Tsuki003

Dodneška si vzpomínám na tu bouli na hlavě, co se mi udělala po mém pokusu o "Ať projdu zdí jako duch!" Taky jsem si pak říkala že radši projdu dveřma... Mezi dětskými filmy jednoznačně favorit. Časem, jak člověk povyrostl, tak chápe víc a dneska už si dokážu uvědomit různé narážky a hlášky. Nehledě na to, že jsem se tenkrát taky tak trochu zamilovala do jednoho z těch kluků tam :) No nic, nostalgie jako býk... Vždyť jenom ty písničky se chytly tak moc, že je zná snad každý, a kdo ne, ten by se měl stydět. Obsazení se moc povedlo, od pana rytíře z Brtníku až po toho prcka, co jeho strejda dělá melouny. A přiznejte si to, ti trpaslíci dostali i vás!

To se mi líbilo! Asi jsem trošku šiblá, věčný dítě a nekonečně infantilní a citlivá osoba, ale budiž. Víra-touha-naděje, ať už dětská nebo ne, to je moje slabá stránka. Mojí dosud NEOBJEVENOU slabou stránkou byl teda ale Jack Frost. Škoda, že je jenom animovaný :) Nebo není? Kdoví, třeba opravdu maluje ledové květy na okna... Rána pod pás pro mě teda byla podoba Santa Clause, který připomíná spíš Dědu Mráze (i ten původní dabing s ostrým r) a zezačátku i ninja-králík s bumerangem. Ale když si člověk po chvilce zvykne, tak se mu to i začne líbit. Jako originální prvek mi přišlo doupě Velikonočního zajíce, protože to jsem doteď nikde zpracované neviděla :)

Jéje, co já už potkala profesorů a učitelů a někteří z nich jsou opravdu zahořklí blbci. Ale je to člověk od člověka, těch výborných je taky dost. Tadyten film je celý takový usměvný. Komedie v dnešním slova smyslu to tedy není, ale s ohledem na trendy tehdejší doby si myslím, že se film povedl a nuda to není.

Tahle pohádka mě překvapila. Stejně ráda jako letos, dívala jsem se na ní i loni. I přesto, že (jak už bylo tisíckrát zmíněno) je z ní neskutečně cítit inspirace jak Třemi oříšky pro Popelku, tak Mrazíkem, výsledek se mi moc líbí. Koneckonců, filmy se točit nepřestanou a ani nové pohádky nikdo nezarazí (i když někdy by to tak bylo lepší). Mohlo to být totalní fiasko, ale podle mě si z těch dvou filmů vzali to lepší a spojili to v jeden "originální" (haha) celek. Budiž. Stejně je to jedna z těch lepších, co za poslední dobu vznikly (ale přiznám se, že ty nejnovější z letošního roku jsem ještě neviděla!). Co snad nikdo nezapře je, že se jim povedly kostýmy a celkově i prostředí, ve kterém se natáčelo. Párkrát jsem se i zasmála a hlavně: na člověka dýchne nějaká ta atmosféra, tak by to mělo být. Měsíčkové byli suproví a přiznávám, že i ostatní herci se mi ve svých rolích líbili.

V komentáři možná budou spoilery, ale myslím že každý ví, jak to dopadne... K filmu Karate Kid jsem se dostala přes neustálé reference z How I Met Your Mother - za což se nestydím, protože (možná bohudík, možná bohužel) nejsem dítě osmdesátých let. Film se i přes svůj název karate věnuje docela málo. Ale bylo to pěkné pokoukání. Průběh filmu dobrý, ale konec mi přišel už dost zrychlený - celý turnaj, finální souboj, závěrečné "uznání" od hlavního záporáka a vědoucný triumfální výraz pana Miyagiho - to vše asi v patnácti minutách. Myslím si, že se z toho dalo vytřískat o něco víc, ale už je to skoro třicet let natočené, tak se to asi těžko změní ;) Každopádně si to asi zařadím mezi osmdesátkové klasiky...

Kouzelných efektů přibylo, ale kouzlo filmu, to je zřejmě nenávratně pryč. U několika scén mi bylo snad i trapně (Synchronizované plavání selátek? Proč? Nebo "drama" scéna s veledůležitým panem strýcem co vede ministerstvo války...) a nějak mě udivilo, že s otcem těch dvou městských dětí nijak nehnula zpráva o smrti/nezvěstnosti jeho bratra/švagra... A ta divná krkající vrána byla co nebo kdo? ... No nic. Tohle asi znovu vidět nemusím. Smůla. Chůva McPhee byla zajímavá.

No páni :) Krásná rodinná pohádka s trochou romance. Překvapilo mě moc pěkné zpracování, velmi vyrovnaný děj (tempo se drží, nenarazila jsem na slabou chvilku ani na příliš rychlý spád) a ve filmu figurují sympatičtí herci, i postavy - chůva McPhee byla 'kouzelná', líbil se mi tancující a laškovně mrkající osel i děsná paní Quickleyová. Takovou chůvu by potřebovalo na tucty dětí... P.S.: Taky chci svatební šaty ze sněhu!

Mně se pohádka líbila moc. Originalita je dobrá věc, ale někdy člověk radši vsadí na jistotu v podobě klasických pohádkových scénářů. Staré dobré pohádky si nikdy nepřestanu vychvalovat, ale proti tomuto počinu vůbec nic nemám. Bomba to asi nebyla, ale takové milé pokoukání, to ano. Jsem ráda, že Mádl aspoň jako člověk přestal šišlat, a ti dva budižkničemové se dostali do pekla. Jen té ušetřené Markéty, té být nemuselo...

Vypadalo to nadějně, ale nakonec se z toho vyklubal takový lepší průměr. Pohádka hezká, ale děj jde hodně zprudka. Na druhou stranu Ondřej Vetchý, na toho bylo milé pokoukání a i když se mihl okamžik, kdy mi to trochu nedávalo smysl, je to přece jen pohádka. Dlouho mi unikala (čemuž se divím, ale nemůžu znát všechno), ale teď už o ní vím!

Jedna z těch povedených nízkorozpočtových pohádek na nedělní poobědvání. Obsazení je výborné, povedly se i kulisy - a nejlepší na tom všem? Ty hádanky! Jako malej prcek jsem pak nad všemi machrovala, jak jsem chytrá! :)