Richie666

Krokodýl jak z Cesty do pravěku, závěr z Harryho Pottera a příliv na jednu noc. Prostě zábava.

Ten obsah jsem sice napsal lákavě, ale ve skutečnosti se to ani nedalo dodívat do konce :-)

Skoro jak z jiné planety. Nemám co vytknout.

Při stopáži čtyři a půl hodiny to nebude znít dvakrát povzbudivě, ale dílo jako je toto nestačí vidět jednou. Rozhodně také není (ani) pro každého druhého. A zážitek po jeho shlédnutí dozrává teprve po třech dnech... :) Pro mě osobně: První část = skvostná podívaná - unikátní atmosféra; atraktivní hlavní hrdinka; zápletka působí zcela přirozeně, ačkoliv se jedná o dost ztřeštěný příběh. Prostřední část na první pohled ničím nepřekvapuje, přitom ale jeden příběh rozplétá a následně ho splétá v další. Všechno se odehrává velmi pozvolna, nikam se nespěchá, čímž je zároveň umožněn důraz na detail a perfektní vykreslení charakterů postav. Pokud se scénář někdy zdá trochu překypující jednoduchostí či jakousi nahodilostí, v zápětí to vysvětluje nebo plně vynahrazuje skvělý nádech sci-fi, které jinak hraje až třetí housle. A pak třetí část - ta je pro mě jak z jiného světa. Asi to tak má v rámci příběhu působit, ale na mě to bylo najednou doslovné a moc jednotvárné, tudíž chvílemi nudné. Určitě až se po nějaké době odhodlám pustit to znova, budu o něco chytřejší.

Tohle mě teda nerajcuje a nevidím v tom nic víc než nejapné pobíhání z místa na místo v domění nějaké pofiderní obavy. Neříkám, že tyhle věci se reálně nedějou nebo že nejsou děsné, leč ve filmu spíše než děsivě to na mě působí předvídatelně, lacině a imbecilně.

Nerad bych snižoval hodnotu myšlenek, principů a poselství, které s sebou tento film nese. Bohužel už ne tolik spokojen jsem s jeho provedením. Formální stránka je dost nedopečená, resp. působí docela amatérsky; je lítostivá a ubrečená, zbytečně křečovitě se z diváka snaží vydojit emoce a nedaří se jí to. Tempo je pomalé, snaha o epičnost či majestátnost příběhu nefunguje a Scott Mechlowicz je nula. Z dobrého námětu se jistě dalo vytřískat víc, takhle ale ani náhodou. Slabota, výbřed.

Alexandre Aja dělá z průměrného bijáku opět nadstandardní podívanou. Tentokrát mu stačí o něco méně krve než kdy před tím a tu naopak nahrazuje mystičtěji vyhlížející zápletkou, jejíž hloubka je postupně odkrývána až do parádního "parapsychologického" konce. Celkově vzato se sice nejedná o nic světaborného, ale funguje to dobře a rozhodně jsem se nenudil.

Ach jo. Co to mělo být? Pěkná hudba, hezké obrázky, ale film dohromady nestojí za nic. Není to ani komedie, ani drama, spíš takový pokus o něco odlehčujícího; jenomže aby tohle mohlo fungovat, nesměly by se všechny postavy chovat jako idioti, příběh by musel být oproštěn o trapné scény a patetické kecy a záběry (tzn. zkrátit asi o polovinu) a hlavně veškerý děj by se nesměl opírat o klasicky debilní konflikt mezi 'zabedněným' otcem, 'sexy hippie' synem a nějakou ženou a dalším mužem a zase synem a bla bla blaa. Zkrátka film, ve kterém mi leze na nervy i Alan Rickman, nemůže být dobrým filmem.

Hrozné. Větší nudu jsem dlouho nezažil. Muset se na tohle dívat ještě jednou, raději spáchám harakiri.

"Absolutely bloody charming." Jsem ohromen. Ze začátku jsem o tomto filmu docela pochyboval. Ne zrovna atraktivní hlavní hrdinka si povídá se zdí a dívá se přímo do kamery! (To se snad dělá jen v pornu!) Při těchto scénách byly mé dojmy šedivé, asi jako dosavadní život Shirley Valentine. Následné rozhodování o zásadní změně SVÉHO života nehledě na cokoli a její přeměna v sebejistou, okouzlující dámu je ale podána natolik důvtipně, že mě tento film pomalu začal se vším všudy fascinovat. Velkou zásluhou za to může jak výborné přenesení děje do 'řecké' poloviny, tak doopravdy skvělá Pauline Collins. Monology do kamery najednou začaly fungovat a já jsem se přistihl, že nechci, aby tento film skončil. (Ne)skutečně jedinečný snímek, který si může dovolit říct vše, závěrečnou katarzi rozpoutat při záběru na západ Slunce, a NIKDY nebude působit ani trochu kýčovitě. "I used to be the mother, I used to be the wife, and now I am Shirley Valentine again."