GMVajgl

Svobodný a ujetý pořad. Rozpočet asi neměli nijak velký a proto některé věci jsou povedené, zatímco některé věci jsou vyloženě vata, co zabíjí čas. Na to psaní byli většinou jen Suchánek a Genzer. Možná kdyby měli více scénáristů jako zavedené zahraniční zábavní pořady, tak by kvalita byla vyšší. Na druhou stranu - stejně to nejlepší byly nepovedené záběry na konci, které žádné scénáře nevyžadovaly. V roce 2024 můžem jen tiše závidět, že tu mohl vzniknout takový politicky nekorektní podnik.

Když jsem byl hodně malý, tak se ve školce hrála hra "o poslední židli" (anglicky game of musical chairs). Dlouho mě nenapadlo, jak symbolická / určující / vystihující je tahle hra pro celou dnešní společnost. Tenhle dokument to výstižně, stručně a polopaticky vysvětluje. A proč je možná lepší být outsider a tuhle hru nehrát.

Infantilní hedonistická propaganda

Řekl bych jedna z nejhezčích, avšak i možná nejnaivnějších pohádek - ve které moudrý mladý král zbaven svých symbolů statutu vpochoduje do komnat princezny, kterou "odpyšní" pomocí svých nadpozemských zahradnických schopností. Je to prostě až příliš snadné - prchající pár má proti sobě jen bezzubý odpor. A v tom je naivní a lživá - že se lze spolehnout na "ty dobré" autority, které změní systém v prospěch všech - a že se tyraničtí nevolení byrokraté jen tak bez odporu nechají zavřít. Je to půvabná budovatelská pohádka - stejně jako byl půvabný tehdejší režim, který v té době ničil a inscenoval soudní procesy.

Naprosto geniální, hravý až hyperaktivní film jako ušitý pro Belmonda. Forma i obsah příběhu je kreativní jak blázen, takže do samého konce člověk neví, jak to dopadne - A TAK TO MÁ BÝT. Velmi chytré a přesné je spojení dvou vrstev: protagonisty a jeho virtuálního protagonisty, kde vyvedení z rovnováhy v jedné rovině má za následek opačné vychýlení v té druhé - takže je to v podstatě báječná studie a oslava mužské duše. Příběh mužům rozumí - viz jak protagonista ryje držkou v zemi, tvrdě pracuje a přitom si uchovává hrdost a bohatý vnitřní svět - viz jaká je radost, když si ho všimne krásná žena. Film ovšem také mužům podstrojuje - viz spoře oděná Jacqueline Bissetová běžící po pláži. Chvilku citlivé a chvilku výbušné a k popukání, jako horská dráha. Taky je to skvělá parodie na bondovky - mnohem dřív než byl nějaký Austin Powers. Perfektní soundtrack.

Když mi bylo těch 16-17 let a poprvé viděl tenhle seriál, tak mi jeho pozadí: korporátní nelogičnost, zvrhlost a neefektivita, kde schopní zůstávají dole a ti neschopní (narcisové, manipulátoři a menšiny / ženy) stoupají vzhůru, přišlo jako roztomilá za vlasy přitažená karikatura. Dnes to vidím úplně jinak: jako smutné a frustrující varování. Vím, že to není tak přitažené za vlasy, protože jsem to sám viděl a zažil. Proto se už tak dobře nedokážu ztotožnit ani s těmi eskapádami, které tvůrci rozehrávají v popředí za zvuků předehraného smíchu.

Podobně jako Čtvrtá hvězda (seriál) (2014) to má lehce depresivní příběh, je to snad ještě nízkorozpočtovější / low-effort seriál, ale funguje to dobře, je to vtipný a hlavně mezi herci je ohromná chemie.

Tenhle film má naprosto trapný vykonstruovaný příběh, 99% je pouze vata úrovně nejubožejšího braku. To i kdejaká jihoamerická telenovela má lepší příběh. Nechápu tak vysoké hodnocení, obrovská bublina jako blázen. Jako kdyby byli skoro všichni v transu - pro mě je to jasné selhání čsfd - nikdy nevěř zdejšímu hodnocení.

Kdysi ještě v době VHS kazet jsem narazil na soft-core porno, které se nahrálo za nějakým jiným filmem, když se nahrávání nezastavilo. Bylo mi tehdy něco-náct a to soft porno na mě udělalo silný dojem. Tenhle film mi ho silně připomněl, i když si myslím, že příběh toho soft porna byl o něco lepší. Skončil jsem, když zpod sukně vylezl Roden.

Pozoruhodná ukázka, jak lze se zacházet se svárlivou ženou a při tom mistrně balancovat mezi láskou a válkou. Je to dobré vidět, protože v každé ženě je přinejmenším zárodek takové "zlé ženy". Nicméně v tomhle stádiu sexuální revoluce, ve kterém jsme v roce 2023 se lze inspirovat jen velmi abstraktně až homeopaticky. Stoupencům radikálního feminismu bude tenhle film trnem v oku, avšak řekl bych neoprávněně, protože ačkoli tu jsou náznaky "donucení", tak Kateřina do všeho jde víceméně dobrovolně. Ve výsledku je to mnohem poutavější a uvěřitelnější lovestory než PC BS jako třeba Four Weddings and a Funeral (1994) .