Spock

Nejlepší role Christophera Lamberta, tedy pokud nepočítám Hihglandera. Pro mě asi také nejlepší Tarzan, jakého jsme viděl. Má to náboj. Dokázal jsme se v tomhle filmu s Tarzanem celkem sžít a film mě nenechal úplně chladným. Jeho odchod zpět do džungle jsme pak vnímal jako jeho vykoupení o to těžší, že se musel vzdát ženy, kterou miloval. Doporučuji všem ne jenom romantikům.

Film s velkým potenciálem, zajímavým dějem ale hlavně skvělou hudbou od skupiny Queen. Jelikož jsem jejich „zarytý“ fanoušek nemohl jsme filmu dát jinak než pět hvězdiček, ale věřte tomu nebo ne není to jenom proto. Lambert jako skotský horal je víc než přesvědčivý stejně jako jeho trochu noblesní samozvaný přítel Ramirez. Oba se do filmu skvěle hodí. Myšlenka souboje nesmrtelných hrdinu o to, kdo zvítězí, je pro mě hodně chytlavá. Odsouzení k samotě, stranící se světa, s bolestnou zkušenosti smrtelností těch, které miloval. Prokletí lidskosti skryté v nesmrtelnosti „soutěžících“ této bizardní hry. Láska pro něj není dar, ale prokletí, které mu připomíná jeho jinakost. Proto nezbývá nic jiného než se zeptat sám sebe. Who wants to live forever?

Očividně průměrné krimi o tom, jak si mladá žena vyřizuje účty s bandou, nechutných individuí, která ji a její setru za mlada znásilnili. Možná se nakonec také ztotožníte s hlavní hrdinko a budete jí fandit při likvidaci těch jejích „nočních můr“. Pro inspektora Callahana to není úplně typický případ, navíc už to není ten tvrďák z Magnum Force, sedmdesátá léta jsou holt pryč. Pořád ale jde o pohodovou oddychovou záležitost, která neurazí.

Na stupnici mým oblíbených anime, patří Metropolis druhá příčka. Pro zvědavé čtenáře, vede Vampire Hunter D: Bloodlust. Metropolis už jsme ho viděl několikrát a stále mám pocit, že není okoukané. Film se inspiruje svojí mnohem starší předlohou a snaží se ji tak trochu reprodukovat. Problematika, je tady ovšem trochu jiná. Stroje jsou zde, vykresleni jako bezprávní „otroci“, kteří nemají pro lidi žádnou důstojnost, přitom však jsou inteligentní i „citliví“ a rozhodě se nehodlají se svým osudem smířit. Setkáte se zde i s megalomanským majitelem Zikuratu, který sní stále po větší moci a také s robotem Timou, který má mnoho společného s lidmi a snaží se poznávat, sám sebe a své city. Příběh má tedy jednak sociální rovinu robotů ve městě, tak rovinu osobní mezi Timou a jedním malým chlapce. K dobrému příběhu si pak přidejte velmi dobrý hudební doprovod a zejména finální, závěrečnou scénu filmu, ta se vám opravdu vryje do paměti. Pokud hledáte kvalitní anime, tak neváhejte a poměrně nízkého hodnocení ostatních se nelekejte. :-)

Pokračování velmi nadějného anime. Moje očekávání bylo po prvním díle přirozeně velmi vysoké. Byl jsem zvědav jak si tvůrci dokáží poradit s laťkou, kterou prvním dílem nasadili hodně vysoko. Po vzhlédnutím, můžu směle tvrdit, že se jim podařilo důstojně navázat na první díl a co se týče vizuální stránky jej bezesporu překonat, hudebně bych to viděl tak na remízu mezi oběma díly, ale pro mě zásadní faktor, zápletka a samotný děj, vyznívá lépe pro první díl. V Innocenci se divák dočká také zajímavého děje, ale mě si prostě nezískal. Možná až se na to podívám zase jednou znovu, tak změním názor

Válka z pohledu japonského vojáka má svá specifika. Hlavním rozdílem je jiná mentalita všech spolubojovníků, která se v průběhu filmu několikrát ukáže. Sebevražda s granátem u hlavy, nebo bezduchý útok proti kulometům, jako střižený z první světové. Japonští vojáci, jsme zde podle mě vykresleni skutečně věrohodně, s ohledem na to co jsme o těchhle věcech četl. Zvláště sugestivně na mě působila scéna, kdy velitel a jeho podřízení poslouchají v rádiu píseň, která je určená obráncům Iwo Jimy. Příběh pacifisticky smýšlejícího pekaře, který musel nedobrovolně naverbovat do války a nevěří ideologickým „žvástům“ je pak v celku originální. Klad vidím zejména i ve snaze ukázat válečnou hrůzu na obou stranách a nesnažit se démonizovat jednu stranu a tu druhou glorifikovat. Ve filmu se několikrát setkáme s brutalitou na obou stranách, viz. Americké střílení zajatých Japonců atd. Tuhle snahu musím ve film opravdu vyzvednout asi ze všeho nejvíce. Neběhají tady navíc žádní polobozi, ale lidé kteří podléhají svým psychických a fyzickým slabostem.

Tak to vypadá, že jsme tento rok propadl jako mnozí jiní sledován nové vlny kvalitních seriálů, která nás zaplavuje. Nemůžu říct, že by to nebylo nepříjemné zjištění. Heroes se v mém pomyslném žebříčku těchto seriálů umístili nejvýše. Vtáhly mě do děje a nepustili, byla to vážně krize čekat na další díl. Po první sérii jsme ovšem nadšený, ale hlavně nedočkavý z toho co bude dále? Úspěch tohoto seriálu vidím hlavně ve velmi dobře postaveném příběhu a typizaci hrdinů, kteří v něm vystupují, divák má možnost je poznat jako lidi, proniknout maximálně do jejich životů a zároveň si jednotlivé z hrdinů klást jako střípky do mozaiky celého příběhu, který se točí kolem několika problémů. Frakce jsou proměnlivé a ten kdo byl včera přítel je dnes nepřítel. V některých momentech mě zvraty seriálu zasáhly jako blesk z čistého nebe. Což je v případě snahy udržet diváka u obrazovky jistě dobře. Zároveň musím ocenit výběr hlavního nepřítele. Sylar je se svými jemnými rysy a vzhledem bázlivého chlapíka prototypem záporáka, který tu dlouho chyběl. Rozumné rafinované chování, strategické uvažování, žádná primitivní ani nekultivovaná mlátička, ale naopak inteligentní protivník, který sleduje svůj ďábelský plán. Z hrdinů pak osobně fandím nejvíce Hirovi, je to sympaťák se srdcem na správném místě. Jedna z mála věcí, která mi na seriálu vadila, je pro mě určitá překombinovanost některých věcí. Každopádně doporučuji všem, návykovost je vysoká.

Po dlouhé době kvalitní sci-fi, jak se patří. Oceňuji zejména kvalitní pozadí filmu, myšlenka je opravdu originální. Největší klady filmu pak vidím v jeho vizuálním provedení, bezesporu. Připadalo mi to chvílemi jako taková malá glorifikace Slunce. Ve filmu se značně akcentuje jeho hodnota, která je nám všem jasná, ale moc často si ji neuvědomujeme. V tomto snímku je tomu ovšem naopak, ne že bych měl sny o tom jak se procházím po jeho povrchu, jako hrdinové tohoto filmu, ale připadlo mi nadmíru vhodné dát Slunci prostor aby se „projevilo“. Jeho podmanivá síla na mě zářila i skrze plátno, příjemný podmanivý pocit. Zbytek příběhu pro mě pak byl v celku stravitelný a psychopatický kapitán „který mluví se svým bohem“ byl takový bonus na závěr. Jediným zklamáním byl snad trochu zmatený závěr. Rozhodně vás ovšem čeká sci-fi obsahující v sobě „poselstvím“ o kráse Slunce. Zní to asi podivně, ale já ho tam vážně našel.

Kreslený příběh, který mě bohužel nijak výrazně nezaujal. Neviděl jsem jeho staršího bratra a tak jsme ani nemohl nostalgicky zavzpomínat na první díl a snad přimhouřit oko. Každopádně je pro mě Heavy Metal 2000 podprůměrným kresleným filmem, který diváka nezaujme ani příběhem ani zpracováním. Snad až na pár vcelku vtipných hlášek a situací. Pokud hledáte kvalitní anime hledejte jinde.

Tohle je vážně klasika 80. let nejenom triková, ale řekl bych i stylem příběhu. Alex je skvělým hráčem jedné místní počítačové hry, která je ve skutečnosti simulátorem pro piloty vesmírných stíhaček na vzdálené planetě, celkem vtipné nemyslíte? :-) Každopádně se mu podaří vytvořit na této hře rekord a je vybrán jako pilot k obraně jiné planety před expanzivními sousedy. Místo něj je pak na zemi nasazen jeho dvojník, robot. Příjemná Sci-fi s komediálními prvky by neměla nikoho urazit.