Eterninox

Kdyby byl celý film v duchu těch asi 10i minut kdy se Mumble setká s rybářskou lodí a následně se octne v mořském parku, mohlo by se jednat o skvělé dokumentární drama o lidském vlivu na život zvířat, které by ale nebylo příliš pro děti. Bohužel tomu tak ale není, a film je dosti nesourodým slepencem příhod, žánrů a narativních postupů, u kterého se člověk nestačí divit, čeho jsou dnešní filmaři schopní (a ne v tom dobrém slova smyslu). Příběh značně záhadně skáče mezi dosti nespojitými kapitolkami ze života antarktického opeřence, který se místo zpěvu naučil tanci, až nakonec velmi zkratkovitě dojde k naprosto nevyznívající ekologické tečce. Až na zmíněnou epizodku se mu ale nikdy nepodařilo zachytit můj zájem o to, co se bude dít dál, nebo jak to vlastně dopadne. Zpívající popř. tančící tučňáci navíc (vizuálně ani vyzněním) naprosto nefungují, a zvučná herecká jména v obsazení tomu nikterak nepomáhají. Stand-up humor ze strany latino tučňáků kroužkových je sice na chvilku osvěžující, ale záhy omrzí. Animace občas vypadá opravdu pěkně (např. záběry z dálky na ledovcovou krajinu), ale její kvalita často zaniká v záplavě téměř nachlup stejných tučňáků. V porovnání s průměrnou pixařinou tedy dohromady velká slabota. 45%.

Pokud se nějaký film z posledních let opravdu dá označit tím populárním výrazem „režisérská onanie“, tak jsou to rozhodně druzí Transformeři. Posun oproti prvnímu dílu je totiž opravdu značný. Co v jedničce bylo celkem efektní a místy opravdu velkolepé, ve dvojce je bezvýhradně přestřelené a samoúčelně nabubřelé. Co bylo lehce jednotvárné a trochu hloupoučké, ve dvojce je neskutečně stupidní a k uzoufání roztahané. A co bylo lehce humorné ač občas trochu dětinské je ve dvojce téměř bez výjimky děsivě trapné. Výsledek? Megalomanské CGI orgie s ukrutně špatným scénářem a dialogy, nejhoršími afroamerickými karikaturami od dob Jar-Jar Binkse, nepokrytě voyeuristickými záběry na rádoby-svůdné křivky Megan Fox, a s třešničkou na dortu v podobě kolosálních robotických varlat (zdalipak si tím náhodou někdo něco nekompenzoval?). *** To všechno by ale nemuselo být tak špatné, kdyby se jednalo o parodii, nebo kdyby alespoň byla snaha o nějakou meta-významovou rovinu. Ničeho takového se ale bohužel nedočkáme, protože jako správný Hollywoodský blockbuster se všechno bere smrtelně vážně... Transformers 2 se tedy staly pravděpodobně prvním vysokorozpočtovým scifkem, u kterého jsem se musel vyloženě nutit, abych ho vůbec dokoukal. Mimojiné díky velmi přetažené stopáži jsem totiž celou druhou plovičku filmu měl neodbytný pocit, že mi začíná vytékat mozek z hlavy. 20%

Podstatně menší průšvih, než jsem čekal. Nejsem si jistý, zdali to nebylo záměrně, nicméně hlavní „kladná“ postava Britta Reida mi už od začátku přišla jako zdaleka nejméně sympatická, a prakticky vším co v průběhu filmu řekl nebo udělal mě v tom jenom utvrzoval. Jeho rádoby-sexy sekretářka v podání Cameron Diaz (která si evidentně s nějakým hraním moc hlavu nedělala) navíc působí jako uměle nastrčená levná atrakce, a pseudo-romantická zápletka která se od ní odvíjí naprosto nefunguje. Vzhledem k tomu, že jde o Gondryho bych ale opravdu měl podezření na nějakou významovou meta-rovinu, do které tohle všechno skvěle zapadá. *** Komické situace ve kterých nefiguruje Britt/Rogen (ale kterých je bohužel dost málo) jsou každopádně velmi dobře provedené, a u většiny jsem se s chutí zasmál. Kato a Bloodnofsky jsou například jak vtipně napsaní, tak kvalitně zahraní, takže jejich hlášky a vylomeniny vyznívají opravdu dobře (například „I’m ungassable!“ mě opravdu dostalo). Víc prostoru by si určitě zasloužila i cameo role Jamese Franca. Ve výsledku je tedy Green Hornet často velmi slušně zábavný na bázi individuálních dialogů nebo akčních sekvencí. V rozsáhlejších příběhových linkách ale veskrze selhává, protože ty vyznívají vcelku nezajímavě a působí spíše jako takové pojivo které má držet jednotlivé skity pohromadě. 55%

Kdyby mi před rokem někdo řekl, že Zack Snyder natočí divoký sci-fi/fantasy pastiš, který operuje s několika úrovněmi vědomí, fenoménem nespolehlivého vypravěče a dost vysokým rozpočtem, tak bych od toho čekal pokud ne větší, tak alespoň srovnatelnou bombu, jakou pro mě byli jeho Watchmen. Bohužel se ale žádná bomba nekoná. *** Snyder nicméně opět dokazuje, že audiovizuální stránka je jeho forte – téměř každá vteřina filmu působí jako obraz ze štětce zručného (a řádně excentrického) malíře, hudba je velmi dobře vybraná pro vytvoření té správné atmosféry, a akční sekvence snad už technicky lépe provedené být nemůžou. To všechno ale podkopává scénář, jehož dialogy jsou často k uzoufání prostoduché, a který aktérům dává velmi málo prostoru k uplatnění jakéhokoliv hereckého umu (o kterém se u některých z nich ale i tak dá silně pochybovat). *** Obdobně jako u nedávného Trona je tedy ohromný vypravěčský potenciál premisy spálen ve prospěch prvoplánového "cool faktoru“, a ačkoliv se Sucker Punch snaží vnějším orámováním příběhu docílit nějakého hlubšího poslání, působí to dost nemotorně a nevyznívá to zdaleka tak dobře, jak by mohlo. Chystaná režisérská verze by sice mohla leccos napravit (ale možná taky ne), nicméně faktem zůstává, že místo aby se Zack Snyder prokázal být druhým Christopherem Nolanem, dal spíše najevo, že od scénáristického brku by se měl držet dál. Ohromná škoda. 65% *** Update – Rozšířená verze opravdu znatelně zlepšuje jak kontinuitu a koherenci filmu, tak souhru mezi reálným a imaginárním světem. Spousta scén díky tomu má výraznější náboj nebo dává podstatně větší smysl. Nic se ale nemění na faktu, že Sucker Punch se snaží být hluboce alegorickým a myšlenkově nabitým filmem, ale přitom diváka prakticky neustále bombarduje prvoplánovým "eye-candy“. 75%

Ztělesnění pravdy, že méně je ve filmu někdy více. Dlouhé statické scény, ve kterých se nic pořádně neděje, minimalistická prostředí a dialogy, a téměř chybějící soundtrack, ale ve výsledku mě to oslovilo mnohem víc (a především mi to sdělilo mnohem víc) než když v nějakém Bayovi nebo Emmerichovi všechno kolem exploduje a postavy hláškují jako by na tom záleželo jejich přežití. I tak je ale pravda, že když už se myšlenkově velmi podobná scéna opakuje popáté, zatouží divák po něčem novém, popřípadě se začne nudit. Stále se nicméně jedná o silný filmový zážitek, který nese na bedrech jemná a meditativní režie Sofie Coppoly a velmi dobré herecké výkony Stephena Dorffa a Elle Fanning. Lost in Translation i Virgin Suicides na mě sice zapůsobily o něco více, ale to nic nemění na tom, že ač Somewhere nemusí být úplně pro každého, jde o kvalitní film s osvěžující tématikou i zpracováním. 75%

FFVII jsem nehrál, takže mi patrně ušla spousta odkazů a souvislostí, nicméně je mi velkou záhadou, jak Advent Children můžou mít tak vysoké hodnocení (mimojiné vyšší než FF: The Spirits Within, které mě před nějakými těmi deseti lety naprosto pohltilo, a stále to považuji za velmi dobrý film). Příběh si hraje na imaginativní epické fantasy a přitom je (přinejmenším z intrinsického hlediska) mělký a naivně schématický. Narativní postupy jsou velmi zkratkovité, často bez jakékoliv expozice (asi se předpokládá že člověk hrál hru, popřípadě četl nějaké spin-off knížky či co) a postavy jsou prakticky bez výjimky nesympatické a chovají se dětinsky, nelogicky a hloupě. Hudba je nabubřelá slátanina rádoby velkolepých chorálních árií a tvrdšího j-popu, což se může nejprve zdát poměrně osvěžující, ale asi od poloviny filmu už je to hodně otravné. Animace je vcelku pěkná, nicméně většina efektních scén (včetně kolosálních bojových sekvencí ke konci) vyznívá spíše nechtěně úsměvně, a scény které mají zřejmě vyznívat úsměvně jsou spíš veskrze trapné. Děj radši ani nebudu komentovat sic si na mě smlsne nějaký entuziasta FF herní série, nicméně čistě v rámci filmu mě většina zvratů a scén které zřejmě měly zřejmě vyvolávat WTF reakce zanechávaly naprosto chladným, popřípadě v očekávání, kdyže se to tedy dostaví nějaká ta gradace. Ve výsledku tedy celkem typická žánrovka pro hardcore anime fandy, která se ale bere o mnoho vážněji, než by si zasloužila. A to jsem prosím viděl údajně výrazně vylepšenou režisérskou „complete“ verzi. 40%

Na tenhle film jsem se kouknul jenom a pouze proto, že v něm hrají Felicia Day a Stephen McHattie, které mám oba jako herce hodně rád. Proto jsem tedy nemohl než je nelitovat, že budou nadosmrti spojeni s něčím takhle neuvěřitelně příšerným. Premisa lovců vlkodlaků, kteří v moderním světě dohlížejí na karanténu lykantropie - ač nepříliš originální - má slušný vypravěčský potenciál, který ale tvůrci proměnili v pravděpodobně ten nejstupidnější a nejschématičtější možný příběh, jaký mohli. Herci (včetně mých zmíněných oblíbenců) navrch spíše jedou na volnoběh, a komparz se občas nesnaží vůbec. Těžko jim to ale mít za zlé, když scénář vrší jednu trapnost na druhou, a dialogy jsou naprosto bez nápadu – první entrée padoucha Gabriela je dokonce možná nejhorší kus expozice, co jsem kdy ve filmu viděl. Jakékoliv paralely na klasický příběh Červené Karkulky se naprosto ztrácí, a také je hodně vidět, že film měl velmi omezený rozpočet, díky čemuž všechny trikové scény (možná s výjimkou jedné bojové sekvence) působí extrémně toporně a zastarale. Suma sumárum – škoda sympatických herců a mozkových buněk diváků. 15%

Abych pravdu řekl, díky masivní promo kampani jsem od toho čekal o něco více než Rome zasazený ve fantasy prostředí a ozdobený o něco více CGI. I tak to nicméně znamená, že Game of Thrones je technicky špičkově zvládnutý epický počin s velmi kvalitním příběhem, zajímavými postavami, zručnou režií a vesměs velmi dobrými hereckými výkony – čili něco, co fantasy žánru pokud vím už zatraceně dlouho chybělo. 95%. Malá poznámka stranou – přijde mi, že kdykoliv Sean Bean hraje v něčem středověce laděném (mimo GoT třeba Black Death nebo LotR), je jeho postava vždy vzhledem i vystupováním stylizovaná extrémně podobně. *** Update - Po zhlédnutí celé první série nemůžu než pětihvězdičkové hodnocení s klidným srdcem potvrdit. Málokterý seriál mě zatím dokázal tak vtáhnout do svého příběhu, uchvátit svou gradací, a pravidelně odrovnávat svými cliffhangery. Už aby tu byla druhá řada!