Stíba

A nezapoměn, že jsem taky jenom holka, která stojí před klukem a prosí aby ji miloval. Jóó, Notting Hill. Ten můžu v ročních (vánočních) cyklech zcela bezpečně. Idylka, která má v sobě zvláštní kouzlo, špetku komediálnosti i životní trpkosti a skvělou hlavní dvojici, která mě nikdy nepřestane bavit.

Zmatenej výkřik, kterej neví čim bejt. Byť je tu několik velice dobrých hereckých výkonů (v čele s Vilmou Cibulkovou následovanou Jiřím Dvořákem), neni šance aby film bez myšlenky utáhly. Co měly bejt třeba ty vztahově sexuální propletence a společnej striptýz dcer s matkou v závěru filmu?? Takhle si vypořádávání se s minulostí na filmovym plátně nepředstavuju.

Fajn nápad, který začal zajímavě ale bohužel se nikam příliš nevyvinul. Celkově tu zkrátka bylo málo prostoru pro cokoliv - díly by zasloužily o pár minut víc a myšlenky podrobněji rozvést.

Naposled jsem Vránu viděl ještě jako kluk na VHSce a ten obal, který jsem měl neustále na očích vystavený pod televizí ve skříni, mi utkvěl v hlavě do dnešních dnů snad ze všech nejvíc. Je to takový mix místy jasně béčkových prvků s nezaměnitelnou temnou atmosférou a kouzlem devadesátkových akčních thrillerů. Sice už to není ten film, na který jsem jako kluk koukal ale furt to má cosi do sebe a i vzhledem k délce je to film, který ani dnes rozhodně neurazí.

Považuji za štěstí, že do filmu jsem šel nezatížem znalostí jeho obsahu, jelikož to umožnilo zcela jiný prožitek začátku a možnost pokládat si zde různé otázky čím vlastně film bude. Příběh je samozřejmě sám o sobě velmi silný, což u mě ale na druhou stranu klade o to větší nároky na zpracování a tady bych řekl, že se to povedlo velmi dobře. Emoce tu nejsou tlačené na dřeň ale vše je podáno s klidem a rozvahou tak, aby si každý mohl ten příběh prožít po svém.

Je to ten film co až s přibývajícími minutami získává na kráse a až s odstupem času dozrává jako víno. Jsem rád, že jsem si na první projekci nedal původně zamýšlenou Director's cut verzi, protože by to bylo pro ní bylo asi až zbytečné dlouhé - zároveň ale věřím, že při druhém shlédnutí to bude ještě o to větší zážitek. Cinema Paradiso je totiž bezesporu krásnou a nezaměnitelnou poklonou kinematografii a především biografu jako místu na hony vzdálenému dnešním bezduchým multiplexům. A Abych nezapomněl, Morriconeho hudební podkreslení je tu naprosto dokonalé.

Hledání českého komediálního dna stále pokračuje, a tentokrát jsme už zřejmě hodně blízko...

Sarah Gordon je jako Sadie úchvatná a vztahová linka s Jakem je na seriálu společně s vizulám tím vůbec nejlepším. Hlavní dějová linka u mě ale trochu pokulhává a očekával jsem od ní víc se silnější atmosférou a promyšlenějším příběhem.

Fajn retro kriminálka i když Poirotova žvatlání tu bylo až trochu moc a větší prostor jednotlivým postavám by asi taky neuškodil. (Cinema City Chodov - 23. 11. 2017)

Má to něco do sebe a je tu hned několik krásných myšlenek ale s jejich naservírováním i celkovým podáním to je nahoru dolu. S tolika mými oblíbenými herci a pečlivější prací s látkou z toho šlo dostat o hodně víc.