Ewík

22.06.2022: Velmi umně zpracovaný film. Líbily se různé úhly kamery, hra se světlem, přesně padnoucí hudba na dané situace i na gradaci příběhu, hraní si s divákem a používání hravých režisérských technik (konec uprostřed filmu) a hlavně ty role, ta plejáda sociopatů/psychopatů (a nedělám si iluze, že by v politice nebylo tolik socio/psychopatů). Miluju intelektuální hrátky a vymazlené detaily/spojitosti/odkazy na další témata a toho mi film nabídl dost. Krása. Christian Bale je bůh, ty jo.

11.05.22: Další americká romantika jak blázen, tentokrát ve sci-fi hávu. Tvůrci umně nakombinovali sem tam akci, sem tam kreativní nápad, vztahovou dynamiku a stupňování zápletky a celé to působilo jako milé pohlazení po duši. Film na sobotní poklidný večer před spánkem s krásnými a klidnými sny. A Morfeus potěšil (ten je už tak starej, tyjo!)

13.05.22: Taková francouzská variace na postapo. Film Delikatesy jsou o roztodivném panoptiku lidí (a bytostí), kuriózních nápadech a vizuální estetice - přesně ve stylu francouzského "divňáctví" a "bizárku". A to je důvod, proč se mi francouzská kinematografie líbí (a zároveň mě i do určité míry odpuzuje). Zkrátka vytříbená kombinace.

14.05.2022: Příjemný akčňák na sobotní večer. Kromě výběru herců mě zaujaly vybudované napětí a vymazlenost vizuální stránky (detailní záběry hlavně na začátku). Hodně mě potěšilo, jak posádka jednala profesionálně (narozdíl od posádky vesmírné lodi Nostromo) a že tvůrci měli odvahu na takový konec... smekám.

(18.03.2022) Vskutku úchvatný film v mnoha směrech: kamera, příběh, nelineární dějová struktura (což miluji), vkusné erotické záběry, emoce, myšlenkové pochody, vztahy, způsoby komunikace,... Bylo to naprosto nabité a tak silné a mimo jiné mi to hodně připomínalo latinoamerický styl magického realismu. Doopravdy velmi vydařený kousek filmového klenotu. Opět jsem si film i po letech velmi užila.

11.03.2022: Zajímavý experiment, zajímavý způsob sebevraždy...během gastronomického semináře. Umím si představit, že to takhle fungovalo i na hradech nebo hostinách v minulosti (možná i v současnosti, kdo ví)...ujíst se k smrti. Neumím si to tedy vůbec představit, ale asi i proto je to pro mě zajímavé. A v jedné z hlavních rolí učitelka...jojo, ty jsou nelepší... / Francouzi jsou hodně ujetí...ale tak nějak jinak než Španělé nebo jiné národy...tak doopravdy do hloubky, až do morku a prohnile. Napadá mě v této souvislosti tvorba markýze de Sade a životní styl Ludvíka XIV. nebo filmy Haute tension, Martyrs (to je vytvořeno i s Kanadou), Trouble Every Day, À l'intérieur... Dobře, tak jsem zatížená na horory...ovšem i ty francouzské jsou velmi svérázné - a rozhodně se nebojí jít do morku čehokoli - myšlenek i těla. Zajímavý národ. A rozhodně si umí užívat - jestli se to dá ještě nazývat užíváním. Nebo se spíš nebojí experimentovat. // Il faut manger!

(15.01.22) Pohodový vánoční film plný propletených životních osudů.

(05.01.2022) Konečně jsem tento klenot zhlédla i já. Sice bych si to asi v dětství užila víc, ale konečně se mi spojjly všechny ty písničky a jména a hlášky...Zajímavá normalizační podívaná.

Hřejivé připomenutí opravdového významu Vánoc v konzumní době. Krásná každoroční klasika s boží angličtinou. (když se to rýmuje, tak to je pravda 😎)

(29.12.2021) Tady jsem si na konci málem vybrečela oči. Ale nejdřív popořadě: Emilia Clarke není úplně moje nejoblíbenější herečka a její postava je taky dost napřesdržku (ale mám také takové kamarádky a vídat se s nimi jednou za čas je velmi obohacující :-D ). Ale ke konci všechny ty rozhašené části začaly dávat víc a víc smysl a pak už to byl ten krásný vánoční film zahřívající u srdce. Doopravdy nádhera.