Petrus1

Ehmmmm….cooooo? Asi sem to teda totálně nepobrala, jaxe tak dívám tady na to hodnocení. Já ani nedokážu popsat, co to vlastně bylo. Horor určitě ne. Horor to mohl být tak maximálně pro chlapy, kteří se bojí o svý nádobíčko, ale vzhledem k tomu, že já vlastním mušličku, mě to moc nevyděsilo :-D Ze začátku se to jeví jako béčkovej film z osmdesátek…i kozenky (a pěkný) se tu několikrát objeví. Mou domněnku by potvrzovaly i ty blbě vyvedený masky a zvláštní chování zombíků, kteří nejenže mluví a přemýšlí, lezou po žebříku, ale dokonce jezdí na motorce. Mluvící, „chodící“, lítací, líbající a kousací hlava, která si chce vzít největšího pablba v okolí…tak to už přecházíme do komedie, což by zase potvrzovaly i dialogy typu….“Jen přes mou mrtvolu! – Dobře, to můžeme hned zařídit.“ či „Máte být dobrý příklad ostatním. Tak se vraťte do rakve.“ Morbidní komiku vidím i ve využití mrtvé dcery zrovna před volbami či (zde doslova) láska až za hrob blondýnky, která je tak zamilovaná, že se nechá svým vyvoleným skoro sežrat. Mě osobně se teda hodně líbila šukačka na hřbitově a ráda si to jednou vyzkouším taky (teda jen doufám, že vyvrcholení bude jiný než ve filmu, hehe). V druhé půlce se pak ale začne dít zase něco jinýho, což jaxi nevím jak chápat. Halucinace? … jak jinak popsat nelogické scény, např. v nemocnici a nelogické (nelidské) chování postav. Ono to má mít asi nějaký skrytý chytrý význam…stejně tak jako samotný závěr, ale já ho prostě nevidím. Snad, když zapnu všechny svoje dva mozkový závity, bych nějaký hlubší smysl viděla v tom, že když Dellamorte zabije svou ojetou, pokousanou lásku, zblázní se, začne ji vidět všude a taky se z něj stane vrah, který promlouvá se Smrtí…mno ale dál mi to nějak uniká. Pro mě je to prostě zvláštní podivnost, kterou, kdybych fakt chtěla někam zaškatulkovat, tak řeknu z poloviny černá komedie, která pár dobrých chvilek sice má, ale víc než lepší průměr z toho pro mě neplyne. Rozhodně sem si z toho do kalhot blahem necvrnkla…tak mi to nedalo a koukla sem do „moudré“ knihy a ta mi prozradila, že…“Soaviho snímek Dellamorte Dellamore (ten název mě asi baví ze všeho nejvíc), mnoha cinefily považovaný za poslední velký italský horor, je řemeslně bravurně zvládnutá práce, která obratně propojuje umění s groteskou.“ No taxem akorát zjistila, že evidentně nejsem žádnej cinefil, bo mi uniklo, že to byl velký italský horor a že je to bravurně zvládnutá práce a umění k tomu. Jo tááááák, teď sem si ještě přečetla Shadwellův kometář a už mi svitlo…wauuu...mno, tak tomu říkám pochopit film…řekla bych, že to ledacos vysvětluje…takže mu díky a za to jednu hvězdu přidávám, ale víc ani prdlajs, bo je to stejně podivnost :-D… Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete

No, tak sláva…konečně sem se k tomu dostala a to teda hlavně díky tomu, že to bylo v televizi a že sem u toho neusnula, hihi. Asi by to pro fanouška hororu měla být povinnost, zhlédnout to už dávno předávno, ale já jaxi furt nemám na nic čas…snažím se polepšit, ale moc mi to zatím nejde… Jaxem si přečetla, jde o hororový žánr ve škatulce „torture porn“, ale já bych to zas tak tvrdě neviděla. Je fakt, že sem od toho čekala nějaký brutal masakr krvavý nářez, ale nic takový se vůbec nekonalo…a já sem za to vlastně ráda. Vlastně mi to celý spíš připomínalo Sedm, Vraždy podle Jidáše …a jim podobné thrillery, ve kterých si vyšinutí jedinci z nějakýho důvodu vybírají jiné jedince a chtějí je za jejich nepatřičné chování potrestat. Tady je to navíc spojeno s jakousi hrou a záleží čistě na oběti, jestli hru o život nakonec vyhraje. A vzhledem k tomu, že já mám pořád přece jen raději tenhle ten druh thrilleru než horory (ale jen o kousíček :-)), byla sem mile překvapena. Bavila sem se, ale myslím si, že tvůrci mohli klidně ještě trochu přitvrdit…té krve a pořádných masakrálních záběrů tam bylo na mě přece jen málo. A i když Saw považuji za thriller a ne horor a i když sem se dívala s chutí, musím říct, že do jednoho z mých nejoblíbenějších filmů, Sedm, mu řádný kus ještě chybí. Co se mi líbilo asi nejvíc, byla postava loutky - takovýho, řekla bych, šaška. Já se vůbec nedivím tomu, že někteří lidé (hlavně amíci, že jo) mají z klaunů hrůzu. No já tomu předešla tím, že sem si nechala jednoho hrozivýho vykérovat na tělo…takže mě už žádný nemůže překvapit, natož vyděsit. Já hrůzu nahánějící klauny prostě miluju :-) A vzhledem k tomu, že sem u filmů už přestala přemýšlet o tom, kdo je vlastně vrah a jak moc je závěr průhledný už od půlky filmu, a začala si děj užívat tak, jak nám ho tvůrci nabídnou – byla jsem i rozuzlením mile překvapena. Takže za povedenou loutku a závěr hvězdičku přidávám. A i když mám všechna pokračování v kompu pěkně uložený, nějak vůbec nemám chuť se na to dívat. Ne kvůli tomu, že bych se snad bála, ale myslím si, že to zase bude mít klesající kvalitu a že se nás filmaři budou snažit spíše ohromit brutalitou než propracovaností…ale třeba jednou změním názor… Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete "Saw je adeptem na nejklaustrofobičtější snímek v dějinách kinematografie také proto, že se natáčela výhradně v interiérech, v různých částech jednoho losangeleského skladiště, čímž tvůrci nejen snížili rozpočet, ale také se vyhnuli jakémukoli určujícímu záběru, který by divákovi usnadnil orientaci."

Když jeden dělá totéž, je to totéž! Tenhle film se mohl klidně jmenovat Funny Games U.S. – najdi pět rozdílů…můžeme začít třeba tím, že v originálu si hlava rodiny přezouvá boty naboso, kdežto Tim Roth má fusky. Starou briketu nahradil novější model mobilu; vlčáka Rolfiho hraje nějaká jiná rasa (v tom jsem mimo mísu – retrívr??), ale prostě jmenuje se Lucky, loňskou dovolenou trávili ne v Itálii ale na Floridě (amíci zřejmě ani neví, kde Itálie leží); pes nevypadne z bočních dveří, ale z kufru...hurááá, mám jich pět. No dobře, asi by se těch drobností našlo víc, ale nějaká zásadní změna mi zřejmě uniká, protože nechápu, proč je ten film prakticky políčko po políčku to samý. Jo ahááá, už to mám. Ono se v tom mluví anglicky a hrají tam jiný herci! A dál co? To vlastně stačí. Vzhledem k tomu, že se originál nesetkal v zahraničí s takovým ohlasem, je prostě nutné vzít Naomi a Tima a udělat to znova! Takže Evropa zase leze do prdele Americe, protože ti ignoranti se neumí dívat na film, ve kterém nehraje nikdo (pro ně) známej! A jak tohle mohlo dopadnou? No tak, že mě tím akorát nasrali! Jak už píšu asi po sté, nejsem příznivcem remaků a už vůbec ne takových, které jsou jen kopií originálu, který šlape. Nepůsobilo to ani tak děsivě. Při svlíkací scéně jsem měla dokonce chuť (asi jako většina chlapů) skandovat: „Kozy! Kozy! Kozy!“ Taky tu trochu působí osvěta – že by každej měl znát číslo na policii (je fakt, že v originále tomu tak není, nevím proč, když se to učí už i děti ve školce). A světe div se, už má každý svůj mobil. Ale jeden je zřejmě v autě a kdo by se namáhal se pro něj dostat, takže radši fénujeme a pobíháme zmateně od domu k domu…však co, vždyť jde jenom o život. Nebo v něm ti dva náckové odjeli? To zřejmé ovšem nebylo... Byl by to dobrej film, kdyby to byl originál. Ale já naštěstí napřed viděla rakouskou verzi a proto tohle nemůžu hodnotit vysoko, fakt ne. Takže jedna hvězda za předlohu a jedna za Naked City – Bonehead…k čemuž sem se vyjádřila již u originálu.

Docela zábavná hra - fakt, že jo. Tady teda rozhodně neplatí pravidlo, že ten, kdo uteče, vyhraje. A režisér vám dá tu možnost, abyste se vsadili, kolik členů domácnosti tuto funny hru přežije. No, ona je zábavná jak pro koho, že…nepřipadalo mi, že by se terorizovaná rodinka zrovna bavila. Prostě dva mladí zmetci, Tom a Jerry, zřejmě četli nebo viděli Mechanický pomeranč a rozhodli se, že je na čase taky si užít trochu toho ultranásilí. A pan režisér jim v tom vypomůže tím, že jim dá do ruky mocnou zbraň – ovladač. Takže oni si to fakt můžou užít se vším všudy. Působí to drsně, syrově a bez slitování. A kupodivu to funguje i bez hektolitrů krve. Trošku mě zaráželo chování rodičů – táta mi připadal jako posera a máma zase až moc klidně po tom, co všechno musela vidět. A že dospělí lidé neznají číslo na fízlárnu…no teda styďte se! Ovšem hra na „kočičku v pytli“ resp „svlékni se, má lásko“ zase působí natolik věrohodně, že by ji slabší povahy nemusely zvládnout. Druhá půlka obsahuje pár „nudných“ několikaminutových záběrů a já nevím, jestli tím měla být navozena atmosféra většího napětí, ale na mě to nefungovalo. Všichni přece víme, že do konce filmu ještě nějakej ten čas zbývá a že tihle ti malí náckové v bílých rukavičkách, Beavis a Butthead, se ještě vrátí. Sázka je sázka a oni mají, co si budeme nalhávat, docela výhodu. A určitě vás neoblafnou ani tím, že se rozloučí: “Díky moc. Takže, přejeme krásný večer! Nashledanou!“ No paráda, asi nejlepší část filmu. Dostala sem záchvat smíchu, miluju ironii. Já vím, jsem cynik. Pokud vám není jasný, jak to všechno dopadne, tak po akci „ovladač“ už na pochybách nebudete. A ono to vlastně ani konec nemá, jde se prostě o dům dál…něco jako v té písničce „Pes jitrničku sežral…“ Takže rozhodně nikdy nevěřte nikomu, kdo si k vám přijde pro vajíčka, ani kdyby ho posílali vaši sousedé. Nikdy. Mě v podstatě tenhle film odzbrojil hned na začátku. Lepší soundtrack v podobě Bonehead od Naked City jsem už hodně dlouho neslyšela. Dostal mě tak, že jsem se hned o tuhle kapelku začala zajímat a dokonce si Bonehead nastavila jako vyzvánění na mobilu. Jen teda doufám, že mi nebude nějaká dobrá duše volat třeba ve tři ráno…to by nemuselo mé staré, několikrát zlomené srdce vydržet :-D Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete "V tomto brutálním a provokativním snímku o "invazi do soukromí" - což lze považovat za podžánr, jehož stopy můžeme najít už u D. W. Griffitha a dnes ho známe z filmů jako Mechanický pomeranč (1971), Strašáci (1971) nebo Úkryt (2002) Michael Haneke tlačí diváka až na mez únosnosti, nutí nás zamyslet se nad nesmyslností náhodného násilí i nad naší zřejmě nekonečnou fascinací sledováním takového násilí na plátně či obrazovce."

Vzhledem k tomu, že sem žádnej horůrek neviděla, ani nepamatuju a duchařiny já docela ráda, jsem si tuhle černou ženskou stáhla. A kupodivu ji neodeslala na disk mezi dalších 200 neviděných hororů, ale měla chuť se na ni podívat. Narazila jsem na to vlastně tak nějak omylem, ale jsem ráda, že sem si to nenechala ujít. Vidět Radcliffa v jiné póze než s brejličkami a hůlkou je docela osvěžující, ale nějak jsem nemohla uvěřit tomu, že by měl tak „velkého“ syna. Ale to je jen detail. Celý mi to tak trochu připomínalo Sirotčinec, ale tohle bylo ponuřejší a ta atmoška celkem fungovala. Lekačky fungovaly díky hudebnímu doprovodu (bacha na volume), ale jinak by to ani nešlo – éra němého filmu je dávno fuč. :-)) Prostě i když ste shlédli podobných filmíků neúrekom a víte, co a kdy přijde, to malé bušení srdce přece jen přichází. Jako strachy se u toho neposerete, ale já byla spokojená. Dokonce i s koncem. Začínám nějak měknout, či co… :-)) Ale jak tak koukám, zas to není původní verze, takže tu si ještě doplním. Ráda se na to dívám v pořadí, v jakém to spatřilo světlo světa…ale už je pozdě…měla sem si to zjistit dřív…co už…

"Kazimour je strašidlo, které mě sem zavedlo." Tak to bylo docela dobrý psycho :-) Hraje tu můj oblíbenej D'Onofrio a střihl si tu roli docela dobrýho psychouše a úchyla :-D Jeho SM sklony nesdílím už ani já, bo zavěšovat se za kůži na řetězy nějak nerajcuje už ani mě :-D Má tu navíc docela povedený masky...místama mi to připomínalo Hellraisera a místy psycho klipy od The Prodigy :-D Taky sem zjistila jak rychle se dá naporcovat kůň a že jednou věcí sem si jistá, nikdy si nenechám propíchnou bradavky, protože aby mi pak někdo vytrhl kruhy i s kusem masa...jauvajs :-D Taky si nejsem jistá, jestli bych se chtěla podívat někomu do jeho představ a už vůbec bych nikoho nepustila do mojí mysli...lehce zvrácené, hehe...

Říkejte si co chcete, mě se to líbilo :-) Lepší než psycho trojka a i dvojka. Nechyběl mi ani Orlando ani zdechlá Keira - ba naopak krásná Penélope byla opravdu lepší. Pěkná výprava, dobrá hudba, která ani v kině nervala uši. A Depp? Co dodat - kření se, prchá, dělá vtipy a hlavně je kráááásnej ;-) ...jo a bacha, mořský panny jsou pěkný svině :-D

Filmy (a knížky) o drogách, feťácích a jejich stavech a vztazích k okolí mě zajímaly už od puberty a tak sem si tento nemohla nechat ujít (dík za doporučení) :-)…Léto – Harry je závislák, který mámě krade tv, dává ji do zastavárny, aby měl na fet. Matka je posedlá tv soutěží, do které ji údajně vyberou. To chce vypadat dobře a tudíž zhubnout! Synáček je závislák už dávno a s kámošem se snaží vydělat na matroši. Opakující se záběry na fet, vaření, oči, zapalovač…pořád dokola…a já sem z toho rozpačitá. Podzim – začíná akce. Hoši jsou bez fetu a peněz, z matky je závislačka na lécích, opuštěná, na kterou útočí lednička (se mi zdá, že na mě někdy taky útočí ta moje)…a já se začínám plně soustředit. Zima – Sara je v prdeli. „Berete něco?“ „Vzala sem si rudé šaty.“ (jediný vtipný moment). Oni jsou vlastně všichni v prdeli, v totální prdeli…a já jsem unešena. Wow. Musím se přiznat, že ze začátku mě to moc nebavilo, ale ke konci už to byl nářez! Hleděla sem na to naprosto fascinovaně. A tím mé hodnocení stoupá. Výborná kamera, výborné záběry a střihy, dobrá hudba, vynikající herecký výkon Ellen Burstyn. Klobouk dolů. A až se na to budu příště dívat znovu, už sama, bez chrápající osoby vedle mě, pak možná své hodnocení zvednu. ;-) Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete

Já mám v podstatě tyhle psychárny docela ráda, člověka to nutí přemýšlet a plně se na film soustředit, aby mu neuniklo nic podstatného. A já se do toho ponořila naplno. Napřed sem se (jako bývalý student matematiky) to opravdu snažila soustředěně sledovat a částečně i chápat. Dokonce sem si vzpomněla, co je to Fibonacciho posloupnost :-D Postupem času sem to ale vzdala a myslím, že sem udělala dobře. Tohle se opravdu pochopit nedalo! :-D Navíc, být ten film o něco delší, tak snad rupne v bedně i mě! Místama sem si připadala jako zhulená, ale fakt sem nebyla! :-P Se nedivím, že geniální matematici jsou magoři! Max do sebe valí kdoví co, pak má psycho stavy, ve kterých se šťourá v mozku, dveře zamyká na několik zámků a je posedlý číslem, které má 216 míst. Má to něco společného s tórou? Je to jméno boží? „Nemůžeš vidět boha, nejsi čistý.“ (jediná věc, která mi na tomto filmu trochu vadila, že se do toho zas tahá náboženství) Funguje podle toho vzorce akciový trh? Je to jen chyba počítače? Nebo počítač nabyl vědomí a vyplivl něco geniálního, než klekl? (mno ten můj vyplivl akorát chybu na disku a pak si odešel bůhví kam – asi mě chtěl vědomě nasrat! :-D) Jak jednou objevíte nějaké číslo, budete ho vidět všude…stanete se posedlým…všude vám bude pasovat. A Maxovi premisy? 1. Matematika je jazykem přírody. 2. Všechno kolem nás může být vyjádřeno a pochopeno prostřednictvím čísel. 3. Převedete-li cokoliv do řeči čísel, objeví se zákonitost, vzorec, takže vzorce jsou v přírodě všudypřítomné. A vysvětlení anomálií? „Lidské selhání.“ A to se hodí do jakého matematického vzorce, heh? :-P „Život není jen matematika, Maxi.“ Ano, ano…život není jen matematika. Kde by byl Archimedes bez manželky? „Poslouchej manželku, ta ti dá budoucnost, smysl.“ A máte to, pánové! :-P Nikdy mě v podstatě nenapadlo zkoumat podstatu Pí a po tomto filmu už vůbec ne! Nechci, aby ze mě byl takovej psychouš jako Max. :-D Film to byl fakt psycho, do toho psycho hudba, psycho hrdina, psycho záběry (čb forma je výbornou volbou), psycho kamera…prostě jedno velký psycho! Asi se budu muset podívat na Čistou duši, to je oproti tomuto naprosto pochopitelný film. :-D Pí není opravdu film pro každýho, není to ani film na nedělní odpoledne k posezení s přáteli. Rozhodně doporučuji se na to dívat v klidu, po tmě a nejlépe o samotě, aby vás nic nerozptylovalo. A poslední rada – nedívejte se do slunce…PS: dík za tip, Peťane! :-) Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete

Johnny Depp hraje hlavní roli, režíruje a podílel se na scénáři. Přidejte si k tomu malou avšak důležitou roli perverzáka Marlona Branda a hudbu Iggyho Popa, který se tu mihne v roli pojídače nějakého ptačího stehna, které je snad větší než on :-D Málo? Takže o čem, že to vlastně je? Raphael je potomek indiánů ( Johnnymu v krvi opravdu koluje částečně cherokee krev), bydlí s manželkou a dvěma dětmi někde v karavano-baráku na skládce a nemůže najít práci. Což se není co divit. Kdo by ho po jeho minulosti taky zaměstnal. „Třeba moc pijete. – Anebo vy pijete málo“ :-D Pití ale není jediným problém…ještě tu máme vězení za výtržnost v opilství, vloupání, jako mladistvej krádež auta, přepadení. To je opravdu slušný. Ale „práce“ se mu opravdu naskytne a to rovnou za 50 000 dolarů. Je to dostatečné množství peněz za život? Kdo ví. A tak má Raphael týden na to, aby si užil poslední chvíle s rodinou. Záloha, kterou dostal je bedlivě hlídána a je mu vyhrožováno „Já si je najdu a pak je zabiju a pak je ještě vopíchám a nakonec sežeru.“ A tak Raphael tráví poslední dny s rodinou, postaví dětem kolotoč a prolejzačky, uspořádá fiestu, zajde za knězem. „Zaprodal si svou duši. – Ale ne, otče, prodal sem tělo, jako kurva. A těm přece církev odpouští, ne?“ Tak je tu docela hezká rvačka :-) Byla sem smířena s tím, že si na konci popláču, ale bylo to ukončeno překvapivě jinak, než sem čekala (za což má Johnny další plus), takže zase nic :-) Ale i tak je to moc hezkej film a nějak mi to připomíná Mrtvého muže. Proč? Nevím. Rozhodovala sem se mezi 4-5, nakonec dávám plnej počet, protože to Johnny zvládl nejen jako herec, ale i jako režisér výborně! „Tutáč.“ A já se ptám, proč ještě, kruciprdel, nenatočil něco dalšího… POZNÁMKA: Producenti nabídli Johnnymu rozpočet 5 miliónů dolarů pod podmínkou, že ve filmu bude hrát. Když účinkování přislíbil Marlon Brando, rozpočet se zvýšil na 7 milionů dolarů. „Marlon mi svou přítomností a účastí na filmu dal jeden z nejkrásnějších dárků, jaké mi kdo dal.“ J.D. Premiéra 10. května 1997 na Filmovém festivalu v Cannes. Johnny byl dojat, když se mu po promítání dostalo bouřlivé ovace od režisérů Bernarda Bertolucciho nebo Emira Kusturici. Film v Evropě získal řadu obdivovatelů, ale v USA zůstal neznámý (podobně jako Arizona Dream).