HarlanWade

Výtečné drama, ve kterém Mikael Håfström vytěžil asi maximum z daného tématu. Důkaz, že z teenagerovského prostředí lze natočit i něco jiného než film ve stylu Prci prci prcičky, aby to přitom bylo daleko zábavnější i když se pojednává o daleko závažnějších životních pravdách. Proč jen se mi ale, kdykoliv si na tenhle film vzpomenu, vybaví ta scéna s hovnama? Myslím, že v některých věcech nemuseli být tvůrci zas až tak perfekcionalističtí :-)

Další ze spoluprácí Rodriguez - Tarantino, tentokrát v tak trochu normálním filmu. Výborná první hodinka, která leží a běží jako nenáročná gangsterka se skvělým Clooneym a překvapivě i dost ambiciózním Tarantinem. Úvodní nadšení trochu opadává v okamžiku vstupu do klubu. Pak začíná jít spíš o morální tuctovku se běžnou americkou rodinou - ale nenudil jsem se. Závěr byla sice superrychlá akční bomba, která by mě ale asi dostala víc, kdybych na ní nečekal už od začátku (věta "Atmosféru strachu rozvíří, když se z lidí stanou upíři" na obalu vyzrazuje vše).

Těšil jsem se, protože miluju filmy s tak pozitivní atmosférou, jakou měla Láska nebeská. Richard Curtis si na pomoc si přizval pár lidí ze staré party (Bill Nighy, Emma Thompson), pár dalších ověřených herců (Nick Frost, Phiiip Seymour Hoffman) a pochopitelně spousty nových mladých nadějí. Piráti na vlnách nejsou tak dokonalí, jako Láska nebeská a přesto jsou stejně pozitivní, vtipní i zábavní - jenom toho dosahují jiných prostředků a v o něco menším množství. To, co vás bude nudit na začátku si v plné parádě osvojíte v průběhu filmu, některé scény (a hlášky) jsou vyloženou lahůdkou. Klíčem k tomuhle filmu je rozkreslení charakterů postav, protože teprve potom může začít ta správná sranda. Chvílemi mě trochu štvalo že největšího drsňáka Gavina hrál ten samý herec, jako Dj Bulvu v Klubu sráčů. Při vší úctě k němu :-D. Když už se zdálo, že Curtis všechny své prostředky definitivně vyčerpal, vytáhl eso z rukávu - dramatické vyvrcholení v podobě setsakra povedené a třeskutě zábavné parodie na Titanic. Shrnutí - skvěle jsem se bavil. A i když to na Lásku nebeskou nemá, vůbec bych se nezlobil, kdyby Curtis točil už jen takovéhle filmy. 4,5*.

První hodinku osobně považuji za vrchol toho, co si lze představit pod pojemem "stylovost" - suveréně natočená jízda života a smrti v taxíku, kde může jedno rozhodnití znamenat konec a druhé zase začátek, jízda, která má šmrnc, spád, atmosferické napětí i dva naprosto perfektní herce. Michael Mann si zřejmě neuvědomil, jak osobitě geniální záležitost natočil a řekl si, že v jeho filmu nesmí chybět pořádná akce. A tak místo toho, aby tuhle jízdu s včasným vyvrcholením ukončil, utnul ji někde v půlce a rozjel tuctovou přestřelku s tuctovejma kecama. Jako by si prostě dal scénárista záležet na začátek, u konce onemocněl a poslední scény už byl na smrtelné posteli. Nakonec na 70% se smutně sestupnou tendencí, která se (doufám), neprojeví na Mannovo dalších snímcích.

Typický příklad totálně špatné komedie. Jak režie, tak scénář stojí za starou bačkoru. Navíc to není ani trochu vtipné (nezasmál jsem se ani jednou), hlavní hrdinové nehrají zrovna nic moc a ani to mezi nimi nejiskří. Velmi slabá záležitost.

Ohromně příjemná britská romanťárna se ztřeštěnou Zellweger a geniálně rivalskými Grantem a Firthem. Pastva pro oči i uši, jako dělaná pro pohodový víkendový večír.

Sam Raimi jako režisér hororových stylovek rozhodně nezklamal a přesto Drag Me to Hell tak úplně nevyplnilo mé představy. Raimimu, ani jeho scénáristovi nedělá problém být originální, být děsiví i vtipní zároveň. Důkazem toho je sám námět, který přímo vybízí k nějakému netradičnímu zpestření a Raimi ani náhodou nezahálel - odporná bába s umělými vyndavacími zuby, co se dokáže mstít stejně efektivně, jako Arnold Schwarzenegger coby terminátor, úžasně, úžasně působivé lekačky na místech, kde je člověk čeká i nečeká a spoustu vtipných okořenění. Nojo, to je všechno fajn, jenže copak bába může vyndavat zuby a zatlačovat oči celý film? Cožpak bafat na diváka se dá pořád? Nebo se snad u hororové bomby roku může divák nepřetržitě smát? Odpověď zní ne. Chyba tohohle filmu je prostě v té celkové nevyváženosti, v tom, že chvíli, kterou jen čučíte s otevřenou pusou vám vynahradí zase ta, kdy jenom zíváte a koukáte na to nic, co se před váma odehrává. Závěr, který by měl působit ze všeho nejstrhujícnějš a nejúžasnějš už mě pak tak nudil, že jsem v tom kině málem usnul a to by se asi stávat nemělo. Raimi prostě nezvládl tok příběhu, nezvládl udělat vrcholy tam, kam měly patřit a nevyvolal u mě ani náhodou ten efekt, při kterém bych se bál jít z kina domů. Nakonec štěstí, že si neodpustil ten závěrečný pád do kolejí.

Scorsese jak má být. Vynikající vyprávění příběhu, pohledu na mírně zidealizovaný život v Las Vegas se skvělými černohumornými vsuvkami. De Niro válí, Sharon Stone je opět ta správná mrcha a u Pesciho do poslední chvíle nevíte, na čí je vlastně straně. Film navíc i přes hodně ošemetnou stopáž nenudí ani chvíli a divák má stále na co koukat.

Jo, když je hold někdo génius, není divu, že to rád dokazuje. Fincher se tentokráte nebál zvolit si něco zase docela jiného - film, který není založen tolik na depresivní atmoséře, ale spíše na defakto pravdivém krimi motivu, chytře přicházejících dějových zvratech, osobitých profesních postupech jednotlivých postav a nenápadně se stupňujícím napětí. A na konci se vůbec nic nevyřeší a divák (respektive já) jen sedí s otevřenou pusou a zírá. Jak je tohle jenom možný?

Zaslouženě oscarový film, který zaútočí na srdce diváka tím, že s nadhledem zobrazuje to, co je pro člověka nejpodstatnější - každodenní život. Neuvěřitelně emocionální film, který k dokonalosti vyzdvihuje životní Kevin Spacey.