Tsuki003

Po zhlédnutí mám okousané nehty a samým vzrušením a napětím jsem si u některých částí filmu učůrávala do kalhot ;) Myslím to vážně. Tenhle film si pamatuju odmalička, nějakým záhadným způsobem se mi ale podařilo pokaždé (asi 3x) vidět jen asi čtyřicet minut od konce. Teď, když jsem konečně objevila o jaký film jde, jsem si ho jaksepatří vychutnala - a nevím, snad je to tou nostalgií a sentimentalitou, ale líbil se mi a napínal mě neskutečně, i když jsem věděla, jak to dopadne (mimoto je to stejně jak nabíledni). Nechuť ve mně lehce vyvolala počáteční přítomnost Stevena Segala (kterýho momentálně nějak nemůžu vystát), ale to brzo přešlo; kór když se tak hezky proletěl se záverečnou drsnou větou před smrtí... Musím přiznat, že terorismus mě děsí, ale na Kurta Russella se hezky dívá a imponovala mi i statečná Halle Berry. A ten klišoidní konec... nojo, prostě něco pro mě ;)

Sama se až divím, že moje hodnocení míří tak vysoko. Ale svoje posudky řídím podle vlastního uvážení a ne podle ostatních - a já se tady výborně bavila. Dost možná je to jedna z mých nejoblíbenějších komedií vůbec. Mimika a komika Jima Carreyho se mi líbí a zatím znám jen jediného herce, který se v komediálních rolích prezentuje podobně (podobně dobře) - takže nemůžu říct, že by byl otřepaný. Popravdě si ani nějak nedovedu představit, že by Masku hrál někdo jiný... vlastně jo, ještě ten pes byl dobrej :) Celý je to vlastně postavený na jakoby cartoons image a myslím si, že Carrey to vystihl výborně. A pokud si to uvědomíte a díváte se na to jako na animák od WB, je to úžasný. I celá ta počítačová grafika tomu odpovídá - a ta je mimochodem pěkná. Během filmu jsem měla pár krásných záchvatů smíchu, to je dobrý na moje břišní svaly ;) Prostě shrnuto: nikdy mi neodpustí, že tomu dávám pět hvězdiček, ale mě se to fakt líbilo!

Další průměrná romantická komedie. Drew byla taková prkenná, je to bohužel tak, že absolutní většina jejích filmů je podobných, jako tento. Ale v téhle roli byla tak neohrabaná a lamoidní, že jsem jí to i věřila. Příběh je neskutečné klišé a naprosto nereálný - koneckonců, to je přesně ten důvod, proč jsem se na to chtěla dívat. Občas (často) si chci a potřebuju odpočinout od všech dramat, ať už na plátně nebo v životě. A to pak vždycky nastává čas na sladkou, nevinnou, průměrnou (podle jiných i podprůměrnou) komedijku, nad níž se člověk shovívavě usměje, udělá "ach" (ať už 'ach to byla krása' nebo 'ach bože, díky že je konec') a jde dál. A navíc to byla docela sranda :)

Jeden z mých top ten filmů, nehledě na to, kolik jich ještě v životě uvidím. Nedokážu si už Mechanický pomeranč představit jinak, než takto. Kniha má obrovské kouzlo a podnět k zamyšlení, ale - chvalte tuto svatou hodinu - nemohu si na filmové zpracování vs. kniha moc stěžovat. Spíš vůbec. Drobné detaily jsou už vlastně kult - no jen si vezměte třeba ty falešné řasy nebo bílé kombinézy s buřinkou... Už při první scéně vám musí dojít, s jakým epickým filmem máte tu čest - záběr na Alexe a jeho drugy v mléčném baru je jeden z mých nejoblíbenějších. Je ohromně zajímavé, jak se ve mně celý film melou a střídají pocity mentálního i fyzického odporu, ohromení, uchvácení nad skvělým zpracováním, soucitu i pocitu zadostiučinění. Výborné (i když dnes už asi ne tak unikátní) je na tom to, že hlavní hrdina je takový šmejd, hnusák a násilník, že jsem těžko hledala nějaké ztotožnění. Oproti tomu jsem ale časem získala jakýsi pocit lítosti a soucitu k jemu samotnému, a naprosto jsem na chvíli zapomněla, kým doopravdy je nebo byl... a začnu ho mít trochu víc ráda. Pak ale nastane třeba ta chvíle, kdy Alex sedí ve vězeňské knihovně a chudák kněz si myslí, že ho osvítilo boží písmo... a on si zatím představuje, jak bičuje Krista, řeže se hlava nehlava a peleší se... doufám že nejsem zvrácená, když mi to přišlo vtipný ;) Scénky s léčebnou metodou mi přišly nadmíru nechutné a realistické (což je ve filmové řeči hodně dobře) a dělalo se mi z nich špatně - je to jeden z nejsilnějších momentů. Vůbec se McDowellovi nedivím, že pak měl hrůzu z očních kapek nebo z čeho všeho, brrr! Zkrátka, tenhle film na mě hodně zapůsobil. Dal mi hodně na přemýšlení a taky pohled na věc z úplně jiných očí. I když to ve své podstatě Kubrick udělal nechutné a násilné, stejně (nebo možná právě pro to podání) to miluju.

No, musím říct, že jsem váhala jak hodnotit. Jenže jako menší divák jsem to kdysi milovala. Samozřejmě jako dospělák už si člověk uvědomuje, jak jsou ty věci absurdní, ale já nemám nejmenší problém se na to dívat i dneska. Vtipné je to a nápadité, postavy jsou sympatické a kdo by Andymu nefandil, že? :)

Hodnotím po shlédnutí první série. Musím přiznat, že seriál je celkem zajímavý, dobrý... nicméně nemá tu jiskru, co by ve mně zapálila vášeň pro další sledování. Srovnání se bohužel neubráním, takže musím říct, že oproti Queer as Folk je tohle nuda. QAF nabízí unikátní pohled na téměř všechno, co se kolem gayů dá. Tady jediné, co zaujme, je snadno předvídatelný vztah (možná dva). Možná je to dáno celkem krátkou stopáží, ale docela mi trvalo, než jsem si našla cestu aspoň k jedné z hlavních postav. U dvou dalších je to tak nějak napůl. Důležitých pro mě bude dalších pár epizod, pak se uvidí, jestli se vydržím dívat i dál. Prozatím lepší průměr.

Rowlingové se tedy podařila úžasná věc! Celý svět Harryho Pottera je tak neuvěřitelně vymakaný, že je zatěžko uvěřit, že si ho vymyslela ;) Přenesením tohohle fantastického příběhu na filmové plátno se podařilo přilákat i tu část obecenstva, co nerada čte. I když z pochopitelných důvodů (aspoň pro mě) nejspíš vždycky upřednostním knihy před filmy, samostatně stojící film je pro mě i tak velký a pěkný zážitek. První Harryho rok ve světě kouzel je ještě krásná, fantaskní pohádka, kde vyvolený porazí zloducha a všechno je zase krásné, jednorožci tančí na duhách a tak vůbec... což jak my samozřejmě víme, nepotrvá navěky. Kdysi jsme s dalšími knihomoly vedli diskuzi, proč je vlastně Harry tak úspěšný. Nehledě na propracovanost světa i příběhu, můj názor je, že díky sedmi rokům v Bradavicích (= 7 knih) dala Rowlingová děckám šanci růst společně s Harrym. Díky tomu, že až do svých 11 let neměl o světě kouzel ani páru, mají zase všichni možnost objevovat ho zároveň s ním. Je celkem jednoduché se s tím vším sžít... Co se týče filmu. Nikdy nepochopím, jak může někomu stačit jen film, a nikdy nepřečetl knihu - přichází o mnoho věcí, které se holt do filmu nenapěchují, i kdyby byl dvojdílný (ano, narážím na Relikvie). Ale to důležité tam samozřejmě je, obohacené o některé fakt krásné zosobnění postav (Robbie Coltrane - Hagrid - jakoby přímo z knihy vylezl !). Myslím, že si tvůrci dali záležet. Atmosféra Bradavic je úžasná, od Williamse se asi jiný než parádní soudtrack ani nečekal... Krásný to je. Viděla jsem obojí, originál i dabing. Jsem zastánce originálu, ale musím přiznat, že dabing se celkem dost povedl, takže jím nic moc nezkazíte. Možná i naopak, protože mi neskutečně dlouho trvalo, než jsem si zvykla na ten britský akcent - ani ve chvíli, kdy by to bylo vhodné, prostě nejsou s to zakřičet nebo zahulákat :D Nu nic... Jsem zvědavá, jestli někoho za pár (možná desítek) let napadne udělat remake, jestli z toho vytřískají víc... Protože nevím, jestli to jde :)

Moje očekávání se nakonec naplnila jen zpolovic. Na komedii je tam pro mě přece jen málo míst k zasmání - navíc mám podezření, že jde o humor, který už jde mimo mě. Smála jsem se, to ano - pokaždé, když Kostka řekl, že se mu bratr udusil rohlíkem... Protože promiňte, ale to prostě vtipný bylo. Ale zbytek ani ne. Jinak film se vyvíjel podle očekávání, žádné překvapení se nekonalo. Navíc mi přišlo, že herci ani neměli moc prostoru pro nějaký zajímavý projev... takže průměr.

Uh. Trochu záběr na mé emoce. Možná je osa příběhu trochu okoukaná, vždycky je to o tom, jak se zvednout z popela a znovu zaplanout, ať už je to z jakéhokoli důvodu, nicméně já ve sportovních dramatech nejsem zatím moc zběhlá... Je třeba si připomínat, že se člověk nemá vzdávat. Že pocit, že jste zvítězili nad něčím co vás ničí vevnitř, je mnohem, mnohem víc, než to vítězství "opravdové". Možná mi tam chyběl takový ten pocit sounáležitosti, sehrávání týmu dohromady a taky pár dalších drobností... Ale je mi jasný, že tenhle film byl kapku o něčem jiném.

To bylo zajímavé. S polskou kinematografií nemám zrovna moc zkušeností (což je možná škoda), a Noc plná zázraků mě překvapila. Mile. Nemůžu si pomoct srovnávat s Láskou nebeskou, protože podobnost je očividná. Ale rozhodně se nejedná o nějakou kopii. Příběhy v tomto filmu jsou úplně jiné, možná bych si ale i dovolila říct lehce méně uvěřitelné. Netlačilo to tolik na moje slzné kanálky, snad jen v jediném okamžiku, kdy mi ve filmu došlo, o co tam kráčí (konkrétně se jedná o pár Markéta-Vojtěch alias Malgorzata-Wojciech) ale i tak je to seriózně Vánočně-romantická podívaná. Jestli chcete dobrý konec, pohádkové osudy a romantickou vánoční atmosféru, nejspíš není moc co namítat :)