Petrus1

Je to vlastně takovej návod, jak vykrást banku, která je dobře zabezpečená - aniž byste použili maskování a zbraně, kterýma byste pracovníkům vyhrožovali anebo se jimi museli prostřílet ven. Chce to prostě jen dobrej nápad, trochu přípravy, vychytanej plán, přesvědčovací schopnosti a hlavně nevypadat jako zloděj. A nejen, že si dáte s ředitelem panáka, bankovní úředníčci vám dokonce přeparkují auto a donesou vám z něj zavazadla...prostě služby jaxe patří! Ovšem dovoluji si tvrdit, že dnes by to nikomu neprošlo. :-) A jelikož je to vánoční loupež a jak všichni víme, Vánoce jsou svátky míru, klidu a lásky, i srdce pedantského ředitele nakonec jihne... aspoň k něčemu ta vykrádačka byla. Což z téhle kriminálky sice dělá naprosto pohodovej film, ovšem na vyšší hodnocení tomu chybělo větší napětí a nějakej vymakanější závěr... Peter Cushing sice tradičně v Hammeru, ovšem netradičně v nehororovém žánru...

To je ale malej zmetek! Hodně dlouho sem tenhle film sháněla, až sem nakonec čistě náhodou narazila na jednom nejmenovaném uploadovacím serveru na jednoho nejmenovaného uživatele, který na moje přání tenhle film nahrál. Takže mu patří ode mne velký dík! :-) I když je tento film Jedním ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete, za horor bych ho rozhodně nepovažovala. Takže sem s tím ani do toho nešla. Filmy o malých vraždících parchantech mám docela ráda a že Rhoda je zmetek pořádnej, o tom není pochyb. Rozmazlenej malej fracek, kterýmu ke štěstí chybí nejen medaile za soutěž v krasopisu, ale i spousta dalších věcí, který prostě musí mít i za tu nejvyšší cenu. Žádný velký věci ale nehledejme, je to přece jen dítě. Ale co v tomhle thrilleru hledat musíme, je otázka, na kterou neznáme odpověď ani dnes. A vzhledem k tomu, že mě kriminologie enormně zajímá, mě tohle bavilo víc, než by si to možná ten film zasloužil. Nikdo dosud totiž nepotvrdil, ale ani nevyvrátil, existenci geneticky zakódovaného sklonu ke kriminálnímu chování - zde už v názvu označeného jako The Bad Seed. V tomto případě zastánci přítomnosti kriminálního genu budou jásat, protože jeho existence v tomto případě předurčila Rhodě být zločincem....nikoliv jen pro něj vytvořila potenciál...Jsem já to ale nějaká chytrá. :-D Chtěla jsem tím jen říct, že víc než horor sem tohle spíš brala jako psychologicko-kriminologický materiál...protože kdybych to měla brát jen jako děsivou podívanou, byla bych hodně zklamaná...tady se totiž hodně mluví a hodně přehrává - což je všeobecně spíš na škodu, ale mě to kupodivu nevadilo. Ovšem ten konec...tak to sem opravdu nečekala - takže bych vlastně měla bych spokojena. :-) A snad neprozradím všechno (jak mě nabádali na konci filmu sami tvůrci), když řeknu, že na malým růžovým elektrickým křesle se ta blonďatá copatá potvora opravdu neusmažila...no, i když... :-) "Předlohou pro tento film byla stejnojmenná divadelní broadwayská inscenace Maxwella Andersona a režisér Mervyn LeRoy z ní převzal do filmu většinu herců. Některým tím zajistil nominaci na Oscara; mezi nimi desetileté Patty McCormackové v roli titulního monstra Rhody Penmarkové. Té sluší zejména extrémní polohy: bezmezná oddanost matce, výbuchy vražedného hněvu, cynické a bezcitné veselí - to vše s maximální hbitostí, která musela zejména na divadle nahánět pořádnou hrůzu. Filmové verzi pomáhají detailní záběry dívčiny tváře, v níž se zračí potměšilost i děsivá netečnost."

Kdo v dnešní době nemá internet, jako by nebyl. Tím pádem jsem jen tak napůl, protože nepoužívám net v mobilu - nepotřebuju být on-line vždy, všude a za každou cenu a rozhodně se nepotřebuju svěřovat s tím, co jsem právě jedla či pila a kde a s kým a kolikrát sem se z toho poblila a posrala - kde a s kým... Znám ale lidi, kteří to dělají a bez mobilu nejdou ani na ten záchod. A když jdou někam na pivo, tak čumí do obrazovky nějakých i-přístrojů a zřejmě si píšou své dojmy o právě vypitém lahodném moku s člověkem, kterej sedí vedle něho. A znám lidi, kteří internet mají a vůbec je nezajímá (třeba mýho muže) a znám i lidi, kteří internet nemají a kupodivu žijí. Vypadají ovšem, jakoby přišli z jinýho století. A jelikož se nemá nic přehánět, volím zlatou střední cestu - používám bankovnictví, fb (občas), navštívila sem chat room a dokonce mám zkušenosti i s webkovými honiči....ovšem tak nějak opačně než v tomhle filmu - stačilo jim, že se na ně někdo dívá, někteří o to dokonce žadonili...kdyby tušili, že jsou za to někteří úchylové ochotni i zaplatit, možná by opustili své ubohé práce a vydělávali si tím, co je baví nejvíc. Že bych si taky k mateřské přivydělala něco na nové kérky? :-D To by o mě ovšem někdo musel stát...a navíc já na to fakt nemám koule! :-) Ale to sem nepatří...Nesnáším šikanu a kyberšikanu, při které kde jakej chudák může anonymně trýznit ostatní, obzvlášť! Jsem ráda, že tohle nemusím řešit a doufám, že nikdy nebudu muset, protože bych ty spratky asi musela zabít...

Tyhle filmy já ráda. Gangsterky z období prohibice, to je moje a James Cagney se pro tyto role prostě narodil - perfektně mu sedí. Jen škoda, že tady nebyl ještě víc drsnej a že se gangsterem stal vlastně z nouze o práci, kterou nemohl najít po návratu z války...a že to prostě nebylo dítě ulice, kterýmu by tato dráha byla souzena už od narození. Zato Bogart je pěkná svině, která kvůli prachům vyjebe s každým... A i když se tvůrcům povedlo do hodiny a tři čtvrtě shrnout základní historická fakta o konci války, prohibici, hospodářské krizi, konci prohibice...na mě tam i přesto té omáčky kolem bylo nějak moc. A i když je Priscilla kočka, to její kdákání bych zkrátila a hopsání tanečnic vynechala úplně anebo to radši vyměnila za přestřelky, vydírání, zabíjení a podobný pěkný akce, který do gangsterek patří...ale jinak spokojenost.

Já sem se zařekla, že se na žádný pokračování Čelistí dívat nebudu, protože nemám ráda eko-horory a navíc pokračování vždycky stojí za prd...no a stejně sem to nevydržela a koukla na to. Byla sem příjemně překvapena, že nejen že to není otřesný, ale ono je to dokonce koukatelný! Je fakt, že atmosféra je ta tam a že se jen někdo snaží přiživit na Spielbergově skvělé práci a že nebýt to pokračování slavného filmu, nebyl by o to zájem žádný...každopádně to beru tak, že okolí Amity prostě přitahuje žraloky. A vůbec bych se nedivila, kdyby to byl potomek toho prvního žraloka a připlul se pomstít nejen místním, ale hlavně Brodymu, kterýmu opět nikdo nevěří, a jeho rodině - zdá se mi, že po tom malým klukovi, kterej si vydíráním vydupal jet se starším bráchou na výlet, šel jak pes po kosti :-) S mládeží v Amity mlátí puberta jak vzteklá a taxe předhání, kdo jakou holku uloví k plavbě na svou loď. A protože je na ostrově novej přírůstek, mladej Mike neposlechne svoje starostlivé rodiče a vyrazí s partou výrostků na piknik k majáku. Jenže se nakonec rozhodnou u majáku nezakotvit a plachtit dál. Jenže to neměli dělat, protože v místních vodách se pohybuje nebezpečný zabiják. A tenhle žralok rozhodně není žádný béčko a útočí nejen na děti, ale hlavně na jejich záchranáře - a poradí si dokonce i s vrtulníkem! Ještěže tu máme odvážného Brodyho a ten ví, jak s tím hajzlem kousavým zatočit...

Boris už má svá nejlepší hororová léta za sebou a tady se sotva drží na nohou. Ovšem sílu má pořád zřejmě jak bejk, protože otvírání těžké kovové brány je pro něj brnkačka, kdežto mladému Nicholsonovi to dá značné úsilí. Ovšem bez těch dvou by to nebylo ani průměrné. Samotnej příběh - o záhadné ženě s knírkem, která se objevuje a mizí a která očaruje mladého ztraceného důstojníka tak, že se za ní vydává na hrad, aby ji našel a zjistil, kdo to vlastně je - i scény na hradě, hřbitově, skále, jsou v pohodě snesitelné...za to rozuzlené příběhu a závěr je hodně divoký a podivný. Co ovšem nechápu vůbec, proč tam dotáčeli tu první a poslední scénu - je to úplně zbytečný, nesmyslný a akorát to pokazí dojem ze zbytku - nějakej létající duch, pentagram na kůži a vzývání ďábla se sem vůbec nehodí... V tom samém roce vznikly dva filmy se stejným názvem - a já už teď můžu říct, že druhé Strašení je mnohem lepší. :-)

Abych řekla pravdu, prozívala sem se tímhle upírským, lehce erotickým hororem až dokonce a v posledních 15 minutách už sem měla co dělat, abych udržela víčka otevřená. Ze začátku mi to podle hudby a výrazných barev trochu připadlo jako nějaké giallo od Argenta, ale tenhle mráček se brzo rozplynul. Bohužel. Je fakt, že po vizuální stránce je to hodně povedený, holky jsou nejen krásný, ale i hambatý a erotická atmosféra - především ta lesbická - možná nenechá jeden klacek v klidu, ale to je asi tak všechno. Jinak je to hlavně hodně utahaný, řekla bych že někdy až nudný. Navíc, když sem zjistila, že ta krásná paní, co vypadá jako kdyby vypadla ze starých filmů, je hraběnka Bathory, která (jestli sem to dobře pochopila) díky tomu, že se koupala v krvi a pravděpodobně ji i pila, se stala upírkou a přežila několik století, lehce sem vyvrátila oči a povzdychla si - svérázné zpracování příběhu Čachtické paní. Ale možná ještě jednou věcí sem byla ovlivněna. Není to totiž tak dávno, co jsem viděla Hlad, kterej je tomuto hodně podobnej, ale pro mě určitě snesitelnější. Ovšem oba dva oplývají nějakým uměleckým zpracováním, které je jistě znalci vychvalováno do nebe, ovšem já tomu nerozumím, takže nic pro mě. Napřed sem chtěla dát jen za dva, ale vzhledem k tomu, že sem Hladu dala tři a tohle je starší, zavřu obě dvě oči a své hodnocení zvednu (kdybych to viděla dřív, možná bych je ani zavírat nemusela), ale výš určitě jít nemůžu a to ani kvůli tomuto: "Dcery temnoty jsou nejvytříbenějším lesbickým upířím snímkem, který kdy byl natočen; jde o skrytý poklad, bez nadsázky kultovní fenomém, který objevují stále nové generace cinefilů. Uvolněné klima raných 70. let umožnilo vznik řady evropských hororů, které spojovaly tradici klasických upířích snímků se sugestivními příběhy a explicitně zobrazovanou sexualitou. Tyto filmy se často inspirovaly povídkou Sheridana Le Fanu Carmilla, byly delirantně-surreálného rázu a nabízely výsostně "dívčí" akce... Ačkoli je film hodně šokující a nešetří nahotou, pravděpodobně je méně drastický a krvavý, než Kümel původně zamýšlel (údajně se zaobíral scénou, v níž se sedm stovek pannen koupe v krvi). Zato je patrný vliv jeho krajanů, surrealistických malířů Paula Delvauxe a Leona Spilliaerta. Zamlžené, snové a smyslné nálady tvůrci dosáhli jednak využitím sugestivních lokalit (někdejší slavný grandhotel v Ostende), jednak poetického osvětlení, v němž převažují tóny hluboké červeně. Specifický výsledek dotvářejí somnambulní projevy herců a hereček." Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete

Tady někdo evidentně vařil podle osvědčené filmové kuchařky. Vedlejší, mladý, naivní a ambiciózní hrdina podniká nelegální akci, aby si zvýšil svůj příjem. Jenže akce se posere, o všechno přijde a místo vysněnýho balíku ho akorát čeká ten balík splatit. Ale kde na to vzít, že? A tak přidáme hlavního hrdinu, kterej je buďto s tím vedlejším do rodiny nebo je to jeho kámoš. Taky je bez sebemenší pochybnosti dobrej v nějakých nelegálních věcech - v tomto případě je to pašuňg - a ví jak rychle přijít k velkýmu balíku. Ovšem teď už má rodinu a vede spořádenej život, takže se do ničeho namočit nechce, ale když mu pohrozíte likvidací jeho nejbližších, on nakonec svolí a pochopí, že mu nic jinýho nezbude. Všechno je ale moc riskantní a v podstatě neuskutečnitelný a určitě se něco musí posrat. Ale když dáte hrdinovi trochu toho štěstí, vše se nakonec povede. A když ho obdaříte i chytrostí a odvážností, může nakonec přijít i k většímu balíku, než se původně předpokládalo a taky se zbaví všech nepřátel a nakonec vám bude ještě vděčnej, že ste ho do akce uvrtali. Splácejte k tomu nějaký komplikační knedlík alá zrádný nejlepší kamarád, kus pořádnýho masa v podobě známýho oblíbenýho a schopnýho herce, uklohněte nějakou omáčku, kterou dochutíme solným nápadem vypůjčeným z nějakýho filmu (třeba Tenkrát v Americe) a můžete servírovat hladovému divákovi. Točit film je vlastně úplná pohodička, když máte základní recept. :-) A já nakonec jen dodám, že mě potěšil můj oblíbený Ribisi coby slizká svině, ale že jinak je normální průměrnej akčňák, kterých je hafol...

Pohodovej horůrek na včerejší předpůlnoc. Byla sem sama doma v opuštěsném baráku a taxem si zalezla do pelechu a chtěla si pustit nějakou duchařinkou, abych se bála. Nakonec sem se sice moc nebála, ale naštěstí se mi nechtělo čůrat a taxem ani nemusela chodit přes celej dům na záchod, abych si svoji nebojácnost ověřila...což mi nakonec po zhlédnutí tohoto snímku přišlo vhod. :-) A taky koukám, že Casper si zas po letech zahrál v něčem, co nesmrdí odpadem na sto honů...tak třeba se mu na stará kolena podaří prosadit v lepších věcech. Hlavní hrdinka mi taky nepřišla jako klasická husa, která se chová naprosto nelogicky, jen mě opět pobavilo klasické přesvědčování: "Tam už mě nikdo nedostane." Mám ráda duchařiny, mám ráda thrillery a i když se nějaký takový rozuzlení u podobných filmů dá očekávat, stejně sem ten absolutní závěr ve stylu Akta X zřejmě úplně nepochopila...ale to je fuk, jinak mi to docela sedlo. Akorát se obávám, že je to ten typ filmu (hororu), kterej udělá dobrej dojem na první pohled, ale podruhé už je zbytečný na ta koukat, protože už víte, kdo nebo co na vás číhá...

Ho-hooo, tak tohle mi sedlo jak prdel na hrnec! Tady je hned od první chvíle jasný, že to bude horor a ne žádná romantická komedie - prostě žádný zbytečný řeči a chození kolem horké kaše a hned se dovíme, že to pro tu kočku asi nebude zrovna klidných pár hodin. Pak orální sex v autě by mě zajímalo, jestli v tom autě bylo víc než jen ta hlava :-) Taky jsou vidět kozy a masturbace, která vyvrcholí příchodem vraha. Skvělej slasher, ve kterém hrají důležitou roli i nástroje, zbraně a věci - shrňme si to na: kredenc, břitva, brokovnice, sekera a motorová pila (ostnatej drát nepočítám) - prostě kydlení jak má být. Kromě toho mi vyhovovala i pointa, nad kterou sem vlastně v průběhu ani nepřemýšlela a taxem si furt říkala, proč se ta holka chová naprosto nelogicky, že je snad úplně vypatlaná a že ten maník má neuvěřitelný štěstí. Rozhodně bych to chtěla vidět z pohledu té druhé holky - některý věci mi tak úplně nedávají smysl a taky to tak trochu smrdí Texaským masakrem motorovou pilou a taky očekávaných lekaček sem se nedočkala... Ale co, kašlu na to, chci to vidět i tak - na tohle bych klidně šla i do kina... a to už je co říct! No a myslím, že už se mi asi nepoštěstí slyšet Ricchi e Poveri a jejich Sara Perche Ti Amo v hororu :-). Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete "Zlí jazykové tvrdili, že Noc s nabroušenou břitvou až příliš nápadně připomíná román Intensity Deana Koontze. Bez ohledu na fakt, že film sdílí s knihou řadu podobných scén, jde o výjimečný příspěvek hororovému žánru...Luc Besson snímek koprodukoval, ale měl vliv také na řešení způsobu, jakým se divákům odkryje identita vraha...Noc s nabroušenou břitvou vlila novou krev do žil hororového žánru, a to návratem k osvědčeným postupům klasického subžánru "slasher" pozdních 70. a 80. let. Dá se říct, že stejné množství "nové krve", které film přinesl, je v něm prolito, neboť režisér Aja vnesl do hororové kinematrografie pořádnou dávku surovosti: jeho dílo můžeme brát jako předchůdce tzv. torture porn filmů, k nimž náleží remake Texaského masakru motorovou pilou (2003) nebo Saw (2004)."