Petrus1

Tak napřed mě to nudilo, navíc mi dost vadilo, že Benoit furt jenom žvaní a většinou o ničem nebo vykládá nějaký básničky. Postupem času sem se do toho ale nějak dostala - nevypnula to, ani u toho neusnula a ke konci už sem si to i začala užívat. Když sem zjistila, že to má být komedie, říkala sem si, že to snad ne, ale nakonec sem se i několikrát zasmála - černej humor mi není cizí :-) Mrtvol je tam docela dost - ještěže se furt dají kam schovávat (zatím) a brutalitě se meze nekladou - muži, ženy, děti, důchodci...je to fuk, hlavně, aby z toho něco káplo. Není to přece žádnej blázen, aby vraždil jen tak - pro nic za nic. Násilnosti mi nevadí, ale chápu, že by na to někdo nemusel mít žaludek...taková scéna s vánočním znásilnění je docela mňamka. A hlavně kvůli této scéně se stal Jedním ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete. "Poté, co se snímek dočkal uvedení v USA a Velké Británii (1994), začal být spojován s tzv. "novým násilím" v kinematografii. Tedy s díly, která násilné a krvavé scény povyšují na estetickou úroveň, bez ohledu na morálku, zato s vydatnou porcí ironie...Dnes se mnohé z estetiky Belvauxe, Bonzela a Poelvoordeho stalo potravou pro mainstream. Ale fyzický dopad některých násilných scén a náhlost, s níž se elegán Ben promění ve vraždící monstrum, zůstávají nepřekonané." Zato narozeninová večeře mě pěkně rozesmála. No a takovej naprosto běžnej život zachycují dokumentaristé - nejprve jen pozorují, pak sem tam někoho přidrží nebo odtáhnout a nakonec se aktivně do vraždění zapojí...některý to bude stát život - ještěže zvukařů je dost - jo a s kým Marie-Paule čeká teda to dítě? :-) I když je Ben docela drsňák, kterej nemá rád pošťáky, box mu zrovna moc nejde. Ještěže má v nemocnici takovýho bezvadnýho spolupacienta. A já aspoň vím, jak zatížit ve vodě mrtvolu, aby nevyplavala...třeba se mi to bude někdy hodit...a paxi dám Malýho Gregoryho - to já ráda! :-) Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete "Podle tvůrců vyrostl nápad na film z belgického televizního seriálu bulvární novinařiny, který nafoukl nicotné příběhy a dobýval se do soukromí lidí. Tento základní koncept dopomohl filmu k úspěchu a zaručil mu status oblíbeného kultovního díla a jde pravděpodobně o nejkontroverznější film v dějinách belgické kinematografie." Poznámky: 1. Snímek se dokončoval více než rok, a to za vydatné podpory přátel a rodinných příslušníků filmařského štábu. 2. Film je natočený na zrnitý černobílý materiál, pracuje s ruční kamerou a s přímo natáčeným zvukem (v těchto pasážích není žádná hudba), takže připomíná dokumentární snímky cinéma vérité.

Tak já eko-horory fakt ráda nemám. Vždycky si rvu svou střapatou kštici, jak někdo může takový kraviny vůbec točit. Když sem se s tímhle svěřila jednomu hororovému nadšenci, rozhodl se mě přesvědčit, že ne všechny takový kousky musí být vyloženě odpadovou záležitostí a doporučil mi toto. Ani jsem si nečetla o co tam půjde (na co taky, když u eko-hororů je to jasný), koukla jen na rok vzniku (což mi dodalo trochu optimismu, že by mohlo jít o solidní béčko) a se slepou důvěrou v doporučení si to stáhla...a večer pustila. Nejprve mě mile zarazilo zjištění, že to napsal David Seltzer (autor výborného The Omen) a řekla sem si, že tohle určitě zvládnu. Když nad tím tak přemýšlím, určitě by nebylo marný vyrazit někam do tak krásné přírody - na samotu do lesů, kde jsou krásná a milá zvířátka a ještě milejší původní obyvatelé a kde se dají ulovit ryby nevídaných rozměrů. Všechno bylo v pohodě, přežila sem i agresivního mývala, obřího pulce, dokonce i jakousi podivnost, jenž bylo zřejmě nějakým mládětem, s kterým bych se teda nikam netahala a možná ho ze soucitu bodla do němé tváře, lítající obydlený spacák...ale ten zmutovanej medvěd už na mě byl trochu moc. Že by za tím vším mohla stát papírna udělalo zřejmě radost všem ekologům, kteří si utírají prdel lopuchem...Tak dobře, Bloody13, nakonec uznávám, že ne všechny eko-záležitosti jsou odpad - tohle je v rámci subžánru určitě nadprůměr...ale jinak to už znovu vidět nemusím :-)

Nějak sem si nepřečetla o co má jít a spíš sem čekala nějakýho šmíráka, kterej pozoruje ženský a u toho si mastí kládu a jeho potřeba se bude postupně zvětšovat a začne vraždit. Ale tady tomu chlapíkovi jde o něco jinýho. Vlastně v tom žádný sexuální vzrůšo nehledá. Jen chce prostě dobře točit na svou milovanou kameru, zachytit nejlepší vyjádření strachu ze smrti. No, ale po tom snad touží každej kameraman…i když je fakt, že Mark to vyžene trochu do extrému. Je to prostě výborný dokumentarista. V závěrečné scéně už nikdo nemůže pochybovat o tom, že pro to dokáže udělat cokoli a že nakonec svůj dokonalý záběr získá. Ano, ta závěrečná scéna je opravdu pěkná. Konečně se všichni kameramani i diváci dozví, jakou technikou se strach ze smrti dá opravdu vytvořit a zároveň zachytit. Ale jinak mi to nic moc neříkalo. Radši bych asi toho klacek leštícího psychouše. Všechny hlavní postavy se chovají tak nelogicky a nereálně, že to prostě bije do očí...a ještě k tomu mě to ani moc nebavilo. Každopádně patří mezi Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete. "Michaelu Powellovi se podařil husarský kousek: vsadil diváka mezi vraha a jeho oběti. Jakmile se na plátně otevře oko, zabírané v detailu, a začne na nás strnule zírat, ocitáme se v pasti protikladů: děsíme se toho, co vidíme, ale zároveň námi cloumá touha dívat se dál. Voyeur říká syrovou pravdu: sledovat násilné scény probouzí hnus i slast. Domácí natáčení hlavního hrdiny totiž není ničím jiným než prodlouženou rukou filmaře Powella - a divákovi, nevyhnutelně zapletenému do Markova voyeurismu, se dostává strašlivé iluze: sám se stává režisérem i vrahem." Taktéž Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. "Powell předstírá tento zvrácený příběh s veškerou řemeslnou dokonalostí a umem, jež prokázal ve svých jiných, nevinnějších filmech. Barvy jsou většinou výrazné, takže si chvílemi přejete, aby vůbec nebyly. Dokonce ve srovnání s černobílým krvákem Alfreda Hitchcocka Psycho (rovněž 1960) s podobným zaměřením vychází sugestivní Zvědavec jako bezprostřednější a určitě mnohem strašidelnější. Jsme vrženi hluboko do nepřístupných zákoutí šílencova mozku a Powell nás nenechá najít snadno cestu zpět." Poznámka: Martin Scorsese prý zaplatil pět tisíc dolarů za pořízení nové kopie a následné uvedení Powellova filmu na newyorském filmovém festivalu v roce 1979, aby ho zbavil nálepky obskurnosti.

Myslím, že Mumie je tak trochu zapomenutým klasickým (řekněme) hororem, což je docela škoda. Tahle Mumie se na rozdíl od té s Fraserem (která hororem není) obejde bez triků, akčních scén a vtipkování a funguje to celkem obstojně. Nějaké mouchy a hluchá místa to sice má, ale moc jich není. Jen mi bylo tak trochu líto Borise - z jednoho monstra do druhýho... Vůbec mu ty hodiny líčení nezávidím. Ale je fakt, že se to vyplatilo, protože líčení je (jako obvykle) dokonalé. Já si totiž myslím, že bez Karloffa a jeho uhrančivého pohledu by to nebylo ono. Ale i přes to, že je jako Imhotep úžasnej...se musím zbaběle přiznat, že se mi víc v této roli líbí Vosloo - neříkám herecky, ale fyzicky - je to totiž hezkej chlap, z kterýho vyzařuje charisma jako prase...no, jo...sem jen povrchní ženská...co už :-) A tohle je zas klasika s pohodovou stopáží, která zůstane pěknou podívanou pořád - na rozdíl od verze z roku 1999, jejíž triky budou jen stárnout a stárnout..

Těžko hodnotit snímek, který je tak starý. Každopádně Monstrum povstalo z ohně - a chtělo by se říct i z popela jako bájný Fénix - a v podobě Gene Simmonse se producíruje po světě, aby nakonec skončil v říši za zrcadlem jako Alenka. Jako první zpracování Frankensteina za vidění stojí. Jendou. Ono totiž i těch 12 minut je dost :-)

Budou tomu již čtyři roky, co jsem viděla Rituál s Cagem. A na to, jak blbou mám paměť, si tuhle stupiditu vybavuji docela dobře. Bohužel. V komentu sem tam psala, že doufám, že původní film bude mnohem lepší a že na něj snad někde narazím. Jednoduchá odpověď: sehnala sem a lepší byl. Naštěstí. I když ho za horor považuje jen málokdo (ani já ne), stal se přesto Jedním ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete. Sice sem věděla, že tady půjde o pohanskou kulturu, v čemž mě utvrdilo i to, že oplzlí chlapi zpívají ještě oplzlejší songy o dceři hospodského, ale že to půjde až tak daleko...no fuj, tohle není nějaký poklidný ostrov, tohle je Sodoma Gomora! Všude samá píseň se sexuálním nádechem, veřejné soulože, dívky se ve škole učí o májce jako o falickém symbolu...Jsem pohoršena! :-D Ještěže se na takový ostrov nikdy nedostanu - kdo ví, co by tam se mnou dělali...musela bych třeba provozovat různé sexuální obřadní praktiky na takových místech jako je hřbitov a třeba by to byl i grupáč...tak moment...kde že ten ostrov je? ;-) ♫ "Gently, gently, gently Johnny..." ♫ Víc než za cokoli jiného, tenhle film považuji spíš za hippie muzikál, ve kterém mě utvrzuje i to, jaxe všichni podivně happy chovali při závěrečném rituálu...a ty se chlapče modli jak chceš! "Přestože zřetelně cítíme ve vzduchu cosi tajemného, většina scén se odehraje za denního světla a mimo strašidelné interiéry. Co víc: film neprovází hrůzu nahánějící partitury, ale evokativní soundtrack, který zahrnuje překvapivě vysoké množství pozitivně laděných lidových písní. Proutěný muž opravdu jako horor ani nevypadá, ani nezní. Ale přesto z něj jde strach a finále připomíná nejhorší noční můru. Zásluhu na tom má zejména scenárista Shaffer, který vystavěl bravurní příběh, bohatý na nejjemnější detaily...V kinematografii nemá své zřetelné předchůdce, ale ani následovníky. Jde o hororový snímek na téma osobního postoje k víře. Mystérium, jež pozvolna odkrývá, vrcholí v jednom z nejdůmyslnějších spletených finále, která kdy byla natočena." Také Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. "Jde o vysoce originální kombinaci hororu, detektivky, pohanské etnografie a folklorního muzikálu představující nadějný debut bohužel nepříliš plodného režiséra Robina Hardyho. Předvádí odvážnou směs sexuality a zla, vede k šokujícímu závěru, který je dodnes působivý, i když dnešní diváci sledující film poprvé už většinou rozpoznají, kam mohou vyústit události odehrávající se na slavnosti..." Poznámky: 1. Snímek má pohnutou historii: negativy byly omylem zničeny, a přestože kritika film ocenila, k publiku se skoro nedostal. 2. I když byl film pro původní uvedení do kin výrazně sestříhán, do nynější běžně dostupné verze se vrátila většina (ne-li všechny) vystříhaných scén.

Když sem to viděla před lety, myslím, že tak v půlce sem to vzdala a šla radši spát. Jenže to sem ještě netušila, že je to Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete. Takže sem zatla zuby a podívala sem se na to znova, tentokrát na celé. S ohledem na první dojem jsem do toho šla s mírnou skepsí a nic od toho nečekala. Hlavně sem si říkala, ať je to rychle za mnou :-) A nakonec byla docela mile překvapena, že to není žádnej propadák a že se na to dá dívat docela v pohodičce. Na mě to bylo až trochu moc umělecky zpracované (čemuž já většinou nerozumím), ale obsahově mi to docela vyhovovalo. I když David Bowie není zrovna můj typ - navíc vypadá spíš jak ženská resp. homosexuál, je na něm něco zvláštního, co mě přitahovalo. Zřejmě se tomu říká charisma. A asi bych se klidně od něj nechala vypít - vzhledem k mé tělesné konstrukci, ve mě musí být krve jak ve dvou blondýnách dohromady a navíc mám větší prsa, což by mu mohlo na chvíli prodloužit stárnutí. Bohužel sem si mladýho Bowieho moc neužila, protože on byl starší a starší a ještě starší, až byl nejstarší na celém světě. A tak musel chtě nechtě na odpočinek. A "stará" upírka Catherine se musí pohlédnou po nějaké mladé partnerce - a do cesty ji vstoupí přitažlivá Susan bez podprsenky. Jelikož to sou obě kočky a bezpochyby jim to klape v posteli, musí se chudák David otáčet v rakvi, že u toho nemohl být...ale já to viděla a byla to moooc pěkná erotická scéna ;-) Radost mi udělal i štěk pro Dafoea. Co mi radost neudělalo bylo připomenutí toho, že nikdo není věčně mladej..."Film, natočený podle novátorského románu Whitleyho Streibera, patří k širšímu proudu hororové fikce 70.let, která upírské téma zpracovávala v relativně přijatelném duchu: titulní hrdinové byli líčeni jako politováníhodné ztracené duše (ostatně v Hladu není k pojmenování těchto éterických bytostí vulgárního výrazu "upír" nikdy použito) a milostná scéna mezi Deneuveovou a Sarandonovou učinila z těchto hereček ikony homosexuální komunity... Film se pevně drží své ústřední ideje: upíři nemohou zemřít nebo být zničeni, nesmrtelnost se stává jejich věčným prokletím. Neúprosně vážný tón snímku tuto temnou vizi dokresluje; být upírem není žádná legrace."

Koupili sme si domů společenskou hru a já doufala, že znalost českých filmů bude brnkačka a že na většinu otázek budu znát odpověď a když ne, budu určitě znát film, kterého se otázka bude týkat. No a když přišla otázka z filmu Pasťák, jaké bylo mé překvapení, když sem zjistila, že ten film vůbec neznám, ani sem nikdy o něm neslyšela...a tak to bylo potřeba napravit...Nevím, proč trvalo tak dlouho, než se film ukázal veřejnosti - nepřipadlo mi na tom nic protistátního ani tak drsnýho, ale kdo ví, co tehdejší komisi všechno vadilo. Tipla bych to na nedobře vypadají obraz režimu v oblasti nápravy mládeže, ale kdo ví...Mě připadlo dost divné, že Krampol se Sloupem jsou starší než jejich nový vychovatel. Ale je fakt, že někteří ti malí zmetci vypadali jako kdyby si odkroutili pár let nejen v pasťáku. Jejich vzezření ovšem moc nepodpořily jejich kérky, který (co si budeme my, co částečně vypadáme jako tapeta, nalhávat) vypadaly dost komicky. Taky se ukázalo, že Jindra Hojer není takovej klaďas, za jakýho ho všichni považujeme a naproti tomu Mažňák přesně taková svině, za kterou ji bereme :-) Pokusy o útěk jsou časté, někdy se to na pár hodin povede, jindy je to několikaminutová záležitost: "Noo, to ses dostal daleko. - Dyť je to vůl." I když je to docela syrový snímek, respektive drama, nepostrádá lehce ironické prvky "Mám kousek vodsud ségru, moch by se za ní podívat. - Jděte si kam chcete." Něco zase působí vzhledem k závěru poněkud naléhavě a bezvýchodně: "Já vodsuď taky uteču, fakt uteču..."

Hodně věcí jsem už napsala k prvnímu dílu a nebýt toto, že je to Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete, určitě se k němu nikdy v životě nedostanu resp. se tomu vyhnu úplně. Kung-fu filmy nepatřily nikdy k mým oblíbeným, stejně tak jako Jackie Chan. Prostě mi to připadne hrozně stupidní - nemůžu si pomoct. Tohle se snad může vyhovovat jen skalním fandům Chana anebo se to někomu líbí z nostalgie. Jenže já tohle neměla ráda ani jako dítě. Tak ještě filmy o karate nebo Spencera a Hilla - myslím ale, že dnes by mi to připadlo hloupé naprosto stejně, ale asi bych právě kvůli vzpomínkám hodnotila výš. Jenže k tomuhle sem vztah nikdy neměla a hodně to už zestárlo, takže hodnotit vysoko prostě nemůžu. Na druhé straně to ale bylo lepší než jednička, takže to zohledním. Klidně by se to mohlo jmenovat Tygr a Drak a Chan by si taky mohl říkat Opice, podle toho, jak všude skáče, ale asi by to nepůsobilo tak drsně a důstojně :-) Drak se stává velitelem nějakýho okrsku. A jelikož je to spravedlivej polda a ne žádnej úplatnej, chce nastolit pořádek. A tak bojuje nejen s Tygrem a jeho lidmi, ale i s revolucionáři, dále pak s inspektorem, kterýmu nechtěně přebral okrsek a ten se ho za to chce zbavit a nakonec ještě proti pirátům, který přemohl v prvním díle...no, má toho zase chudák moc. Ale on to nakonec všechno zvládne. A i když revolucionáře podporuje koupí kytek, stejně se k nim nepřidá - je to přece polda charakter! A ještě mě překvapilo, kolik lidí se dá schovat v jednom baráku bez toho, aby se navzájem našli. Ale to je tak všechno...bez toho sem klidně mohla umřít stejně tak jako žít dál... A já se ptám, proč se tohle dostalo mezi tisícovku nejlepších filmů? Odpověď: "Řekněme si to na rovinu, na film s Jackiem Chanem se člověk nedívá kvůli zápletce. Zápletka je pouze rámcem, pouhou záminkou k tomu, aby nám Chan mohl předvést jednu ohromující scénu za druhou...Sledovat ho, jak uhýbá, skáče, točí se a improvizuje svůj únik před krutým bitím znamená zažívat radost a rozjaření nad pečlivě přesným komickým načasováním jako ze starodávné grotesky...Proč ale pokračování místo původního filmu? Projekt A, část 2 naplňuje okřídlené rčení, že je "stejný, jenom větší", a právě zde můžeme Chana vidět na vrcholu jeho tvůrčích sil jako filmaře, choreografa a znalce bojových umění, v době, kdy byl ještě mladý, rychlý a hbitý, než ho věk a všechny ty zlámané kosti nevyhnutelně zpomalily." To mi sice jako dostatečný důvod nepřipadne, ale hlavně, že už to mám za sebou a už o tom nechci nikdy slyšet...

Jak tady pozoruju to hodnocení, tak jestli tenhle komentář vůbec někdo někdy bude číst a hlavně uvidí mé hodnocení, asi mě zřejmě ukamenuje, protože při mým štěstí to bude fanda pana Chana. Já vím, někdo by mohl říct - když se ti nelíbí tenhle styl, tak na to nečum! Jasan, jasan...tak na rovinu. Dívala sem se na to jen z jakési povinnosti, protože měla být v tv dvojka, která je filmem, kterej bych měla vidět než umřu...a tak sem chtěla vidět i jedničku, abych věděla co se stalo před tím a náznak toho, proč se druhej díl dostal mezi nejlepší filmy...a taky, abych tu dvojku nemusela stahovat (stačí že sem musela toto). Chan mě nikdy nebral a vlastně ani tyhle hop-hop bum-prásk lítající akce. Jackie napsal scénář, režíruje to a ještě v tom hraje - musel vydat hodně fyzické námahy a ještě stihne dělat ksichty - docela dost práce na takového diblíka. A aby to létající Drak zvládnul, taxi na pomoc přizval lehce obtloustlého Létajícího Čestmíra Sammo Hunga - a společně si to letí rozdat s piráty - bohužel ne ve smyslu homoporna (což by mě bavilo víc), ale zase se kluci budou jen prát. Je fakt, že bicyklohoničku sem už dlouho neviděla (jestli vůbec), stejně tak lámání v kole. Ovšem na to, že je to komedie, sem se ani jednou nezasmála a navíc příběh je taky o ničem....soráč, ale tohle jde absolutně mimo mě. Teď ještě přežít dvojku...