Roman Albach

Řekl bych, že ve svých hodnoceních uživatelé označují tento seriál odpadem jen pro to, jakou postavu našich dějin zpracovával. Nezaměřují se tolik už na seriál samotný, na jeho zpracování, scénář, režii, herecké výkony... Upřímně bych byl zvědavý, kolik lidí tento seriál ve skutečnosti vidělo celý. Ono je to totiž dlouhých sedm hodin komunistické interpretace československých dějin v letech 1928 až 1948. Z mého pohledu se však nejedná o prvoplánovitou propagandu. To takový Muž na radnici mi v tomto směru přišel daleko horší. Komunisté jsou samozřejmě vždy vykresleni jako ti dobří a prozíraví, bojující za lid, nicméně i druhá strana bývá občas zobrazená pozitivně. Nebývale velký prostor je dán Edvardu Benešovi, kterého Ladislav Lakomý ztvárnil velmi věrohodně a sympaticky. Hlavní slabinou tohoto seriálu je však nekonečné schůzování, debatování a dohadování. Seriál začíná nudit a vydržet ho do konce, to chce silnou vůli. Obyčejný divák, který seriál nesleduje toliko z historických důvodů, musí od obrazovky odejít po první půlhodině. Ne kvůli Gottwaldovi a jeho soudruhům, ale jednoduše proto, že na tomto seriálu nemá pořádně co bavit.

Americký název filmu bych trochu poměnil. The Greatest Game Ever Seen. Mohlo by se zdát, že příběh outsidera, který porazí ty nejlepší profesionální hráče golfu, bude trapně americký. Nikoli. Billovi Paxtonovi se podařilo natočit výborné sportovní drama, kdy až do posledního úderu holí jste napjatí, jak turnaj dopadne, přestože to už skoro sto let víme. Shia LaBeouf pro mě znova dokázal, že je excelentním hercem.

Zajímavé. Nikoli však strhující. Jen díky (jako vždy) výborné Meryl Streep hodnotím tento film výše.

Jedinečná Helen Mirren. Scéna setkání královny s jelenem mi jen tak z paměti nevymizí. V tom zvláštním tichu bylo řečeno vše.

Thriller? Já myslel, že je to komedie. Způsoby úmrtí pasažérů osudného letu zřetelně ukazovaly na to, jaký je vkus diváka. Ti, se totiž mohli ještě před natočením filmu vyjádřit ke scénáři a ději. Poznání je to smutné, ale ne překvapující.

Max Ophüls byl mistr ve zpracovávání melodramatický příběhů. To mi dokázal už snímkem Milkování z roku 1933 s mladičkou Magdou Schneider. Dopis neznámé je silný příběh nikdy neopětované lásky s výbornou Joan Fontaine, která přesvědčivě zahrála náctiletou dívku, stejně tak jako zralou ženu a matku.

Geniální Liz a skvělý Richard. Jsou zlí, jsou protivní a přitom se nad jejich jednáním usmíváte od první minuty, protože jsou vám vlastně velmi sympatičtí. Už dlouho mi tak rychle neutekly 2 hodiny ;-) Skvostné dílo, skvostné výkony hlavních představitelů.

Než děj samotné komedie jsem si užíval mistrné herectví Stelly Zázvorkové, Marie Rosůlkové a Františka Filipovského. To byl koncert!

Kalifka je jedna z knih italského autora Alberta Bevilacqua, který se rozhodl svoje dílo se sociální tématikou zfilmovat. La Califfa se tak stává jeho filmovým debutem. Přesto se mu podařilo pro tento film získat hvězdné obsazení. Slavného italského herce Uga Tognazziho a neméně slavnou Romy Schneider. Kalifka je zvláštním filmem. Na počátku se jeví jako sociální drama, následně se mění v drama bohatého Doberda a ženy z lidu Miry, která sobeckého mafiána mění téměř v bojovníka za práva dělníků. To samozřejmě mafie ovládající město nemůže dopustit a Doberda odstraní. Jak se zmínila Romy Schneider v dobovém interview, Bevilacqua neměl o filmování ani tu nejmlhavější představu. Všichni plavali, dokonce i Ugo Tognazzi. ... Navzdory neschopnosti režiséra se oběma hlavním představitelům podařilo podat přesvědčivý výkon. Romy svoji Miru hraje jako pravá Italka. Málokdo by tak věřil, že se narodila ve Vídni. Takže už kvůli Romy a Ugovi tento film ztracenou hodinou a půl určitě není...

Elem Klimov přivedl na plátna kin velice silný příběh, který vypráví očima 14 letého chlapce Fljory. Samotný film nemá klasickou stavbu s úvodem, zápletkou a rozuzlením, protože takový řád nemělo ani válečné běsnění. Už správně někdo podotknul, že se svým způsobem jedná o polodokument. A to velice naturalistický. Chlapec je zmítán tím vším, co se kolem něj děje, těžko je schopný všechno chápat, stává se jen jedním z tisíců obětí války. Postupná přeměna z idealistického dítětě v otupělou trosku byla drásající. Poslední scény likvidace běloruské vesnice a upálení desítek obyvatel v místním kostele se málokomu jen tak vymažou z paměti. Pro mě osobně nejsilnější je scéna, kdy Fljora začíná střílet do obrazu Adolfa Hitlera. Každým výstřelem vrací historii o krok zpátky až do momentu narození Hitlera. A Fljora už nevystřelí. Nemůže zabít dítě. Nemůže udělat to, co esesmani dělali v každé běloruské věsnici. Pořád v něm zbývá kousek lidskosti přesto všechno, co prožil. Po tváři 14letého starce tečou slzy... Jdi a dívej se je jedna z nejsilnějších obžalob války jako jsem kdy viděl. A myslím, že ji jen tak něco nepřekoná...