HarlanWade

Alejandro González Iñárritu (režisér, o kterém jsem já osobně nikdy předtím neslyšel), měl tu výhodu, že se mu do ruky dostal parádní námět, který je sám o sobě brilantně vymyšleným propletencem o třech "obyčejných" lidech. To, co s ním ale provedl, to si zaslouží v rámci historie kinematografie maximální ocenění. Naprosto geniálně rozeskládaná mozaika, ve které jsem se já ze začátku místy dost ztrácel a nevěděl která bije, začíná ale každou další scénou dávat větší a větší smysl, jednotlivé spojitosti vyplouvají na povrch a na konci už je jenom ucelený příběh, skvělý příběh, v němž byl jenom záměrně trochu zamíchán scénář. Naprosto obdivuhodné. Nicméně důkazem schopností scénáristy je i fakt, že i kdyby to žádný smysl nedávalo, nijak obzvlášť by mi to nevadilo - i každá scéna sama o sobě je takovou ukázkou dokonalé filmařiny, že bych si nemohl stěžovat. Velký podíl na to měly i naprosto dokonalé herecké výkony Seanna, Benicia a Naomi. Takhle se to dělá, tomuhle se říká EXTRA počin! P.S.: "V okamžiku smrti, a nezáleží na tom, zda se jí bojíte či nikoliv, se hmotnost vašeho těla sníží o 21 gramů. Je to lidská duše?" - to jsem nezjistil. Každopádně děkuji celému štábu za to, že jsem toho zjistil daleko víc.

TOHLE je dokonalost a vrchol akčního filmu. TAKHLE má vypadat perfektně natočená a strhující akce. TAKHLE má vypadat napětí a správné vystavení skvělého příběhu. TAKHLE má vypadat herecké obsazení od hlavních hrdinů, přes sympatického záporáka až po toho nejbezvýznamějšího parchanta. TAKHLE by měl krucinál vypadat každý dnešní akčňák! Aneb jak Michael Bay natočil svůj nejlepší film. Bravo.

Další skvělý Bayův film. Tentokrát se jedná o kombinaci akčních náletů z druhé světové a dramatu na téma milostného trojúhelníku. Rozhdoně se Michael nešetřil, kde měl přitlačit, přitlačil, kde ne, tam naopak ubral. A akčními scénami opět oněměl všechny kolem. Kde je jediný zádrhel? Ve stopáži (to je ale překvapení). Není to totiž jen v závěru, kdy se u diváka probudí pocit menší nudy.

Tak trochu atypický válečný film, který zobrazuje hrůzy války v tak trochu jiném, ale bohužel o dost opravdovějším světle, než jeho konkurenti. Bez litrů krve, bez tisíců vojáků, bez milionových efektů. Jenom geniální režie, znalost tématu a schopnost autentizovat. Nenapodobitelný pocit strachu, toho něčeho, co vojáky ve válce provázelo.

Nejlepší teenagerovská komedie všech dob. Vážně. Bezchybný film plný nezapomenutelných hlášek a situací. Američani by se měli co učit. P.S.: "Tak pánové, vezmeme to zkratkou. Je to sice dál, ale zato horší cesta."

Pokud je i ta nejobyčejnější "vyvražďovačka" ve správných rukou, může to být někdy stokrát zábavnější, než většina rádoby "mysteriózních" hororů (viz. srovnání se Sirotčincem)... Tahle byla navíc celkem originální, se slušnou atmosférou, vynikajícími lekačkami a výborně zpracovanými příšerami. Některé scény jsou jednoduše vynikající, bohužel film jako celek nezvládá udržet divákovu pozornost po celou délku filmu a tak jakmile nebyly potvory nablízku, bylo zle :-) Přesto ale slušné.

Perfektní historický film, který se stal pro Mela Gibsona životním výkonem. Jak po stránce režisérské, tak herecké. A dokázal to v takovém stylu, že Braveheart je dodnes nejlepším a nepřekonaným žánrovým skvostem s tou nejlepší konstalací všech ingrediencí. Kam se hrabe Gladiátor.

Vyčítat Sirotčinci, že není nikterak originální a spíše kopíruje, co kde viděl a slyšel, by nebylo tak docela fér. Protože vymýšlet dnes neustále něco nového, jiného, co tu ještě nebylo, už prakticky nejde... Mnoho tvůrců ale dokazuje, že i s tím nejobyčejnějším dějem se dá natočit opravdu perfektní horor. Bohužel Juan Antonio Bayona mezi ně nepatří. Natočil film, na kterém jsou dobré nanejvýš 3 scény - lépeřečeno lekačky. A to na, skoro dvouhodinový film, jaksi nestačí... prostě nuda, nuda nejtěžšího kalibru, kterou pohřbil zejména otřesný scénář.

Že Emmerich nepatří mezi zrovna nikterak originální režiséry, to už asi všichni víme. Než aby diváka nechal lámat si buhvíjak složitým a zamotaným dějem, radši vybere nějaké obyčejné téma a zpestří ho divákovi dokonalými efekty, při nichž se chvílemi až tají dech. A pokud od toho nic víc nečekáte, zjistíte, že je vlastně docela fajn, že máme i takové režiséry, které spolehlivě pobaví a ne jen filmové vědce. Proto nechápu, jak je možné, že si OPĚT tolik diváků stěžuje na moc jednoduchý příběh, nebo snad dokonce na klišé v jednotlivých scénách. Roland Emmerich je zkrátka chlápek, co to zatraceně dobře umí s rozpočtem a tenhle film mluví dost silně pro něj. Tam, kde divákovi nestačí smršť dokonalých efektů, to bez problémů zachraňují sympatičtí herci a nudy jak šafránu. Den poté byl sice trošičku slabší, než (mnohými ještě opovrhovanější a dějově ještě slabší) Den nezávislosti, zato byl suveréně zábavnější než Hvězdná brána. Jen tak dál, Rolande, já ti fandim. Já zase jenom zíral, jak se tam ty obrazy krásně pohybujou.

Nemám výhrady, k tomuhle na první pohled nenápadnému krimi na klasické téma pomsty za smrt blízkého. Strašně se mi to líbilo, doslova jsem si pochutnával na každé scéně, ujížděl na tom, jak to Jodie Foster pěkně zahrála a liboval si v tom, jak to Neil Jordan zkušeně zrežíroval. Při sledování jsem pořád nemohl dostat z hlavy srovnání s Mlčením jehňátek. Oba dva tyhle psychothrillery mají totiž společné to, že se jim za přítomnosti dost skromných elementů, podařilo navození bezchybné atmosféry a napětí. A to mě osobně přijde jako to úplně nejsložitější a nejhodnotnější, co se dá na filmu ocenit, protože nevím jak ostatní, ale já radši jednoduchou, ale pořádně ZÁBAVNOU řežbu, než mistrovky zpracovanou, ale krutě nezáživnou nudu. A z tohohle důvodu, se mi hnusí dát jiné hodnocení, než plné, přestože perfekcionalisti by si jistě rádi dloubli do jistých děr v logice, nebo hloupého závěru. Já jsem se nabažil.