriálovou) produkci Netfixu, patří to z té bídy určitě k tomu lepšímu.

Spike nespajk, rádobyhustá spatlanina aneb negramotný uječený taliánský pizzaporno. Jedna hvězda za Brodyho číro a mjuzik. Jinak tam byli na vodstřel všichni, (ne)hrůzostrašná nudaaaaa...

Mám slabost pro staré filmy i pro Belmonda, a pro Jobertku jasně, že taky. Když jsem to viděl kdysi dávno, což mi bylo asi deset, byl jsem nadšenej. Bohužel s odstupem několika desetiletí je tohle typickej příklad bijáku, co v souboji s časem absolutně neobstojí. Hrozná slátanina! Na rozdíl od všech dodnes nepřekonaných Wilderových, Pollackových nebo třeba Allenových komedií z podobného období, jsou ty tehdejší francouzské a italské "šlágry" v dnešním světle povětšinou vyčpělou nudou a nechápu, čemu jsme se to tenkrát smáli. Ač to tedy říkám hróóózně nerad:(

Dívka jménem Beth - dala mi šach mat ve vteřině, hned! Korunu mého krále skládal bych před ní zas znova a dále. Jenže teď tu ronim slzy jako želva, co mě taky po tak rychlé sérce zbejvá?!:) No, jednoznačně se modlit, že přijde nejmíň řada 2 Queen´s Gambit! Po všech stránkách skvost a jeden z mála počinů, za který stojí býti u Netflixů host...:)

Nechtěná komedie s chtěnejma vtípkama alá Deadpool, který fuckt nefungujou. Ale chvílema, i když bohužel právě jen chvílema, se na tu předigitalizovanou pohádku docela dobře kouká... A nejvytříbenější vtip je sám o sobě Dolph v jednom bijáku s Nicole:)

Tak nevim zda miluju víc Dorothy nebo Dustina?! Asi Sidney Pollacka...:) Tootsie na Hrad! (OK, tak do Bílýho domu:))

Tři párečky ze sedmý Á se nastrojily, dámy řádně zmalovaly a páni jistěže napomádovali a svorně vyrazili na nepřístupňák do vinohradskýho kina Květen v pražském Radiopaláci. Bylo nám třináct, ale maskování zabralo, zmátli jsme je a pustili nás dovnitř. A byla z toho láska na celej život!:) Sandy a Danny je KULT! Kult mládí, (ne)rád pokorně přiznávám..:))

Rock 'n' roll is here to stay, it will never die! K dokonalosti mi chyběl jen Elvis, ale i tak bych do legendárního motta, které označuje smrt Buddy Hollyho jako "Den, kdy zemřela hudba", přidal ještě den, kdy odešel Alan Freed.

Jedna místnost, rovnou dvanáct archetypů a dusno, kterýmu nepomůže žádnej větrák. Sidney Lumet natočil něco, co se na pár metrech čtverečních už nikomu nepodaří...

Kdysi moje první srážka s nejgeniálnějším neurotikem. A od té doby jen prosím: Play it again, Woody. A on mě to zázračně plní again and again and again...:)