lee.loo

Pro mě je Män som hatar kvinnor bohužel hrozným zklamáním. Teoreticky si za to můžu sama, protože jsem nejdřív přečetla knížku a ještě totálně perplex z neuvěřitelně bohatého a dechberoucího příběhu, jsem se pod tíhou dojmů podívala na film. Jediné, co mě tak opravdu bavilo, byla Noomi Rapace a hlavně to, s jakou grácií a uvěřitelností vystřihla Lisbeth Salander. Přesně takhle jsem si tuhle "narušenou" slečinku totiž představovala. Ve filmu toho narozdíl od knížky spoustu chybí, což je tak trochu jasný, jinak by film vydal asi na šest hodin. Ono by to vynechání paradoxně vůbec nevadilo, očividně smysl to jako celek dává, ale různé ty příběhy kolem, historky, Mikaelovo zamotané pátrání (podstatně zdlouhavější a detektivnější, než to ve filmu, které mi mnohdy připomínalo věštění z koule...), mnohem rozehranější vztahy a postavičky kolem vážně ujetého rodu Vangerů, je totiž to, co dává tomu všemu plastičnost a živost. Navíc se zbytečně upozadil "divnej" vztah Blomkvista se Salander, ze kterého v knížce pramení spousta vtipných situací, na které jsem se těšila. To mi bohužel na filmu hrozně chybělo.

Nevím, jestli je to tím, že mně osobně Will Ferrell připadá jako největší omyl světa komiků celé planety, ale tenhle film pro mě byl utrpením od začátku do konce. Jednu hvězdičku dávám jen za Nicole Kidman, pro kterou mám slabost.

Švédi mají (kromě mnoha jiných) neuvěřitelnej dar a dle všeho i vášeň se pitvat v šikaně na školách, ať už je prováděna jakýmkoliv způsobem a kýmkoliv. Ovšem Ondskan je neuvěřitelný extrém, u kterého jsem i já, odvracela hlavu a zavírala oči, a to toho vydržím vážně hodně. Andreas Wilson předvádí neuvěřitelný a přirozený výkon a snad nikdo ve mně nikdy nevyvolával tolik fyzického opovržení, hnusu a návaly hněvu jako se to vedlo Gustafu Skarsgårdovi!

Kirsten je talent už od dob, kdy se s roztomilými kudrlinkami zakusovala do lidí v Interview s upírem, ale to co předvádí v Melancholii je pro mě naprosto nepopsatelný zážitek a Charlotte Gainsbourg to ještě podtrhuje. Samozřejmě suitu skvělých herců ve vedlejších rolích nesmím opomenout. Pro mě byla Melancholie opravdu silný zážitek a dovolím si tvrdit, že bych se nebránila brát stejný antidepresiva, kterýma se láduje Trier.

Viděla jsem, trpěla jsem, ale přežila jsem. Nikdy více!

Asi byla chyba na Bag of Bones koukat po celé sérii nadprůměrně natočené American Horror Story, ale i bez tohohle "přítěží" mi adaptace Kingovy knihy přijde opravdu mizerná. Všechno se odehrává tak, jak to divák čeká. "Lekačky" nefungují, duchové mě osobně štvali na každém kroku, všechny postavy jsou až příliš jasně černé nebo bílé a totálně ploché a některé ztvárnění postav za pomocí x stejně laděných scén je zbytečné. Konkrétně narážím na postavu Maxe Devora a jeho "ďábelské" nohsledy, kteří jsou jako z učebnice ošklivých a divných individuí. Za zmínku stojí i zběsilý střih, na který se těžko zvyká, a akorát jako diváka mě neuvěřitelně otravoval. Zkaženou třešničkou na dortu je pak přehnaně expresivní Pierce Brosnan, který buď skučí, rve si vlasy nebo se reflexivně divně směje, jak Pavlovův pes, když zazvoní zvoneček.

Krvavé přitom čisté, mrazivé, ale i hrozně hřejivé a přes vážně nepříjemně explicitní scény i tak nějak roztomilé a dětsky naivní. Seveřani prostě tu atmosféru strachu/nebezpečí vystavět umějí, i když se jedná o upírsko-outsiderskou tématiku v hlavních rolích s dětmi!

Vizuálně zajímavé to každopádně, dají se tam i bez znalosti dánštiny rozklíčovat některé motivy děje (oči potažmo zrak, ptáci..), ale pochopení celku mi teda hodně uniká.

Neokoukaný nápad, roztomile kýčovité zpracování pohádkového světa (přiznejte si to, každý si to takhle nějak představujeme!), ale civilní uvěřitelnost "reálného" Storybrookeu. Navíc je to velice dobře herecky obsazené a zajímavě se to rozvíjí a Jennifer Morrison s malým Henrym jsou perfektní "detektivní" dvojka...

Tohle je tak zvláštní směs doktořiny a rádoby emotivního dramatu, že ani po osmi zhlédnutých dílech nevím, co si o tom myslet. Čím dál tím víc to na mě působí jako by na Manhattanu existovaly jen dvě místa - Neuro Holt a Clinica Sanando - a jediným člověkem na planetě, který může udělat něco s čímkoliv je jen Michael Holt. Ano, na Patricka Wilsona se kouká hezk, hrát umí, ale celý seriál zachránit neumí a žádná z těch zvláštně načrtnutých ale nedokončených postaviček kolem něj mu s tím bohužel nepomáhá...a Jennifer Ehle se moc usmívá. tečka.