Klay

Ten parchant německej nám režijně dospívá:-) V tomhle případě je to celkem ke škodě věci, páč se u BloodRayne 2 není moc čemu smát. Po prvních pár minutách, kdy překonáte šok způsobený otřesným televizním lookem a prkenností herců se už budete jen nepříjemně nudit. Scénáristé viditelně nevěděli kudy hýbat s dějem a tak nepochopitelně protahují momenty, kdy třeba Rayne jen sedí ve vězení a prázdně tlachá. Boll si navíc přijde jako velký umělec (nebo Kevin Costner) a ustavičně vás zásobuje nekonečnými záběry na drsné desperáty se zabijáckým výrazem a párátkem v hubě. Je tu ale jeden klad, který musím v mém (tradičně těžce objektivním:-)) hodnocení zohlednit - Nastassia Malthe je prostě ke zpapání. Takhle v tom filmu vypadat všichni upíři, tak by se tam ty sedláci stavěli do zástupů na pokousání dobrovolně...no, jdu si vygooglovat pár obrázků...

Knížky jsem nečetl a to je v případě filmových Hlídek velký problém, protože se s tím u psaní scénářů tak nějak počítalo, nebo bylo scénáristovi prostě jedno jestli to pochopí i předlohy neznalí diváci. Přiznávam teda, že jsem spoustu věcí nepobral, i když je Denní hlídka srozumitelnější než její předchůdce. Bekmambetov naštěstí umí strhnout pouhou akcí a dravou vizuální stránkou a herci zase svým charismatem. Přibylo humoru, postav i dějových linií (a ne všechny dostávají uspokojivé množství prostoru) a rozhodně to není ke škodě. Třetí čtvrtina scénáristicky těžce pokulhává, dlouhatánské finále mě ale svou chaotičností, divně sestříhanou akcí a LSDčkovým vizuálem totálně dostalo. Doufám, že trojka bude ještě větší úlet, tohle je tak za 3,5*.

Čtyři dlouhá, nepříjemně ukecaná dějství, příliš jednoduchý děj a scénář, který by měl být o hodně důmyslnější, pokud chce tenhle film zaujmout něčím víc, než jen stojedna procentním nasazením hlavního hereckého páru. Friedkin si pochvalu zaslouží jen za první třetinu. Jak se postavy začínají chovat paranoidně, nějak to ztrácí na předešlé přirozenosti a hlavně na uvěřitelnosti. Tvůrci očividně zapomněli, že tohle není divadelní představení.

Hlavním tahákem je však styl animace, který z Renesance dělá film, jenž by vám neměl uniknout. Použití pouhých dvou barev, černé a bíle bez nějakých odstínů šedi vytváří úžasnou atmosféru chladného, ponurého světa blízké budoucnosti. Scénář mohl být určitě nápaditější a závěr by si zasloužil větší gradaci, přesto jsem se u téhle nezvykle zpracované detektivky výborně bavil... jen víc takových experimentů. A velkou radost mi dělá, že tenhle kousek je ryze evropský.

Od Deana Koontze jsem jakživ nic nepřečetl, připadá mi ale že tahle adaptace jeho knížky trpí spíš nedostatky typickými pro Kingovské filmové přepisy. Hlavní myšlenka je vcelku originální, je tu hodně nápadů, o kterých si řeknete, že už jste je viděly jinde. S přibývajícíma minutama to ale působí čím dál víc přeplácaně. Není to takový bordel jako třeba (zábavnější) Pavučina snů, přesto zůstává spousta spíš naznačených prvků, které film nijak zvlášť nevyužívá. Závěrečná třetina je nepříjemně šablonovitá a hnusně digitální finále ukázkově nezvládnuté především z režisérovy strany. Což je určitě škoda, protože jinak Leonard umí velmi dobře navodit tajemnou a ponurou atmosféru a v kombinaci s industriálně-metalovým soundtrackem vytváří pár momentů zavánějících cyberpunkem. Herecké obsazení, v čele s Goldblumem a záporákem Jeremyho Sista, je i na danej žánr hodně nadprůměrné. Jako celek je ten film přesto pouze průměrnej, lehce zapomenutelnej. Dvoudílné televizní zpracování by tomuhle námětu prospělo víc.

Vcelku nečekaně tohle video-pokračování přebíjí svého předchůdce ve všech směrech. Krve a vnitřností si užijete ještě víc a taky přibyla koňská dávka nadhledu, který jsem u jedničky tolik postrádal. Ani vám tak nebude vadit že postavy jednají hloupě a že celá ústřední myšlenka s reality show je zoufale nedotažená. Přemrštěné násilí dostává zcela nový rozměr, když se u něj můžete namísto typického kroucení hlavou spokojeně usmívat. A vězte, že tady nejde o víc než o tu krev, pěkné herečky (sám nechápu, že jsem si Ericy Leerhsen nikdy předtim nevšim) a o to, aby se Henry Rollins předvedl jako největší borec a natrhávač kanibalských řití (žádné skryté významy nehledejte). Pokud se chcete bát, tak jste tu zkrátka špatně.

Formálně Zoolander, obsahově Vybíjená..i když za kvalitama obou filmů to trochu zaostává. Blades of Glory si jedou podle klasické fratpackovské šablonky sportovních komedií. Nutno podotknout, že trénink je celkem nenápaditý a jako jediná část filmu místy i trochu nudný. Druhá polovina už je o dost lepší a dějovější. Závěrečnou honičku na bruslích bych zařadil k tomu nejlepšímu z Ferrellovských komedií.

...a to se mi líbilo Dead or Alive. Dvě a půl hodiny prázdného tlachání, křečovitých pokusů o humor, romantiky na úrovni brazilských telenovel a nechutně přebarvených hudebních čísel. Když navíc rejža pouští každý druhý záběr zpomaleně a v každém třetím má kamerový oblet, to by pak bylo aby se to po půl hodině nezačlo zajídat. Já se těžce nudil a nebyl jsem schopný (a neměl chuť) se nad to nějak povznést a brát to s humorem. Tady vážně není co chválit. Má to jediný přínos - po tomhle už vám asi žádný film nepřijde dost pitomý (už úvod, kde stojí chlapík s roztaženým padákem na jedoucím vlaku je totálně WTF). Nebýt pohledných hereček tak bych dal odpad, takhle je to za půl hvězdy okrouhleno nahoru s trpkým ponaučením, že v Bollywoodu točí ještě mentálnější "blockbustery" než Jihokorejci. EDIT: Po delším zvážení ten odpad přece jen dávám. Pěkné herečky jsou dost chabá kompenzace toho bahna, kterým tenhle film je. Když kouknu na hodnocení kolem sebe, tak mě napadá, co je to za novou pozérskou vlnu bollywoodskejch vlezdoprdelků...kdyby to samý natočili amíci stylem kopie 1:1, akorát vyměnit herce, tak je to tu v černejch číslech.

První půlhodinu výborná atmosféra a Romerovsky nečekané lekačky, potom to přejde v klasický survival horor, kterému v prostřední třetině citelně dochází dech. Zbytek je ovšem výborný, napěchovaný akcí, krví a stejně brutální a syrový jako 28 Týdnů Poté nebo nový Úsvit. Nemůžu se ubránit dojmu, že s lepším scénářem by Slade zvládnul ještě víc, ale narozdíl od jeho prvotiny ho tady netáhne k zemi marná snaha o rafinovanou psychologickou hru - 30 dní dlouhá noc je tak lineární, jak jen akční horor může být a obejde se i bez delších patetických výlevů a šokujících point. Prostě krvavá, vizuálně atraktivní rubačka na sněhu. Víc nečekejte.

Davis opisuje od starých HK akčňáků a musim uznat, že prvních čtyřicet minut mu to celkem jde. Akce stíhá akci, Owen a Giamatti se předhánějí v hláškování a k tomu ještě polonahá Monica...prostě pohodička. Pak už to ale začně být příliš utržené ze řetězu. Přestřelka za volného pádu je i přes laciné triky příjemným zpestřením, působícím dojmem videoklipu k právě hrající metalové písničce (napamatuju si k jaké, ale kdykoliv se začne střílet, rozezní se kytary). Okatě počítačová krev už ve filmu odkazujícím na staré akčňáky a zakládajícím si především na cool vizuálu působí jako pěsť na oko. Některé přestřelky jsou celkem fádní (skladiště a velmi slabé závěrečné zúčtování), některé výborné a úplně nejlepší mi přišla závěrečná dvacetivteřinovka. Děj se logice vyhýbá obloukem - což nevadí - když se s ním ale Davis pokouší velmi zkratkovitě pohnout až v posledních pěti minutách, tak úplně zabíjí závěrečný dojem.