Klay

Povedená vyvražďovačka, které k vyššímu hodnocení brání jen nepříliš vynalézavá off-scren zabití. Navzdory nízkým hodnocení (imdb) je tenhle kousek v rámci série svěže odlišný a nepůsobí tolik vatovitě jako předchozí část a to i přes vážně debilní rozuzlení...na druhou stranu od kdy byly Pátky třináctého stavěny na logice... tady jde jen o to vybíjení anonymních teenagerů...a že jich je tu hodně. Jak píšou ostatní, na pátý díl slasherové série je to nečekaně dobré. 3,5*.

Sterilně natočený a místy zbytečně nadsazený historický film, který ospravedlňuje jeho původ v mangové předloze. Děj je na poměry velkofilmů nezvykle jednoduchý, místy trochu zheroizovaný, ale žádný obšleh Tygra a draka s pořadovým číslem XY se naštěstí nekoná. Plnohodnotnou bitevní scénu uvidíte jen jednu a dojem z ní trochu kazí sem tam neuvážené CGI a nepřehledný střih při soubojích muže proti muži. Slibovanou bitevní strategii tvůrci pro jistotu úplně vynechali. Skvělé kostýmy a spousty komparsistů svědčí o tom, že producenti museli sáhnout dost hluboko do kapsy a rozhodně to masovým scénám dodává hodně na působivosti, místy skoro jako kdybych sledoval Kurosawův Ran. Největším kladem a myslím, že i hlavním důvodem proč A Battle of Wits vidět je Andy Lau, který je film od filmu lepší. Sečteno podtrženo byly to příjemně strávené dvě hodiny, ale nebylo to nic tak ohromujícího, abych si tenhle film zařadil mezi historickou popkornovou špičku, na které pro mě trůní Gladiátor.

Prostřední část z trilogie vrtačkových slasherů je úchylnější a o něco snesitelnější než ukecaná jednička. Problém je že první vražda přijde dvacet minut před koncem a do té doby se hlavní hrdince pouze zdají krvavé sny předznamenávající příchod vraha. Načež ji všichni okolo uklidňují, že to byla jen noční můra a že jí nic nehrozí a tak se to vleče skoro celou hodinu. Vcelku překvapí speciální efekty. První provrtání je pamětihodné a halucinace s obřím beďarem chrlícím proud hnisu taky. Zbytek lehký podprůměr, který se dá přežít bez újmy, ale jednou a dost.

Z tria akčňáků na které jsem se letos těšil - Hitman, War a Sejmi je všechny vychází právě Hitman jako vítěz. Kdo čeká, že film zachová taktičnost předlohy, bude jistě zklamán, protože 47čka tu střílí obouruč z automatů, proskakuje okny a jedná jako běžný akční drtič co vypadnul z půlky osmdesátek. Důmyslnějších zabijáckých triků je tu minimum. Xavier Gens režíruje neakční pasáže dost seriálově ale v akčních scénach umí přitvrdit a podat je old schoolově bez zbytečných počítačových vychytávek a zároveň pořádně nabušeně. Přestřelka v doupěti překupníka zbraní mě vrátila kamsi do časů Predatora 2. Určitě půjdu proti proudu s tvrzením, že Olyphant v hlavní roli není vůbec tak špatný, jak mnozí tvrdí a ukrajinská modelka Olga Kurylenko úspěšně likviduje vizuální stereotyp nudných amerických teen stars...a že neumí hrát? A od kdy se obsazují modelky kvůli hereckému talentu? Navzdory všemu dobrému má Hitman jednu zásadní vadu na kráse a sice velmi blbý scénář Skipa Woodse, člověka nad jehož pisatelským neumětelstvím jsem trnul už u Operace Hacker. Děj se neustále přesouvá ze země do země a hlavně zpočátku je nesmyslně zkratkovitý a zmatený. O logických dírách se u podobného filmu nemá smysl nějak rozepisovat (...ten závěr, ach jo...), přesto bych uvítal, kdyby tvůrci aspoň projevili snahu pojmout film o inteligentním zabijákovi trochu rafinovaněj. U běžnýho akčňáku by mi to nevadilo, tady to ale znamená mrhání potenciálu předlohy.

Xtro 2 nemá s prvním dílem (vyjma režiséra) nic společného. Je to hrozná sračka, to bez debat, ale právě proto jsem se u toho ani moc nenudil, a pro vesmírný potvory mam prostě slabost, ať jsou jakkoliv špatně udělaný.

Velmi inteligentně napsané a na akademický film nečekaně nestranné, nepodbízivé. Haggis se nám nesnaží podstrčit jednoznačné ponaučení, nebo dělit lidi na dobré a zlé. Po celý film nechává na zvážení každého diváka, zda je jednání té které postavy dobré či zlé a vy si tak můžete svobodně přemýšlet a vytvářet vlastní názory. Za tohle všechno má Crash mé velké uznání. K hercům nemám jedinou výtku a příjemně překvapila Jennifer Esposito, kterou jsem měl do té doby za pohou filmovou ozdobu v pochybných kouscích jako Taxi nebo Dracula 2000. Nebylo by to ale oscarové drama, abych na něm nenašel nějakou špínu. Mám na mysli občasné nechutné ždímání emocí a to i prostřednictvím tak laciných seriálových postupů jako jsou ukňourané písničky s hluboce lidskými texty. Kdepak, na podobné slzopudiče moje striktně pesimistické já neslyší. 80%

Další řady z italských zombie filmů odstartované Fulciho Zombi 2. Tentokrát se děj odehrává v jediném velkém domě a přilehlém okolí, většinou za bílého dne. Nemá to atmosféru, nedokáže to vyděsit a úvodní půlhodinka je skoupá na nápady a docela nudná. Pak se ale zombíci naučí používat sečné zbraně a pořádně to rozjedou. Od té chvíle je vše v pořádku, karty jsou rozdané pro další nelogickou, příšerně zahranou a dokonale bezduchou zábavu. Jen myslim, že když už si tvůrci vyhráli se zombie maskama, mohli přidat i na úrovni gore nechutností, která je ve srovnání s podobnými filmy dost slabá.

Pomalu plynoucí road movie, která na vás dopadne tím víc, čím větší strach máte ze stáří..já hodně velký.

Smithovka pro mladé, hmm? Ne tak docela. Ze Smithe to připomene jenom otevřený přístup k tématům, na která by se scénáristé jiných filmů neodvážili ani pomyslet a navíc jde snad o první teenage komedii, která zaujme i starší publikum. Apatow, Rogen a Mottola si tu zřejmě zavzpomínali na mládí, jinak těžko vysvětlit tu jemnou retro stylizaci, pohodovou funkovou hudbu u úvodních titulků a postavy, které dají vzpomenout víc na Fast Times on Ridgemont High než na American Pie. Scénář je naprosto lahůdkový, mimo neustálého fuckování nezapomene v závěru ani pohladit po duši a nenuceně na plátno propašovat několik velkých životních pravd. Hrdiny nestaví do nějak extrémních situací (no dobře, pár se jich najde), nechává je dělat věci ve kterých se může každý více nebo méně najít a nezáleží na tom, jestli jste se na střední chovali jako looseři z tohohle filmu nebo jako největší borci na škole. Ve svém subžánru Superbad prostě nemá konkurenci. 80%

Vzácná kombinace ne úplně blbého scénáře a silně béčkového zpracování. První půlka se i díky dobrým hercům tváří jako celkem příjemné sci-fi. O to hůř se přijímá polovina druhá - ukecaná, klišovitá, bez napětí a bez nápadů (kromě těch pár vykradených odjinud). 50%