ivet.ka

Dost velký potenciál, který nabízí námět, se do filmy škrábal značně obtížně a spíše se na povrch neprodral. Což je škoda, protože z toho mohla být záležitost, který by donutila k zamyšlení. Takhle se lze zamyslet jen nad tím, jestli chtěli tvůrci adaptace stvořit alegorii nebo akční jízdu. Ani jedno není dotaženo úplně do konce. Uvidíme, co další díly... Více v recenzi.

Nejkrásnější na tom je, že to vlastně vůbec není komedie. Zřejmě jsem neviděla film, který by měl tak univerzální a nadčasovou platnost jako Lásky jedné plavovlásky.

Dokument beze sporu pozoruhodný minimálně v tom, že poskytne vhled od života významné osobnosti, o které se toho ani z literatury o čs. nové vlně člověk příliš nedozví. Na druhou stranu snímek Věry Chytilové do značné míry glorifikuje tuto osobnost, která rozhodně měla i své negativní stránky. Přestože ke sklonku života stále více holdovala alkoholu a její záliba v chovu koček možná překračovala únosné meze, staví ji tento film do pozice téměř světice, která má na jisté výstřelky výsostní právo. A možná skutečně měla. Přínos a klady totiž dalece převyšují vše, co by se této pozoruhodné ženě snad dalo vytknout. Alespoň dokument Pátrání po Ester ji takto vidí. A co mi pak zbývá, když nemám jiný pramen informací...

Dívat se na film dnešní optikou není dost dobře možné. Generace, která v 60. letech začala natáčet filmy zbořila všechna schémata, která se za krátkou historii české kinematografie vybudovala. Pořád je to film, kde nechybí narace, jen je mnohem těžší ji sledovat. Tvorba Věry Chytilové je dráždivá, ale rozhodně není ujetá nebo nepochopitelná. Vidět film v době jeho vzniku je sen, který se mi bohužel nesplní. Takže těžko kloudně hodnotit. Což platí i o jiných filmech, které vznikaly právě v době největšího rozkvětu českého (vlastně československého) filmu. Hodnotit tato filmová díla nelze bez alespoň základní znalosti kontextu, ve kterém vznikaly. Přesto mají Sedmikrásky náboj i v dnešní době a mě nějakým způsobem oslovily. Odmítání jiných ale respektuji.

Někoho už přestaly bavit klasické super hero filmy, takže se mimořádné schopnosti předaly trojici pubertálních mladíků, kteří zápasí se svými životy a nyní navíc i s novými schopnostmi. Jak se bude snímek vyvíjet je celkem jasné už z traileru, který toho prozradil možná příliš mnoho, ale zase ne tak moc, aby to uškodilo. Rádoby dokumentární styl filmu hodně svědčí, a efekty jsou více než slušné. Pozadu nezůstává ani psychologie postav, která je sice víceméně očividná, nicméně filmu to ve výsledku zase tak neubírá. Celkově mi film tematicky sedl. Zajímavý pohled na nesčetněkrát zpracovanou látku. On totiž ne každý by dokázal být Supermanem. Více v recenzi.

Skutečný příběh Sama Childerse je zajímavější než film o něm. Gerard Butler je super charismatický herec, ale bohužel příliš nepřesvědčuje. O nějakém emočním náboji nemůže být vůbec řeč. Ježíše tu potkáte příliš často a Afrika je zase vyobrazena zjednodušeně. A přitom to mohl být tak krásný film. Spojit samopal a Bibli zdá se být skvělá věc. Škoda, že to ve filmu vůbec nefunguje. Více v recenzi.

Nudnou knihu nezachránila ani adaptace R. Polanského. Škoda.

Objektivně téměř dokonalý film. Vyvážené od začátku do konce. Líbí se mi to zaměření na mužskýma očima viděnou těžkost bytí. Přestože Clooney zdaleka nepatří k mým oblíbencům, bez zaujetí musím říct, že byl dokonalý. Film dělaný pro Oscary. S velkým nábojem, který mě na první pohled nezlákal. Možná příště. Závěrečná scéna postupného chumlání se do deky a sblížení je tak strašně kýčovitá a jednoduchá, až je nádherná. Filmu není moc co vytknout. Funguje zde všechno tak, jak má. Více v recenzi.

Hodně velké zklamání, zvlášť když je s tímto brakem spojeno jméno Timura Bekmabetova. Dlouho jsem se těšila na jeho zpracování smash-up novely Abraham Lincoln: Vampire Hunter, ale po Černé hodině se začínám spíše obávat. Příběh Černé hodiny je o ničem. Postavy jsou prázdné. Mimozemšťané neviditelní. Všechno špatně. Už nikdy více. Přečtěte si celou recenzi.

Film-hnus. Asi tak.