Spock

Moji dětští přátelé jsou opět na scéně. Nemůžu říct, že bych z toho neměl radost. Film se nese v celkem pohodovém duchu i když je sice cílen spíše na menší diváky, myslím, že si v něm dokážou najít to své i dospělí. Hlavně bych ocenil fakt, že film není infantilní a naše žáby mají také svoje osobní problémy a v celku dobře vykreslené charaktery. Zápletka je sice nic moc, ale věci které se dějí kolem toho jsou vtipné a celý film se nese ve svižném tempu.

Další piráti připlouvají na svých lodích, aby nás pobavili, rozesmáli a snad dokonce i ohromili. Ale ouvej připlouvají sice ve svých výstavních lodích naparádění a sebejistí, bohužel pro ně však s velmi nízkým zábavním potenciálem. Na začátku to byla slibně se rozjíždějící trilogie, ale teď na konci, skoro se bojím napsat slovo na konci, je to mišmaš s maximálně překombinovaným dějem, kde není nic jisté a vtipných situací valem ubývá. Pokud vám snad stačí sledovat, velkoryse pojaté kulisy a souboje, které jsou podle mě trapné, tak neváhejte. Možná se neunudíte u proklatě dlouhé stopáže, jako se to stalo mě a na konci snad budete s radostí kvitovat to, že děj filmu zůstává otevřený, dalo by se spíše říci předurčený k dalšímu bláznivému dobrodružství. Kolik lidí si ale přeje po tomhle díle další díl? Piráti se tímto dílem postavili nad propast, na jejímž dně je Kraken, který je chce všechny sprovodit ze světa, no teď trochu vtipkuji, ale další díl bych už vážně nemusel vidět, jelikož to stále ještě může být horší, tak mám obavy. A nejtrapnější scéna filmu? U mě tedy vede svatební obřad uprostřed boje.

Kurt Russell hrajícího pošuka, nebo bych měl spíše napsat nenávistného odpůrce mladých krásných žen, mě pobavil. Za začátku jsme si myslel, že půjde jenom o film, kde se jen nezávazně kecá, ale první projížďka blonďaté krasavice s naším hlavním hrdinou mě vyvedla z omylu. Druhá polovina filmu se pak pro mě nesla v pozitivním, nebo lépe řečeno očekávaném stylu. Závěrečný souboj je pak vyvrcholením celého filmu. Podle hesla, čím kdo zachází tím také schází. Takže vás čeká troška ženského klábosení, pošuk za volantem a trocha té akce spojené s brutalitou, prostě dobře namíchaný koktejl.

Horor? Spíše pořádná řežba, střižená pár vtipnými scénami a hláškami. Musel jsme se na to po chvíli dívat tak trochu z nadhledem. Krev teče proudem a nechutná monstra umírají po desítkách a lidé také. Děs a hrůza se šíří všude kolem, teď trochu nadsazuji, všude kole se šíří spíše „pohoda“ z dobře odvedené práce. Film se dle mého názoru povedl velmi dobře a nebýt pár slabších okamžiků uvažoval bych o vyšším hodnocení. Každopádně dívka s puškou místo nohy, má mé sympatie, stejně jako barman v místní putice. Rada před sledováním filmu, neberte ho vážně, užijete si ho tak mnohem víc.

Nečekej nic oslnivého, hororové komedie ve mně vzbuzují nedůvěru už jen podle svého označení, ale v tomhle případě se budete celkem bavit, nebo lépe řečeno vám to rychle uteče. Prostý děj, který není ničím objevný, ale překvapivě vás v některých momentech dokáže pobavit. Možná přijdete na to, proč je dobré mít dobře ošetřené nehty. :-)

Nový Spider-Man je tady a sním spousta nových problémů a noví nepřátelé. Není se ovšem proč radovat. Divák dostane mnoho různých impulzů k přemýšlení. Zvláště protiklad mezi „hodným“ a „zlým“ Spider-manem pak stojí za povšimnutí, jako mávnutím kouzelného proutku tady, máme jinou perspektivu, která se posléze zase vytrácí. V tomhle vidím první problém filmu, v příliš schématický pojaté a podané proměně hlavního hrdiny, film má v sobě prostě i přes svojí délku mnoho nedořečených a nevyřčených věcí. Spider-man toho řeší mnoho a je to znát. Hodně mě pak vytáčely některé dialogy, které mi přišly buď prostinké nebo směšné i přes svoji rádoby vážnost. Film se tvářil jinak než jaký ve skutečnosti je, nudný a obsahově prázdný s několika uzlovými scénami, které ho ale nejsou schopny udržet dohromady. Největší mínus pro mě je ovšem moje stále přetrvávající averze vůči samotné postavě Spider-mana, jak nám ji zprostředkovává Sam Raimi. Pavoučí muž je pro mě stále laciným hrdinou, který nesahá takovému Batmanovi ani po kotníky, tenhle film ve mně tento pocit méněcennosti ještě posílil. Filmová postava se nevyrovná ani svojí kreslené předloze.

Jsou čtyři a každý má něco do sebe, přes různé pohledy na možnosti využití svých schopností, spolu dokážou spolupracovat a bojovat proti zlu. Takhle bych film začal popisovat kdybych chtěl někoho nalákat na jeho sledování. Potenciál je veliký, jeho využití je ale přinejmenším problematické. Na čem film stojí? Je to snad skvělý děj nebo propracované charakteristiky hrdinů? To samozřejmě ani zdaleka ne, máme tady spíše limonádu pro dospělé, příběh o tom jak se rodí superhrdinové. Nevím jestli se to zdálo jenom mě, ale celý film se nese v takovém „odlehčeném“ duchu, nanicovatém. Když jsme se na něj dodíval, tak jsem si skoro myslel, že to byla ztráta času, nechám ovšem na posouzení ostatním.

„Klasický“ western, který mě svým obsahem a tématikou příliš nenadchl, na můj vkus většinou zkostnatělí herci, podivný příběh a přílišná délka by měly zřejmě každého odradit. Na druhou stranu tady ovšem máme také solidní atmosféru a sympatického Burta Lancastera, který filmy „dostrkal“ na tři hvězdičky.

Komedie o tom, jak se stát z deklasovaných šprtů uznávanými šprty, nikoho neurazí. Přes pomalý a v celku nezáživný začátek se film postupně rozjíždí v solidním tempu a o úsměvné momenty není nouze, instalace kamer na ženskou sekci kolejí, trocha hřejivé masti do suspenzorů a nebo závody na trojkolce mě vážně pobavily. Oni jsou ti šprťáci vážně sympaťáci, na rozdíl od namachrovaných sportovců bez intelektu. Nebýt toho začátku dal bych čtyři hvězdičky.

Může dnešního diváka pobavit černobílý němý film? Jsem přesvědčen o tom, že může a tento film, je toho důkazem. Velkolepá historická freska dotýkající se celých dějin lidstva. Od úsvitu babylonské civilizace až po přítomnost. Vyprávění o nespravedlnosti světa, zášti, nenávisti a tragice osudu lidí, kteří milují. Pod němým dějem dokresleným jenom občasnými titulky, se ale skrývá mnohem víc něž si jsou mnozí ochotni připustit. Pocity a myšlenky se na vás valí skrze černobílý obraz, pro někoho jenom křečovitá gesta herců, a je jen na vás jestli jim otevřete cestu do své mysli a srdce a nebo se budete jako mnozí, kteří byli se mnou v kině se začali brzy nudit, protože si k filmu prostě nenašli cestu. Poselství zakódované v Intoleranci je nepochybně velmi idealistické, hledání trvalého míru ve světě, konec nenávisti a zášti. Nejde jenom o reflexi na První světovou válku, ale i reakci na lidské dějiny. Zřejmě proto mě Intolerance tak uchvátila, snaha skloubit, nebo lépe včlenit, do děje apel na dobrotu diváka a snahu ukázat mu, možná trochu idealisticky a skrytě, jaký by svět mohl být. Když si k tomu přidáte vizuální stránku a cit pro kameru, dostanete v součtu skvělou podívanou s velmi silným obsahem. Téměř sto let starý film k vám bude „promlouvat“ obdobně aktuálně jako tehdy, jeho poselství je totiž nadčasové a všeobecně platné. Snaha stát se lepším člověkem a bojovat proti „zlu“ ve světě, zní to jako nějaká pohádka, ale je to tak. Intolerance o své kouzlo a poselství nepřišla a nepřijde, málokterý film výpravný velkofilm se jí dokáže svým obsahem alespoň přiblížit. Dnešní poselství zakódovaná v historických eposech jsou většinou pouhým povrchním stínem, lacinou náhražkou, bez toho pravého apelu na divákovo myšlení nebo pocity.